ECLI:CZ:NS:2019:33.CDO.2105.2019.1
sp. zn. 33 Cdo 2105/2019-262
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně innogy Energie, s.r.o., se sídlem Praha 10, Limuzská 3135/12, identifikační číslo osoby 49903209, zastoupené Mgr. Kamilem Stypou, advokátem se sídlem Praha, Rubešova 162/8, proti žalované M. R., bytem XY, zastoupené Mgr. Alešem Koubkem, advokátem se sídlem Brno, Renneská třída 393/12, o 29 634,71 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 36 C 64/2015, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. 10. 2018, č. j. 70 Co 104/2018-220, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech dovolacího řízení 3 146,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Kamila Stypy, advokáta.
Odůvodnění:
Městský soud v Brně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 3. 11. 2017, č. j. 36 C 64/2015-170, uložil žalované zaplatit žalobkyni 29 634,71 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 16 950,93 Kč od 19. 6. 2012 do 3. 10. 2012 ve výši 7,75% ročně, se zákonným úrokem z prodlení z částky 16 250,93 Kč od 4. 10. 2012 do 16. 9. 2013 ve výši 7,5% ročně, se zákonným úrokem z prodlení z částky 16 166,39 Kč od 17. 9. 2013 do zaplacení ve výši 8,05% ročně, se zákonným úrokem z prodlení z částky 13 068,32 Kč od 27. 6. 2013 do zaplacení ve výši 7,05% ročně, to vše v měsíčních splátkách po 1 500 Kč vždy ke každému poslednímu dni v měsíci počínaje prvním měsícem následujícím po právní moci rozsudku až do úplného zaplacení pod ztrátou výhody splátek (výrok I.), žalobu do částky 400 Kč zamítl (výrok II.), a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 13 020,56 Kč v měsíčních splátkách po 500 Kč vždy ke každému poslednímu dni v měsíci počínaje prvním měsícem následujícím po právní moci rozsudku až do úplného zaplacení pod ztrátou výhody splátek (výrok III.).
Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 3. 10. 2018, č. j. 70 Co 104/2018-220, odmítl odvolání žalované co do části I. výroku, ve kterém jí soud prvního stupně uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 29 634,71 Kč (výrok I.), potvrdil výrok I. rozsudku soudu prvního stupně v části ohledně příslušenství a lhůty k plnění (výrok II.) a v části ohledně povinnosti žalované zaplatit žalobkyni 0,3% úrok z prodlení z částky 16 166,39 Kč od 17. 9. 2013 do zaplacení jej změnil a v tomto rozsahu žalobu zamítl (výrok III.); dále potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výroky IV. a V.).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které má za přípustné podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, neboť rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a to „zda za situace, kdy je v odvolání výslovně uvedeno, že je napadáno rozhodnutí soudu označené č.j., aniž by bylo výslovně uvedeno, že je napadeno v celém rozsahu, avšak jeho odůvodnění směřuje pouze proti lhůtě k plnění a proti příslušenství žalované pohledávky, nikoli proti jistině pohledávky, lze odvolání posoudit jako podané pouze proti části rozhodnutí týkající se lhůty k plnění a příslušenství pohledávky, nikoli proti části týkající se jistiny pohledávky“.
Žalobkyně považuje dovolání žalované za nedůvodné a navrhuje jeho zamítnutí.
Nejvyšší soud dovolání projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.) - dále jen „o. s. ř.“.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu pouze tehdy, připouští-li to zákon (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Podle §238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. není dovolání přípustné podle §237 proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle §229 odst. 4 o. s. ř.
Výrok I. rozsudku, jímž odvolací soud odmítl odvolání žalované co do části výroku I. o věci samé, jíž jí byla uložena povinnost k zaplacení částky 29 634,71 Kč, je sice rozhodnutím, jímž se odvolací řízení končí, nicméně proti takovému rozhodnutí není dovolání podle §238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. objektivně přípustné, když mimořádným opravným prostředkem, jenž v takovém případě slouží k prověření správnosti rozhodnutí odvolacího soudu, je žaloba pro zmatečnost podle §229 odst. 4 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2013, sen. zn. 29 NSČR 35/2013, ze dne 30. 3. 2016, sen. zn. 29 NSCR 57/2016, nebo ze dne 28. 4. 2016, sp. zn. 33 Cdo 1398/2016).
Na závěru o nepřípustnosti dovolání nemůže nic změnit ani nesprávné poučení poskytnuté účastníkům odvolacím soudem v písemném vyhotovení jeho rozhodnutí (k tomu srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2001, sp. zn. 29 Odo 62/2001, a ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněná pod čísly 73/2001 a 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 2. 12. 2008, sp. zn. II. ÚS 323/07).
Dovolání, jímž žalovaná napadla ostatní výroky rozhodnutí odvolacího soudu, neobsahuje způsobilé vymezení toho, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 o. s. ř.); o tuto obligatorní náležitost již dovolání nemůže být doplněno (§241b odst. 3 o. s. ř.) a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Vzhledem k výsledku řízení již Nejvyšší soud nerozhodoval o návrhu na odklad vykonatelnosti.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 27. 8. 2019
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu