ECLI:CZ:NS:2019:33.CDO.2351.2019.1
sp. zn. 33 Cdo 2351/2019-167
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobce J. P. , bytem XY, zastoupeného JUDr. Janou Staňkovou, advokátkou se sídlem Chrudim, Štěpánkova 83, proti žalované OS-Medical s.r.o. , se sídlem Slatiňany, Vrchlického 168, identifikační číslo 29091373, zastoupené Mgr. Janou Malou, advokátkou se sídlem Chrudim, Rooseveltova 335, o zaplacení 79 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 104 C 55/2016, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 12. 3. 2019, č. j. 22 Co 353/2018-136, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 5 517,60 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Jany Malé, advokátky se sídlem v Chrudimi, Rooseveltova 335.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 12. 3. 2019, č. j. 22 Co 353/2018-136, potvrdil rozsudek ze dne 13. 9. 2018, č. j. 104 C 55/2016-116, kterým Okresní soud v Chrudimi (dále jen „soud prvního stupně“) zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 79 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně od 30. 11. 2013 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost spatřuje v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Má za to, že odvolací soud posoudil věc v rozporu s hmotným i procesním právem a v rozporu s judikaturou dovolacího soudu, na níž odkazuje. Navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
Žalovaná v písemném vyjádření navrhla dovolání odmítnout pro absenci řádného vymezení přípustnosti, případně zamítnout pro neopodstatněnost.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jen „o. s. ř.“).
Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §239 o. s. ř. je přípustnost dovolání oprávněn zkoumat jen dovolací soud.
Podle §241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Odvolací soud (i soud prvního stupně) vyšel ze zjištění, že účastníci dne 29. 11. 2013 uzavřeli (písemnou) smlouvou o koupi osobního vozidla (SAAB 9-5 SE 5D, rok výroby 1999, číslo TP UE 989470) za cenu 79 000 Kč. Strany se ve smlouvě dohodly, že kupní cena bude uhrazena při převzetí vozidla v hotovosti. Zároveň mezi účastníky nebylo sporu o tom, že k předání a převzetí vozidla (včetně klíčů a technického průkazu) došlo.
Zpochybňuje-li žalobce v dovolání závěr odvolacího soudu, že k úhradě kupní ceny při předání vozidla nedošlo, ve skutečnosti odvolacímu soudu vytýká, že jeho rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, jež nemá oporu v provedeném dokazování, a na nesprávném vyhodnocení v řízení provedených důkazů.
Námitky žalobce uplatněné v dovolání nesměřují proti právnímu posouzení věci, nýbrž proti správnosti skutkových zjištění, na jejichž základě odvolací soud uzavřel, že k úhradě kupní ceny došlo při převzetí vozidla, jak to bylo sjednáno ve smlouvě. Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného – než odvolacím soudem zjištěného – skutkového stavu. Odvolací soud rozhodl poté, co zjistil, že účastníci uzavřeli (písemně) smlouvu o koupi předmětného vozidla, na jejímž základě žalobci vznikla povinnost předat žalované předmětné vozidlo, a žalované vznikla povinnost vozidlo převzít a zaplatit za ně žalobci dohodnutou kupní cenu. Skutečnost, že k úhradě kupní ceny došlo při předání dotyčného vozidla, vyplývá přímo z uzavřené smlouvy. Podle §588 obč. zák. platí, že není-li splatnost plnění z kupní smlouvy dohodnuta a není-li něco jiného obvyklé vzhledem k povaze smlouvy nebo okolnostem, za nichž byla smlouva uzavřena, mají obě strany povinnost plnit svůj závazek bez zbytečného odkladu. Z toho vyplývá, že kupující má (v tomto případě) zaplatit prodávajícímu při řádném odevzdání věci, takže dochází ke koupi věci za hotové (srov. Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník II. §460 až 880. Komentář 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, 1721 str.). Jde o klasický prodej tzv. z ruky do ruky. Prosazuje-li žalobce oproti tomu, že z provedeného dokazování uvedený způsob zaplacení kupní ceny nevyplývá, přehlíží, že v dovolacím řízení nelze úspěšně napadnout skutková zjištění, z nichž při právním posouzení věci vycházel odvolací soud. Dovolací soud je vázán skutkovým stavem zjištěným odvolacím soudem a jeho správnost (úplnost), jakož i samotné hodnocení důkazů, opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v §132 (§211) o. s. ř., nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem. Lze uzavřít, že předloženou argumentací se žalobce domáhá přezkumu právního závěru odvolacího soudu procesně neregulérním způsobem.
Z toho, že žalobce na podkladě vlastního subjektivního hodnocení v řízení provedených důkazů prosazuje odlišnou verzi skutku, nelze dovozovat, že hodnocení důkazů odvolacím soudem je v extrémním rozporu s jím vyvozenými závěry (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2005, sp. zn. IV. ÚS 391/05, nebo usnesení ze dne 28. 3. 2013, sp. zn. III. ÚS 772/13).
Namítá-li žalobce v dovolání nedostatky odůvodnění napadeného rozhodnutí (tj. má-li výhrady k jeho kvalitě), přehlíží, že k případným vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a), b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlédne jen za - zde nenaplněného - předpokladu, že dovolání je přípustné (§242 odst. 3 o. s. ř.).
Přípustnost dovolání nezakládá ani námitka týkající se posouzení „ pravdivosti kvitance obsažené v kupní smlouvě “, neboť napadené rozhodnutí na řešení takové právní otázky není založeno. Odvolací soud totiž žádný právní závěr, že by obsahem kupní smlouvy bylo potvrzení o tom, že dluh byl splněn (§569 obč. zák.), neučinil.
Nepředložil-li žalobce k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., Nejvyšší soud dovolání odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být v posuzovaném případě zdůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalobce dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 27. 8. 2019
JUDr. Václav Duda
předseda senátu