ECLI:CZ:NS:2019:33.CDO.2367.2019.1
sp. zn. 33 Cdo 2367/2019-332
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce J. Š. , bytem XY, zastoupeného Mgr. Jakubem Vavříkem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 438/45, proti žalovanému V. P. , bytem XY, zastoupenému Mgr. Jiřím Kučerou, advokátem se sídlem v Praze 1, Dlouhá 727/39, o 2 500 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 4 C 393/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 11. 2018, č. j. 22 Co 105/2018-292, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 22.506,- Kč k rukám Mgr. Jiřího Kučery, advokáta.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 7 rozsudkem ze dne 5. 12. 2017, č. j. 4 C 393/2009-229, zamítl žalobu o zaplacení částky 2.500.000 Kč s „příslušenstvím“ a rozhodl o nákladech řízení.
Rozsudkem ze dne 22. 11. 2018, č. j. 22 Co 105/2018-292, Městský soud v Praze rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud uzavřel, že se žalobci v prvé řadě nepodařilo prokázat existenci smlouvy o půjčce. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že i kdyby bylo prokázáno předání peněz žalovanému, nepodařilo se žalobci prokázat, že peníze byly předány jako plnění ze smlouvy o půjčce. Žalobci pro úspěch ve sporu nestačí prokázání pouhého předání peněz bez toho, že by prokázal právní důvod takového plnění. Mělo-li by jít o plnění bez právního důvodu, pak by žalovanému vzniklo okamžikem předání peněz (tvrzeno v prosinci 2004) bezdůvodné obohacení a žalobci by vzniklo právo na jeho vydání, které se podle rozhodné právní úpravy (§100 odst. 1, §101 in fine, §107 odst. 1 a 2, §451 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku – srovnej §3028 odst. 2, §3036 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku) promlčovalo v subjektivní dvouleté a objektivní tříleté lhůtě. V situaci, kdy žalobce žalobu podal až v červenci 2009 a žalovaný vznesl námitku promlčení, soud by nemohl promlčené právo žalobci přiznat. Odvolací soud dodal, že i kdyby právní režim vztahu účastníků řízení podléhal režimu obchodního zákoníku (zákon č. 513/1991 Sb. – dále jen „obch. zák.“), pro což ovšem nebyly žádné důvody a soud se touto úvahou ani nezabýval, byla žaloba podána s odstupem více jak čtyř let od okamžiku vzniku bezdůvodného obohacení (§391, §397 obch. zák.). Existenci smlouvy o půjčce není způsobilá prokázat stránka z diáře, kterou předložil žalobce jako uznání dluhu žalovaným. K tomu, aby ji bylo možno za uznání dluhu považovat, musel by text obsahovat důvod dluhu a jeho výši. Důvod dluhu z listiny ovšem nevyplývá, a proto nemůže jít o uznání dluhu; z textu se pouze podává výčet částek s daty, v nichž má žalovaný dluh uhradit.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, které není přípustné.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jen „o. s. ř.“).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o. s. ř.).
Podle §241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. §239 o. s. ř.).
V části, jíž žalobce brojí proti akcesorickým výrokům o nákladech řízení, není dovolání objektivně přípustné [§238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.].
Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 48/2006, dovodil, že spočívá-li rozhodnutí, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí žaloby, není dovolání přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno, nebo jestliže ohledně některé z těchto otázek není splněna podmínka zásadního právního významu napadeného rozhodnutí ve věci samé. Zpochybněním jen některých z právních závěrů, na nichž je rozhodnutí odvolacího soudu současně založeno, se při vázanosti dovolacího soudu uplatněnými dovolacími důvody a jejich obsahovým vymezením nemůže nijak projevit v poměrech dovolatele, neboť obstojí-li (popř. není-li dovoláním napaden) rovněž souběžně zastávaný právní závěr, na němž rozhodnutí spočívá, nelze dosáhnout zrušení napadeného rozhodnutí odvolacího soudu (viz dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2011, sp. zn. 33 Cdo 872/2010, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 2014, sp. zn. 33 Cdo 888/2013).
V souzené věci odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně na základě dvou závěrů: 1) že žalobce v řízení neprokázal uzavření smlouvy o půjčce a 2) že i kdyby bylo prokázáno předání peněz žalovanému, pak by právo na vrácení peněz bylo promlčeno, neboť žalovaný vznesl námitku promlčení. Žalobce dovoláním (podle celého jeho obsahu) zpochybnil pouze závěr týkající se uzavření smlouvy o půjčce. Tento závěr zpochybnil procesně neregulérním způsobem, neboť to, že došlo ke vzniku smlouvy o půjčce, vystavěl na svojí skutkové verzi, opírající se o vlastní hodnocení provedených důkazů, zejména výpovědí svědků H. a M.. Druhý závěr (promlčení práva na vrácení půjčky) dovolatel nezpochybnil.
Pro úplnost – mimo důvod, který vedl k odmítnutí dovolání – nutno uvést, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř.) nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle §241a odst. 1 o. s. ř.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 19. 12. 2019
JUDr. Václav Duda
předseda senátu