ECLI:CZ:NS:2019:33.CDO.4590.2018.1
sp. zn. 33 Cdo 4590/2018-261
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně L. K. , bytem XY, zastoupené JUDr. Jaroslavou Šafránkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Lublaňská 673/24, proti žalovanému J. R., bytem XY, zastoupenému Mgr. Miroslavem Krutinou, advokátem se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 423/27, o 1.000.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha - západ pod sp. zn. 3 C 206/2014, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 3. 10. 2018, č.j. 21 Co 192/2018-242, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 15.246 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám Mgr. Miroslava Krutiny, advokáta.
Odůvodnění:
Okresní soud Praha - západ rozsudkem ze dne 13. 12. 2017, č.j. 3 C 206/2014-203, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala, aby jí žalovaný zaplatil 1.000.000 Kč s 8,05 % úroky z prodlení od 1. 1. 2014 do zaplacení, a žalobkyni zavázal k náhradě nákladů řízení žalovanému ve výši 76. 230 Kč.
Rozsudkem ze dne 3. 10. 2018, č.j. 21 Co 192/2018-242, Krajský soud v Praze potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně a žalobkyni uložil zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení 30.492 Kč. Podle odvolacího soudu žalobkyně neprokázala, že na základě smlouvy z 26. 1. 2011 přenechala žalovanému 1.000.000 Kč, tedy že některým z judikaturou dovozených způsobů (fyzickým předáním, převodem na účet žalovaného či na účet třetí osoby podle dohody stran smlouvy o půjčce) odevzdala předmět půjčky (peníze) dlužníkovi (§657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 /viz §3028 zákona č. 89/2012 Sb./, dále jen „obč. zák.“). Protože místem plnění věřitelky z konsenzuální smlouvy o půjčce nebyl sjednán účet občanského sdružení pro rekonstrukci a revitalizaci památek VIA TEMPORA NOVA (dále též jen „sdružení“), je posouzení platnosti smlouvy z 26. 1. 2011, jíž žalobkyně sdružení darovala 1.000.000 Kč, irelevantní.
V dovolání, jímž napadla rozhodnutí odvolacího soudu, žalobkyně prosazuje, že darovací smlouva je zastřeným, tj. neplatným právním úkonem, neboť pravou vůlí účastníků bylo plnit podle souběžně uzavřené smlouvy o půjčce. Soudy obou stupňů tedy pochybily, pokud záležitost posuzovaly jen z toho hlediska, zda unesla důkazní břemeno ohledně tvrzení o předání předmětu půjčky, a nezabývaly se skutečnou vůlí účastníků.
Žalovaný navrhl dovolání žalobkyně jako nepřípustné odmítnout, neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, příp. zamítnout jako věcně správné.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jen „o.s.ř.“).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o.s.ř.).
Podle §241a odst. 1 o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání nelze podat z důvodu vad podle §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a/ a b/ a §229 odst. 3.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. §239 o.s.ř.).
Odvolací soud převzal skutkový stav zjištěný v řízení před soudem prvního stupně a vyšel z toho, že žalobkyně a žalovaný (dlužník) uzavřeli 26. 1. 2011 smlouvu, na jejímž základě měla žalobkyně půjčit žalovanému 1.000.000 Kč; žalovaný se zavázal peníze vrátit nejpozději do 31. 12. 2013. Podle smlouvy z 26. 1. 2011, kterou žalobkyně uzavřela s občanským sdružením VIA TEMPORA NOVA, darovala sdružení na nákup a rekonstrukci nemovité kulturní památky 1.000.000 Kč; uvedená částka došla na účet sdružení 27. 1. 2011. Do účetnictví sdružení byla tato částka zaúčtována jako „nezjištěná“, a teprve poté, co účetní S. L. byla předložena darovací smlouva, byla vedena jako dar. Poskytnutí částky 1.000.000 Kč z titulu smlouvy o půjčce žalovanému žalobkyně neprokázala.
Odvolací soud důsledně vycházel z ustálené judikatury Nejvyššího soudu, podle níž má smlouva o půjčce reálnou (nikoliv jen konsensuální) povahu; vznik právního vztahu z půjčky předpokládá nejen smluvní ujednání stran, ale i skutečné odevzdání (slovy zákona „přenechání“) předmětu půjčky. Jinak řečeno, ke smlouvě o půjčce nedochází (a právní vztah z půjčky nevzniká) jen na základě dohody stran (účinným přijetím návrhu na uzavření smlouvy), ale až skutečným odevzdáním předmětu půjčky dlužníkovi (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 5. 2004, sp. zn. 21 Cdo 2217/2003, usnesení ze dne 30. 10. 2007, sp. zn. 21 Cdo 3161/2006, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 58/2008, rozsudky ze dne 11. 12. 2009, sp. zn. 21 Cdo 4520/2007, a ze dne 27. 8. 2008, sp. zn. 29 Odo1386/2006). Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu dovodila, že při peněžité půjčce věřitel ze smlouvy o půjčce splní svůj závazek přenechat dlužníku peníze ve smyslu §657 obč. zák. nejen jejich předáním dlužníkovi v hotovosti, ale i formou bezhotovostního platebního styku, tj. bezhotovostním převodem na dlužníkův účet, popř. podle dohody smluvních stran na dlužníkem označený účet třetí osoby, k němuž má dlužník dispoziční oprávnění (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2004, sp. zn. 29 Odo 350/2003, ze dne 29. 5. 2008, sp. zn. 33 Odo 454/2006, a ze dne 29. 9. 2010, sp. zn. 33 Cdo 4312/2008). Reálná podstata smlouvy o půjčce je naplněna i tehdy, poukáže-li věřitel ze smlouvy o půjčce podle smluvního ujednání s dlužníkem, tj. podle dohody o platebním místě peněžitou částku na účet dlužníkova věřitele, přičemž dlužník se zaváže mu takto poskytnutou částku ve sjednané lhůtě vrátit; uskutečněním převodu je pak splněna podmínka předání předmětu půjčky dlužníkovi (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2008, sp. zn. 28 Cdo 3790/2008, a ze dne 30. 10. 2012, sp. zn. 33 Cdo 3912/201). Ve sporu o zaplacení dluhu z půjčky věřitel musí v intencích uvedeného ustanovení splnit důkazní povinnost (unést důkazní břemeno) nejen o tom, že s dlužníkem v určité době uzavřel smlouvu o půjčce peněžních prostředků a že měly být v dohodnuté době vráceny, ale i o tom, že uvedené plnění podle smlouvy dlužníku skutečně poskytl (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 1. 2002, sp. zn. 25 Cdo 98/2000).
Námitky žalobkyně uplatněné v dovolání nesměřují primárně proti právnímu posouzení věci, nýbrž proti správnosti a úplnosti skutkových zjištění, na nichž je založen zpochybňovaný právní závěr o neexistenci právního vztahu ze smlouvy o půjčce v důsledku absence předání sjednané peněžní částky žalovanému. Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o.s.ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z kterého vyšel odvolací soud. Ten rozhodl na základě zjištění, že převod částky 1.000.000 Kč na účet sdružení podle darovací smlouvy nelze spojovat se závazkem žalobkyně přenechat žalovanému 1.000.000 Kč jako půjčku. Oproti tomu žalobkyně vlastním hodnocením důkazů prosazuje skutkovou konstrukci, podle níž převodem 1.000.000 Kč na účet sdružení poskytla žalovanému půjčku, i když smlouva o půjčce žádnou dohodu o místě plnění neobsahovala. V dovolacím řízení však nelze úspěšně napadnout skutková zjištění, z nichž při právním posouzení věci vycházel odvolací soud. Dovolací soud je vázán skutkovým stavem, který byl podkladem pro právní posouzení věci. Lze shrnout, že dovolatelka se předloženou argumentací domáhá přezkumu právního závěru odvolacího soudu procesně neregulérním způsobem a její právní námitky, byť je podpořila odkazy na judikaturu Nejvyššího soudu, jsou z tohoto důvodu bezcenné.
Pro vyřešení daného sporu je – jak správně poznamenal odvolací soud – irelevantní, zda darovací smlouva založila jí předjímaný právní vztah mezi žalobkyní a sdružením, nebo zda šlo o právní úkon neplatný s důsledky podle §41a či §451 odst. 2 obč. zák.
Nepředložila-li dovolatelka k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o.s.ř., Nejvyšší soud je odmítl (§243c odst. 1 o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3, věta druhá o. s. ř.).
Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 8. 2019
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu