ECLI:CZ:NS:2019:33.CDO.979.2019.1
sp. zn. 33 Cdo 979/2019-249
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně D. B. , bytem v XY, proti žalovaným 1) RYCHSTAV PPM, s.r.o., se sídlem v Ostravě - Mariánských Horách, V Zátiší 810/1, identifikační číslo osoby 28589661, zastoupené JUDr. Sylvou Chalupovou, advokátkou se sídlem v Olomouci, Horní lán 1210/29 a 2) A. P. , bytem v XY, zastoupenému Mgr. Jiřím Kňávou, advokátem se sídlem v Olomouci, Sokolská 536/22, o 51.235,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 121 C 24/2015, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 5. 2018, č. j. 56 Co 136/2018-220, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Ostravě (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 28. 2. 2018, č. j. 121 C 24/2015-200, zastavil dovolací řízení a rozhodl o náhradě nákladů dovolacího řízení.
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 24. 5. 2018, č. j. 56 Co 136/2018-220, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Dospěl k závěru, že soud prvního stupně správně zastavil dovolací řízení podle §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 části první zákona č. 296/2017 Sb.), neboť dovolání bylo podáno 8. 1. 2018 a žalobkyně nezaplatila soudní poplatek z dovolání ve stanovené patnáctidenní lhůtě. Soud prvního stupně usnesením ze dne 12. 1. 2018, č. j. 121 C 24/2015-198, žalobkyni vyzval k zaplacení soudního poplatku z dovolání ve stanovené lhůtě v částce 7.000,- Kč; současně ji poučil o zastavení dovolacího řízení, nebude-li soudní poplatek ve lhůtě zaplacen. Usnesení s výzvou k zaplacení bylo žalobkyni doručeno dne 2. 2. 2018 a částka 7.000,- Kč byla připsána na účet soudu prvního stupně dne 26. 2. 2018, přičemž poslední den lhůty k zaplacení soudního poplatku byl 19. 2. 2018; podle ustanovení §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích přitom platí, že k zaplacení soudního poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně (dále též „dovolatelka“) dovolání, které má za přípustné podle §237 o. s. ř., neboť podle jejího přesvědčení rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Za takovou považuje otázku, „zda je dovolací řízení samostatným a novým řízením, nebo je pokračováním předchozího řízení, když dovolání je mimořádným opravným prostředkem, i když to bylo skončeno pravomocným rozhodnutím odvolacího soudu“ ; jinými slovy (§41 odst. 2 o. s. ř.) má zato, že odvolací soud nesprávně dovodil, že na její dovolání podané dne 8. 1. 2018 se vztahuje poplatkový zákon ve znění zákona č. 296/2017 Sb., tj. ve znění od 30. 9. 2017, a nikoli poplatkový zákon ve znění do 29. 9. 2017, bylo-li řízení ve věci samé bylo zahájeno žalobou ze dne 24. 7. 2015. Prosazuje názor, že se zřetelem k ustanovení čl. VI. zákona č. 296/2017 Sb. se na řízení zahájená před 30. 9. 2017 tento zákon nevztahuje. Chybně proto bylo řízení o jejím dovolání pro opožděnost zaplacení soudního poplatku zastaveno, resp. odvolací soud nesprávně rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. S tímto odůvodněním navrhla zrušit usnesení obou soudů a věc vrátit Okresnímu soudu v Ostravě.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 – dále jen „o. s. ř.“ (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.).
Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolání žalobkyně není přípustné, neboť oproti jejímu přesvědčení byla dovoláním vymezená otázka již v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena.
V prvé řadě nutno uvést, že již v usnesení ze dne 28. 8. 2018, sp. zn. 22 Cdo 2827/2018, Nejvyšší soud uzavřel, že zákon o soudních poplatcích v §4 odst. 1 stanoví, kdy poplatková povinnost za řízení vzniká: podle písm. a) vzniká podáním návrhu na zahájení řízení, podle písm. b) podáním odvolání, podle písm. c) podáním dovolání, podle písm. d) podáním kasační stížnosti. Zákon tedy vychází z toho, že poplatek za řízení je stanoven vždy podle toho, o jaké podání se jedná – zda jde o podání, kterým se řízení zahajuje, nebo kterým se zahajuje řízení o opravném prostředku, a to odvolání, dovolání či kasační stížnosti. Nejvyšší soud tak dovodil, že poplatková povinnost založená odvoláním [§4 odst. 1 písm. b) zákona o soudních poplatcích], které bylo podáno v době, kdy již byl účinný zákon č. 296/2017 Sb., se řídí zákonem o soudních poplatcích ve znění zákona č. 296/2017 Sb. (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2018, sp. zn. 33 Cdo 3550/2018). Pro aplikaci §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích ve znění účinném od 30. 9. 2017 v případě nezaplacení soudního poplatku za odvolání tedy není podstatné, kdy bylo zahájeno řízení u soudu prvního stupně, ale kdy bylo zahájeno odvolací řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2018, sp. zn. 29 ICdo 158/2018).
V usnesení ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. 30 Cdo 4079/2018, Nejvyšší soud přijal závěr, že z jazykového výkladu §4 odst. 1 zákona o soudních poplatcích (ve vazbě na §7) je nutno pro účely tohoto zákona dovodit samostatnou/oddělenou povahu řízení před soudem prvního stupně a před soudem odvolacím, neboť každé z těchto řízení je z pohledu zákona o soudních poplatcích zahajováno samostatně, a to učiněním specifického úkonu (typicky) žalobcem, který je plně v dispozici této osoby a právě na jeho doručení soudu je vázán vznik poplatkové povinnosti a splatnost poplatku jako takového.
Shora uvedená východiska následně Nejvyšší soud doplnil v usnesení ze dne 20. 2. 2019, sp. zn. 32 Cdo 4481/2018, o závěr, že je-li dovozována aplikace zákona o soudních poplatcích ve znění účinném od 30. 9. 2017 pro poplatkovou povinnost v odvolacím řízení zahájeném po tomto datu (…) je zřejmé, že zákonem o soudních poplatcích ve znění účinném od 30. 9. 2017 se řídí i poplatková povinnost založená dovoláním [§4 odst. 1 písm. c) zákona o soudních poplatcích], bylo-li podáno po tomto datu. Z pohledu již dříve učiněných závěrů „je tedy podstatné, kdy bylo zahájeno řízení o dovolání a nikoliv, kdy bylo zahájeno řízení u soudu prvního stupně.“
Nepředložila-li dovolatelka k řešení žádnou právní otázku, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., Nejvyšší soud její dovolání odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 5. 2019
JUDr. Václav Duda
předseda senátu