ECLI:CZ:NS:2019:33.ICDO.75.2018.1
KSUL 79 INS XY
79 ICM XY
sp. zn. 33 ICdo 75/2018-122
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně O2 Czech Republic a.s., se sídlem v Praze 4, Za Brumlovkou 266/2 (identifikační číslo osoby 601 93 336), proti žalovanému Ing. Peteru Režnickému , se sídlem ve Statenicích, Keltská 380, insolvenčnímu správci dlužníků J. J. a J. J., zastoupenému Mgr. Milanem Kvasnicou, advokátem se sídlem v Bohumíně, Na Úvoze 392, o určení pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 79 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníků J. J., místem podnikání v XY, identifikační číslo osoby XY aj. J., bytem v XY, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 79 INS XY, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 3. 2018, č. j. 79 ICm XY, 104 VSPH XY (KSUL 79 INS XY), takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 7. 11. 2017, č. j. 79 ICm XY (KSUL 79 INS XY) určil, že popřená pohledávka žalobkyně, přihlášená v insolvenčním řízení dlužníků J. J. a J. J. vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 79 INS XY, přihláškou P6, je v částce 30.077,38 Kč po právu, a rozhodl o nákladech řízení.
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 5. 3. 2018, č. j. 79 ICm XY, 104 VSPH XY (KSUL 79 INS XY) rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které není podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb. – dále jen „o. s. ř.“), přípustné.
Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §239 o. s. ř. je přípustnost dovolání oprávněn zkoumat jen dovolací soud.
Podle §241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Přípustnost dovolání shledává žalovaný v tom, že napadené rozhodnutí závisí na otázce hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a to „ zda lze považovat smlouvu za uzavřenou v písemné formě v případě, že byl písemný návrh doručen (přičemž toto doručení bylo potvrzeno podpisem pracovníka žalobkyně), a následná akceptace (tj. schválení žádosti – návrhu) pak byla provedena formou aktivace SIM karty, tedy obecně zda dojde k uzavření smlouvy v písemné formě, je-li některý z projevů vůle jednajících stran (tj. oferta nebo akceptace) učiněn jinak, než v písemné formě “. Prosazuje názor, že pohledávka žalobkyně je promlčena, neboť smlouva byla uzavřena konkludentně, a proto ujednání účastníků o jejím podřízení obchodnímu zákoníku podle jeho §262 odst. 2, nemůže být považováno za platné (zákon stanoví podmínku písemné formy). Pro písemnou formu smlouvy je nezbytné, aby jak oferta, tak její akceptace byly učiněny písemně. V daném případě však došlo pouze k písemnému potvrzení doručení oferty. Všeobecné obchodní podmínky (VOP) žalobkyně v článku 2 stanoví, že schválením žádosti se rozumí aktivace SIM karty, s čímž je spojeno zahájení užívání služeb. Okamžikem schválení se stává žádost řádně uzavřenou smlouvou ve znění VOP. Zaměstnanec žalobkyně svým podpisem pouze potvrdil, že žádost klienta převzal, čímž ji ale neschválil; ke schválení žádosti došlo až aktivací SIM karty a právě aktivací SIM karty byla smlouva řádně uzavřena. Aktivace SIM karty není písemným projevem, nýbrž konkludentním projevem vůle. Promlčecí doba tak v posuzované věci činí tři roky podle §101 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), nikoliv čtyři roky podle §397 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obch. zák.“).
Je-li přípustnost dovolání spojována s tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného a procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, musí jít o takovou otázku, na níž byl výrok rozhodnutí odvolacího soudu z hlediska právního posouzení skutečně založen. Není-li tomu tak, nemůže být pro její řešení dovolání podle §237 o. s. ř. přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2017, sp. zn. 33 Cdo 2893/2016).
Odvolací soud vyšel ze zjištění, že 18. 2. 2008 a 28. 5. 2008 dlužník jako žadatel a účastník služeb a osoba oprávněná jednat za žalobkyni podepsali písemnosti označené jako „Žádost o poskytování služeb elektronických komunikací sítí“, a to vždy v týž den při jednom jednání, že tyto písemnosti obsahují předmět služeb, datum zahájení služeb (které je shodné s datem žádostí), potvrzení dlužníka jako žadatele o převzetí zboží/SIM karty a prohlášení o tom, že se seznámil s ceníkem žalobkyně a Všeobecnými obchodními podmínkami žalobkyně účinnými od 1. 3. 2007 (dále znovu jen „VOP“), se kterými vyslovil souhlas. V jeden den při jednom jednání byl písemný návrh smlouvy akceptován, dlužníku byla předána SIM karta, jež měla být tentýž den aktivována, čímž bylo zahájeno poskytování služeb a smlouva byla uzavřena. VOP v čl. 2 popisuje proces schválení žádosti aktivací SIM karty tak, že schválením žádosti se rozumí aktivace SIM karty, s čímž je spojeno zahájení užívání služeb (bod 2.4.VOP), v případě žádosti o přenesení čísla uplynutím dvou pracovních dnů. Okamžikem schválení se stává žádost řádně uzavřenou smlouvou ve znění VOP. Řečeno jinak, strany uzavřely písemnou smlouvu, jejíž účinnost byla dohodou stran určena k sjednanému okamžiku. Na podkladě těchto zjištění odvolací soud uzavřel, že došlo-li k podání písemné žádosti, k jejímu přijetí písemným převzetím, k předání SIM karty dlužníku a k její aktivaci (v případech obou žádostí při jednom jednání ve stejný den), je nepochybné, že smlouva byla uzavřena písemně a podmínka písemné formy ujednání o podřízení závazkového vztahu obchodnímu zákoníku (viz čl. 17 bodu 17.3 VOP) byla dodržena. Závazkový vztah účastníků tak byl podřízen obchodnímu zákoníku a vzhledem k tomu, že cena služeb poskytnutých žalobkyní za období od 16. 7. 2008 do 15. 2. 2008 byla splatná dne 9. 1. 2009, přičemž žalobkyně uplatnila nárok na její zaplacení dne 2. 2. 2012, došlo ke stavení promlčecí doby před jejím uplynutím (promlčecí doba by uplynula k 9. 1. 2013) a žalobkyně má za dlužníky nepromlčenou pohledávku.
Z uvedeného je patrné, že dovolatel formuluje otázku předkládanou k dovolacímu přezkumu na podkladě vlastní verze skutku. Oproti odvolacímu soudu totiž prosazuje, že žalobkyně zastoupená pověřeným pracovníkem podpisem písemný návrh smlouvy neakceptovala, pouze potvrdila jeho převzetí (doručení) a smlouvu akceptovala konkludentně až formou aktivace SIM karty. Uplatněním dovolacího důvodu podle §241a odst. 1 o. s. ř. však není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého při právním posouzení věci vyšel odvolací soud. Skutkový základ sporu nelze v dovolacím řízení s úspěchem zpochybnit; dovolací soud z něj vychází.
Lze uzavřít, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud je proto podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se řídí §202 odst. 1 větou první zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a proto žalobkyni úspěšné v dovolacím řízení nemohla být přiznána náhrada nákladů řízení vůči neúspěšnému dovolateli.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 8. 2019
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu