ECLI:CZ:NS:2019:4.TDO.990.2019.1
sp. zn. 4 Tdo 990/2019- 1152
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 8. 2019 o dovolání obviněného P. M. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Mírov, proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně ze dne 7. 2. 2019 sp. zn. 6 To 266/2018, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 2 T 81/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. M. odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud v Kroměříži rozsudkem ze dne 17. 7. 2018 sp. zn. 2 T 81/2016 uznal obviněného P. M. vinným zločinem loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku [jednání uvedené pod bodem 1)]; přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku a přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku [jednání uvedené pod bodem 2)] a přečinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku [jednání uvedené pod body 3) až 19)], jichž se dopustil tím, že
1) dne 1. 1. 2016 v době kolem 04:15 hodin v blízkosti rodinného domu číslo popisné XY, na XY v Kroměříži, okres Kroměříž, po přechozí slovní rozepři, přistoupil ke své manželce S. M., nar. XY, a snažil se jí vytrhnout z ruky igelitovou tašku a z ramene strhnout kabelku, při čemž do ní strčil oběma rukama tak silně, až S. M. upadla na zem, na asfaltovou silnici, kde se k ní sehnul a v době, kdy poškozená ležela na silnici, tedy měla svou hlavu proti pevné a tvrdé podložce, ji třemi údery své pravé ruky sevřené v pěst udeřil do obličeje, a z místa utekl s její dámskou koženou kabelkou přes rameno, černé bravy, značky Gucci v hodnotě 1 300 Kč, která obsahovala dámskou textilní peněženku černé barvy v hodnotě 100 Kč, řidičský průkaz a občanský průkaz na jméno S. M., platební kartu k tzv. dětskému účtu u Komerční banky, vystavenou na jméno jejího syna – AAAAA (pseudonym), číslo XY, finanční hotovostí ve výši 2 000 Kč, micro SD kartu 8 GB, černé barvy v hodnotě 100 Kč, mobilní telefon zn. Element, typ P452, bílé barvy, IMEI: XY v hodnotě 1 900 Kč, SIM kartu společnosti Vodafone účastnického čísla XY v hodnotě 30 Kč, svazek 5-ti klíčů v hodnotě 125 Kč, bezpečnostní klíč v hodnotě 20 Kč, parfém zn. Kenzo v hodnotě 150 Kč a s igelitovou taškou poškozené, která obsahovala dámské šaty šedé barvy značky H&M v hodnotě 200 Kč, pletený svetr černo-stříbrné bravy v hodnotě 100 Kč, dámské pyžamo v hodnotě 50 Kč, dámský holící strojek zn. Philips, bílé barvy v hodnotě 200 Kč, čímž byla poškozené S. M. způsobena škoda v celkové výši 6 275 Kč a tržná rána v levém obočí o délce 3 cm, která si vyžádala sešití třemi stehy, poúrazová bolest levé poloviny hlavy se zalehnutím levého ucha, podlitina pod levým okem a poúrazová závrať, přičemž tyto zdravotní potíže se projevovaly nejméně do 8. 1. 2016, dále poškozené České průmyslové zdravotní pojišťovně se sídlem Ostrava-Vítkovice, Jeremenkova 11 způsobil škodu vzniklou vynaložením nákladů na ošetření S. M. ve výši nejméně 2 389 Kč a popsaného jednání se dopustil, přestože byl rozsudkem Vojenského obvodového soudu v Brně ze dne 16. 12. 1991, číslo jednací 3 T 333/91, uznán vinným z trestného činu výtržnictví podle ustanovení §202 odstavec 1 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon a rozsudkem Okresního sudu v Břeclavi ze dne 3. 2. 2009 s nabytím právní moci dne 19. 2. 2009, sp. zn. 21 T 16/2009, uznán vinným mimo jiné i z trestného činu výtržnictví podle ustanovení §202 odstavec 1 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon,
2) v době od 13:30 hodin dne 1. 1. 2016 do 16:45 hodin dne 1. 1. 2016 v Kroměříži na ulici XY, v domě číslo popisné XY, okres Kroměříž, nezjištěným způsobem bez poškození vstupních dveří vnikl do bytu číslo XY ve 3. nadzemním podlaží a uvnitř bytu úmyslně poškodil omítku s malbou v chodbě, ložnici a kuchyni tak, že ji poškrábal neznámým předmětem a postříkal mycím přípravkem na nádobí, čímž způsobil škodu majiteli bytu V. T., nar. XY, ve výši 8 620 Kč, dále v bytě poškodil termostat v hodnotě 2 500 Kč, který vytrhnul ze zdi a vhodil do vody, na záchodě ze záchodové mísy odlomil plastové záchodové prkno s víkem v hodnotě 500 Kč, u pračky značky Whirpool odlomil dvířka, čímž způsobil škodu ve výši 3 000 Kč a u LCD televizoru značky LG poškrábal obrazovku, čímž způsobil škodu ve výši 3 000 Kč a způsobil tak poškozené nájemkyni bytu S. M., nar. XY, škodu v celkové výši 9 000 Kč,
V průběhu měsíce ledna 2016 v úmyslu obohatit se nabízel prostřednictvím sítě Internet na inzertních portálech XY, XY a na nezjištěném inzertním portálu k prodeji různé kuchyňské roboty, herní zařízení Playstation PS3 a mobilní telefon Apple iPhone 4, které neměl v úmyslu kupujícím dodat, následně telefonickou a e-mailovou komunikací vylákal od zájemců o koupi nabízeného zboží zaplacení zálohy nebo celé kupní ceny za zboží předem na bankovní účet a poté, co obdržel na účet dohodnutou částku, inzerované zboží kupujícím nezaslal, peníze jim nevrátil a použil je pro vlastní potřebu, kdy takto: 3) z e-mailové adresy XY s uvedením jména F. a T. a telefonicky na čísle XY nabízel na internetovém portálu XY k prodeji kuchyňský robot Concept Momento RN4421 za cenu 1 500 Kč + 150 Kč poštovné, kterou dne 6. 1. 2016 uhradila J. A., nar. XY, převodem na bankovní účet číslo XY, variabilní symbol XY, avšak zboží nedodal, ani nevrátil uhrazenou cenu a přestal s kupující komunikovat, způsobil tak J. A. škodu 1 650 Kč,
4) z e-mailové adresy XY a telefonicky na čísle XY nabízel na internetovém portálu XY k prodeji kuchyňský robot Concept Momento RN4421 za cenu 1 500 Kč, kdy dne 6. 1. 2016 mu uhradil zájemce M. B., nar. XY, převodem na bankovní účet XY, variabilní symbol XY, požadovanou zálohu ve výši 500 Kč, avšak zboží nedodal, ani nevrátil uhrazenou zálohu a přestal s kupujícím komunikovat, způsobil tak M. B. škodu 500 Kč,
5) z e-mailové adresy XY a telefonicky na čísle XY nabízel na internetovém portálu XY k prodeji kuchyňský robot Kenwood za částku 2 500 Kč, kdy dne 6. 1. 2016 mu uhradila V. P., nar. XY, převodem na bankovní účet číslo XY, variabilní symbol XY, kupní cenu ve výši 2 500 Kč + 122 Kč poštovné, avšak zboží nedodal, ani nevrátil uhrazenou cenu a přestal s kupující komunikovat, způsobil tak V. P. škodu 2 622 Kč,
6) z e-mailové adresy XY s uvedením jména T. a telefonního čísla XY nabízel na internetovém inzertním portálu XY k prodeji kuchyňský robot, kdy dne 8. 1. 2016 mu uhradila V. K., nar. XY, převodem na bankovní účet číslo XY, variabilní symbol XY, dohodnutou cenu 1 200 Kč, avšak zboží nedodal, ani nevrátil uhrazenou cenu a přestal s kupující komunikovat, způsobil tak V. K. škodu 1 200 Kč,
7) z e-mailové adresy XY a telefonního čísla XY s uvedením jména M. nabízel na internetovém inzertním portálu XY k prodeji kuchyňský robot Kenwood KMC57006, kdy dne 6. 1. 2016 mu uhradila H. P., nar. XY, převodem na bankovní účet číslo XY, variabilní symbol XY, dohodnutou kupní cenu 2 500 Kč + 122 Kč poštovné, avšak zboží nedodal, ani nevrátil uhrazenou cenu a přestal s kupující komunikovat, způsobil tak H. P. škodu 2 622 Kč,
8) z nezjištěné e-mailové adresy a nezjištěného telefonního čísla nabízel na internetovém inzertním portálu XY k prodeji domácí robot v originálním balení, dne 11. 1. 2016 mu uhradila J. D., nar. XY, převodem na bankovní účet číslo XY, variabilní symbol XY, dohodnutou kupní cenu 2 500 Kč + 122 Kč poštovné, avšak zboží nedodal, ani nevrátil uhrazenou cenu a přestal s kupující komunikovat, způsobil tak J. D. škodu 2 622 Kč,
9) z e-mailové adresy XY pod uživatelským jménem f. a telefonního čísla XY nabízel na internetovém inzertním portálu XY k prodeji herní zařízení Playstation PS3 500GB, dne 8. 1. 2016 mu uhradil D. V., nar. XY, dohodnutou kupní cenu 1 500 Kč + 122 Kč poštovné na bankovní účet číslo XY, variabilní symbol XY, avšak zboží nedodal, ani nevrátil uhrazenou cenu a přestal s kupujícím komunikovat, způsobil tak D. V. škodu 1 622 Kč,
10) z e-mailové adresy XY a telefonního čísla XY a jménem M. nabízel na nezjištěném internetovém inzertním portálu k prodeji kuchyňský robot Kenwood, dne 11. 1. 2016 mu uhradil M. F., nar. XY, dohodnutou kupní cenu 2 500 Kč + 122 Kč na bankovní účet číslo XY, variabilní symbol XY, avšak zboží nedodal, ani nevrátil uhrazenou cenu a přestal s kupujícím komunikovat, způsobil tak M. F. škodu 2 622 Kč,
11) z e-mailové adresy XY nabízel na internetovém inzertním portálu XY k prodeji herní zařízení Playstation PS3 500GB, dne 11. 1. 2016 mu uhradil F. R., nar. XY, dohodnutou zálohu 220 Kč na bankovní účet číslo XY, variabilní symbol XY, avšak zboží nedodal, ani nevrátil uhrazenou zálohu a přestal s kupujícím komunikovat, způsobil tak F. R. škodu 220 Kč,
12) z e-mailové adresy XY a telefonního čísla XY nabízel na internetovém inzertním portálu XY k prodeji kuchyňský robot CONCEPT momento RM4421, dne 12. 1. 2016 mu uhradil M. G., nar. XY, dohodnutou zálohu 200 Kč na bankovní účet číslo XY, variabilní symbol XY, avšak zboží nedodal, ani nevrátil uhrazenou zálohu a přestal s kupujícím komunikovat, způsobil tak M. G. škodu 200 Kč,
13) z nezjištěné e-mailové adresy nabízel na nezjištěném internetovém inzertním portálu k prodeji herní zařízení Playstation 3, dne 12. 1. 2016 mu uhradil T. K., IČ: XY, dohodnutou zálohu 500 Kč na bankovní účet číslo XY, variabilní symbol XY, avšak zboží nedodal, ani nevrátil uhrazenou zálohu a přestal s kupujícím komunikovat, způsobil tak T. K. škodu 500 Kč,
14) z e-mailové adresy XY a nezjištěného telefonního čísla nabízel na internetovém inzertním portálu XY k prodeji kuchyňský robot Topic, dne 12. 1. 2016 mu uhradil L. S., nar. XY, dohodnutou zálohu 500 Kč na bankovní účet číslo XY, variabilní symbol XY, avšak zboží nedodal, ani nevrátil uhrazenou zálohu a přestal s kupujícím komunikovat, způsobil tak L. S. škodu 500 Kč,
15) z e-mailové adresy XY a nezjištěného telefonního čísla nabízel na internetovém inzertním portálu XY k prodeji herní zařízení Playstation 3 za částku 2 000 Kč, dne 12. 1. 2016 mu uhradil M. P., nar. XY, dohodnutou zálohu 500 Kč na bankovní účet číslo XY, variabilní symbol XY, avšak zboží nedodal, ani nevrátil uhrazenou zálohu a přestal s kupujícím komunikovat, způsobil tak M. P. škodu 500 Kč,
16) z nezjištěné e-mailové adresy a nezjištěného telefonního čísla nabízel na internetovém inzertním portálu XY k prodeji herní zařízení Playstation 3, dne 12. 1. 2016 mu uhradil M. T., nar. XY, poštovní poukázkou dohodnutou kupní cenu 2 000 na účet číslo XY, variabilní symbol XY, avšak zboží nedodal, ani nevrátil uhrazenou cenu a přestal s kupujícím komunikovat, způsobil tak M. T. škodu 2 000 Kč,
17) z e-mailové adresy XY a telefonního čísla XY a XY nabízel na internetovém inzertním portálu XY k prodeji kuchyňský robot CONCEPT momento RM4421, dne 12. 1. 2016 mu uhradila T. K., nar. XY, převodem na účet číslo XY, variabilní symbol XY, dohodnutou kupní cenu 1 500 Kč + 122 Kč poštovné, avšak zboží nedodal, ani nevrátil uhrazenou cenu a přestal s kupující komunikovat, způsobil tak T. K. škodu 1 622 Kč,
18) z e-mailové adresy XY a jménem S. M. nabízel na internetovém inzertním portálu XY k prodeji mobilní telefon Apple iPhone 4 16GB, dne 13. 1. 2016 mu uhradila D. J., nar. XY, převodem na účet číslo XY, variabilní symbol XY, dohodnutou zálohu 300 Kč, avšak zboží nedodal, ani nevrátil uhrazenou zálohu a přestal s kupující komunikovat, způsobil tak D. J. škodu 300 Kč,
19) z telefonního čísla XY nabízel na internetovém inzertním portálu XY k prodeji kuchyňský robot Concept, dne 13. 1. 2016 mu uhradil T. R., nar. XY, číslo XY, variabilní symbol XY, dohodnutou kupní cenu 1 630 Kč, avšak zboží nedodal, ani nevrátil uhrazenou cenu a přestal s kupujícím komunikovat, způsobil tak T. R. škodu 1 622 Kč,
a způsobil tak škodu v celkové výši 21 932 Kč,
takto obžalovaný jednal, ač byl trestním příkazem Okresního soudu ve Svitavách č. j. 2 T 370/2014-209 ze dne 7. 11. 2014, který nabyl právní moci dne 22. 11. 2014 odsouzen pro pokračující přečin podvodu podle §209 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání 12 měsíců s podmíněným odkladem výkonu trestu na zkušební dobu 2 roků.
Za to a dále pak za přečin neoprávněného užívání cizí věci podle §207 odst. 1 tr. zákoníku a pokračující přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterými byl obviněný uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži ze dne 13. 12. 2016 č. j. 2 T 81/2016-825 ve spojení s usnesením Krajského soudu Brno, pobočka Zlín ze dne 18. 5. 2017 č. j. 6 To 77/2017-876, byl obviněnému podle §173 odst. 1 tr. zákoníku za užití §43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání pěti let. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr .zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozené České průmyslové zdravotní pojišťovně se sídlem Ostrava-Vítkovice, Jeremenkova 11, IČ: 47672234 částku 2 389 Kč a poškozenému V. T., nar. XY, bytem XY částku 8 620 Kč k náhradě škody.
Podle §229 odst. 2 tr. ř. byl poškozený V. T., nar. XY, bytem XY se zbytkem nároku na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému též uložena povinnost zaplatit poškozeným J. A., nar. XY, bytem XY částku 1 650 Kč, M. B., nar. XY, bytem XY, částku 500 Kč, V. P., nar. XY, bytem XY, částku 2 622 Kč, H. P., nar. XY, bytem XY částku 2 622 Kč, J. D., nar. XY, bytem XY, částku 1 622 Kč, D. V., nar. XY, bytem XY částku 1 622 Kč, M. F., nar. XY, bytem XY, částku 2 622 Kč, F. R., nar. XY, bytem XY, částku 220 Kč, M. G., nar. XY, bytem XY částku 200 Kč, L. S., nar. XY, bytem XY, částku 500 Kč, M. P., nar. XY, bytem XY částku 500 Kč, T. K., nar. XY, bytem XY částku 1 622 Kč, D. J., nar. XY, bytem XY, částku 300 Kč, T. R., nar. XY, bytem XY, částku 1 630 Kč k náhradě škody.
Tento rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním ke Krajskému soudu v Brně, pobočce ve Zlíně, který usnesením ze dne 7. 2. 2019 sp. zn. 6 To 266/2018 podle §256 tr. ř. toto odvolání zamítl.
Obviněný následně proti citovanému rozhodnutí Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně podal dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V něm odmítá, že by se dopustil trestného činu loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku. V průběhu trestního řízení nebyl žádným ze svědků označen jako pachatel, i když dva svědci dění sledovali. K odsouzení pak postačilo pouhé tvrzení poškozené, i když bylo během trestního řízení prokázáno, že ne vždy vypovídala pravdu. Ona sama jej navštěvovala. Znalkyně Sejkorová Benešová uvedla, že poškozená je věrohodná, i když se vůbec nevyjádřila k momentům, kdy nevypovídala pravdu. Soudní spis byl po dvou odvoláních vrácen k novému projednání, když odvolací soud poukazoval na rozpory ve výpovědích svědků.
Obviněný trvá na tom, že jeho jednání mělo být posouzeno jako trestný čin krádeže podle §205 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, jelikož nebyla naplněna skutková podstata trestného činu loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku, a to hlavně po subjektivní stránce.
Pokud lze v trestním řízení na základě provedeného dokazování dospět k několika přibližně stejně pravděpodobným verzím a soud se přikloní k verzi, která je pro obviněného nepříznivá, porušuje princip rozhodování in dubio pro reo, a tím i zásadu presumpce neviny dle čl. 40 odst. 2 Listiny.
Podle obviněného soudy obou stupňů hodnotily výpovědi svědků jako věrohodné, a to hlavně pokud jde o poškozenou, ačkoliv v průběhu řízení svá tvrzení ničím nepodložily a neprokázaly žádnými důkazy. Soudy tak vycházely jen ze svých domněnek.
V návaznosti na výše uvedené skutečnosti obviněný v závěru dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud obě napadená rozhodnutí zrušil a dále aby mu byly uhrazeny náklady řízení.
Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství po seznámení s obsahem podaného dovolání sdělila, že se k němu nebude věcně vyjadřovat. Současně vyjádřila souhlas s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší soud nejprve konstatoval, že dovolání obviněného proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně ze dne 7. 2. 2019 sp. zn. 6 To 266/2018 je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., obviněný podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v ustanovení §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Zároveň je třeba konstatovat, že dovolání obviněného směřuje výhradně proti výroku o vině a právní kvalifikaci, kdy byl předchozími rozhodnutími soudů uznán vinným trestným činem loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku. Proti ostatním výrokům rozhodnutí těchto soudů dovolatel nebrojí, a tudíž jimi se dovolací soud nezabýval.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 12. 2003, sp. zn. II. ÚS 760/02 a usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004 sp. zn. IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
V souvislosti s námitkami, které obviněný v dovolání uplatnil je Nejvyšší soud oprávněn konstatovat, že zmíněné námitky jsou ve své podstatě obsahově shodné s těmi, se kterými se již musely v rámci obhajoby obviněného vypořádat soudy nižších stupňů. Z dovolání obviněného je zřejmé, že tento soudům vytýká nerespektování zásady in dubio pro reo v důsledku nerespektování ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. a s tím související nesprávné hodnocení důkazů, včetně rozporů ve výpovědi poškozené, atd. Nejvyšší soud zde považuje za potřebné zejména uvést, že obsahově shodné námitky se staly nejen součástí obhajoby obviněného v řízení před soudem prvního stupně, ale také byly obsahovou náplní námitek obviněného v jeho odvolání. Z rozsudku soudu druhého stupně přitom vyplývá, že se zákonu odpovídajícím způsobem vypořádal s námitkami obviněného. Na případ, kdy obviněný v dovolání uplatňuje obsahově shodné námitky s námitkami již dříve uplatněnými, pamatuje rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu (C. H. BECK, ročník 2002, svazek 17, pod T 408), podle něhož „opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, s kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.“
Opětovně je nutno zmínit, že námitky uplatněné v dovolání jsou nejen opakováním výhrad obviněného k hodnocení důkazů soudy prvního a druhého stupně, ale také jsou námitkami, které nespadají pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Pokud obviněný soudům prvního a druhého stupně vytýká nesprávné hodnocení důkazů, nerespektování zásady in dubio pro reo, hodnocení důkazů v neprospěch obviněného atd., pak je nutno obviněného upozornit na to, že nejde o naplnění dovolacího důvodu ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale o polemiku obviněného s postupem soudu prvního stupně, resp. soudu odvolacího ohledně hodnocení důkazů a rozsahu provedeného dokazování. Takové námitky však nelze pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit, neboť jde o námitky skutkové, kterými se obviněný snaží prosadit vlastní verzi skutkového zjištění, které má spočívat v tom, „že nebylo bezpečně prokázáno, že se předmětného trestného činu dopustil právě obviněný“. Takové zjištění, kterého se obviněný domáhá, však je v diametrálním rozporu se zjištěním soudu, tudíž ve vztahu k uvedeným námitkám nelze akceptovat ani výhrady k nerespektování čl. 36 Listiny. V této souvislosti lze pro stručnost odkázat na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 681/04, ve kterém tento mj. uvedl, že právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy (uvedené rozhodnutí reaguje rovněž na dovolávání se spravedlivého procesu). Nejvyšší soud zcela nad rámec své přezkumné povinnosti, kdy by s ohledem na irelevantnost námitek obviněného postačovalo odkázat např. na již výše zmíněné rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, považuje za potřebné uvést pouze tolik, že vina obviněného nebyla vybudována na úvahách soudů v rozporu s provedenými důkazy, jak se tento (obviněný) mylně domnívá, a které zpochybňuje, přičemž záměrně přehlíží povinnost soudu stanovenou mu zákonem, hodnotit důkazy nejen jednotlivě, ale i v jejich souhrnu (ke zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti) a přehlíží i skutečnost, že soud v odůvodnění řádně vysvětlil své úvahy k jejich hodnocení ve smyslu §125 tr. ř., oproti jím (obviněným) uváděné argumentaci, která vychází z hodnocení jistých skutečností vytržených z kontextu, jak je zřejmé z podaného dovolání. Při takto „objektivním“ nazírání, je pak nutno konstatovat, že z výpovědí svědků, kteří byli ve věci slyšeni, výpovědi poškozené a ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství vyplývá skutečnost, že se právě obviněný dopustil jednání, pro které byl odsouzen. Jeho vina nebyla konstatována pouze na ojedinělém důkazu, jak se snaží ve svém mimořádném opravném prostředku tvrdit, ale byla prokázána i důkazy dalšími [kromě výpovědi samotné poškozené i výpověďmi svědkyně G. a svědka B.; znaleckým posudkem prof. MUDr. Hirtem CSc., z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství, jenž potvrdil mechanismus vzniku zranění poškozené podle její výpovědi; a v neposlední řadě samotnou souvislostí mezi skutky pod body 1) a 2) výrokové části rozsudku soudu prvního stupně].
Pokud obviněný v rámci svého mimořádného opravného prostředku též uvedl, že v daném případě není dána subjektivní stránka trestného činu loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku, a že jeho jednání mělo být kvalifikováno podle §205 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku jako trestný čin krádeže, tak je nutno konstatovat, že obviněný tyto své názory nepodložil žádnou konkrétní argumentací, a není tudíž zřejmé, na základě jakých závěrů tak usuzuje.
Zde je třeba zdůraznit, že v dovolání musí být uvedeny konkrétní vady, ve kterých dovolatel spatřuje naplnění dovolacího důvodu, jenž jím byl uplatněn. Rozhodně nepostačuje pouze obecné vymezení dovolacího důvodu spočívající v poukazu na příslušné ustanovení trestního zákoníku a prohlášení, že rozhodnutí soudu je poznamenáno nesprávným právním posouzením ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
K problematice formálně uplatněného dovolacího důvodu se vyjádřil i Ústavní soud, a to v rozhodnutí ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05, kde tento mimo jiné uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. nemůže být pouze formální. Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Pokud navzdory výše uvedenému a s nejvyšší mírou tolerance Nejvyšší soud konstatuje, že takto uplatněná námitka je podřaditelná pod obviněným zvolený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je třeba zároveň říci, že s takovýmto závěrem obviněného se nelze ztotožnit. Z tzv. skutkové věty rozsudku soudu prvního stupně, ze kterého je Nejvyšší soud povinen vycházet, a z v řízení provedených důkazů vyplývá, že obviněný po předchozí slovní rozepři na ulici XY v Kroměříži před odnětím věcí napadl poškozenou, a to tím způsobem, že ji srazil k zemi a bil ji pěstí do obličeje. Tuto skutečnost ve své výpovědi potvrzuje i svědkyně G. a mechanismus vzniku zranění poškozené podle její výpovědi potvrdil i znalec z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství ve svém posudku. Ze zjištěného skutkového stavu je prokázáno, že se obviněný vůči poškozené dopustil násilí, a to za účelem zmocnění se věcí, které obviněná měla v tu danou chvíli u sebe. O tom svědčí nejen údery, které obviněný uštědřil poškozené, ale také její jednoznačný odpor, kterým chtěla obviněnému zabránit, aby se těchto věcí zmocnil. Odhodlání poškozené tomuto zabránit dokazují i utržená ucha od igelitové tašky a kabelky, jenž poškozené po celém konfliktu zůstaly v ruce. Obviněný se tak v prvé řadě dopustil násilí vůči poškozené a až poté jí sebral kabelku a igelitovou tašku, které měla u sebe, a to i přes odpor poškozené. Je třeba též připomenout, že trestný čin loupeže podle §173 tr. zákoníku je dokonán již samotným užitím násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí proti jinému v úmyslu zmocnit se cizí věci, a nikoliv až reálným uskutečněním takového úmyslu (srov. např. č. 37/1970 Sb. rozh. tr.), tj. zmocněním se cizí věci. Vzhledem ke shora uvedené argumentaci shledal Nejvyšší soud námitku obviněného o nedostatku subjektivní stránky trestného činu loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku za zjevně neopodstatněnou.
Na základě výše uvedeného Nejvyšší soud v konečném výsledku uzavřel, že námitky obviněného uvedené v dovolání částečně nelze podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jelikož se jedná o námitky skutkové či procesní a námitky, které pod dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit lze, jsou pak zjevně neopodstatněné. V důsledku toho bylo dovolání obviněného P. M. odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Toto rozhodnutí pak Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Pokud jde o návrh dovolatele na uhrazení nákladů řízení, tak nelze než prohlásit, že si pravděpodobně neuvědomil, v rámci jakého procesního předpisu a tím i řízení se pohybuje.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 28. 8. 2019
JUDr. František Hrabec
předseda senátu