ECLI:CZ:NS:2019:6.TDO.940.2019.1
sp. zn. 6 Tdo 940/2019
6
7
sp. zn. 6 Tdo 940/2019-258
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 6. 8.2019 o dovolání, které podal obviněný J. Š. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. 11. 2018, č. j. 11 To 339/2018-209, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 2 T 143/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Mělníku ze dne 24. 9. 2018, č. j. 2 T 143/2017-182 , byl obviněný J. Š. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným zločinem podvodu podle §209 odst. l, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku (ad 1) a přečinem zpronevěry podle §206 odst. l, 3 tr. zákoníku (ad 2), jichž se podle jeho skutkových zjištění dopustil způsobem specifikovaným ve výroku rozsudku.
2. Obviněný byl za tyto trestné činy odsouzen podle §209 odst. 4 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost poškozené nahradit na škodě z trestné činnosti částku 1 100 000 Kč.
3. O odvolání obviněného a státního zástupce proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 29. 11. 2018, č. j. 11 To 339/2018-209, jímž podle §258 odst. 1 písm. b), f) tr. ř. napadený rozsudek zrušil.
4. Podle §259 odst. 3 tr. ř. odvolací soud znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným zločinem podvodu podle §209 odst. l, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku (ad 1) a přečinem zpronevěry podle §206 odst. l, 3 tr. zákoníku (ad 2), jichž se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že
1. dne 1. 9. 2015 v XY, v XY, v místě bydliště poškozené M. B., nar. XY, pod záminkou výhodné koupě bytu v XY, který obratem prodá se ziskem a na který sám nemá finanční prostředky, vylákal na poškozené půjčku finančních prostředků ve výši 900 000 Kč s termínem vrácení do 1. 11. 2015, a téhož dne uzavřeli smlouvu o zápůjčce, přičemž poškozená M. B. mu částku 900 000 Kč dne 7. 9. 2015 poukázala na určený účet číslo XY a zapůjčené finanční prostředky ve sjednaném termínu ani později přes urgence poškozené M. B. nevrátil a použil je pro vlastní potřebu, čímž poškozené způsobil škodu ve výši 900 000 Kč,
2. dne 12. 2. 2016 v místě bydliště poškozené M. B., nar. XY, v XY, v XY s ní uzavřel smlouvu o dílo za účelem stavby rodinného domku – dřevostavby v celkové hodnotě 1 350 000 Kč, s dobou provedení díla od 15. 2. do 31. 5. 2016, přičemž zhotovitelem stavby byl P. H., nar. XY, a dne 12. 2. 2016 převzal od poškozené částku 450 000 Kč, jako první sjednanou splátku, určenou na zhotovení rodinného domku, ze které si částku 200 000 Kč ponechal pro vlastní potřebu a částku 250 000 Kč předal P. H., který se stavbou započal a pokračoval do vyčerpání předaných peněz, přičemž následně od něho bez předchozího souhlasu poškozené odčerpal i částku 70 000 Kč, kterou použil na splátku úvěru pro M. B., čímž poškozené způsobil škodu v celkové výši nejméně 200 000 Kč.
5. Obviněný byl za tyto trestné činy odsouzen podle §209 odst. 4 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost poškozené nahradit na škodě z trestné činnosti částku 1 000 000 Kč. Odvolání státního zástupce bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
6. Proti citovanému rozsudku krajského soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Jiřího Nauše dovolání, jež opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Dovolatel uvádí, že nebyly naplněny znaky skutkové podstaty trestných činů, jimiž byl uznán vinným. Uvedených skutků se nedopustil a důkazy, o které soudy své závěry opřely, jsou založeny pouze na tom, že nebylo vzato v úvahu, že jeho jednání nenaplňuje objektivní ani subjektivní stránku zločinu a přečinu, pro které byl odsouzen.
7. Ke skutku ad 1) dovolatel namítá, že se nedopustil úmyslného jednání a poškozenou neuvedl v omyl, ani jí nezamlčel důvody pro poskytnutí půjčky. V uvedené době probíhal jeho spor v jiné věci, a pokud by bylo na vydaný rozhodčí nález včas plněno, půjčka by byla pokryta. Nebylo jeho vinou, že teprve následkem dalších okolností došlo ke stíhanému skutku, aniž by mezi počátečním jednáním obviněného a následnými událostmi byla jakákoli příčinná souvislost. Nebyl prokázán jeho úmysl v době tzv. podvodného jednání, protože překážka, pro kterou nebylo možné půjčku ve sjednaném termínu vrátit, vznikla až po uzavření půjčky. V tu dobu informoval poškozenou a žádal o prodloužení termínu pro splacení půjčky.
8. Ke skutku ad 2) uvedl, že převzatou částku 450 000 Kč zahrnul k předcházející půjčce a za tyto peníze mělo dojít k realizaci stavby. Protože nebyly vymoženy peníze z rozhodčího nálezu, stavba byla zahájena za část zapůjčených prostředků a po jejich vyčerpání byla další stavba zastavena. Další část půjčky byla s vědomím poškozené použita na splacení splátky úvěru v bance a část peněz ve výši 100 000 Kč poškozené vrátil. Nelze prokázat, že měl již v době převzetí peněz v úmyslu způsobit poškozené škodu. Jeho jednání nelze považovat za přečin zpronevěry, neboť měl snahu již zahájenou stavbu realizovat, ale popsané okolnosti mu v tom bránily.
9. Závěrem obviněný navrhl, aby vzhledem k tomu, že závěry soudů o jeho vině nejsou podloženy dostatečnými důkazy, byla ctěna zásada presumpce neviny a dovolací soud napadený rozsudek podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil a podle §265m tr. ř. obviněného zprostil obžaloby. S úhradou částky 1 000 000 Kč pro poškozenou souhlasí, neboť tuto částku skutečně dluží.
10. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která po shrnutí obsahu dovolání upozornila, že toto pouze formálně směřuje proti právní kvalifikaci jednání obviněného. Uplatněné výhrady spočívají toliko na zpochybnění skutkových zjištění soudů. Dovolatel se prostřednictvím takových námitek domáhá změny ve skutkových zjištěních, když nabízí jinou verzi skutkového děje ve smyslu jím uplatněné obhajoby. Pohybuje se tak zjevně mimo meze zvoleného dovolacího důvodu, aniž by své námitky učinil způsobilým předmětem přezkumného postupu před dovolacím soudem.
11. Na podkladě spisového materiálu nebylo možno dospět ani k názoru, že by se skutkové a právní závěry soudů obou stupňů nacházely v extrémním rozporu s výsledky provedeného dokazování, což dovolatel ani nenamítl. Státní zástupkyně konstatovala, že opatřený důkazní stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti byl nalézacím soudem vyhodnocen za splnění předepsaných podmínek podle §2 odst. 6 tr. ř. Na uvedeném podkladě byly přijaty skutkové a právní závěry, které byly přesvědčivým způsobem vyloženy v odůvodnění jeho rozhodnutí za splnění požadavků §125 odst. 1 tr. ř. Výsledek přezkumné činnosti na odvolací úrovni proto nebyl spojen s objektivní potřebou jejich zásadního přehodnocení.
12. Pod bodem 1) byl obviněný uznán vinným tím, že poškozenou uvedl v omyl v tom, že obnos, který od ní požadoval k zapůjčení, jí vrátí v dohodnuté lhůtě dvou měsíců ze zisku z výhodné obchodní transakce s bytovou jednotkou. Na základě těchto informací se poškozená rozhodla k zapůjčení uvedené částky, a proto není pochyb, že ji v tomto směru uvedl v omyl a finanční plnění na ní vylákal. Naopak další informace stran civilního sporu v bytové záležitosti a nákladů právního zastoupení či očekávaného plnění z rozhodčího nálezu poškozené nesdělil. Pokud by tyto informace poškozená znala, návratnost peněz by pro ni byla nejistou událostí a tím i překážkou v jejím rozhodnutí do předmětného smluvního vztahu s dovolatelem vůbec vstoupit. Je zřejmé, že rozpor mezi příslibem splnění smlouvy o půjčce a podmínkami, kterými dovolatel reálně disponoval, byl pokryt úmyslným zaviněním. Jeho úmysl tak byl dán od samotného počátku. Pokud došlo v mezidobí ke změně okolností, na kterých závisel – byť i skutečný – finanční zdroj nezbytný ke splacení půjčky poškozené, pak když o něm nebyla poškozená při uzavření smlouvy informována, nemůže na nich být založen kvalifikovaný důvod pro zpochybnění závěru o naplnění znaků skutkové podstaty zločinu podvodu.
13. Podobně ve vztahu k výroku o vině ad 2) nelze okolnosti stojící mimo opatřený skutkový stav věci dávat do souvislosti se způsobeným trestným následkem jednání obviněného. Pokud byl obviněný uznán vinným přečinem zpronevěry, pak se jeho námitka nedostatku úmyslu nevrátit částku 450 000 Kč v době jejího převzetí zcela míjí s přisouzenými skutkovými okolnostmi jejího svěření ze strany poškozené. Finanční prostředky na poškozené (tentokrát) nevylákal, ale převzal je od ní za účelem realizace smlouvy o dílo. V rozporu s tímto účelem si část svěřených prostředků ve výši 200 000 Kč ponechal pro svoji potřebu. Jeho přesvědčení, že mu nebylo možno prokázat úmysl způsobit poškozené škodu, je třeba považovat za liché.
14. Závěrem státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl. Zároveň vyjádřila souhlas, aby Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného, než jí navrženého rozhodnutí [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III.
Přípustnost dovolání
15. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
a) obecná východiska
16. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný dovolací důvod.
17. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
18. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k této Úmluvě.
19. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zásadně jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
20. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
21. Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.
b) vlastní posouzení dovolání
22. Obviněný své dovolání postavil na námitce, že v případě obou skutků nebyly naplněny znaky skutkových podstat - subjektivní a objektivní stránky - trestných činů, jimiž byl uznán vinným. Přestože tyto námitky zdánlivě formálně odpovídají zvolenému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve skutečnosti tyto nesměřují proti právnímu posouzení skutků, ale proti skutkovým zjištěním učiněným soudy nižších stupňů, přičemž se obviněný domáhá převzetí jeho verze skutkových událostí odpovídající jeho obhajobě. Nejvyšší soud však není v rámci dovolacího řízení oprávněn přezkoumávat skutková zjištění nalézacího soudu a s výjimkou tzv. extrémního nesouladu, jenž dovolatel ani nenamítal, musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak jej popsal soud prvního stupně ve výroku odsuzujícího rozsudku. S ohledem na to, že takto formulované námitky nejsou způsobilé vyvolat přezkumnou povinnost dovolacího soudu, Nejvyšší soud se k těmto pouze nad rámec stručně vyjádří.
23. Zločinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí takovým činem značnou škodu.
24. Dovolatel namítl, že poškozenou neuvedl v omyl a nezamlčel jí důvody pro poskytnutí půjčky. Obviněný tvrdí, že s půjčenými penězi chtěl zaplatit výdaje za advokáta a své minulé finanční závazky, o čemž poškozenou informoval a ukázal jí všechny dokumenty včetně pravomocného rozhodčího nálezu (viz bod 2. rozsudku nalézacího soudu). Svědkyně M. B. však uvedla, že obviněnému půjčila peníze za účelem koupi bytu v XY nebo XY, který obratem prodá, a peníze jí dá. Žádné dokumenty týkající se kupovaného bytu jí obviněný neukázal (viz bod 5. rozsudku nalézacího soudu). Nalézací soud v bodě 9. svého rozsudku vyložil, proč považuje tvrzení obviněného za nevěrohodná a proč naopak uvěřil výpovědi poškozené. Poškozená byla obviněným uvedena v omyl, že účelem půjčky je výhodná koupě bytu, který bude obratem za vyšší částku prodán, kdy je návratnost půjčeného finančního obnosu poměrně jistá, zatímco ve skutečnosti obviněný tohoto obnosu plánoval využít k zaplacení nákladů právního zastoupení a svých dluhů z minulosti, kdy jedinou zárukou návratnosti finančních prostředků poškozené byl údajně pravomocný rozhodčí nález (o němž poškozenou ani neinformoval) a návratnost lze tedy považovat za nejistou. Za tohoto stavu nebyla poškozená obviněným seznámena se skutečným stavem věci a tím i reálnou návratností půjčeného obnosu. Neměla totiž žádnou představu o důležité skutečnosti a domnívala se, že se nemá čeho obávat.
25. Obviněný dodává, že nebyl prokázán jeho úmysl se obohatit v době tzv. podvodného jednání, když překážka, pro kterou půjčku nesplatil, vznikla až následně. Obviněnému lze sice dát za pravdu, že o trestný čin podvodu by se nejednalo v případě, kdy teprve po uzavření smlouvy o půjčce vznikly překážky, které pachateli bránily splnit závazek a které nemohl v době uzavření smlouvy předvídat, když jinak byl schopen závazek splnit (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSSR č. 54/1967 Sb. rozh. tr.), toto však není případ projednávané věci. Obviněný smlouvu s poškozenou uzavíral s vědomím, že půjčku by byl schopen v dohodnuté době splatit pouze v případě včasného plnění z pravomocného rozhodčího nálezu. Pokud svoji schopnost splnit včas svůj závazek vázal na událost nejistou, se kterou nemohl počítat, že nastane, tj. že bude z pravomocného rozhodčího nálezu včas a v plné výši plněno, musel být srozuměn s možností, že svůj závazek nebude schopen v dohodnutou dobu splnit. Není tudíž pravdou, že překážka nastala až po uzavření smlouvy, když s možností, že z rozhodčího nálezu nebude dobrovolně a včas povinným plněno, musel být srozuměn od počátku.
26. Pokud obviněný namítá, že měl v úmyslu půjčku splatit, což dokládá tím, že poškozenou žádal o prodloužení termínu na její splacení, je třeba uvést, že případné posunutí termínu splatnosti půjčky nemá vliv na posouzení jeho úmyslu v době uzavírání smlouvy poškozenou uvést v omyl a na její úkor se obohatit.
27. V případě skutku ad 2) výroku o vině byl obviněný uznán vinným přečinem zpronevěry podle §206 odst. 1, 3 tr. zákoníku, kterého se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc, která mu byla svěřena, a způsobí tak na cizím majetku větší škodu.
28. Dovolatel namítl, že nelze prokázat, že již v době převzetí částky měl v úmyslu způsobit poškozené škodu. Dodal, že měl snahu zahájenou stavbu realizovat, okolnosti mu v tom však zabránily. Obviněný od poškozené na základě smlouvy o dílo převzal částku 450 000 Kč. Z této částky předal svědku P. H. částku ve výši 250 000 Kč (viz bod 4. rozsudku nalézacího soudu) a částku 200 000 Kč si ponechal pro vlastní potřebu (jak vypověděli shodně obviněný i svědek P. H. – viz body 2. a 4. rozsudku nalézacího soudu). Z částky původně vyplacené svědku P. H. následně vzal 70 000 Kč, aby zaplatil splátku úvěru poškozené v bance. V důsledku uvedeného byla stavba, na níž poškozená zálohu zaplatila, zastavena před dokončením pro nedostatek financí. Z uvedeného je zřejmé, že přestože obviněný převzal jemu svěřený finanční obnos ve výši 450 000 Kč jako zálohu na stavbu domu, s částí těchto peněz naložil v rozporu s tímto účelem. Obviněný si musel být vědom toho, že s uvedeným finančním obnosem nakládá v rozporu s účelem, pro který mu byl svěřen, přičemž byl srozuměn s tím, že svým jednáním poškozené způsobí škodu. Prvně si hned na počátku ponechal částku 200 000 Kč pro vlastní potřebu a následně 70 000 Kč využil ke splátce úvěru poškozené, aniž by mu k takovému způsobu naložení s jejími penězi dala pokyn (viz výpověď svědkyně na č. l. 133). Do současné doby obviněný poškozené vrátil 100 000 Kč (viz bod 5. rozsudku nalézacího soudu).
29. Zcela mimo projednávanou věc jsou pak tvrzení obviněného, že měl snahu stavbu realizovat, bylo mu však v tomto zabráněno, protože nebyly vymoženy peníze z pravomocného rozhodčího nálezu. Stejně jako v případě skutku ad 1) výroku o vině nemá následná nevymahatelnost přiznaného nároku z rozhodčího nálezu vliv na počáteční protiprávní jednání obviněného. Obviněný se přečinu zpronevěry dopustil již v okamžiku, kdy část svěřených peněz využil pro vlastní potřebu, tedy v rozporu s účelem, pro který mu byly svěřeny, a nikoli až v důsledku jeho následné neschopnosti tento obnos poškozené vrátit resp. ho využít pro jeho původní účel.
30. Z výše uvedeného je zřejmé, že soudy nižších stupňů dospěly ke zcela správným závěrům, když jednání obviněného kvalifikovaly jako zločin podvodu podle §209 odst. l, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku a přečin zpronevěry podle §206 odst. l, 3 tr. zákoníku.
31. Pokud obviněný dodává, že závěry soudů nižších stupňů nejsou podloženy dostatečnými důkazy, nutno uvést, že ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. nestanoví žádná pravidla, jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak stanovící relativní váhu určitých typů či druhů jednotlivých důkazů. Soud totiž v každé fázi řízení zvažuje, které důkazy je třeba provést, případně zda a nakolik se jeví být nezbytným dosavadní stav dokazování doplnit. S přihlédnutím k obsahu již provedených důkazů tedy usuzuje, nakolik se jeví např. návrhy stran na doplnění dokazování okrajový, nepodstatný význam. Shromážděné důkazy potom hodnotí podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Rozhodování o rozsahu dokazování tak spadá do jeho výlučné kompetence.
32. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněného plyne, že ten ve svém dovolání uplatnil výhradně námitky, které se s uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. věcně rozešly. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud o celém dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Podle něj Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b.
33. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [ v ] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 6. 8. 2019
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu