ECLI:CZ:NS:2019:6.TDO.964.2019.1
sp. zn. 6 Tdo 964/2019-169
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. 8. 2019 o dovolání, které podala obviněná M. Č. , roz. XY, nar. XY v XY, trvale bytem XY, bytem XY, t. č. XY, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 2. 2019, sp. zn. 5 To 424/2018, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 5 T 84/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné M. Č. odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 27. 6. 2018, sp. zn. 5 T 84/2017, byla obviněná M. Č. (dále jen „obviněná“ nebo „dovolatelka“) uznána vinnou přečinem podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustila tím, že „dne 21. 9. 2017 v době kolem 7.00 hodin v Hradci nad Moravicí, na ulici XY, v okrese Opava, v areálu společnosti BRANO a.s., kde byla zaměstnána, se záměrem se neoprávněně obohatit, vylákala od A. S. a R. P. pod záminkou zaplacení kauce na nájem bytu nacházejícího se v domě v Opavě, na ul. XY č. XY, ve kterém měli být ubytováni, částku v celkové výši 5 000 Kč s tím, že tato bude předána pronajímatelce Z. C. spolu s nájemným ve výši 8 000 Kč, aniž by byla kauce ze strany pronajímatelky Z. C. požadována, přičemž částku v celkové výši 5 000 Kč pronajímatelce Z. C. nepředala, a tuto si ponechala pro vlastní potřebu, čímž A. S. poškodila o částku ve výši 2 500 Kč a R. P. o částku ve výši 2 500 Kč.“
2. Za tento přečin byla odsouzena podle §209 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku a tří měsíců. Podle §228 odst. 1 tr. ř. jí byla uložena povinnost zaplatit poškozenému R. P. náhradu škody ve výši 2.500 Kč a poškozenému A. S. náhradu škody ve výši 2.500 Kč.
3. Odvolání obviněné bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 2. 2019, sp. zn. 5 To 424/2018, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
II.
4. Proti shora citovanému usnesení Krajského soudu v Ostravě podala obviněná dovolání, v němž uplatnila dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. d) a g) tr. ř.
5. V odůvodnění tohoto dovolání namítla, že si dne 20. 2. 2019 pro odvolací řízení zvolila obhájkyni Mgr. Martinu Charvátovou, která vzhledem k tomu, že bylo v její věci na den 21. 2. 2019 nařízeno veřejné zasedání u Krajského soudu v Ostravě, požádala o jeho odročení o sedm dní z důvodu nahlédnutí do spisové dokumentace. Ve věci bylo krajským soudem dne 21. 2. 2019 přesto jednáno, aniž by byla obhájkyně vyrozuměna.
6. S ohledem na výše uvedené obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě zrušil a zprostil jí obžaloby, případně věc vrátil příslušnému soudu k novému projednání.
7. Do dne konání neveřejného zasedání neměl Nejvyšší soud k dispozici vyjádření státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství k tomuto dovolání.
III.
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) v první řadě zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí nebo zda tu nejsou důvody pro jeho odmítnutí.
9. Dospěl přitom k závěru, že dovolání podané proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 2. 2019, sp. zn. 5 To 424/2018, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Obviněná je osobou oprávněnou k podání dovolání podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podala prostřednictvím své obhájkyně, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
10. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze podřadit pod (uplatněné) důvody uvedené v předmětném zákonném ustanovení.
11. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dán v případech, kdy v rozporu se zákonem bylo konáno hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna, čímž došlo též k porušení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, v němž je obsažen jeden z ústavních principů, jimiž je garantováno právo na spravedlivý proces. Podle čl. 38 odst. 2 věty první Listiny má každý právo mimo jiné na to, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti.
12. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí (s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu) vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
13. V obecné rovině pak platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení tohoto dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
IV.
14. Nejvyšší soud konstatuje, že obviněná sice formálně deklaruje naplnění dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g) a d) tr. ř. tedy, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívají na nesprávném právním posouzení skutku a na jiném hmotně právním posouzení a že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání, k těmto důvodům však není v dovolání uvedena žádná argumentace. Uplatněné námitky totiž prima facie vůbec deklarované dovolací důvody jak formálně, tak ani materiálně, nenaplňují. V souvislosti s tím je na místě připomenout rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22. 7. 2015, sp. zn. 8 Tdo 705/2015, podle něhož úlohou dovolacího soudu není domýšlet, čím případně dovolatelka chtěla argumentovat, a dotvářet tak za ni její podání.
15. Vzhledem k argumentaci zvolené v dovolání lze usuzovat, že dovolatelka ve skutečnosti měla na mysli spíše dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř., tj. že obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. V souvislosti s tím je ovšem třeba konstatovat, že zmíněný důvod dovolání se vztahuje na případy, kdy nebyla dodržena příslušná zákonná ustanovení upravující případy nutné obhajoby , tedy zejména ustanovení §36 tr. ř. a v případě mladistvého ustanovení §42 zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, ve znění pozdějších předpisů. Právo na obhajobu totiž patří mezi nejdůležitější procesní práva a je garantováno jak mezinárodními smlouvami o lidských právech a svobodách (čl. 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy, tak i ústavními předpisy (čl. 40 odst. 3 Listiny). Proto je též porušení práva na obhajobu považováno za závažnou, resp. podstatnou vadu řízení ve smyslu §188 odst. 1 písm. e) a §258 odst. 1 písm. a) tr. ř. V posuzované věci se však o žádný případ nutné obhajoby nejedná. Vzhledem k tomu je nutno učinit závěr, že uplatněná dovolací argumentace se míjí i s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř.
16. Nejvyšší soud však přesto považoval za vhodné uvést nad tento rámec alespoň stručně následující skutečnosti. Za uskutečněnou volbu obhájce nese obviněná odpovědnost sama, je proto věcí obviněné, kdy a koho z osob oprávněných poskytovat právní služby formou obhajoby v trestním řízení svou obhajobou pověří, příp. zda svého práva vůbec využije. Z této odpovědnosti za včasnou volbu obhájce však nevyplývá povinnost obecného soudu přizpůsobovat režim řízení a jeho průběh představám a požadavkům obhájce, byť obhajobu převzal v sebekratší době. Běh času potřebného k přípravě obhajoby (včetně využití práva na volbu obhájce) je totiž třeba zaměřit od soudu k obhájci a nikoliv naopak. Je totiž jeho věcí (profesní odpovědností), převezme-li zastoupení tzv. „na poslední chvíli“, jak se se svými zákonnými a etickými povinnostmi vypořádá (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 25. 9. 1996, sp. zn. III. ÚS 83/96, publikováno pod. č. 87/1996 Sb. nál. a usn.). Za situace, kdy odvolací soud obhájkyni, jež věděla o nařízeném veřejném zasedání, nesdělil, že toto zasedání bude odročeno, takže bylo zřejmé, že je hodlá konat, bylo na ní (věcí její profesní odpovědnosti ve vztahu k obviněné) se tohoto jednání zúčastnit. Pokud se tak nestalo, nelze odvolacímu soudu vytýkat, jestliže veřejné zasedání v její nepřítomnosti provedl. Se zřetelem k výše uvedeným skutečnostem je totiž možno dovodit, že v posuzované věci nedošlo postupem odvolacího soudu k takovému zásahu do práv obviněné, konkrétně práva na obhajobu, jenž by ve svém důsledku znamenal porušení práva na spravedlivý proces.
17. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání dovolatelkou nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem v §265b tr. ř., rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 13. 8. 2019
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu