ECLI:CZ:NS:2019:7.TD.56.2019.1
sp. zn. 7 Td 56/2019-791
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 14. 8. 2019 v neveřejném zasedání ve věci obviněného P. L. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 9 T 169/2016, nyní u odvolacího Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. 55 To 276/2018, o návrhu obviněného na odnětí a přikázání věci takto:
Podle §25 tr. ř. se věc Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci neodnímá .
Odůvodnění:
1. Státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Olomouci podal dne 11. 10. 2016 u Okresního soudu v Olomouci obžalobu na obviněného P. L. pro přečin vyhrožování s cílem působit na orgán veřejné moci podle §324 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.
2. Okresní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 31. 7. 2018, sp. zn. 9 T 169/2016, uznal obviněného P. L. vinným přečinem vyhrožování s cílem působit na orgán veřejné moci podle §324 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a uložil mu trest odnětí svobody v trvání 10 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání 2 let.
3. Obviněný se podle tohoto rozhodnutí uvedeného trestného činu dopustil dvěma skutky blíže specifikovanými v rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 31. 7. 2018.
Proti tomuto rozhodnutí podal dne 7. 9. 2018 obviněný odvolání (č. l. 711 a násl. trestního spisu), které následně odůvodnil dne 16. 9. 2018 (č. l. 714 a násl. trestního spisu). Věc je nyní vedena u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. 55 To 276/2018.
5. V řízení o odvolání bylo na den 26. 6. 2019 nařízeno u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci, veřejné zasedání. Při tomto veřejném zasedání předložil obviněný prostřednictvím své obhájkyně návrh na odnětí věci Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci a přikázání některému soudu v Čechách, konkrétně Krajskému soudu v Plzni, Krajskému soudu v Praze, případně Městskému soudu v Praze. Obviněný ve svém návrhu uvedl, že odvolací řízení před soudem je zásadně ovlivněno nátlakem a mediální kampaní ze strany poškozené a jejích nadřízených, novinářů a sdělovacích prostředků. Je osočován z podplácení soudců a ovlivňování jejich rozhodnutí. Těmito útoky je podle obviněného dehonestován on i jeho rodina a rovněž jsou dehonestováni soudci krajského soudu, u nichž je zpochybňována jejich objektivita a nezávislost, jelikož jsou zcela vykonstruovaným způsobem spojováni s obviněným. Těmto útokům je vystaven na internetu i na veřejnosti. Domnívá se, že odnětím věci Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci a přikázání některému z českých soudů, tedy Krajskému soudu v Plzni, Krajskému soudu v Praze nebo Městskému soudu v Praze, by došlo k zamezení podobných útoků a omezení mediálního tlaku na soud, který bude ve věci rozhodovat. Přenesení věci by značně uklidnilo velmi zjitřenou atmosféru, která kolem této kauzy v celém obvodu Vrchního soudu v Olomouci vznikla.
6. Z těchto důvodů má za to, že jsou naplněny zákonné důvody obsažené v §25 tr. ř. k odnětí věci Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci a přikázání jinému z navrhovaných soudů podle uvážení Nejvyššího soudu.
7. Nejvyšší soud však shledal, že nejsou dány důvody vyplývající z ustanovení §25 tr. ř. pro odnětí věci a její přikázání.
8. Podle §25 tr. ř. platí, že z důležitých důvodů může být věc příslušnému soudu odňata a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. O odnětí a přikázání rozhoduje soud, který je oběma soudům nejblíže společně nadřízen. Postup podle §25 tr. ř. je přitom výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudů a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění úst. zák. č. 162/1998 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodnily průlom do výše citovaného ústavního principu. K odnětí věci a jejímu přikázání jinému soudu přitom může dojít ve kterémkoliv stadiu trestního řízení.
9. Jediným argumentem obviněného, ve kterém shledává důležité důvody pro postup podle §25 tr. ř., je jím tvrzená mediální kampaň, kterou je údajně vytvářen tlak jak na něj, tak na všechny soudce odvolacího soudu a podle jeho názoru tuto kampaň ukončí právě odnětí věci příslušnému soudu a přikázání jinému soudu mimo obvod celého Vrchního soudu v Olomouci. Nutno podotknout, že ke své žádosti nepředložil žádný důkaz, který by svědčil o tom, že skutečně natolik zásadní a intenzivní mediální a internetová kampaň probíhá. Žádné takové důkazy nejsou ani součástí trestního spisu.
10. V argumentech obviněného však Nejvyšší soud neshledal důležité důvody ve smyslu §25 tr. ř. Skutečnost, že trestná činnost podle tvrzení obviněného vyvolala pozornost médií, není neobvyklá a výjimečná (srov. přiměřeně 7 Td 8/2016, 7 Td 41/2016 atd.). Zásadně nemůže být pravidlem, že medializací případu soud jako celek pozbývá způsobilost věc spravedlivě a nestranně rozhodnout a tato mu bude odňata postupem podle §25 tr. ř. Obecné připuštění takové možnosti by v konečném důsledku v podstatě znamenalo, že v případě medializace médií s celostátní působností (televize, internet), by v České republice nemohl být soud, který by ve věci mohl nestranně rozhodnout. Obviněný uvedl, že návrh činí i s ohledem na soudce odvolacího soudu, jichž se kampaň rovněž dotýká a má za to, že odnětím věci dojde k objektivnímu rozhodnutí věci bez ovlivnění v souvislosti s tvrzenými útoky na jeho osobu. K tomuto Nejvyšší soud uvádí, že mezi předpoklady výkonu funkce soudce lze zařadit i jeho schopnost odolávat vnějším vlivům, ať již ze strany orgánů místní samosprávy, ze strany médií atd. Námitka obviněného, že rozsáhlé a intenzivní negativní akce proti jeho osobě negativně dopadají na posuzování objektivity soudu veřejností, které mají regionální i celostátní dosah, by tedy musela platit v podstatě na všechny soudy a nikoliv jen na Krajský soud Ostravě – pobočku v Olomouci, respektive soudy v obvodu působnosti Vrchního soudu v Olomouci.
11. Na základě uvedených důvodů rozhodl Nejvyšší soud tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. 8. 2019
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu