ECLI:CZ:NS:2019:7.TDO.755.2019.1
sp. zn. 7 Tdo 755/2019-1434
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 14. 8. 2019 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného D. V. (dříve K.) , nar. XY v XY, XY, ruské národnosti, trvale bytem XY, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 2. 2019, sp. zn. 2 To 97/2018, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 10 T 9/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
I
1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 3. 9. 2018, sp. zn. 10 T 9/2018 , byl obviněný D. V., spolu s V. Č., uznán vinným spácháním zločinu loupeže podle §173 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku a byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 9 let se zařazením do věznice se zvýšenou ostrahou. Rovněž mu byl uložen trest vyhoštění z území České republiky na dobu neurčitou. Dále bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Proti tomuto rozsudku nalézacího soudu podali oba obvinění odvolání směřující proti všem výrokům rozsudku, která Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 7. 2. 2019, sp. zn. 2 To 97/2018, podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodná.
3. Obvinění se uvedeného trestného činu podle rozsudku soudu prvního stupně dopustili tím, že (zkráceně uvedeno) 8. 12. 2016 v 9:56 hod. v XY, ulice XY č. XY, zaklepali na dveře prodejny K. D. C., a po vpuštění do prodejny si D. V. nechal ukázat několik šperků, poté pod záminkou výběru hotovosti z bankomatu na zálohu rezervovaného šperku z prodejny oba odešli, po několika minutách se do prodejny oba vrátili s tím, že jim bankomat peníze nevydal, a ve chvíli, kdy prodavačka M. H. začala vystavené šperky uklízet, k ní V. Č. přistoupil, namířil na ni krátkou střelnou zbraň, D. V. ji udeřil rukou do zátylku, až tato ztratila vědomí, poté ji oba společně odtáhli do zadní části prodejny, svázali jí ruce a nohy rychloupínacími plastovými páskami a přitom ji několikrát udeřili do hlavy, protože se snažila klást aktivní odpor, zalepili jí PVC páskou ústa, následně ji V. Č. hlídal a D. V. nalezeným klíčem odemkl trezor, odkud vzal 43 kusů diamantů včetně 27 certifikátů o jejich pořízení, 125 kusů různých šperků osázených drahými kameny, 3 kusy dámských hodinek Marc Jakobs a finanční hotovost ve výši 193 694 Kč, odcizené věci odložil do přinesené tašky černé barvy, tašku předal V. Č., který z prodejny odešel a za několik vteřin poté jej stejnou trasou následoval D. V. a tímto jednáním způsobili poškozené společnosti K. D. C., škodu ve výši 6 777 565 Kč.
II
4. Usnesení odvolacího soudu napadl dovoláním obviněný D. V. s odkazem na důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g), písm. l) tr. ř. Úvodem konstatoval, že si je vědom, že na podkladě deklarovaného dovolacího důvodu nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu a vyslovil otázku, zda skutkem tak, jak byl zjištěn a popsán soudem prvního stupně, byly naplněny všechny znaky skutkové podstaty trestného činu loupeže ve smyslu §173 tr. zákoníku.
5. Dále namítl, že v řízení před soudem byly provedeny téměř výhradně důkazy svědčící v jeho neprospěch, čímž došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces. V souvislosti s touto námitkou pak citoval judikaturu Nejvyššího a Ústavního soudu. Dodal, že odvolací soud se tím, že na postupu nalézacího soudu neshledal procesní vady, sám dostal za hranice ústavního rámce ochrany jeho práva na spravedlivý proces. Odvolací soud nijak nedoplnil dokazování nad rámec dokazování provedeného nalézacím soudem, v důsledku čehož nedostatečně zjistil skutkový stav, o němž by nebyly pochybnosti, a zasáhl do jeho práva na obhajobu nezákonným způsobem.
6. Další námitkou, kterou obviněný uplatnil je, že právní závěry nalézacího soudu jsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními. Objem dokazování neměl potřebný důkazní rozsah odpovídající přijatým skutkovým a právním závěrům. Součástí hodnocení důkazů se stala směsice důkazních prostředků a určitých úvah nalézacího soudu, avšak takové úvahy nemohou nahrazovat důkazy.
7. Shrnul, že opakovaně poukazoval na závažné nedostatky v důkazním řízení, které vedly k porušení zásady in dubio pro reo, zásady presumpce neviny a rovněž práva na spravedlivý proces.
8. V další části svého dovolání poukázal obviněný na procesní chyby týkající se provedení rekognice se svědkem R. M., kdy zákonným požadavkem je, aby se figuranti od poznávané osoby neodlišovali, což v daném případě nebylo splněno, jelikož jedině on měl oproti figurantům na sobě světlé oblečení.
9. Závěr o jeho vině opřel nalézací soud pouze o nepřímé důkazy, kdy však v důkazech jsou podstatné nelogičnosti, nesrovnalosti a soud je nehodnotil objektivně. Podotkl, že ani jeden ze svědků jej nepoznal. Z kamerových záznamů je patrné, že pachatelé neměli žádnou střelnou zbraň a rovněž není pravdou, že jeden z pachatelů uhodil poškozenou. Tvrzení o použití násilí a střelné zbraně je pouhou domněnkou, kterou soud nepřípustně nahrazuje chybějící zjištění v rámci dokazování.
10. Obviněný dále namítá, že jeho pachová stopa, byla údajně nalezená na levém rukávu svetru poškozené, která ale podle fotografické dokumentace měla na sobě v době odběru černou fleecovou mikinu, avšak z videozáznamu z místa činu je patrné, že měla černý svetřík s výstřihem a kožešinovou vestu. Jde tedy o zcela jiné oblečení. V souvislosti s tímto důkazem namítl obviněný, že se jedná o nepoužitelný důkaz, jelikož nebyl dodržen procesní postup odběru pachových stop, kdy se doporučuje přibrat k tomuto úkonu obhájce nebo nezúčastněnou osobu, případně i státního zástupce nebo soudce, dotázat se dané osoby, zdaje ochotna se úkonu podrobit, což ale učiněno nebylo. Vznikla tak podle obviněného důvodná pochybnost o zákonnosti opatření pachové stopy i o celém způsobu provedení pachové identifikace. V takovém případě je tak třeba postupovat ve prospěch pachatele. Důkaz pachovou zkouškou, že také má charakter pouze nepřímého podpůrného důkazu, kdy každý příklad vyvolávající sebemenší pochybnost musí být vykládán ve prospěch obžalovaného. S poukazem na kamerový záznam z prodejny, obviněný také namítá, že je z něj zřejmé, že pachatelé neměli žádnou střelnou zbraň a nikdo poškozenou také neuhodil, takže závěr soudu o použití střelné zbraně a násilí považuje za pouhou domněnku.
11. Poslední námitkou obviněného pak je způsob vyčíslení vzniklé škody, jelikož poškozená společnost předložila pouze vytištěný seznam a soupis odcizeného zboží, aniž by vzniklou škodu prokázala příslušnými certifikáty, fakturami, popřípadě jinými pokladními doklady. Nebyl vypracován ani znalecký posudek. Právní kvalifikace použitá soudem tak nemůže obstát. Nevyřešenou otázkou zůstává, proč pojišťovna vyplatila poškozené pouze 750 000 Kč.
12. Obviněný v závěru dovolání uvedl, že nalézací soud nevyjasnil důvody rozporů a odvolací soud se námitkám věnoval pouze okrajově. S ohledem na výše uvedené, že nebyla prokázána objektivní ani subjektivní stránka trestného činu a proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Praze i jemu předcházející rozhodnutí Městského soudu v Praze a sám ve věci rozhodl, případně aby věc přikázal Městskému soudu v Praze nebo Vrchnímu soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí a aby Nejvyšší soud podle §265r odst. 1 tr. ř. rozhodoval ve veřejném zasedání.
13. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v úvodu svého vyjádření k dovolání obviněného shrnul dosavadní řízení i dovolací námitky obviněného, ke kterým následně uvádí, že dovolání neobsahuje prakticky jedinou námitku, kterou by obviněný vytýkal nesoulad skutkových zjištění vymezených v napadených rozhodnutích z hlediska nenaplnění znaků skutkové podstaty trestného činu loupeže či nesprávnost jiného hmotněprávního posouzení. Námitky týkající se neprokázání objektivní a subjektivní stránky trestného činu se opírají o odmítnutí prakticky všech skutkových zjištění učiněných soudy.
14. Ohledně zpochybnění způsobu určení výše škody státní zástupce uvádí, že z §137 tr. zákoníku nijak nevyplývá, že by výše škody musela být stanovena znaleckým posudkem. Námitky obviněného se tak nacházejí zcela mimo rámec uplatněného dovolacího důvodu.
15. Obviněný namítá existenci extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními, avšak z jeho námitek existence takového rozporu nevyplývá. Obviněný pouze nabízí jinou verzi skutkového děje a domáhá se toho, aby byly důkazy hodnoceny způsobem odpovídajícím jeho představám.
16. K námitkám týkajícím se provedení rekognice státní zástupce uvedl, že je pouze třeba, aby se osoby výrazně neodlišovaly, nikoli aby byly shodně oblečeny. K odběru pachových stop pak dodal, že úkony spojené s vyhodnocením pachových stop nejsou vyšetřovacími úkony a jedná se o činnost prováděnou v rámci kriminalistické expertízy. Jde o úkony, při kterých nestanovuje zákon přítomnost obhájce a obviněný se takové účasti nemůže domáhat. Doplnil, že výsledky porovnání pachových stop nebyly jediným osamoceným usvědčujícím nepřímým důkazem, ale šlo o jeden z celé řady nepřímých důkazů.
17. Státní zástupce uzavřel, že námitky obviněného nelze podřadit pod uplatněný dovolací důvod ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. nebyl relevantně uplatněn, přičemž obviněný ani nespecifikoval, o kterou ze vzájemně se vylučujících částí dovolacího důvodu své dovolání opřel. S ohledem na výše uvedené pak státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř.
III
18. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné (§265a tr. ř.), bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným prostřednictvím obhájkyně [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.] a v zákonné lhůtě (§265e tr. ř.), splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.), avšak bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
19. Je vhodné připomenout, že dovolání není běžný opravný prostředek a neplní funkci „dalšího odvolání“. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, nýbrž jen z některého z důvodů uvedených v §265b tr. ř. Zákonný dovolací důvod je relevantně uplatněn za předpokladu, že jsou s ním spojeny konkrétní námitky, které mu odpovídají svým obsahem. Žádný z dovolacích důvodů se nevztahuje ke skutkovým zjištěním, k hodnocení důkazů ani k postupu soudu při provádění důkazů. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Skutkové námitky tudíž nejsou dovolacím důvodem.
20. Úvodem Nejvyšší soud podotýká, že obviněný v podaném dovolání uplatňuje stejné námitky, jako v předchozích fázích trestního řízení, kdy jeho dovolání je z velké části totožné s odvoláním proti rozsudku nalézacího soudu (č. l. 1319 a násl. trestního spisu) a jeho námitkami se tak zabýval a vypořádal odvolací soud ve svém rozhodnutí ze dne 7. 2. 2019 (č. l. 1342 a násl. trestního spisu).
21. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. obsahuje dvě základní alternativy: Dovolání lze podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, tj. dovolateli bylo v odvolacím řízení odepřeno meritorní přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně (někdy se zde rozlišují ještě dvě podalternativy – zamítnutí opravného prostředku z formálních důvodů a jeho odmítnutí pro nesplnění obsahových náležitostí), nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Obviněný nespecifikoval, v jaké variantě tento dovolací důvod uplatňuje, v úvahu však připadá pouze jeho druhá alternativa.
22. Z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Směřuje-li dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí, pak tomuto dovolacímu důvodu obsahově odpovídají pouze námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Předmětem právního posouzení totiž je skutek, tak jak ho zjistily soudy.
23. Obviněný založil své dovolání výhradně na polemice s provedeným dokazováním, rozporoval skutkové závěry soudů a nabízí vlastní verzi závěrů, které měly podle něj být z provedeného dokazování vyvozeny. Namítá, že nebyl k dispozici žádný přímý důkaz, ale pouze důkazy nepřímé. V tomto tvrzení mu lze dát za pravdu, avšak jak sám obviněný na str. 6, v druhém odstavci dovolání vyjmenovává, opřel soud své rozhodnutí o jeho vině o celou řadu nepřímých důkazů, které ve svém souhrnu tvořily ničím nepřerušený řetězec a nenechaly prostor k pochybnostem.
24. Obviněný namítl, že rekognice svědkem R. M. byla provedena v rozporu se zákonem, neboť nebyly dodrženy zákonné požadavky stran vzhledu porovnávaných osob. K tomuto lze uvést, že podle §104b odst. 3 tr. ř. je nutné, aby se porovnávané osoby výrazně neodlišovaly. To v daném případě bylo splněno, jelikož osoby byly podobného věku, všechny měly tmavou čepici a tmavý plnovous a přibližně stejnou výšku. Námitka obviněného, že jediný byl oblečený světle a ostatní tmavě, nemá na zákonnost rekognice žádný vliv. Svědek R. M. vezl dne 8. 12. 2016 dvě osoby z XY do XY od křižovatky ulic XY a XY. Svědek při rekognici uvedl, že osoby posuzoval podle obličeje a nedokázal s jistotou označit osobu, kterou vezl, avšak nejpravděpodobněji se mu jevil právě obviněný.
25. Ani v procesu odběru pachových stop nelze spatřovat nic, co by bylo v rozporu se zákonem. Na č. l. 555 trestního spisu je fotografie poškozené, na které jsou označena místa, ze kterých byly odebírány pachové stopy, avšak není zde uvedeno, že by byly odebírány právě z tohoto oděvu, tudíž tato námitka obviněného nemá oporu ve spise. Naopak namítá-li samotný obviněný, že podle kamerového záznamu měla poškozená na sobě svetr, tak z příslušného odborného vyjádření (č. l. 594 a násl. tr. spisu) vyplývá, že otisk pachových stop byl odebrán právě z rukávů svetru.
26. Pod uplatněný dovolací důvod nelze pro její rovněž skutkovou povahu podřadit ani námitku obviněného D. V., kterou zpochybňuje výpověď poškozené M. H. ohledně použití střelné zbraně a násilí, když poukazuje na to, že podle videozáznamu pachatelé neměli žádnou střelnou zbraň a nikdo poškozenou také neuhodil. Výpověď poškozené je ale v tomto směru jednoznačná a obviněný také pomíjí, že záznam kamery nezachytil celý průběh loupežného přepadení, ale pouze jeho část, resp. prostor pro zákazníky, takže poté, co poškozenou popadl a strčil do ní, dostali se již mimo dosah kamery.
27. Námitku týkající se způsobu vyčíslení škody rovněž nelze pod použitý dovolací důvod podřadit. Ustanovení §137 tr. zákoníku nestanoví povinnost soudu nechat vypracovat znalecký posudek, ale pouze to, že výše škody vychází z ceny, za kterou se věc obvykle prodává. Soud tak důvodně vyšel ze soupisu odcizeného zboží s uvedením jak nákupních, tak především maloobchodních cen, který je součástí spisu (č. l. 221 a násl. trestního spisu). Výše pojistného plnění je pak pro danou věc zcela irelevantní. Pokud se obviněný domáhá doložení výše škody také příslušnými certifikáty nebo jinými doklady, tak lze poukázat na způsob provedení činu, kdy téměř všechny věci z trezoru byly naskládány do tašky a jak je uvedeno i ve výroku o vině, 43 diamantů bylo odcizeno včetně 27 certifikátů o jejich pořízení. Obviněný se tak v podstatě domáhá důkazů, které v prodejně při loupeži sám odcizil.
28. Obviněný ve svém dovolání rovněž namítl, že v řízení byla porušena zásada in dubio pro reo (pozn. v pochybnostech ve prospěch obviněného). Tato námitka obsahově také nenaplňuje zvolený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ani jiný zákonný dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 tr. ř. Zásada in dubio pro reo, která vyplývá ze zásady presumpce neviny (§2 odst. 2 tr. ř.), znamená, že za situace, kdy nelze odstranit dalším dokazováním důvodné pochybnosti o skutkové otázce významné pro rozhodnutí ve věci, je třeba rozhodnout ve prospěch obviněného. Z uvedeného vymezení vyplývá, že tato zásada se vztahuje výlučně k otázce hodnocení důkazů a zjišťování skutkových okolností případu, nikoliv k právnímu posouzení skutku, jak má na mysli §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V této věci však pochybnosti o vině obviněného nevznikly. Naopak soud vzal z provedených důkazů za prokázané, že to byl právě obviněný spolu s V. Č., kdo se trestného činu dopustili, v průběhu vyšetřování byl zmapován jejich pohyb před vstupem do klenotnictví, při samotném přepadení i po něm, z pachové identifikace byly zjištěny pachové stopy obviněného na oděvu poškozené M. H. a R. M. sice neurčitě, ale identifikoval obviněného jako osobu, kterou pravděpodobně vezl z blízkosti klenotnictví do XY.
29. Lze shrnout, že v podaném dovolání obviněný neuplatnil žádné námitky v tom smyslu, proč by uvedený skutek (blíže popsaný v rozsudku soudu prvního stupně) nevykazoval znaky trestného činu, jímž byl uznán vinným. Pouze takto koncipované námitky by obsahově odpovídaly dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný založil své dovolání toliko na námitkách týkající se jiného hodnocení důkazů, respektive předkládá svou verzi skutkového děje a zpochybňuje hodnocení důkazů provedené soudy. Obviněný tak sice ve svém dovolání formálně deklaroval tento dovolací důvod, ale jinak uplatnil námitky, které mu co do svého obsahu neodpovídají.
30. Nejvyšší soud jako soud dovolací zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, jestliže to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě má zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění podklad v ustanoveních čl. 4 (základní práva a svobody jsou pod ochranou soudní moci) a čl. 90 (soudy jsou povolány především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům) Ústavy České republiky.
31. Podle judikatury Ústavního soudu mohou nastat v podstatě tři skupiny vad důkazního řízení, jež mohou mít za následek porušení práva na spravedlivý proces. Jde jednak o takzvané opomenuté důkazy, kdy soudy buď odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily, nebo kdy sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily. Druhou skupinu tvoří případy, kdy důkaz, respektive jeho obsah, není získán procesně přípustným způsobem, a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Konečně třetí oblast zahrnuje případy svévolného hodnocení důkazů, tj. když odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků důkazního řízení.
32. Žádnou z těchto vad důkazního řízení Nejvyšší soud v dané věci neshledal. Obviněný sice ve svém dovolání extrémní nesoulad namítl, nicméně nespecifikoval přesně, v čem jej spatřuje. Lze tak shrnout, že mezi skutkovými zjištěními Městského soudu v Praze, z nichž v napadeném usnesení vycházel i Vrchní soud v Praze na straně jedné, a provedenými důkazy na straně druhé, není žádný, natož extrémní rozpor. Skutková zjištění soudů mají v provedených důkazech odpovídající obsahový podklad. Soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy ve shodě s jejich obsahem, vypořádaly se s rozpory v důkazech, nedopustily se žádné deformace důkazů ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. a své hodnotící úvahy již soud prvního stupně jasně, srozumitelně a logicky vysvětlil. Není přitom úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu podrobně reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Soudy se přesvědčivě vypořádaly s obhajobou obviněného. Jestliže v dovolání obviněný tuto obhajobu opakuje, kdy podané dovolání je z podstatné části totožné s podaným odvoláním, lze odkázat na řádné odůvodnění soudu prvního stupně, který se s jednotlivými aspekty obhajoby obviněného jasně a srozumitelně vypořádal.
33. Právo obviněného na spravedlivé řízení nebylo nijak porušeno tím, že na podkladě provedených důkazů soudy učinily závěr, že je pachatelem předmětného trestného činu. To, že obviněný nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů a že se neztotožňuje se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem.
34. Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud, když nebyl ve věci zjištěn ani extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů, dovolání obviněného D. V. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
35. Nejvyšší soud rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. 8. 2019
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu