ECLI:CZ:NS:2019:7.TDO.867.2019.1
sp. zn. 7 Tdo 867/2019-1196
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 13. 8. 2019 o dovolání obviněného P. R. O. , podaném proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 3. 2019, sp. zn. 9 To 79/2019, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 24 T 79/2018 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. R. O. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 31. 1. 2019, č. j. 24 T 79/2018-1095, byl obviněný P. R. O. uznán vinným zločinem týrání svěřené osoby podle §198 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Poškozený J. P. O. byl se svým nárokem na náhradu nemajetkové újmy odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.
Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu prvního stupně dopustil obviněný v podstatě tím, že nejméně od září 2017 do 24. 5. 2018 v XY, XY, ve společně obývaném bytě psychicky týral svého syna, poškozeného nezletilého AAAAA (pseudonym), tím, že jej po příchodu ze školy nutil cvičit hru na kytaru a zpěv po dobu až pěti hodin denně včetně víkendů, přičemž na něj křičel „špatně, blbče, znova“, „ty hajzle“, „kreténe“, „debile“, z bytu byl slyšet velký hluk a rány, což poškozeného vedlo k pláči a vyjádřením „tatínku, bav se se mnou, ty mě nemáš rád, tys mě nikdy neměl rád“. Nutil poškozeného opakovat jednotlivé sekvence písní tak dlouho, až byl spokojen. Následně s ním cestoval po koncertech a soutěžích včetně restauračních zařízení, kde hráli i za účelem výdělku. Také poškozenému zamezoval sociální kontakt s dalšími členy biologické rodiny a měl jej soustavně pod dohledem. Toto vedlo k psychické nestabilitě poškozeného, která se projevovala pláčem, sklony k sebepoškozování – ve škole a na dalších místech bouchal hlavou o stůl, tloukl se rukama do hlavy a fackoval se, a výbuchy vzteku. Dne 24. 5. 2018 tak poškozený tvrdil, že obviněného nesnáší, snažil se jej kousat do rukou, mlátil hlavou do zdi, vulgárně nadával a chtěl nůž, aby se mohl bodnout do srdce, v důsledku čehož byl záchrannou službou převezen do FN XY na dětskou psychiatrickou kliniku a následně hospitalizován v XY od 29. 5. 2018 do 18. 6. 2018 na oddělení dětské psychiatrie. Obviněný takto jednal soustavně s cílem zvýšení, případně udržení výkonnosti nezletilého ve hře na kytaru a zpěvu, a to i za cenu psychických útrap poškozeného.
Odvolání obviněného (kterým rozsudek soudu prvního stupně napadl ve výroku o vině a o trestu) a poškozeného Městský soud v Praze usnesením ze dne 26. 3. 2019, č. j. 9 To 79/2019-1152, podle §256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl.
Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný dovolání, kterým je napadl v celém rozsahu, a odkázal na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Namítl, že došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces. Skutková zjištění postrádají obsahovou spojitost s důkazy. Není pravda, že synovi bránil v sociálním kontaktu se spolužáky, s vrstevníky a dalšími osobami či že by u něho snad chtěl vyvolat závislost na své osobě. Nebylo prokázáno, že by se synem hrál v restauračním zařízení za účelem výdělku, toto vyplývá pouze z nepřímých svědeckých výpovědí. Soudy nepostupovaly správně, pokud považovaly za nevěrohodnou výpověď M. O., na druhou stranu však za věrohodné považovaly výpovědi příbuzných poškozeného z matčiny strany, kteří mají k obviněnému negativní vztah. Obviněný poukázal na znalecký posudek, kterým nebyla u poškozeného zjištěna žádná duševní porucha, traumatizace ani syndrom CAN. Záznam z vystoupení dovolatele a poškozeného pochází z doby dávno před vyšetřovaným obdobím a skutku se tak netýká. Jako důkaz z tohoto důvodu nemohla sloužit ani zpráva třídního učitele z 12. 7. 2018, záznam ze 7. 6. 2014 a zvukový záznam z 23. 5. 2016. Většina důkazních návrhů obhajoby byla soudem podle obviněného nedůvodně zamítnuta a toto nebylo dostatečně zdůvodněno. Skutková zjištění soudů jsou tak v extrémním rozporu s provedenými důkazy. Závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.), avšak bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Úvodem je třeba k samotné podstatě dovolání jako mimořádného opravného prostředku připomenout, že dovolání nemůže nahrazovat řádné opravné prostředky a jeho podání není přípustné ve stejně širokém rozsahu (mimo jiné co do důvodů), jaký je charakteristický pro řádné opravné prostředky. Dovolání neplní funkci jakéhosi „dalšího odvolání“. Je možné je podat jen z některého z důvodů taxativně uvedených v §265b tr. ř.
Konkrétní uplatněné námitky mají relevanci zákonného dovolacího důvodu jen za předpokladu, že mu odpovídají svým obsahem. Nestačí pouhý odkaz na zákonné ustanovení upravující některý dovolací důvod. Z povahy dovolacích důvodů, jak jsou v zákoně taxativně vymezeny, je zřejmé, že dovolání je určeno k nápravě zásadních hmotně právních, respektive výslovně v zákoně uvedených zvláštních procesních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoli z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly právně posouzeny v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
V podaném dovolání obviněný neuplatnil žádné konkrétní námitky v tom smyslu, že by ve výroku rozsudku popsaný skutek nevykazoval znaky uvedeného trestného činu. Pouze takto koncipované námitky by obsahově odpovídaly dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný své dovolání založil na námitkách, které směřovaly proti skutkovým zjištěním soudů a které spočívaly v podstatě v jiném hodnocení provedených důkazů. Jde o námitky, které pro svou vyloženě skutkovou povahu stojí mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný sice formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jinak uplatnil námitky, které mu svým obsahem neodpovídají. Navíc je třeba zdůraznit, že námitky uvedené v dovolání jsou pouhým opakováním námitek, které obviněný uplatnil už v řízení o odvolání a s nimiž se odvolací soud náležitě vypořádal. Obviněný se poté obrátil na Nejvyšší soud v podstatě s opakováním svého odvolání, což není v souladu s účelem a smyslem řízení o dovolání.
Námitky obviněného směřují do oblasti hodnocení důkazů a rozsahu provedeného dokazování. Nesouhlasí přitom s posouzením věrohodnosti některých svědků a hodnocením některých dalších důkazů, přičemž se však zejména vyhýbá důkazům stěžejním, tedy výpovědím přímých svědků – sousedů z domu a z ulice, kteří navíc činili i aktivní kroky, aby týrání poškozeného zamezili. Přehlédnout nelze ani zvukové záznamy pořízené svědky a nelze přisvědčit ani námitce, že nahrávka M. K. ze dne 23. 5. 2016 s posuzovaným skutkem nesouvisí. I když jde o nahrávku z předchozího bydliště obviněného a poškozeného, nalézací soud ji v odstavci 9 odůvodnění rozsudku správně zmiňuje s tím, že v souvislosti se záznamem Policie České republiky z téhož dne potvrzuje dlouhodobost jednání obviněného a je tak dalším podpůrným usvědčujícím důkazem. Nalézací soud ostatně vycházel i z řady dalších důkazů jako jsou výpisy z policejní linky 158 a záznamy o zásahu policejní hlídky, zprávy orgánu péče o dítě, školy, dětského domova, nemocnice, kde poškozený nakonec musel být hospitalizován na psychiatrickém oddělení a další.
Nejvyšší soud připomíná, že do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně jako soud dovolací zásadně nezasahuje. Učinit tak může jen zcela výjimečně, jestliže to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je zásah Nejvyššího soudu nezbytný proto, aby byl dán průchod ústavně zaručenému základnímu právu obviněného na spravedlivý proces (čl. 4, čl. 90 Ústavy).
Mezi skutkovými zjištěními Obvodního soudu pro Prahu 7, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Městský soud v Praze, na straně jedné a obsahem provedených důkazů na straně druhé není žádný, natož extrémní rozpor. Skutková zjištění soudů mají odpovídající obsahový podklad v četných svědeckých výpovědích a dalších důkazech. Nalézací soud jednotlivé důkazy analyzoval, rozdělil je do jednotlivých skupin a pečlivě je zhodnotil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech. Postupoval v souladu s ust. §2 odst. 5 a §2 odst. 6 tr. ř. Zabýval se obhajobou obviněného a svá zjištění vyjádřil ve výroku o vině odsuzujícího rozsudku. Odvolací soud se v napadeném usnesení přesvědčivě vypořádal s odvolacími námitkami obviněného, které se v podstatě shodovaly s předchozí obhajobou obviněného. Odvolacímu soudu lze vytknout pouze nesprávné konstatování v odst. 9 odůvodnění usnesení, že shledal, že odvolání státní zástupkyně není důvodné, ačkoli rozhodoval o odvoláních obviněného a poškozeného. Šlo však zjevně pouze o nepřesnost, respektive písařskou chybu, která se na správnosti napadeného rozhodnutí nijak neprojevila.
Soudy také odpovídajícím způsobem odůvodnily, proč nevyhověly návrhům obviněného na doplnění dokazování. Postup soudů nevykazuje prvky libovůle, rozhodnutí soudů obou stupňů jsou řádně odůvodněna a v podrobnostech lze na ně odkázat. Námitka zamítnutí důkazních návrhů je pak natolik nekonkrétní, že se k ní lze stěží vyjádřit. Obviněný zde v podstatě nenamítl výše popsaný případ tzv. opomenutých důkazů, ale spíše vyjádřil svou nespokojenost s odůvodněním rozsudku soudu prvního stupně. Z tohoto rozsudku je ale mimo jiné jasně patrné, z jakého důvodu byly zamítnuty důkazní návrhy obhajoby, a toto odůvodnění zní logicky a přesvědčivě.
Skutková zjištění, která se stala podkladem výroku o vině zločinem týrání svěřené osoby podle §198 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, nepředstavují porušení ústavně zaručeného základního práva obviněného na spravedlivé řízení. To, že obviněný nesouhlasí s těmito zjištěními a že se neztotožňuje se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. obviněný uplatnil v druhé alternativě, tj. že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Tato alternativa je vyloučena v důsledku toho, že svými námitkami obviněný nenaplnil ani uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Vzhledem k tomu, co bylo uvedeno výše, Nejvyšší soud dovolání obviněného P. R. O. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. O dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. 8. 2019
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu