ECLI:CZ:NS:2019:7.TDO.986.2019.1
sp. zn. 7 Tdo 986/2019-1848
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 21. 8. 2019 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného D. R. , nar. XY v XY, bytem XY, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 2. 2019, sp. zn. 5 To 403/2018, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 3 T 77/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného D. R. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 14. 6. 2018, č. j. 3 T 77/2017-1595, byl obviněný uznán vinným v bodě I. přečinem vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku, v bodě II. a III. zločinem vydírání podle §175 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, v bodě IV. přečinem zpronevěry podle §206 odst. 1, 3 tr. zákoníku a v bodě V. přečinem nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 1 tr. zákoníku. Za uvedené trestné činy byl podle §175 odst. 2, §43 odst. 1 tr. zákoníku, odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody na pět let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. O náhradě škody bylo rozhodnuto podle §228 odst. 1, §229 odst. 1 tr. ř. Uvedeným rozsudkem bylo rozhodnuto také o vině a trestu F. S.
Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný dopustil uvedených trestných činů v podstatě tím, že
ad I. v přesně nezjištěné době v průběhu měsíce července 2015 z nezjištěného místa kontaktoval telefonicky poškozeného M. P. a požadoval po něm vrácení částky 70 000 Kč s tím, že v případě, že mu peníze nevrátí, že toho bude litovat, že to bude drahé, poté co mu poškozený oponoval, že mu žádné peníze nedluží, řekl mu, že mu zřejmě nezáleží na dětech, že peníze může získat i od jeho matky, že na něj pošle své pomahače, a že v tom případě dlouho chodit nebude, nebo že se vůbec nezvedne,
ad II. obviněný společně s F. S. v přesně nezjištěné době, pravděpodobně od měsíce července 2016 do 17. 10. 2016, v XY, XY, nutil obviněný poškozeného M. G. k zaplacení dluhu tak, že mu sdělil, že má lidi, kteří ho donutí jeho dluh vůči jeho osobě zaplatit, že tito lidé udělají vše, co on bude chtít, přičemž mu představil F. S. a sdělil mu, že s ním bude jeho dluh řešit, následně jej obviněný opakovaně telefonicky i osobně kontaktoval a opakovaně mu vyhrožoval, že pokud peníze nevrátí, zavezou ho do lesa a přibijí mu ruce hřebíky ke stromu, na přelomu měsíce července a srpna 2016 přijel do autobazaru obviněný spolu s F. S., kdy v kanceláři poškozeného obviněný po něm začal vymáhat dluh, přičemž F. S. zavřel vstupní dveře do kanceláře, začal v místnosti stahovat žaluzie na oknech, poté si vzal do ruky startovací kabel a přistupoval pomalým krokem s kabelem k poškozenému, kdy obviněný na něj křičel, že to skončilo, že musí vrátit peníze, jinak že bude mazec, že v autobazaru sebere všechna auta a spálí je, F. S. kabelem naznačoval, že se bude něco dít dál, ale vzhledem k tomu, že na dveře kanceláře zaklepal známý poškozeného, k jeho napadení nedošlo a obviněný s F. S. z autobazaru odešli se slovy, že mu nikdo z dané situace nepomůže,
dále dne 19. 8. 2016 obviněný opakovaně telefonicky kontaktoval poškozeného a sdělil mu, že v 16:00 hod. si F. S. přijde do autobazaru pro peníze s tím, že pokud peníze nesežene a dluh neuhradí, skončí v kufru vozidla a zavezou ho do lesa, v 16:00 hod. do autobazaru přijel F. S., nutil poškozeného podepsat 5 směnek, každou na částku 250 000 Kč ve prospěch obviněného, na námitky, že takové peníze obviněnému nedluží, nijak nereagoval, následně přijel do autobazaru kamarád poškozeného a půjčil mu na jeho předešlou žádost finanční obnos, z něhož 190 000 Kč předal poškozený F. S., přesto však tento opětovně trval na podepsání směnek v celkové hodnotě 1 250 000 Kč, což poškozený ze strachu učinil, ačkoli obviněnému dlužil maximálně 100 000 Kč,
dále v přesně nezjištěné době koncem měsíce srpna 2016 kolem 18:00 hod. v XY, XY přikázali obviněný spolu s F. S. poškozenému, aby otevřel dveře autobazaru a vydal jim vozidlo Mercedes Benz, což ze strachu z nich učinil, F. S. mu sdělil, že pokud do druhého dne nezaplatí částku 200 000 Kč, bude mít ze života peklo, přičemž na důkaz svého tvrzení ho udeřil pěstí do obličeje s tím, že v případě, že peníze nezaplatí, bude se jeho situace pouze zhoršovat, následně z místa odjel F. S. vozidlem obviněného, a obviněný odjel vozidlem Mercedes Benz,
dále dne 17. 10. 2016 kolem 15:30 hod. zavolal obviněný ze svého telefonního čísla poškozenému na jeho telefonní číslo a vyzval jej ke schůzce u nákupního centra Š., v XY, ul. XY, na kterou se poškozený dostavil a obviněný ho vyzval, aby nastoupil do jeho vozidla, kde na zadním sedadle seděl již F. S. a jakmile poškozený do vozidla nastoupil, obviněný se okamžitě rozjel směrem na XY a požadoval po poškozeném vrácení dlužné částky 1 300 000 Kč. Když mu poškozený sdělil, že takovou finanční částku nemá, obviněný mu začal vyhrožovat, že se domů již nevrátí a ačkoli ho poškozený prosil, aby se vrátili zpět k jeho vozidlu, že mu peníze dá, tak mu obviněný sdělil, že se měl rozloučit s dítětem. Poškozený se snažil ze svého mobilního telefonu zavolat manželce, ale F. S. mu jej vytrhl z ruky a vypnul ho. Po příjezdu do XY, nedaleko XY obviněný vozidlo zastavil a z kufru vozidla vyndal lopatu. V tu dobu F. S. uvnitř vozidla škrtil poškozeného bezpečnostním pásem, čímž mu způsobil pohmoždění krku, poté z vozidla F. S. vystoupil a vytáhl z vozidla poškozeného, povalil jej na zem a kopal ho do těla a tloukl pěstí. Když poškozený vstal ze země, obviněný mu dal do ruky lopatu a přikázal mu pod pohrůžkou použití střelné zbraně, aby šel dále do lesa, přičemž cestou na poškozeného pistolí mířil a na odlehlejším místě v lese mu přikázal, aby si vykopal přinesenou lopatou hrob. V tuto dobu F. S. hlídal okolí, aby nebyli vyrušeni, po několika minutách kopání obviněný plačícího poškozeného vyzval, aby kopání zanechal, všichni se vrátili k vozidlu a společně odjeli nazpět do XY, kde poškozeného vysadili u jeho vozidla a F. S. mu vrátil jeho mobilní telefon s tím, že poškozený je povinen uhradit dlužnou částku ve výši 1 300 000 Kč nejpozději do 18. 10. 2016 do 15:00 hod., pokud tak neučiní, fyzicky ho zlikvidují a dluhy přejdou na jeho manželku,
ad III. v přesně nezjištěné době, pravděpodobně dne 15. 9. 2016 obviněný nutil poškozené M. G. a L. G. k podpisu "smlouvy o smlouvě budoucí" vztahující se k prodeji osobního motorového vozidla Ford Mustang s tím, že poškozenému přikázal, aby zajistil na smlouvě podpis jeho manželky L. G. a ověření jejího podpisu, což s ohledem na předcházející útoky v průběhu měsíce července 2016 až srpna 2016, kdy opakovaně poškozenému vyhrožoval, že v autobazaru sebere všechna vozidla a spálí je, že poškozený skončí v kufru vozidla a odveze ho do lesa, poškozené L. G. vyhrožoval, že pokud smlouvu nepodepíše, svého manžela již neuvidí, ta ze strachu a na naléhání manžela předmětnou smlouvu podepsala a nechala na smlouvě ověřit svůj podpis, následně obviněný předmětné vozidlo prodal J. K., a to bez souhlasu provozovatele, poškozené L. G. a společnosti Autoleasing, a. s., se kterou poškozená uzavřela smlouvu o úvěru na nákup tohoto vozidla,
ad IV. v přesně nezjištěné době, pravděpodobně koncem měsíce září 2016, v XY, XY převzal v autobazaru M T. od M. G. osobní motorové vozidlo BMW X5, provozovatele P. I., za účelem zajištění jeho opravy, poté, co opravu zajistil, předmětné vozidlo nevrátil, a to ani na opakovanou výzvu M. G., který měl toto vozidlo v autobazaru v komisním prodeji, přičemž mu sdělil, že mu dluží peníze a vozidlo mu nevrátí, čímž poškozené společnosti Robinson Consulting, s. r. o., způsobil škodu ve výši 499 000 Kč,
ad V. v přesně nezjištěné době v polovině měsíce září 2016, na žádost M. G., mu obviněný opatřil nelegálně drženou střelnou zbraň zn. Walther a 165 ks nábojů, které mu předal v XY, XY ul. na čerpací stanici za částku 15 000 Kč.
Rozsudek soudu prvního stupně napadli odvoláními obvinění D. R., F. S. a poškozená společnost Robinson Consulting, s. r. o. Z jejich podnětu Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 1. 2. 2019, č. j. 5 To 403/2018-1714, zrušil rozsudek soudu prvního stupně pouze ve výroku o trestu ohledně obou obviněných a ve výroku, jímž byla poškozená B. P. odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních, a znovu rozhodl tak, že obviněného D. R. odsoudil podle §175 odst. 2, §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na čtyři roky, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1, §229 odst. 2 tr. ř. rozhodl o náhradě škody a dále rozhodl o trestu F. S.
Proti rozsudku soudu druhého stupně podal obviněný D. R. prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že soudy porušily jeho právo na spravedlivý proces, neboť odvolací soud se nedostatečně vypořádal s jeho obhajobou. Je otázkou, zda v bodě I. jeho „silná slova“ mohou naplňovat po formální a materiální stránce znaky trestného činu, neboť komunikace při nárokování úhrady dluhu se postupem času vyvíjí a je tvrdší a nekompromisní. Nepoužil slova, která by byla s to vzbudit důvodnou obavu, a kromě toho nic takového nebylo ani prokázáno. V bodě II. nebylo nade vší pochybnost prokázáno, že by jeho jednáním mělo docházet k vydírání. Další výhrady zaměřil na skutková zjištění soudů a věrohodnost poškozeného M. G., jehož výpověď je jediným důkazem jeho viny v bodech II. až V. Nepřímé důkazy jeho vinu rovněž spolehlivě neprokazují. Soudy nedostatečně odůvodnily jeho vinu v bodech II. a III. V bodě V. nelze dospět k jednoznačnému závěru, že zbraň poškozenému prodal právě on. Mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů je extrémní nesoulad, čímž došlo k porušení zásady spravedlivého procesu a současně i zásady in dubio pro reo.
Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a přikázal soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněného vyjádřil a zdůraznil, že obviněný v dovolání uvedl argumentaci známou z jeho dosavadní obhajoby i odvolání. Trestná činnost obviněného je prokázána výpovědí poškozených M. G. a M. P., jejichž věrohodnost nebyla v průběhu trestního řízení zpochybněna. Verzi obhajoby správně vyhodnotil soud druhého stupně jako nepravdivou, neboť byla vyvrácena provedeným dokazováním a jeho logickým hodnocením. Řízení o dovolání nenabízí možnost přezkumu vyhrazeného řádnému opravnému prostředku a námitkami obviněného se již dostatečně podrobně zabýval soud druhého stupně. Nejvyšší soud nemá povinnost ani důvod znovu přezkoumávat důvodnost těchto již dříve uplatněných námitek. Obviněný se prakticky výlučně zabývá otázkami skutkovými, resp. komentuje rozsah dokazování a soudům vytýká jako nesprávný způsob, jímž hodnotily důkazy. Skutkové závěry soudu jsou podepřeny výsledky provedeného dokazování a správně bylo jednání obviněného i právně posouzeno. Námitky obviněného, kterými se domáhá odlišného způsobu hodnocení důkazů, jsou nedůvodné a navíc je nelze podřadit pod žádný dovolací důvod.
Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud dále shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Námitky obviněného, kterými směřuje do hodnocení důkazů, jsou námitkami, které obsahově neodpovídají jím uplatněnému, ani jinému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. Na tomto místě Nejvyšší soud připomíná, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně může Nejvyšší soud zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v čl. 4 a 90 Ústavy (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010). O takovouto situaci se však v posuzované věci nejedná, ve věci nelze shledat žádný, natož extrémní nesoulad mezi důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. Soudy obou stupňů si vytvořily dostatečný skutkový podklad pro svá rozhodnutí v souladu s §2 odst. 5 tr. ř. a nijak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů v souladu s §2 odst. 6 tr. ř. Následně soudy pečlivě hodnotily důkazy, jak jednotlivě, tak i v jejich vzájemných souvislostech, v souladu s pravidly formální logiky a zásadou volného hodnocení důkazů, čímž dospěly ke správným skutkovým závěrům odpovídajícím výsledkům dokazování. Obhajoba obviněného byla vyvrácena především výpověďmi poškozených M. G. a M. P., které byly dále potvrzeny výpověďmi svědků P. I., F. N. Věrohodnost výpovědi poškozeného M. G. byla přitom potvrzena i znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví klinické psychologie. Soud druhého stupně rovněž spolehlivě zdůvodnil, proč považoval výpověď poškozeného M. G. za pravdivou, přičemž Nejvyšší soud se s jeho závěry plně ztotožnil a pro stručnost na ně odkazuje (viz str. 9 odst. 26 rozsudku odvolacího soudu). Protože Nejvyšší soud ve věci neshledal ani jiné porušení práva na spravedlivý proces, není zde důvodu k zásahu do skutkových zjištění a Nejvyšší soud vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudem prvního stupně a jak jej akceptoval i soud druhého stupně.
Ve světle výše uvedeného pak nemůže uplatněný, ale ani jiný dovolací důvod podle §265b odst. 1 tr. ř., naplňovat ani námitka stran porušení zásady in dubio pro reo, neboť rovněž směřuje výlučně do skutkových zjištění soudů a proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Je tudíž zjevné, že tato zásada má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako taková není způsobilá naplnit dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani žádný jiný (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1572/2016).
Pod obviněným uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze s jistou mírou benevolence, byť má víceméně skutkový základ, podřadit ne příliš konkretizovanou námitku stran zásady subsidiarity trestní represe. Obviněný namítl, že jeho „silnými slovy“ v bodě I. nemusela být naplněna materiální stránka trestného činu a čin není natolik pro společnost škodlivý, aby mohl být považován za trestný čin. Je namístě připomenout, že úvaha o tom, zda jde o čin, který s ohledem na zásadu subsidiarity trestní represe není trestným činem z důvodu nedostatečné společenské škodlivosti případu, se uplatní v případech, v nichž posuzovaný skutek z hlediska spodní hranice trestnosti neodpovídá běžně se vyskytujícím trestným činům dané skutkové podstaty (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 8 Tdo 1634/2014). Na druhé straně je potřeba uvést, že princip ultima ratio nelze vykládat v tom smyslu, že trestní postih závisí pouze na tom, zda byly či nebyly, příp. jakým způsobem, uplatněny i mimotrestní právní prostředky. Zásadně tedy platí, že každý protiprávní čin, který vykazuje všechny znaky uvedené v trestním zákoníku, je trestným činem, a proto ho obecně nelze považovat za čin, který není společensky škodlivý (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2015, sp. zn. 3 Tdo 883/2015). Jednání obviněného, které bylo v bodě I. kvalifikované jako trestný čin vydírání, nijak nevybočuje z běžného rámce trestné činnosti tohoto charakteru a jeho společenská škodlivost není pod tuto úroveň ničím snižována. Naopak je namístě zdůraznit, že je zvyšována závažností trestné činnosti, důrazností, jakou se obviněný, byť jen slovně domáhal údajného dluhu vůči němu i skutečností, že poškozený M. P. věděl, že obviněný se zabývá vymáháním dluhů a z tohoto titulu jej i oslovil. Na základě uvedeného je namístě shledat i tuto námitku zjevně neopodstatněnou.
Obiter dictum je namístě poznamenat, že obviněný značnou část námitek obsažených v dovolání uplatnil již v řízení před soudy nižších stupňů. V této souvislosti lze poukázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, z něhož vyplývá, že opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudy prvního a druhého stupně, se kterými se soudy obou stupňů v dostatečné míře a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání, které je zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Nad rámec uvedeného je namístě poznamenat, že rozhodnutí soudu druhého stupně je ze dne 1. 2. 2019, avšak věc byla předložena Nejvyššímu soudu k projednání dovolání až dne 5. 8. 2019 a v dovolacím řízení tak nedošlo k žádným průtahům.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. 8. 2019
JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.
předseda senátu