ECLI:CZ:NS:2019:8.TDO.649.2019.1
sp. zn. 8 Tdo 649/2019-584
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 8. 2019 o dovolání obviněného L. M. , nar. XY ve XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 4. 2. 2019, sp. zn. 55 To 294/2018, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 2 T 186/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného L. M. odmítá .
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 23. 8. 2018, sp. zn. 2 T 186/2017, byl obviněný L. M. uznán vinným zločinem krádeže podle §205 odst. 1, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, za což byl podle §205 odst. 4 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců. Podle §81 odst. 1, §84 a §85 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let a současně byl nad obviněným vysloven dohled. Podle §85 odst. 2 tr. zákoníku bylo obviněnému uloženo omezení, aby ve zkušební době podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil. Dále bylo podle §228 a §229 tr. ř. rozhodnuto o nároku na náhradu škody poškozeného ČEZ Distribuce, a. s., IČ: 24729035, se sídlem Teplická 874/8, 405 02 Děčín – Děčín IV – Podmokly.
2. Proti označenému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání směřující proti výroku o vině i trestu. Usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 4. 2. 2019, sp. zn. 55 To 294/2018, bylo odvolání obviněného podle §256 tr. ř. zamítnuto.
3. Podle skutkových zjištění nalézacího soudu se obviněný zločinu krádeže dopustil tím, že v úmyslu získat neoprávněný majetkový prospěch jako majitel nemovitosti na adrese XY, v době po demontování elektroměru v transformační stanici a ukončení dodávky elektrické energie do odběrného místa na adrese XY, ke kterému došlo dne 31. 10. 2012, tedy od této doby do 7. 1. 2016, neoprávněně odebíral do této nemovitosti na adrese XY neměřenou elektrickou energii z distribuční sítě, a to prostřednictvím neoprávněného zásahu do trafostanice č. OC 9347, konkrétně zapnutím hlavního deionu a osazením dvou sad nožových pojistek a zásahu do přidružené vzdušné rozvodné sítě elektrické energie, čímž svým shora popsaným jednáním způsobil poškozené společnosti ČEZ Distribuce, a. s., IČ: 24729035, se sídlem Teplická 874/8, 405 02 Děčín – Děčín IV – Podmokly, škodu ve výši 773 184,96 Kč, která odpovídá spotřebě 257 728,32 kWh elektrické energie za celé období při ceně 3,00Kč za 1 kWh.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 4. 2. 2019, sp. zn. 55 To 294/2018, podal obviněný L. M. prostřednictvím obhájce dovolání, v němž odkázal na dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. a namítl, že rozhodnutí soudů nižších stupňů spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení a že bylo rozhodnuto o zamítnutí opravného prostředku proti rozsudku soudu prvního stupně, ačkoliv byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Rovněž měl za to, že jeho vina nebyla prokázána bez pochybností.
5. Podle obviněného odvolací soud o jeho odvolání rozhodl v rozporu s hmotněprávními ustanoveními trestního zákona, když zamítl jeho odvolání a potvrdil rozsudek, podle něhož byly naplněny všechny znaky skutkové podstaty jednáním obviněného, včetně subjektivní stránky trestného činu.
6. Uvedl, že ve věci je dán extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními a chybí logicky přijatelný způsob hodnocení důkazů. Uvedl též, že se odvolací soud nevypořádal s nesprávností znaleckého posudku, když znalec posuzoval činnosti mimo svůj obor. Skutkové závěry pak zcela odporují svědkům obhajoby i tvrzení obviněného, a to zejména v tom smyslu, že v místě odběru nežije a žádnou činnost neprovádí. Shodně nebyly ze strany orgánů činných v trestním řízení prověřeny jiné osoby, které mohly odběr provádět a také byly učiněny závěry na základě vlastnictví nemovitých věcí obviněným, přičemž ten vlastníkem nemovitostí (resp. části z nich), kde mohlo docházet k odběru, není.
7. Obviněný se v dovolání podrobně zabýval znaleckým posudkem, který podle jeho názoru nevznikl žádným přímým měřením odběru ani jiným zjištěním reálné spotřeby, přičemž připomněl způsob, jakým znalec dospěl ke zjištění spotřeby. Vyjádřil názor, že znalec je kvalifikován k hodnocení spotřeby elektrického zařízení, nikoliv však k odhadu toho, jak, k čemu a kdy se používá a po jakou dobu. Rovněž upozornil, že svým podáním ze dne 6. 11. 2017 požadoval doplnění znaleckého posudku o to, aby znalec uvedl, na základě jakých skutečností a zejména znalostí a technologických postupů provedl odhad doby provozu v minutách za den u zařízení určených k potravinářské výrobě, avšak znalecký posudek doplněn nebyl. V hlavním líčení znalec uvedl, že porovnával provoz obviněného s jiným provozy, kde dochází i k porážení a zpracování živých zvířat, a z těchto pak vycházel. K tomu obviněný zdůraznil, že znalec vycházel z hodnot pro funkční jateční provozy se zaměstnanci, a to za situace, kdy posuzoval chátrající areál, ve kterém měla činnost provádět jedna osoba. V odvolání obviněný požadoval doplnění znaleckého posudku o uvedení toho, jaký provoz a jaké množství výroby, resp. vyrobených výrobků, v předmětném areálu znalec uvažoval, kolik dnů v týdnu podle něj měla výroba probíhat, na jakých strojích a zejména jaký počet osob ji mělo provádět, a dále uvedení toho, s jakým množstvím a druhy vstupních surovin počítal, a také uvedení toho, jaké množství a druhy hotových výrobků měly být, alespoň rámcově, podle jeho názoru vyráběny. Zodpovězení uvedených otázek by bylo podle obviněného naprosto nezbytné pro posouzení, zda znalec zkoumal provoz obviněného v daném areálu, nebo jen vypočetl, kolik by se teoreticky dalo na místě vyrobit. Podle obviněného znalec několikanásobně nadhodnotil jeho možnosti. Připomněl, že Ústavní soud ve svém rozhodnutí ze dne 17. 5. 2016, sp. zn. I ․ ÚS 3363/14, konstatoval, že zjištěná výše škody nemůže být založena na výpočtu podle vyhlášky bez dalšího, avšak znalec přesně tímto výpočtem škodu zjistil a soud pouze redukoval zjištěnou cenu za jednotku elektrické energie. Stejně jako znalec pochybil v určení ceny, pochybil podle obviněného také v určení množství spotřebované energie.
8. Obviněný nesouhlasil s tvrzením odvolacího soudu, že byl jedinou osobou, která mohla mít na připojení areálu a budov na elektrickou energii prospěch, když byl jediným vlastníkem a majitelem a nikdo jiný tam v předmětném období nehospodařil. Uvedl, že v době před 31. 12. 2012, tedy před odpojením přívodu elektrické energie do areálu, nebyl odběratelem elektrické energie on, ale právnická osoba, a to J. M., přičemž výrobu prováděla tato právnická osoba, která měla v minulosti i zaměstnance, a nikoliv obviněný sám. Dále uvedl, že tvrzení, že celý areál patří obviněnému, je mylné. V areálu má obviněný několik budov, a to zejména určených k bydlení, veškeré pozemky mimo tyto budovy a také další výrobní budovy jsou ve vlastnictví státu, jedna obytná budova patří jiné fyzické osobě. Uvedl, jaké jiné osoby mohly také spotřebovávat elektřinu v areálu. Rovněž uvedl, že nemůže obstát úvaha, že byl jediný, kdo by mohl mít prospěch z odběru elektřiny, když se v areálu nevyskytoval, naopak na dodávce elektřiny měly být závislé bytové domy v okolí, kterým zajišťoval vodu hydroglobus s elektrickým čerpadlem, přičemž bytové domy náleží k ZD P. V řízení nebyl zjištěn žádný majetkový prospěch obviněného z provozu vodního čerpadla a podle názoru obviněného nebyl ani zjištěn žádný jeho prospěch z odebrané elektrické energie. Poukázal dále na rozpor v úředním záznamu Policie České republiky ze dne 25. 10. 2015 (č. l. 96), v němž je uvedeno, že obviněný byl zastižen na statku, kde příslušníci policie slyšeli běžící elektrocentrálu. V tomto smyslu upozornil, že kdyby byl statek současně napojen na trafostanici, došlo by ke zkratu a poškození vedení. Je tedy podle jeho názoru zřejmé, že statek a jatka, kde se podle zprávy policie svítilo, nebyly v danou dobu připojeny k trafostanici – přes kterou však ve stejnou dobu probíhal neoprávněný odběr. Tento záznam významně podporuje tvrzení obviněného o tom, že využíval elektrocentrálu a že nemá nic společného se spotřebou elektřiny z trafostanice. Rovněž upozornil na skutečnost, že v době po opětovném zapojení činila spotřeba areálu, který navíc v té době využíval svědek J. T., cca 60 kWh za den, znalec pro dobu, kdy areál byl prázdný, počítal 236 kWh/den.
9. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 4. 2. 2019, sp. zn. 55 To 294/2018, a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 23. 8. 2018, sp. zn. 2 T 186/2017, jakož i všechna další rozhodnutí na obě zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
10. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) ve vyjádření k dovolání obviněného nejprve shrnula jeho dovolací argumentaci a připomněla, jaké námitky je možno pod tvrzenými dovolacími důvody uplatnit. Uvedla, že se všemi námitkami obviněného se řádně vypořádal soud prvního stupně, jakož i soud druhého stupně. Konstatovala, že obviněný ve svém dovolání napadal výlučně skutková zjištění, přičemž v tomto směru užitá argumentace neodpovídá deklarovanému dovolacímu důvodu uvedenému v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. Podle státní zástupkyně nedošlo ve věci obviněného ani k případu tzv. extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a skutkovým zjištěním.
11. Měla za to, že se soudy obou stupňů věcí řádně zabývaly, provedly v potřebném rozsahu dokazování, které svým rozsahem odpovídalo potřebě zjistit pachatele nezákonného odběru a vyčíslit škodu jím takto způsobenou. Soudy obou stupňů neignorovaly obhajobu obviněného, ale důsledně se jí zabývaly. Technik kontroly ČEZ zjistil při kontrole v XY neoprávněný odběr v areálu bývalých jatek. Provedeným měřením bylo zjištěno, že v daném místě docházelo k odběru neměřené elektřiny, protože společností ČEZ bylo v areálu jatek v minulosti demontováno měřící zařízení. Bylo rovněž zjištěno, že tuto elektřinu spotřebovává areál bývalého zemědělského družstva v objektu obviněného. Výpověďmi svědků bylo doloženo, že obviněný v uvedeném objektu zpracovával maso. Jeho obhajoba, že by objekt nepoužíval, tak byla plně vyvrácena. Soudy obou stupňů se pak detailně zabývaly i způsobem, jakým došlo k vyčíslení škody způsobené neoprávněným odběrem elektřiny. Protože v posuzované trestní věci nebylo možné zpětně zjistit přesné množství odebrané elektřiny, soudy vzaly v úvahu předchozí historii spotřeby energie i výši škody, která byla určena znaleckým posudkem. Znalec zadokumentoval používané elektrické spotřebiče a jejich provoz dovozoval v závislosti na součiniteli náročnosti při uvažované době provozu. Dospěl tak k určité denní spotřebě areálu, která se nelišila od výsledků kontrolního měření v době od dubna do října 2015, kdy bylo naměřeno fakticky odebrané množství elektrické energie v přepočtu na den 243,18 kWh/den. Soud poté vyhodnotil množství odebírané elektrické energie z areálu užívaného obviněným předtím, než došlo k odpojení a po opětovném zapojení s tím, že cena za odběr elektrické energie na základě uzavření smlouvy o spotřebě je v rozmezí od tří do čtyř korun za jednu kWh, přičemž vycházel z ceny pro obviněného nejpříznivější, a dospěl tak k hodnotě 257 728,32 Kč. Soudy tedy v projednávané věci splnily veškeré požadavky na dokazování, kdy výpočet škody odpovídá optimální metodě při zjišťování výše škody způsobené neoprávněným odběrem elektrické energie v trestním řízení definovaný v nálezu Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2016, sp. zn. I. ÚS 3363/14. Navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
III. Přípustnost dovolání
12. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
IV. Důvodnost dovolání
13. Nejvyšší soud úvodem připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Obviněný v dovolání výslovně odkázal na dovolací důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř.
14. S odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. lze dovolání podat, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 pod písmeny a) až k) tr. ř. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. tedy spočívá ve třech různých okolnostech (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád II. §157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3174–3175): řádný opravný prostředek byl zamítnut z tzv. formálních důvodů podle §148 odst. 1 písm. a) a b) tr. ř. nebo podle §253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí, nebo odvolání bylo odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle §253 odst. 3 tr. ř., ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání, nebo řádný opravný prostředek byl zamítnut z jakýchkoli jiných důvodů, než jsou důvody uvedené výše jako první okolnost, ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
15. K zamítnutí ani odmítnutí odvolání obviněného nedošlo z procesních důvodů, tj. podle §253 odst. 1 tr. ř., resp. podle §253 odst. 3 tr. ř., a proto se na daný případ ta část ustanovení §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., která je vyjádřena dikcí „bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku …, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí“ evidentně nevztahuje. Odvolání obviněného bylo zamítnuto jako nedůvodné poté, co odvolací soud meritorně přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně. Dovolání je v tomto případě možné podat, jen byl-li v řízení napadenému rozhodnutí předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V souladu s touto podmínkou obviněný odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
16. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení §265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesněprávní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze před soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání.
17. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, eventuálně soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
18. Nejvyšší soud připouští, že se zásada, s níž jako dovolací soud přistupuje k hodnocení skutkových námitek, nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu se rozhodování o mimořádném opravném prostředku nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2004, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, stanovisko pléna ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). Ústavní soud vymezil taktéž zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu. Podle Ústavního soudu tak lze vyčlenit případy důkazů opomenutých, případy důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, aj.).
19. Pochybení podřaditelná pod shora zmíněné vady dovolací soud v projednávané věci neshledal. V projednávané věci není dán žádný, už vůbec ne extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů (zejména str. 8 až 11 rozsudku nalézacího soudu, str. 2 až 4 usnesení odvolacího soudu) vyplývá přesvědčivý vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů. Obviněný je z jednání popsaného ve skutkové větě výroku o vině v rozsudku nalézacího soudu usvědčován zejména výpovědí svědků M. K., M. L., J. P., dále protokoly o ohledání místa činu, včetně fotodokumentace (č. l. 93 až 65, 97 až 99, 101 až 103, 104 až 108), zprávou ČEZ Distribuce, a. s., ze dne 14. 3. 2016 včetně protokolu o instalaci kontrolního měření (č. l. 35 až 40), výpisem z katastru nemovitostí (č. l. 231 až 239), znaleckým posudkem z oboru elektrotechnika znalce Stanislava Pokorného (č. l. 203 až 214), jakož i výpovědí tohoto znalce aj. Z provedeného dokazování vyplynulo, že obviněný v období od 31. 10. 2012 do 7. 1. 2016 neoprávněně odebíral do nemovitosti na adrese XY elektrickou energii z distribuční sítě prostřednictvím neoprávněného zásahu do trafostanice č. OC 9347. Již soud prvního stupně se věnoval argumentaci obviněného, že na statku nebyl ani on, ani nikdo jiný, a nikdo tam nespotřebovával elektrickou energii, přičemž tuto obhajobu obviněného vyloučil, když měřením, které provedl M. K., technik kontroly měření NTL Forencics, a. s., dne 21. 10. 2015, bylo zjištěno, že je odebírán elektrický proud z trafostanice, na niž byl připojen statek obviněného a vodárna v majetku obce, technik provedl odpojení trafostanice od odběrného místa, avšak prohlídkou ze dne 25. 10. 2015 bylo zjištěno, že došlo k opětovnému zapnutí, navíc byl tento den na statku obviněný zastižen, z čehož vyplývá, že se na místě zdržoval. Rovněž kontrolou ze dne 6. 1. 2016 bylo zjištěno, že došlo opět k obnovení dodávky proudu do trafostanice. K tvrzení obviněného, že nebyl jedinou osobou, která mohla mít prospěch z odebrané elektrické energie, jelikož celý areál nepatří jemu, ale na dodávce elektřiny měly být závislé bytové domy v okolí náležející k „ZD P.“, je třeba uvést, že z výpisu z katastru nemovitostí se podává, že výlučným vlastníkem objektů na adrese XY byl obviněný. Pokud jde o jiné objekty v areálu a případný prospěch, který by na odběru elektrické energie mohly mít jiné osoby, pak je třeba odkázat především na výpovědi svědků J. P. a J. K., kteří se vyjadřovali k odběru elektrické energie ve vztahu k bytovým jednotkám ve vlastnictví P. Z. Z těchto výpovědí se podává, že obviněný zajišťoval elektrickou energii i pro tyto bytovky, a to na základě ústní dohody, po odpojení elektrické energie řešili situaci náhradním zdrojem energie, a to elektrocentrálou. Z uvedeného je tedy zjevné, že obviněný byl jediným, kdo elektrickou energii neoprávněně odebíral. Soud prvního stupně se rovněž velice podrobně zabýval tvrzením obviněného, které zopakoval v dovolání, že statek nebyl napojen na trafostanici, ale obviněný využíval elektrocentrálu, přičemž v tomto ohledu lze odkázat na podrobnou argumentaci soudu prvního stupně rozvedenou na str. 9 až 10 rozsudku doplněnou odvolacím soudem na str. 3 usnesení. Z provedeného dokazování, především ze znaleckého posudku, vyplynulo, že je možné, že byla elektrocentrála využívána obviněným, avšak pouze k případnému krátkodobému napájení dílčích spotřebičů, nikoli však k napájení vodárny či celého areálu obviněného, a to s ohledem na maximální výkon zajištěné elektrocentrály. Obviněný v dovolání zopakoval své námitky známé již z jeho odvolání, zpochybňující závěry učiněné znalcem. Znalec nebyl podle jeho názoru ani kompetentní k činění závěrů vztahujících se k oboru potravinářství, a požadoval doplnění znaleckého posudku o uvedení toho, jaký provoz a kolik dnů v týdnu měl podle něj probíhat, apod. Námitky vůči znaleckému posudku z oboru elektrotechnika však nemohou obstát. Stanislav Pokorný je znalcem v oboru elektrotechnika, a nelze tak bez potřebné opory v dokazování a závěrech jeho posudku pochybovat o jeho odbornosti při určování množství odebrané elektrické energie konkrétními spotřebiči. Znalec se pak podrobně při svém výslechu v hlavním líčení ze dne 23. 5. 2018 vyjadřoval ke svým závěrům, rozvedl, na základě jakých skutečností vyhodnocoval provoz spotřebičů, osobně se seznámil s areálem obviněného, hodnotil, které stroje byly evidentně běžně používané a které naopak používané nebyly, informoval se i v jiných jatkách, aby získal přesnější informace o úrovních a velikostech provozu. Doplnění znaleckého posudku pak nebylo potřeba právě s ohledem na provedený výslech znalce v hlavním líčení, který na svých závěrech učiněných ve znaleckém posudku setrval a podrobně rozvedl, jakým způsobem k nim dospěl. Nelze opomenout ani skutečnost, že závěry znalce korespondují s ostatními ve věci provedenými důkazy, naopak obhajoba obviněného, že žádné maso v předmětné době na statku nezpracovával, případně pouze klobásy pro rodinu, byla vyvrácena např. výslechy svědků M. L., M. U., kteří od obviněného v předmětné době odebírali masné výrobky.
20. Z uvedeného je zjevné, že soudy postupovaly při hodnocení důkazů důsledně podle §2 odst. 6 tr. ř. a učinily skutková zjištění, která řádně zdůvodnily. Důkazy hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a v odůvodnění rozhodnutí v souladu s požadavky §125 odst. 1 tr. ř. vyložily, jak se vypořádaly s obhajobou obviněného a proč jí neuvěřily. Není úkolem Nejvyššího soudu coby soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy nižších stupňů hodnotily provedené důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů a že své hodnotící závěry jasně a logicky vysvětlily. To, že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami dovolatele, není dovolacím důvodem a samo o sobě závěr o porušení zásad spravedlivého procesu a o nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje.
21. Ačkoli tedy obviněný deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jehož naplnění spatřoval v nesprávném právním posouzení skutku, tedy v nenaplnění znaků skutkové podstaty zločinu krádeže podle §205 odst. 1, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, pak k této námitce v dovolání neuvedl jakoukoliv argumentaci a ve skutečnosti uplatnil pouze takové námitky skutkové, příp. procesní, které nejsou způsobilé nejen tento dovolací důvod, ale ani žádný jiný důvod dovolání podle §265b tr. ř. obsahově naplnit, a to ani z pohledu relevantní judikatury Ústavního soudu. Dovolací soud se proto posouzením skutku z hlediska hmotného práva nezabýval.
22. S deklarovaným důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatněným obviněným koresponduje, posuzováno s jistou benevolencí, pouze námitka týkající se stanovení výše škody. Nejvyšší soud však shledal, že se jedná o námitku zjevně neopodstatněnou. Obviněný v dovolání zmiňoval nález Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2016, sp. zn. I. ÚS 3363/14, podle nějž nemůže být zjištěná výše škody založena jen na výpočtu podle vyhlášky bez dalšího.
23. Ústavní soud v citovaném nálezu odkazoval na svou judikaturu, v níž se již dříve zabýval otázkou výpočtu škody v případě neoprávněného odběru elektřiny (nález ze dne 11. 8. 2015, sp. zn. I. ÚS 668/15, či usnesení ze dne 1. 4. 2014, sp. zn. Pl. ÚS 29/13). Poukázal na skutečnost, že v případech neoprávněného odběru elektrické energie zpravidla nelze zjistit přesné množství odebrané elektřiny. Pro tyto účely zákonodárce určil, že nelze-li vzniklou škodu určit, vypočítá se náhrada škody způsobem stanoveným prováděcím právním předpisem (§51 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „energetický zákon“). Tímto prováděcím předpisem byla v době významné z hlediska posuzování Ústavního soudu vyhl. č. 51/2006 Sb., o podmínkách připojení k elektrizační soustavě. Výše škody vypočtená na základě těchto předpisů je však výší fiktivní a nemá žádný vztah ke skutečnému množství neoprávněně odebrané elektřiny (viz nález Ústavního soudu ze dne 11. 8. 2015, sp. zn. I. ÚS 668/15, body 28 a 29).
24. Podle Ústavního soudu zjištěná výše škody nemůže být založena čistě na výpočtu podle vyhlášky bez dalšího. Už vůbec nemůže být založena na odborném vyjádření společnosti, která může být pro svůj vztah k jedné ze stran trestního řízení vyloučena, resp. takto provedený důkaz může být shledán nepřípustným. V trestních věcech by naopak měl být zásadně přibrán znalec, u kterého nejsou důvody pro jeho vyloučení. K přibrání znalce se obecný soud nemusí uchýlit, jen pokud jeho přibrání není možné, například z důvodů atypičnosti případu a objektu, kde došlo k neoprávněnému odběru (nález Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2016, sp. zn. I. ÚS 3363/14).
25. Neakceptují-li soudy způsob výpočtu na základě vyhlášky, musí ve zbytku postupovat podle obecné občanskoprávní úpravy, případně musí náležitě modifikovat obsah prováděcího právního předpisu podle kritérií obecné občanskoprávní úpravy, aby určily skutečnou škodu způsobenou neoprávněným odběrem elektřiny. Obecné soudy mohou vzít v úvahu například předchozí historii spotřeby energie neoprávněného odběratele elektřiny, pokud je k dispozici, nebo i výši škody, která byla určena prostřednictvím znaleckých posudků. Musí provést výpočet spravedlivým způsobem, případně opatřit a provést takové důkazní prostředky, jimiž lze v konkrétním případě výši skutečné škody prokázat nebo se jí v maximální míře přiblížit (usnesení Ústavního soudu usnesení ze dne 1. 4. 2014, sp. zn. Pl. ÚS 29/13).
26. V nálezu ze dne 17. 5. 2016, sp. zn. I. ÚS 3363/14, Ústavní soud rovněž připomněl závěry učiněné v nálezu ze dne 11. 8. 2015, sp. zn. I. ÚS 668/15, týkající se vázanosti soudce obecného soudu zákonem podle čl. 95 odst. 1 Ústavy. Článek 95 odst. 1 Ústavy totiž znamená též oprávnění soudu neaplikovat prováděcí právní předpis nebo jeho část, je-li příslušná právní úprava v něm obsažená soudem považována za rozpornou se zákonem nebo ústavním pořádkem. Pokud výše škody za neoprávněně odebranou elektřinu stanovená podle prováděcího předpisu k §51 energetického zákona je mnohonásobně vyšší než platby za elektřinu ve srovnatelných obdobích před neoprávněným odběrem, nelze takto vypočítanou výši škody bez dalšího akceptovat. Soud v takovém případě musí zohlednit i další okolnosti, které jej mohou v maximální míře přiblížit ke stanovení skutečné výše způsobené škody. Pokud pak na základě provedených důkazů soud nedospěje v konkrétní situaci k závěru, že vypočtená výše škody s určitou mírou pravděpodobnosti odpovídá škodě skutečné, nemůže prováděcí předpis aplikovat v té části, že by vypočtená výše škody plnila v převážné míře funkci sankční, a nikoli kompenzační. V takovém případě musí o výši škody soud rozhodnout podle spravedlivého uvážení jednotlivých okolností.
27. V posuzované věci bylo množství odebrané energie zjištěno znaleckým zkoumáním provedeným znalcem z oboru elektrotechnika Stanislavem Pokorným, přičemž znalcem byla zjištěna hodnota denní spotřeby ve výši 236,88 kWh/den, tato byla vynásobena počtem dnů trvání neoprávněného odběru, tedy 1 164 dnů, a takto získaná spotřeba byla dále vynásobena pevnou cenou stanovenou pro zúčtování odchylky a ostatních regulovaných cen, která k datu zjištěného neoprávněného odběru činila 5,6171467 Kč, čímž byla celková škoda znalcem vypočtena na 1 447 698 Kč. Znalec při tomto výpočtu uvažoval o možném denním vytížení zadokumentovaných spotřebičů, k němuž se vyjadřoval při výslechu v hlavním líčení. Nalézací soud pak neměl pochyb o zjištěné hodnotě denní spotřeby i s ohledem na skutečnost, že kontrolním měřením provedeným v době od dubna do října roku 2015 bylo naměřeno fakticky odebrané množství elektrické energie v přepočtu na den 243,18 kWh. Znalec Stanislav Pokorný s výsledkem tohoto měření nebyl seznámen, a přesto svým zkoumáním a výpočtem dospěl k hodnotě téměř totožné. I z tohoto důvodu pak nebylo ze strany soudů nižších stupňů potřebné doplňovat znalecký posudek podle návrhu obviněného, když o množství odebrané elektrické energie nevznikly soudům žádné pochybnosti. Nalézací soud však nesouhlasil s částkou, kterou byla vypočtená hodnota (násobek hodnoty denní spotřeby a počet dnů trvání neoprávněného odběru) násobena, tedy s cenou neoprávněně odebrané kWh stanovené vyhláškou č. 82/2011 Sb., o měření elektřiny a o způsobu stanovení náhrady škody při neoprávněném odběru, neoprávněné dodávce, neoprávněném přenosu nebo neoprávněné distribuci elektřiny (dále jen vyhl. č. 82/2011 Sb.). Nalézací soud správně upozornil na skutečnost, že cena neoprávněně odebrané elektrické energie stanovená vyhláškou č. 82/2011 Sb. je vždy vyšší, než by činila cena za elektrickou energii odebíranou na základě řádné smlouvy, protože se již zpětně nedá spočítat cena nízkého či vysokého tarifu, stálé platby apod. Nalézací soud vyhodnotil množství odebírané elektrické energie z uvedeného areálu před jejím odpojením a následně po znovuzapojení a zjistil, že průměrně cena za odběr elektrické energie na základě uzavřené smlouvy činila od 3 do 4 Kč za kWh, soud proto při použití zásady, že je nutno vycházet z výpočtu nejvýhodnějšího pro pachatele, počítal s cenou 3 Kč za kWh a dospěl k výsledné částce 773 184, 96 Kč.
28. Nejvyšší soud tak uzavírá, že z uvedeného zřetelně vyplývá, že nalézací soud, s nímž se odvolací soud zcela ztotožnil, se nespokojil s pouhou fiktivní výší odebrané elektřiny, když odebrané množství elektrické energie vypočítal nikoliv pouze na základě prováděcího právního předpisu bez dalšího, naopak vzal v úvahu předpokládanou denní spotřebu zadokumentovaných spotřebičů, výsledky z kontrolního měření, které bylo činěno po dobu šesti měsíců, tedy doby dostatečně dlouhé. Výslednou hodnotu neoprávněně odebrané energie pak nevynásobil částkou stanovenou prováděcím předpisem, avšak částkou, kterou by za odebíranou energii obviněný platil v případě řádně uzavřené smlouvy, čímž dospěl k výši způsobené škody obviněným. Takto vypočtená výše škody má reálný vztah ke skutečnému množství neoprávněně odebrané elektřiny, jak vyžaduje judikatura Ústavního soudu (nález ze dne 17. 5. 2016, sp. zn. I. ÚS 3363/14). S ohledem na snížení ceny za kWh postupem soudu prvního stupně oproti ceně stanovené vyhláškou č. 82/2011 Sb. je zjevné, že vypočtená výše škody soudem prvního stupně má skutečně plnit funkci kompenzační, nikoliv sankční.
29. Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je v posuzovaném případě vázán na jiné dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., konkrétně dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., z čehož plyne, že je-li dovolání podáno dílem z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., a dílem relevantně uplatněnou námitkou dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. naplněn nebyl, platí totéž i z hlediska důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř.
30. Nejvyšší soud uzavírá, že dovolání obviněného bylo dílem podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. a dílem relevantně uplatněnou námitkou dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. naplněn nebyl. Dovolání obviněného je jako celek zjevně neopodstatněné, Nejvyšší soud je proto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. 8. 2019
JUDr. Věra Kůrková
předsedkyně senátu