ECLI:CZ:NS:2019:8.TDO.929.2019.1
sp. zn. 8 Tdo 929/2019-518
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 8. 2019 o dovolání obviněného R. K. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Karviná, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 1. 2019, sp. zn. 3 To 332/2018, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 4 T 149/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. K. odmítá .
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 18. 4. 2018, sp. zn. 4 T 149/2015, byl obviněný R. K. uznán vinným pod bodem 1. přečinem podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se dopustil jako organizátor podle §24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, a pod bodem 2. přečinem vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Za to byl podle §175 odst. 1 tr. zákoníku, §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a tří měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky odkázána se svým nárokem na náhradu majetkové škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Označené rozhodnutí, jeho výroky o vině a trestu, napadl obviněný odvoláním, které bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 1. 2019, sp. zn. 3 To 332/2018, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
3. Podle skutkových zjištění nalézacího soudu se obviněný přečinu podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku jako organizátor (ad bod 1.) a přečinů vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku a výtržnictví podle §358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku (ad bod 2.) dopustil tím, že:
1. dne 22. 5. 2014 v dopoledních hodinách před prodejnou Hruška na ulici XY v XY oslovil D. T., zda nechce nějaké peníze, sdělil mu, že mu zařídí půjčku u společnosti P. F., na částku 5 000 Kč, přičemž při vyřizování půjčky D. T. telefonicky potvrdí zaměstnání u N. V., ačkoli věděl, že D. T. zde zaměstnán není a je veden jako uchazeč o zaměstnání u úřadu práce, za tím účelem mu předal své soukromé telefonní číslo, dále mu sdělil, že za vyřízení půjčky si vezme provizi v částce 1 000 Kč, když s těmito podmínkami D. T. souhlasil, R. K. prostřednictvím svého mobilního telefonu kontaktoval jménem D. T. obchodní zástupkyni společnosti P. F., H. C. a domluvil s ní hodinu a místo schůzky, následně se H. C. dostavila podle předem stanovených pokynů R. K. do bytu M. P. na ulici XY v XY, okres Bruntál, kde jí D. T. za účelem ověření zaměstnání předal mobilní telefonní číslo R. K., který obchodní zástupkyni zaměstnání u N. V. potvrdil, v důsledku toho byla mezi D. T. a společností P. F., se sídlem XY, uzavřena smlouva o zápůjčce č. 579095267 na částku 5 000 Kč se závazkem tuto splácet v 45 týdenních splátkách po 192 Kč, D. T. z vyplacené částky uhradil první splátku 200 Kč a další splátky již nehradil, po uzavření smlouvy předal částku 4 800 Kč R. K., který D. T. vrátil 1 500 Kč a zbytek si ponechal,
2. dne 18. 8. 2015 kolem 17:00 hodin v XY, okres Bruntál, nejprve na ulici XY na chodníku u budovy bowlingu poté, co zahlédl jdoucího Š. S., nechal zastavit osobní automobil bílé barvy nezjištěné značky, ze kterého vystoupil, poškozenému vulgárně nadával, neurčitě mu vyhrožoval, pokud mu nevrátí peníze, přičemž stále požadoval vrácení peněz, které mu poškozený dlužil, a když mu poškozený nebyl schopen peníze vrátit, neboť je u sebe neměl, chytl ho rukou pod krkem za oblečení, přitáhl si ho k sobě a opakovaně ho udeřil otevřenou dlaní do hlavy, přitom mu vulgárně nadával a připomínal, že mu dluží peníze, a když poškozeného pustil, ten upadl na zem a uhodil se do hlavy, následně ho obžalovaný zvedl a silou natlačil na zadní sedadlo vozidla, čemuž se poškozený nebyl schopen bránit s ohledem na svůj zdravotní stav, kdy trpí záchvaty, v autě obžalovaný dosud nezjištěnému řidiči přikázal, aby jel za XY, v průběhu jízdy městem poškozenému znovu vulgárně nadával a vyhrožoval, na ulici XY poblíž domu č. XY nechal vozidlo zastavit u zatravněné plochy, kde poškozeného vytáhl z vozidla, přikázal mu sundat brýle, čemuž poškozený ze strachu vyhověl, a opakovaně ho udeřil rukou do hlavy, v důsledku čehož poškozený upadl na zem, kde už obžalovaný v útoku nepokračoval a po naléhání řidiče nasedl do vozidla a z místa odjel,
a pro trestné činy výtržnictví podle §202 odstavec 1 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, byl odsouzen jednak rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 20. 3. 1986, sp. zn. 4 T 45/86, jednak rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 2. 7. 1986, sp. zn. 1 T 75/86, jednak rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 8. 2. 1989, sp. zn. 1 T 1/89.
4. Pro úplnost je vhodné doplnit, že soudy se trestní věcí obviněného zabývaly opakovaně. Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 2. 11. 2016, sp. zn. 4 T 149/2015, byl obviněný uznán vinným pod bodem 1. jako organizátor podle §24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku přečinu podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku, pod bodem 2. přečiny ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku, vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku a výtržnictví podle §358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Za to byl podle §175 odst. 1 tr. zákoníku, §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 1. 2017, sp. zn. 3 To 448/2016, byl z podnětu odvolání obviněného podle §258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. napadený rozsudek v celém rozsahu zrušen a podle §259 odst. 1 tr. ř. byla věc vrácena soudu prvního stupně.
II. Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 1. 2019, sp. zn. 3 To 332/2018, podal obviněný R. K. prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání, v němž odkázal na dovolací důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. a namítl, že napadené usnesení je nezákonné a je namístě je zrušit, neboť Krajský soud v Ostravě rozhodl o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nalézacího soudu, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro toto rozhodnutí, a v důsledku této skutečnosti byl dovolatel pravomocně odsouzen za skutek, který není trestným činem.
6. Dovolatel brojil výlučně proti spáchání přečinu podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku. Vytkl, že k naplnění všech znaků skutkové podstaty označeného přečinu, a to i ve formě organizátorství podle §24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, je potřeba úmyslného zavinění. V posuzované věci však jeho úmysl nemohl směřovat k částce 5 000 Kč, když z 1vlastních zkušeností věděl, že ten, kdo si u společnosti P. půjčí 5 000 Kč, nebude disponovat částkou 5 000 Kč, nýbrž pouze částkou 4 800 Kč, poněvadž 200 Kč bude nucen této společnosti ihned přenechat jako první splátku. Dovolatel, stejně jako D. T., tedy nemohli sebe či jiného obohatit tím, že uvedou někoho v omyl, něčího omylu využijí, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoliv nepatrnou, tedy škodu dosahující částky nejméně 5 000 Kč, když od samého začátku bylo všem zúčastněným zřejmé, že fakticky může pachatel disponovat s částkou nedosahující částky 5 000 Kč, tedy že způsobená škoda nedosáhne a ani nemůže v daném případě dosáhnout částky stanovené v §138 odst. 1 tr. zákoníku. Podle jeho mínění mělo být jeho jednání posouzeno pouze jako přestupek.
7. Navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 1. 2019, sp. zn. 3 To 332/2018, v dovolání napadené části zrušil, současně zrušil i celý výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají ve výroku o vině svůj podklad, stejně jako všechna další rozhodnutí na zrušenou část usnesení navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
8. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedla, že námitky obsažené v dovolání uplatňoval obviněný v rámci své obhajoby od samého počátku trestního řízení a vtělil je rovněž do svého řádného opravného prostředku, takže se jimi oba soudy nižších stupňů zabývaly. Ztotožnila se s názorem odvolacího soudu, že obviněný po objektivní i subjektivní stránce naplnil všechny zákonné znaky skutkové podstaty přečinu podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku, a to jako organizátor podle §24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, neboť zosnoval a řídil jednání jiného, a to D. T., který sebe obohatil tím, že uvedl někoho v omyl a způsobil tak na cizím majetku škodu ve výši 5 000 Kč, tedy škodu nikoliv nepatrnou ve smyslu §138 odst. 1 tr. zákoníku, přičemž zkoumaného jednání se obviněný dopustil v úmyslu přímém ve smyslu §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. V daném případě je podstatným to, že úmysl obviněného směřoval k vylákání částky 5 000 Kč, přičemž je zcela irelevantní, že 200 Kč musel D. T. ihned zanechat společnosti P. jako první splátku. Použitá právní kvalifikace je proto podle ní zcela přiléhavá. Měla za to, že meritorní rozhodnutí není zatíženo takovou vadou, kterou by bylo nutno a možno napravit cestou dovolání, přičemž deklarovaný důvod v dovolání naplněn nebyl. Navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
III. Přípustnost dovolání
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že je zjevně neopodstatněné.
IV. Důvodnost dovolání
10. Obviněný v dovolání odkázal na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř.
11. Podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Odvolání obviněného bylo zamítnuto poté, co odvolací soud na jeho podkladě meritorně přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně. Dovolání je v tomto případě možné podat, jen byl-li v řízení napadenému usnesení předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Jakkoliv obviněný nevěcně zpochybnil splnění procesních podmínek pro rozhodnutí odvolacího soudu, v souladu s požadavky uvedenými v §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. odkázal na důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
12. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
13. S ohledem na napadené usnesení, obsah dovolání a důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je významnou otázkou, zda se obviněný jako organizátor dopustil přečinu podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku, resp. zda zosnoval a řídil jednání D. T., který sebe obohatil tím, že uvedl někoho v omyl, a způsobil tak na cizím majetku škodu nikoliv nepatrnou.
14. Podstata dovolací argumentace obviněného spočívá v tvrzení, že jeho úmysl nesměřoval k vylákání částky 5 000 Kč, nýbrž pouze částky 4 800 Kč, neboť z vlastních zkušeností věděl, že kdo si u společnosti P. půjčí 5 000 Kč, nebude disponovat částkou 5 000 Kč, ale pouze částkou 4 800 Kč, poněvadž 200 Kč bude nucen této společnosti ihned přenechat jako první splátku. Podle jeho mínění tedy nedošlo k naplnění znaku škoda nikoliv nepatrná (§138 odst. 1 tr. zákoníku), a v návaznosti na to ani ke splnění podmínky nezbytné k tomu, aby jeho jednání mohlo být kvalifikováno jako trestný čin. Nejvyšší soud však konstatuje, že naznačená obhajoba uplatňovaná obviněným od počátku trestního řízení byla soudy nižších stupňů jednoznačně vyvrácena.
15. V posuzované věci se soudy předmětnou námitkou obviněného pečlivě zabývaly. Jak bylo výše uvedeno, usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 1. 2017, sp. zn. 3 To 448/2016, byl z podnětu odvolání obviněného podle §258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. ve věci první rozsudek nalézacího soudu v celém rozsahu zrušen a podle §259 odst. 1 tr. ř. byla věc nalézacímu soudu vrácena. Odvolací soud nalézacímu soudu vytkl, že se nevypořádal se stěžejní odvolací námitkou obviněného, že D. T. nepřevzal od H. C., zástupkyně společnosti P., částku ve výši 5 000 Kč, ale pouze ve výši 4 800 Kč, a proto této společnosti nemohla vzniknout škoda nikoliv nepatrná. Nalézacímu soudu tedy uložil, aby se okolnostmi předání půjčky zabýval a D. T. a H. C. opětovně vyslechl. Nalézací soud se pokynem soudu odvolacího řízení řídil a po vrácení věci oba jmenované vyslechl, přičemž je také podrobil vzájemné konfrontaci. Zjistil přitom, že svědkyně H. C. vyplatila D. T. celou částku ve výši 5 000 Kč, resp. ji v místě sjednání zápůjčky po uzavření příslušné písemné smlouvy D. T. fyzicky předala a umožnila mu s ní reálně disponovat, když ji před něj položila na stůl, u něhož oba seděli. Ostatně jiný postup ani zvolit nemohla. Bylo její povinností vyplatit celou sjednanou finanční částku, kdy v opačném případě by byla ze strany společnosti P. postihnuta. První splátku po D. T. sama nepožadovala, při sepisu smlouvy od klientů první splátku dopředu nevybírá. Byla to jeho iniciativa, přičemž pokud mu skutečně následně po vyplacení celé finanční částky rozměnila jednu z jemu předtím poskytnutých tisícikorun a vrátila mu 800 Kč, stalo se tak toliko na žádost D. T. Z výpovědi svědka D. T. vyplynulo, že dostal vyplacenu celou částku ve výši 5 000 Kč a následně H. C. zaplatil částku 200 Kč na první splátku. Po dotazech obhájce obviněného připustil, že se celá událost odehrála tak, jak vypověděla H. C.
16. Ze shora popsaného je tedy zřejmé, že skutkový závěr soudů nižších stupňů, podle něhož H. C. D. T. fyzicky předala celou částku ve výši 5 000 Kč a až poté k jeho vlastní žádosti od něj převzala 200 Kč jakožto úhradu první splátky, má oporu v provedeném dokazování. V návaznosti na to je evidentní, že právní závěr soudů nižších stupňů, podle něhož obviněný R. K. po objektivní i subjektivní stránce naplnil znaky přečinu podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku, spáchaného ve formě organizátorství podle §24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, zcela obstojí. Úmysl obviněného, který D. T. instruoval ke spáchání přečinu podvodu, který jeho jednání zosnoval a řídil, směřoval k vylákání 5 000 Kč, přičemž tento jeho zamýšlený úmysl byl posléze také v důsledku jednání D. T. řídícího se jeho pokyny realizován. Pravdivost tvrzení, že kdo si u společnosti P. půjčí 5 000 Kč, nebude disponovat částkou 5 000 Kč, nýbrž pouze částkou 4 800 Kč, byla výpovědí svědkyně H. C., která sdělila, že klientům musí vyplácet celou sjednanou částku a první splátku po sepisu smlouvy nikdy nevybírá, vyvrácena. Taková praxe v uvedené společnosti zjevně není běžná, proto s ní obviněný stěží mohl dopředu počítat. Úmysl obviněného, a to úmysl přímý ve smyslu §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, směřoval ke způsobení škody nikoliv nepatrné (§138 odst. 1 tr. zákoníku). Podle konstantní judikatury, došlo-li podvodným vylákáním peněz od poškozeného již k dokonání trestného činu podvodu podle §209 tr. zákoníku, je způsobenou škodou celá vylákaná peněžitá částka bez ohledu na to, zda pachatel později vrátí vylákané peníze nebo jejich část poškozenému. Takové vrácení peněz je třeba považovat jen za náhradu způsobené škody nebo její části (srov. rozhodnutí uveřejněné pod č. 32/2004 Sb. rozh. tr.). O kvalifikaci jednání obviněného toliko jako přestupku proto nelze uvažovat. Ve prospěch tohoto závěru nesvědčí ani zásada subsidiarity trestní represe a z ní vyplývající princip použití trestního práva jako „ ultima ratio “. Úvaha o tom, zda jde o čin, který s ohledem na zásadu subsidiarity trestní represe není trestným činem z důvodu nedostatečné společenské škodlivosti případu, se uplatní toliko za předpokladu, že posuzovaný skutek z hlediska spodní hranice trestnosti neodpovídá běžně se vyskytujícím trestným činům dané skutkové podstaty (k tomu srov. stanovisko uveřejněné pod č. 26/2013 Sb. rozh. tr.). O takovou situaci se ale vzhledem ke všem okolnostem případu nejednalo. Obviněný ostatně takovou výhradu ani neuplatnil.
17. Nevyšší soud uzavírá, že k naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v projednávaném případě nedošlo. Pro úplnost nutno dodat, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je v posuzované věci vázán na jiný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., konkrétně na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., z čehož plyne, že není-li naplněn dovolací důvod podle §265b odst. 1písm. g) tr. ř., platí totéž i z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř.
18. Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné, a proto je podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. 8. 2019
JUDr. Věra Kůrková
předsedkyně senátu