ECLI:CZ:NS:2020:11.TDO.326.2020.1
sp. zn. 11 Tdo 326/2020-283
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 3. 2020 o dovolání obviněného L. K. , nar. XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 20. 11. 2019, sp. zn. 14 To 238/2019, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 3 T 110/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného L. K. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 15. 1. 2019, č. j. 3 T 110/2018-111, byl obviněný L. K. uznán vinným pokračujícím přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku. Za to byl podle §205 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně mu byl podle §75 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest zákazu pobytu na území obvodu Okresního soudu v Táboře na dobu dvou let. Podle §228 odst. 1 tr. řádu pak byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozeným společnostem Jednota, obchodní družstvo Tábor, Billa, spol. s r. o. a Lidl Česká republika v. o. s. škodu v částkách blíže specifikovaných ve výrokové části citovaného rozsudku nalézacího soudu.
2. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný L. K. shora uvedené trestné činnosti dopustil tím, že:
1) dne 15. 10. 2018 v době od 18:05 hodin do 18:10 hodin v XY, XY, v prodejně Lidl, vložil do batohu zboží (1 x zmražené ovoce lesní směs v hodnotě 69,90 Kč, 1 x vanilko-čokoládovou zmrzlinu v hodnotě 29,90 Kč, 1 x premium čokoláda v hodnotě 49,90 Kč, 4 x kozí sýr mladý v hodnotě 89,90 Kč/1 ks, 4 x kozí sýr vyzrálý v hodnotě 89,90 Kč/1 ks, 3 x přírodní zrající sýr jemný v hodnotě 34,90 Kč/1 ks, 6 x přírodní zrající sýr kořeněný v hodnotě 34,90 Kč/1 ks, 2 x přírodní zrající sýr blue v hodnotě 34,90 Kč/1 ks, 3 x oval classic sýr v hodnotě 39,90 Kč/1 ks a 8 x rival sýr v hodnotě 21,90 Kč/1 ks), a s takto ukrytým zbožím prošel bez placení pokladnou, kde byl osloven prodavačkou prodejny, na což vyběhl z prodejny ven, kde byl v ulici XY v XY dostihnut hlídkou Vojenské policie Tábor, tímto jednáním způsobil škodu ve výši 1.548 Kč společnosti Lidl Česká republika v.o.s., Nárožní 1359/11 Praha 5,
2) dne 15. 10. 2018 v době od 16:05 hodin do 16:10 hodin v XY, okres Tábor, XY, v prodejně Jednoty COOP "Astra", si za provozu vložil za mikinu 12 ks čokolád Milka (3 ks čokolád Milka Triolade 280g v hodnotě 125 Kč/1 ks, 3 ks čokolád Milka mléčná 270g v hodnotě 125 Kč/1 ks, 3 ks čokolád Milka Toffee Wholenut 300g v hodnotě 125 Kč/1 ks a 3 ks čokolád Milka Peanut Caramel 276g v hodnotě 125 Kč/1 ks) v celkové hodnotě 1.500 Kč, a s takto ukrytým zbožím prošel bez placení přes pokladnu ven z prodejny, čímž způsobil celkovou škodu ve výši 1.500 Kč společnosti Jednota Tábor, IČ: 00031925,
3) dne 15. 10. 2018 v době od 15:30 hodin do 15:40 hodin v XY, XY, v prodejně Lidl, vložil do batohu zboží a to 19 ks klobás (šunkové klobásy a kabanosy) v celkové hodnotě 1.195 Kč a 70 ks čokolád Milka (Oreo, Bubbly milk, Happy cows, mléčná) v celkové hodnotě 2.373 Kč a s takto ukrytým zbožím prošel bez placení pokladnou, čímž způsobil celkovou škodu odcizením ve výši 3.568 Kč společnosti Lidl ČR, IČ: 26178541, za pokladnou byl poté osloven ostrahou prodejny, na což batoh se zbožím v prodejně odhodil a z místa utekl, přičemž zboží bylo vráceno zpět do prodeje,
4) dne 22. 10. 2018 v době kolem 18:16 hodin, v XY, XY, v prodejně Billa si do batohu vložil zboží, a to 3 ks čokolád Milka 280g v celkové hodnotě 299,70 Kč a 75 ks čokolád Milka 100g v celkové hodnotě 2.542,50 Kč a s takto ukrytým zbožím prošel bez placení pokladnou pryč z prodejny, čímž způsobil škodu ve výši 2.842 Kč společnosti Billa, IČ: 00685976,
5) dne 22. 10. 2018 v době kolem 19:25 hodin, v XY, XY, v prodejně Billa si do batohu vložil 1 ks čokolády Milka 100 g v hodnotě 33,90 Kč, láhev 0,5l Lžínské višňovice 50% v hodnotě 339,90 Kč a láhev 0,7l Jesse James bourbonu v hodnotě 269 Kč a s takto ukrytým zbožím prošel bez placení pokladnou pryč z prodejny, čímž způsobil celkovou škodu odcizením ve výši 643 Kč spol. Billa, spol. s.r.o., IČ: 00685976, kdy bezprostředně po krádeži byl zadržen hlídkou policie, přičemž zboží bylo vráceno zpět do prodeje,
a těchto jednání se dopustil i přes to, že byl rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 4. 9. 2013, sp. zn. 3 T 186/2013, který nabyl právní moci dne 14. 1. 2014, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka Pardubice ze dne 14. 01. 2014, sp. zn. 13 To 551/2013, odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody ve výměře 18 měsíců, který dne 16. 6. 2016 vykonal.
3. Rozsudek okresního soudu napadl obviněný odvoláním, které bylo napadeným usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 20. 11. 2019, č. j. 14 To 238/2019-236, podle §256 tr. řádu jako nedůvodné zamítnuto.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný L. K. prostřednictvím svého obhájce dovolání, kterým napadl usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 20. 11. 2019, č. j. 14 To 238/2019-236, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 15. 1. 2019, č. j. 3 T 110/2018-111, a to v celém rozsahu. V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný odkázal na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. e) tr. řádu, neboť je přesvědčen, že proti němu bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv bylo podle zákona nepřípustné.
5. S odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. e) tr. řádu dovolatel namítl, že trestní stíhání, které bylo proti němu vedeno, bylo nepřípustné a mělo být s odkazem na §198 odst. 1 písm. a) zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z. m. j. s.“) zastaveno, neboť podle tohoto ustanovení nelze vést trestní stíhání proti osobě vydané z cizího státu pro jiné skutky, než pro které byla vydána, pakliže by toto stíhání (pro jiné skutky) mohlo vést k omezení nebo zbavení její osobní svobody. Dovolatel v této souvislosti poukazuje na skutečnost, že do České republiky byl z Francie vydán výlučně pro skutky projednávané před Okresním soudem v Příbrami pod sp. zn. 1 T 19/2019, nikoli pro skutky v nyní posuzované věci, pro které mu byl uložen trest odnětí svobody ve výměře deseti měsíců. Podle obviněného nelze souhlasit se závěry odvolacího soudu, že se na danou věc vztahuje výjimka z uplatnění zásady speciality, neboť pro skutky projednávané před Okresním soudem v Táboře pod sp. zn. 3 T 110/2018 dosud na osobní svobodě omezen nebyl, pročež mu bylo možné trest odnětí svobody ve výměře deseti měsíců za tyto skutky uložit. Dle dovolatele nelze souhlasit ani s tím, že problematika dovolenosti trestu odnětí svobody nastupuje v případě vydání z ciziny pro jiné skutky teprve až na začátku vykonávacího řízení.
6. Vzhledem k výše uvedenému dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k tr. řádu zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 20. 11. 2019, č. j. 14 To 238/2019-236, stejně jako jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Táboře ze dne 15. 1. 2019, č. j. 3 T 110/2018-111, a dále aby věc vrátil nižším soudům k novému projednání a rozhodnutí nebo aby trestní stíhání sám z důvodu jeho nepřípustnosti zastavil.
7. K podanému dovolání obviněného se ve svém písemném stanovisku ze dne 27. 2. 2020, sp. zn. 1 NZO 183/2020-9, vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který konstatoval, že dovolatelem uplatněné námitky lze pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. e) tr. řádu subsumovat jen s jistou dávkou tolerance. Otázka speciality upravená v §198 z. m. j. s. sice souvisí s problematikou dočasného vynětí osoby předané z cizího státu z pravomoci orgánů činných v trestním řízení, které zakládá nepřípustnost trestního stíhání ve smyslu §11 odst. 1 písm. c) tr. řádu, nicméně dovolatel dle státního zástupce spíše nežli nepřípustnost trestního stíhání namítá nepřípustnost uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody za jiný skutek, než pro který byl vydán.
8. Obviněným uplatněné námitky pak nelze dle státního zástupce považovat za důvodné. Podle §198 odst. 1 písm. a) z. m. j. s. je možné předanou osobu stíhat i pro jiný skutek spáchaný před jejím předáním, než pro který byla z cizího státu předána, pokud v rámci trestního stíhání (pro tento jiný skutek) nedojde k omezení nebo zbavení její osobní svobody. Až v případě, že dojde k pravomocnému odsouzení k nepodmíněnému trestu odnětí svobody nebo ochrannému opatření spojenému se zbavením osobní svobody, je třeba k výkonu takového trestu nebo opatření vyžádat souhlas příslušného orgánu předávajícího státu k výkonu trestu nebo ochranného opatření [§198 odst. 1 písm. g) z. m. j. s.]. V dosavadním průběhu řízení vedeném před Okresním soudem v Táboře v trestní věci sp. zn. 3 T 110/2018 přitom doposud k žádnému omezení nebo zbavení obviněného na jeho osobní svobodě nedošlo. Osobní svoboda dovolatele nebyla dle státního zástupce fakticky omezena ani nabytím právní moci výroku o uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody jeho osobě, když k omezení, resp. zbavení osobní svobody dovolatele by došlo až samotným výkonem uloženého trestu.
9. Z daného stavu tak dle státního zástupce v trestní věci vedené proti osobě obviněného u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 3 T 110/2018 neexistoval žádný důvod nepřípustnosti trestního stíhání, a to ani po předání jeho osoby z Francie k trestnímu stíhání pro skutky projednávané v jiné trestní věci. Současně neexistoval žádný zákonný důvod, pro který by dovolateli nemohl být uložen nepodmíněný trest odnětí svobody, když z §198 odst. 1 písm. a), g) z. m. j. s. vyplývá pouze tolik, že v případě neudělení souhlasu příslušným orgánem Francouzské republiky nebude uložený trest možno vykonat. Vzhledem k výše uvedenému pak státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání obviněného v neveřejném zasedání v souladu s §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl jako zjevně neopodstatněné. Současně vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.
III.
Přípustnost dovolání
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání obviněného přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda dovolání bylo podáno v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, zda bylo podáno v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje všechny obligatorní obsahové náležitosti upravené v §265f tr. řádu.
11. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněný dovolací důvod považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
IV.
Důvodnost dovolání
12. V souvislosti s obviněným uplatněným dovolacím důvodem Nejvyšší soud připomíná, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. e) tr. řádu je dán tehdy, jestliže proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona nebylo přípustné. Na tento dovolací důvod je tedy možné úspěšně odkázat jen tehdy, pokud ve věci existoval některý z obligatorních důvodů uvedených v §11 odst. 1, 4 nebo v §11a tr. řádu, pro který trestní stíhání nelze zahájit, a pokud již bylo zahájeno, musí být zastaveno. To znamená, že příslušný orgán činný v trestním řízení nerozhodl o zastavení trestního stíhání [podle §172 odst. 1, §188 odst. 1 písm. c), §223 odst. 1, §231 odst. 1, §257 odst. 1 písm. c), odst. 2 ani podle §314c odst. 1 písm. a) tr. řádu] a místo tohoto vydal „rozhodnutí ve věci samé“ (viz §265a odst. 1, 2 tr. řádu), které je pro obviněného méně příznivé (nejčastěji se jedná o odsuzující rozsudek). Z výše uvedeného vyplývá, že tento dovolací důvod se týká jen takové nepřípustnosti trestního stíhání, která je založena na důvodech spočívajících v ustanovení §11 odst. 1, 4 nebo §11a tr. řádu, neboť výlučně v těchto ustanoveních trestní řád taxativně vypočítává důvody nepřípustnosti trestního stíhání . Naopak jakékoli jiné namítané vady, byť se týkají průběhu trestního stíhání, tento dovolací důvod nezakládají.
13. Nejvyšší soud tedy zkoumal, zda dovolání obviněného splňuje kritéria jím uplatněného dovolacího důvodu či jiného důvodu dovolání. Po prostudování předmětného spisového materiálu Nejvyšší soud dospěl k závěru, že námitky, které obviněný podřadil pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. e) tr. řádu, jsou zcela zjevně neopodstatněné.
14. V rámci námitek subsumovaných pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. e) tr. řádu obviněný, stejně jako již dříve v řízení o odvolání, namítl, že v nyní posuzované věci proti němu bylo vedeno trestní stíhání nepřípustně, pročež mělo být zastaveno. Podstatu tohoto dovolacího důvodu přitom opřel o ustanovení §198 odst. 1 písm. a) z. m. j. s., které dle jeho tvrzení zakazuje vést takové trestní stíhání proti osobě předané z cizího státu, kteréžto by mohlo vést k omezení nebo zbavení svobody této osoby, tedy trestní stíhání pro jiné skutky, něž pro které byla daná osoba z cizího státu předána. V rámci této námitky přitom obviněný poukázal na skutečnost, že byl do České republiky vydán z Francie výlučně pro skutky řešené v řízení vedeném před Okresním soudem v Příbrami pod sp. zn. 1 T 19/2019 a nikoli pro skutky projednávané před Okresním soudem v Táboře pod sp. zn. 3 T 110/2018, za které mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře deseti měsíců. V souvislosti s uplatněnou argumentací se přitom dovolatel domáhá aplikace institutu nepřípustnosti trestního stíhání pro jiné skutky, než pro které byl předán z cizího státu, nikoli až na počátku vykonávacího řízení, nýbrž již v rámci řízení o opravných prostředcích.
15. Obecně platí, že v případě předání osoby z jiného členského státu Evropské unie na základě evropského zatýkacího rozkazu je třeba uplatnit zásadu speciality, která se vztahuje na skutky (nikoli jejich právní posouzení) spáchané před tímto předáním, pročež trestní stíhání nebo výkon trestu, jakož i ochranného opatření jsou obecně možné toliko pro skutky, pro které byla dotčená osoba z cizího státu předána. Z obecně formulovaného pravidla zákazu zbavení osobní svobody, trestního stíhání a výkonu trestu nebo ochranného opatření pro jiný skutek spáchaný před předáním, než pro který byla dotčená osoba předána, vyjádřeného v ustanovení §198 odst. 1 z. m. j. s. (jímž se provádí čl. 27 rámcového rozhodnutí 2002/584/SVV), však existuje řada zákonných výjimek, jejichž taxativní výčet je obsažen v §198 odst. 1 písm. a) až g) z. m. j. s. Podle ustanovení §198 odst. 1 písm. a) z. m. j. s. [představujícího implementaci čl. 27 odst. 3 písm. c) citovaného rámcového rozhodnutí] tak lze osobu, která byla do České republiky předána na základě evropského zatýkacího rozkazu z jiného členského státu Evropské unie, trestně stíhat i pro jiný skutek (skutky) spáchaný před předáním, než pro který byla předána, pakliže v rámci trestního stíhání vedeného pro tento jiný skutek nedojde k omezení nebo zbavení její osobní svobody. Podle §198 odst. 1 písm. g), odst. 3 z. m. j. s. je totiž třeba souhlas příslušného orgánu předávajícího státu vyžádat až v případě, že došlo k pravomocnému odsouzení předané osoby k nepodmíněnému trestu odnětí svobody nebo ochrannému opatření spojenému se zbavením osobní svobody, přičemž se jedná o souhlas k výkonu takovéhoto trestu nebo ochranného opatření. Naopak, byl-li v rámci trestního řízení vedeného pro jiný skutek spáchaný před předáním, než pro který byla osoba předána z jiného členského státu Evropské unie do České republiky, uložen jiný druh trestu nebo ochranného opatření než nepodmíněný trest odnětí svobody nebo ochranné opatření spojené se zbavením osobní svobody, není podle §198 odst. 1 písm. d) z. m. j. s. souhlasu příslušného orgánu předávajícího státu vůbec třeba.
16. V nyní projednávaném případě byl obviněný L. K. rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 15. 1. 2019, sp. zn. 3 T 110/2018, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 20. 11. 2019, sp. zn. 14 To 238/2019, uznán vinným pokračujícím přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku, kterého se dopustil celkem pěti útoky spáchanými ve dnech 15. 10. 2018 a 22. 10. 2018, za což mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře deseti měsíců. Na základě evropského zatýkacího rozkazu vydaného dne 5. 6. 2019 Okresním soudem v Příbrami ve věci vedené pod sp. zn. 1 T 19/2019 byl obviněný dne 11. 7. 2019 zatčen v Paříži a následně předán do České republiky. Podle výrokové části rozsudku Odvolacího soudu v Paříži, oddíl 7, pátý vyšetřovací senát ze dne 4. 9. 2019, sp. zn. 2019/03964, bylo toto předání (uskutečněné se souhlasem obviněného, který se nevzdal práva speciality, jakož i příslušného orgánu Francouzské republiky) omezeno toliko na trestní stíhání pro skutky projednávané před Okresním soudem v Příbrami ve věci vedené pod sp. zn. 1 T 19/2019. Pokračujícího trestného činu krádeže ve věci vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 3 T 110/2018 se tedy obviněný dopustil dříve, než byl příslušným orgánem Francouzské republiky předán k trestnímu stíhání do České republiky pro jiné skutky. Poté, co byl obviněný v nyní projednávané věci, jež nebyla vedena vazebně, pravomocně odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 15. 1. 2019, sp. zn. 3 T 110/2018, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 20. 11. 2019, sp. zn. 14 To 238/2019, k nepodmíněnému trestu deseti měsíců, přitom byla Okresním soudem v Táboře příslušnému orgánu předávajícího státu, tj. Odvolacímu soudu v Paříži, ve smyslu čl. 27 odst. 3 písm. g) rámcového rozhodnutí Rady Evropské unie č. 2002/584/SVV zaslána žádost o souhlas s dalším trestním stíháním předané osoby, resp. žádost o dodatečný souhlas s výkonem nepodmíněného trestu odnětí svobody, který byl obviněnému v této trestní věci pravomocně uložen (viz žádost ze dne 6. 1. 2020).
17. Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že oba soudy nižších stupňů, tedy Okresní soud v Táboře stejně jako Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře, postupovaly v nyní projednávané věci zcela v souladu s §198 odst. 1 z. m. j. s., neboť toto ustanovení nikterak nebrání vedení trestního stíhání pro skutky spáchané před předáním obviněného z cizího státu (konkrétně ve dnech 15. 10. 2018 a 22. 10. 2018), jakož i pravomocnému odsouzení osoby obviněného, jenž byl do České republiky předán z jiného členského státu Evropské unie (na základě rozsudku francouzského soudu ze dne 4. 9. 2019) pro jiné skutky (projednávané před Okresním soudem v Příbrami pod sp. zn. 1 T 19/2019). Jelikož v rámci trestního stíhání ve věci vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 3 T 110/2018, resp. u Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře pod sp. zn. 14 To 238/2019, nedošlo poté, co byl obviněný předán z Francie do České republiky, k omezení ani zbavení jeho osobní svobody, nelze v postupu obou jmenovaných soudů shledat jakýkoli rozpor s ustanovením §198 odst. 1 z. m. j. s., neboť samotné vedení trestního stíhání pro jiný skutek, než pro který byla osoba z cizího státu předána, není nikterak vyloučeno, jsou-li zároveň zachovány určité omezující podmínky upravené v písmenu a) citovaného ustanovení z. m. j. s.
18. Jak přitom správně poukázal krajský soud, a ve shodě s ním konstatoval i státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření, v nyní posuzované věci nic nebránilo pokračování v trestním stíhání obviněného, tedy ani věcnému projednání jím podaného odvolání, i po předání jeho osoby z Francie do České republiky (byť pro jiné skutky). Zásadu speciality vyjádřenou v ustanovení §198 z. m. j. s. je totiž třeba respektovat až v okamžiku pravomocného uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody, popř. ochranného opatření spojeného se zbavením osobní svobody (a nikoli již ve fázi řízení o opravných prostředcích, kterak nesprávně namítá dovolatel), neboť takovýto druh sankce by nebylo možné bez souhlasu příslušného orgánu předávajícího státu, popř. při vzdání se práva na uplatnění zásady speciality předanou osobou či při splnění některého z dalších důvodů zakládajících výjimku ze zásady speciality ve smyslu §198 odst. 1 z. m. j. s., na obviněném vykonat. Za tohoto stavu, kdy samotným uložením nepodmíněného trestu odnětí svobody nebyla osobní svoboda dovolatele nikterak omezena, tak nelze považovat za jakkoli vadný postup Okresního soud v Táboře, který dne 6. 1. 2020, tedy až po pravomocném skončení trestního stíhání, vyhotovil žádost o dodatečný souhlas s výkonem uloženého nepodmíněného trestu odnětí svobody ve výměře deseti měsíců, jíž adresoval Odvolacímu soudu v Paříži coby příslušnému orgánu předávajícího státu, neboť tento postup zcela odpovídá ustanovení §198 odst. 1 písm. g), odst. 3 z. m. j. s., když k omezení, resp. zbavení osobní svobody dovolatele by došlo až samotným výkonem uloženého trestu. Ostatně trest odnětí svobody je, jak správně poukázal již státní zástupce ve svém písemném vyjádření k dovolání obviněného, univerzálním druhem trestu, který lze za podmínek stanovených zákonem uložit za každý trestný čin, pročež pokud by samotná možnost uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody byla překážkou pro další vedení trestního stíhání po předání osoby z cizího státu, postrádalo by ustanovení §198 odst. 1 písm. a) z. m. j. s. svůj smysl, neboť právě v tomto ustanovení je zakotvena jedna ze zákonných výjimek připouštějících vedení trestního stíhání i pro jiný skutek (spáchaný před předáním), než pro který byla osoba předána z jiného členského státu Evropské unie do České republiky, a to poté, co k tomuto předání fakticky došlo.
19. Z výše uvedených důvodů tedy Nejvyšší soud vyhodnotil dovolatelovy námitky podřazené pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné, neboť z obsahu přiloženého spisového materiálu je zřejmé, že trestní stíhání pro skutek popsaný v tzv. skutkové větě rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 15. 1. 2019, sp. zn. 3 T 110/2018, bylo přípustné, neboť nebylo shledáno, že by mu bránila jakákoli zákonná překážka, včetně ustanovení §198 odst. 1 z. m. j. s.
V.
Závěr
20. S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud dospěl k závěru, že napadeným rozhodnutím krajského soudu a jemu předcházejícím postupem nedošlo k porušení zákona ve smyslu obviněným uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. e) tr. řádu. Jelikož bylo dovolání obviněného L. K. z výše uvedených důvodů dovolacím soudem shledáno zjevně neopodstatněným, postupoval Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu a jím podané dovolání odmítl. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není , s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (viz §265n tr. řádu).
V Brně dne 31. 3. 2020
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Tomáš Durdík