ECLI:CZ:NS:2020:11.TDO.977.2020.1
sp. zn. 11 Tdo 977/2020-489
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 10. 2020 o dovolání obviněného D. Č. , narozeného XY v XY, bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Valdice, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 8. 4. 2020, č. j. 68 To 41/2020-431, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 3 T 182/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného D. Č. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Obviněný D. Č. byl rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně (dále také jen „soud prvního stupně“) ze dne 9. 12. 2019, č. j. 3 T 182/2019-389, uznán vinným ze spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b), c) tr. zákoníku (jednání pod body 1. a 2.), a to společně s O. O., který byl týmž rozsudkem soudu prvního stupně uznán vinným pomocí k přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k §283 odst. 1 tr. zákoníku. Uvedeného trestného činu se podle skutkových zjištění soudu prvního stupně obviněný D. Č. dopustil tím, že:
1.
nejméně od konce roku 2017 do 4. 6. 2019 v jím užívaném bytě č. 18 na adrese XY, XY, okr. Vsetín, i na jiných místech v přírodě, nelegálně vyrobil celkem v asi 50 případech z léků Sudafed, Apselan či Ibum Zatoki Max obsahujících účinnou látku pseudoefedrin, za použití chemikálií a dalších pomocných látek k nelegální výrobě metamfetaminu – alkalického louhu, jodu, kyseliny chlorovodíkové, kyseliny fosforečné, červeného fosforu, organického rozpouštědla nemísitelného s vodou, tzv. Českou cestou celkem asi 550 – 600 gramů metamfetaminu; v posledním případě v noci ze dne 3. 6. 2019 na 4. 6. 2019 takto vyrobil nejméně 13,7 gramů metamfetaminu, určeného pro distribuci, kdy toto množství u něj bylo zajištěno při domovní prohlídce dne 4. 6. 2019 v bytě č. 18, XY ve XY, spolu s tzv. varnou, tedy předměty a surovinami určenými pro výrobu metamfetaminu,
2.
v období nejdříve od 8. 3. 2017 do 3. 6. 2019 na různých místech ve XY, okr. Vsetín, ve Vsetíně, ve XY, okr. Zlín a jinde, prodával a poskytoval jako finanční odměnu pervitin, který nelegálně sám vyrobil, jak je popsáno v bodě ad 1. nebo získal z jiných zdrojů, dalším osobám, a sice:
a) M. B., v nejméně 6 případech vždy po 0,2 gramech metamfetaminu jako odměnu za opravu auta, celkem tedy nejméně 1,2 gramů metamfetaminu,
b) D. D., v nejméně 10 případech vždy po 0,2 - 0,25 gramech metamfetaminu za úplatu á 300 až 400 Kč, celkem tedy nejméně 2 gramy metamfetaminu,
c) A. Ch., v 1 případě blíže nezjištěné množství metamfetaminu za úplatu 200 Kč,
d) D. J., v nejméně 6 případech vždy po 0,3 gramech metamfetaminu za úplatu á 500 Kč, celkem tedy nejméně 1,8 gramů metamfetaminu,
e) D. J., v nejméně 6 případech vždy po 0,2 gramů metamfetaminu, z toho v nejméně 4 případech zdarma jako odměnu za nákup léků v Polsku a v nejméně 2 případech jako odměnu za opravu auta, celkem tedy nejméně 1,2 gramy metamfetaminu,
f) M. J., v nejméně 12 případech vždy po 0,2 gramech metamfetaminu, a to zdarma z kamarádství, a dále v nejméně 5 případech zdarma vždy po 0,2 gramech metamfetaminu jako odměnu za nákup léků v Polsku, celkem tedy nejméně 3,4 gramů metamfetaminu,
g) J. L., v nejméně 50 případech vždy po 0,1 až 0,2 gramech metamfetaminu, z toho v asi 30 případech za úplatu á 300 až 400 Kč a v asi 20 případech zdarma, celkem však nejméně 7,5 gramů metamfetaminu,
h) R. M., v nejméně 50 případech metamfetamin v různém množství v jednotlivých předávkách po 0,1 - 0,5 gramů metamfetaminu, většinou zdarma - z toho v nejméně 4 případech vždy po 0,3 gramech metamfetaminu jako odměnu za nákup léků v Polsku, a v asi 10 případech za úplatu ve výši 800 Kč za 0,5 gramů, celkem jí však poskytl nejméně 9 gramů metamfetaminu,
ch) O. O., v nejméně 10 případech vždy po 0,2 gramech metamfetaminu za úplatu ve výši á 300-400 Kč či jako odměnu za protislužbu ve formě např. pomoci s autem, a dále v nejméně 2 případech zdarma vždy po 0,2 gramech metamfetaminu jako odměnu za nákup léků v Polsku, celkem tedy nejméně 2,4 gramů metamfetaminu,
i) D. S., v asi 10 případech většinou vždy po 1 gramu metamfetaminu za úplatu á 1.200 Kč, celkem tedy asi 10 gramů metamfetaminu,
j) J. Š., v nejméně 5 případech vždy po 1 gramu metamfetaminu za úplatu á 1 300 Kč nebo po 2 gramech metamfetaminu za úplatu á 2.500 Kč, celkem však nejméně 7 gramů metamfetaminu,
k) Z. T., (přezdívka "J.") v nejméně 10 případech vždy po 0,5 gramech metamfetaminu za úplatu á 700 Kč, celkem tedy nejméně 5 gramů metamfetaminu
l) P. Ž., v nejméně 5 případech vždy po 0,2 gramech metamfetaminu jako odměnu za opravu auta, celkem tedy nejméně 1 gram metamfetaminu,
přičemž metamfetamin patří mezi psychotropní látky zařazené do seznamu č. 5, přílohy č. 5 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek v platném znění; pseudoefedrin je uveden v kategorii 1 přílohy I Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 273/2004 a v kategorii 1 přílohy Nařízení rady (ES) č. 111/2005 jako prekursor a bývá tak využíván při výrobě metamfetaminu,
a takto jednal přesto, že byl pro zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy dle §283 odst. 1, 2 písm. b), c) tr. zákoníku potrestán rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 8. 1. 2014 sp. zn. 1 T 190/2013, který nabyl právní moci dne 8. 1. 2014, k trestu odnětí svobody nepodmíněně ve výměře 42 měsíců, který vykonal dne 8. 3. 2017.
2. Za tento trestný čin soud prvního stupně obviněnému uložil podle §283 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 6 (šesti) let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Zároveň obviněnému podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložil i trest propadnutí věci, a to konkrétně 1 ks průhledného plastového sáčku s obsahem metamfetaminu o hmotnosti 0,083 g, 3 ks průhledných plastových sáčků s uzávěrem, všechny s obsahem metamfetaminu o hmotnosti 14,303 g, 1 dealerský sáček s obsahem metamfetaminu o hmotnosti 2,585 g.
3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali obviněný i spoluobviněný O. O. řádně a včas odvolání, která Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným usnesením podle §256 tr. řádu zamítl jako nedůvodná.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení odvolacího soudu podává nyní obviněný D. Č. prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opírá o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu s tím, že napadené usnesení spočívá na nesprávném právním posouzení.
5. Obviněný má totiž za to, že v dané trestní věci mu měl být uložen souhrnný trest, k čemuž jej vede poznatek, že s neoprávněnou výrobou psychotropní látky začal koncem roku 2017. Následně byl rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 15. 10. 2018, sp. zn. 1 T 62/2018, uznán vinným ze spáchání zločinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, přečinu neoprávněného užívání cizí věci podle §207 odst. 1 tr. zákoníku a přečinu poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku a za tyto trestné činy mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání tří a půl roku. Rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 29. 5. 2019, sp. zn. 3 T 14/2019, byl pak uznán vinným ze spáchání přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání půl roku. Obviněný je přesvědčen, že se jednalo o souběh a měl mu být uložen souhrnný trest při zrušení výše uvedených rozsudků Okresního soudu ve Zlíně a Okresního soudu ve Vsetíně, přičemž soudy nižších stupňů po právní stránce pochybily, když takto nepostupovaly.
6. Obviněný proto navrhuje, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu a rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc těmto přikázal k novému projednání a rozhodnutí.
7. K dovolání obviněného se vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Po stručném připomenutí dosavadního průběhu řízení a dovolací argumentace obviněného státní zástupkyně konstatuje, že shora předestřenou námitku obviněného je možné označit za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení ve smyslu důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu [k čemuž odkazuje na příslušnou judikaturu Nejvyššího soudu].
8. K uvedenému pak státní zástupkyně připomíná, že jde-li o souhrnný trest ve smyslu §43 odst. 2 tr. zákoníku, takový lze uložit v případě vícečinného souběhu trestných činů. Ten je dán z časového hlediska tehdy, jestliže v mezidobí mezi okamžikem spáchání prvního z nich a okamžikem spáchání posledního z nich nedošlo k vyhlášení odsuzujícího rozsudku za nějaký jiný trestný čin téhož pachatele (bez ohledu na to, zda se odsuzující rozsudek týkal některého z těchto sbíhajících se trestných činů nebo jiného trestného činu spáchaného ještě dříve, který je mimo okruh zkoumaných trestných činů), a to takového rozsudku, který byl jako první odsuzující rozsudek v trestním stíhání pro onen trestný čin vyhlášen a pak nabyl právní moci, přičemž k němu lze dosud přihlížet. Platí současně, že spáchal-li obviněný po vyhlášení odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně nový trestný čin, o souběh nejde. Podstatné přitom je, že jestliže jeden ze dvou posuzovaných trestných činů téhož pachatele má charakter trestného činu trvajícího a protiprávní stav založený tímto trvajícím trestným činem přetrvával i po uvedeném okamžiku vyhlášení rozsudku (a trvající trestný čin tedy ještě nebyl dokončen) nemůže jít o souběh těchto dvou trestných činů (viz PÚRY, F. In: ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník I. §1 až 139. Komentář . 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 585.).
9. Ve světle výše uvedeného státní zástupkyně proto dospívá k závěru, že jednání obviněného sestávalo z řady navazujících aktů spočívajících v distribuci, potažmo v zajištění výroby a následné distribuci pervitinu, kterých se obviněný dopouštěl v rámci vymezeného časového období. Tyto akty, které však jednotlivě nelze specifikovat přesnými časovými údaji, byly propojeny jednotným záměrem soustavně prodávat drogy za účelem dosažení zisku, přičemž u zjištěného jednání nebylo možné vysledovat žádné dělící momenty, které by měly mít za následek jeho kvalifikaci jako více samostatných skutků či více útoků pokračujícího trestného činu podle §116 tr. zákoníku. Podstatné tedy je, že zjištěné jednání dovolatele bylo namístě posoudit jako jeden trvající trestný čin (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2015, sp. zn. 11 Tdo 19/2015, či ze dne 10. 1. 2007, sp. zn. 7 Tdo 1480/2006, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 6/2008). Podle státní zástupkyně je tedy zřejmé, že stěžejním momentem z pohledu hodnocení eventuálního souběhu v případě protiprávního jednání obviněného je datum 4. 6. 2019, kdy byla drogová trestná činnost obviněného dokončena. Evidentně se tak stalo až po vyhlášení obviněným zmiňovaných rozsudků Okresního soudu ve Zlíně a Okresního ve Vsetíně, jimiž byl uznán vinným a odsouzen za předchozí trestnou činnost. Proto nepřicházelo v úvahu ukládání souhrnného trestu a daná námitka obviněného podle státní zástupkyně postrádá jakékoli opodstatnění.
10. S ohledem na výše uvedené tak státní zástupkyně navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl.
11. Vyjádření státní zástupkyně zaslal Nejvyšší soud obhájci obviněného k případné replice, již ale do dnešního dne neobdržel.
III.
Přípustnost dovolání
12. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání obviněného přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu §265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku upravené v §265f tr. řádu. Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání obviněného splňuje veškeré shora uvedené zákonné náležitosti.
13. Protože platí, že dovolání lze podat jen z některého z důvodů taxativně vymezených v §265b tr. řádu, musel dále Nejvyšší soud posoudit, zda obviněnou uplatněnou argumentaci lze podřadit pod některý z dovolacích důvodů, jejichž existence je – mimo jiné – podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
14. Obviněný v dovolání uplatňuje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
15. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je (stručně řečeno) naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotněprávního posouzení. Uvedenou formulací přitom zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod tedy neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotněprávnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03).
16. Co se týče uplatnění dovolacích námitek vůči druhu a výměře uloženého trestu (s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí), lze tyto v dovolání zásadně úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Druhem trestu, který zákon nepřipouští, se podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu rozumí zejména případy, v nichž byl obviněnému uložen některý z trestů uvedených v §52 tr. zákoníku bez splnění těch podmínek, které zákon předpokládá, tj. pokud v konkrétním případě určitému pachateli za určitý trestný čin nebylo možno uložit některý druh trestu (blíže srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2004, sp. zn. 11 Tdo 575/2004). Druhá ze shora uvedených alternativ dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu se pak týká jen těch odstupňovaných druhů trestů, které mají sazbu vymezenu přesně definovaným rozpětím. Tak je tomu např. u trestu odnětí svobody, trestu obecně prospěšných prací, trestu zákazu činnosti, peněžitého trestu, náhradního trestu odnětí svobody za peněžitý trest, trestu vyhoštění na dobu určitou a trestu zákazu pobytu. Trest je přitom uložen mimo zákonnou sazbu jak při nedůvodném překročení horní hranice trestní sazby, tak i při nezákonném prolomení její dolní hranice (včetně nesprávného užití §58 tr. zákoníku o mimořádném snížení trestu odnětí svobody).
17. Naopak jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu (zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §39 až §42 tr. zákoníku) a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu [viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2016, sp. zn. 11 Tdo 1586/2015; naopak k námitkám proti výroku o trestu podřaditelným pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu srov. nález Ústavního soudu ze dne ze dne 17. dubna 2018, sp. zn. II. ÚS 492/17, body 49 a násl.].
18. Za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je možno podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu dále, pokud jde o výrok o trestu, považovat jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
19. Nejvyšší soud toliko dodává, že při respektování shora uvedeného vymezení dovolacích důvodů interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele (obviněného), včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
IV.
Důvodnost dovolání
20. Poté, co se Nejvyšší soud podrobně seznámil s obsahem napadeného usnesení, jakož i spisového materiálu, konstatuje, že dovolací námitka obviněného odpovídá jím uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Samotnou dovolací argumentaci obviněného však Nejvyšší soud neshledal důvodnou, když rozporovanému hmotněprávnímu posouzení odvolacího soudu – potažmo soudu prvního stupně – ohledně nesplnění podmínek pro uložení souhrnného trestu podle §43 odst. 2 tr. zákoníku nelze ničeho vytknout. V podrobnostech považuje Nejvyšší soud (v souladu s ustanovením §265i odst. 2 tr. řádu) za nezbytné uvést následující:
21. Obviněný je přesvědčen, že soudy nižších stupňů pochybily, pokud dospěly k závěru, že v daném případě nebyly dány podmínky pro uložení trestu odnětí svobody jako trestu souhrnného ve smyslu §43 odst. 2 tr. zákoníku. Uvedené zjevně dovozuje z toho, že s výrobou pervitinu započal na konci roku 2017.
22. K uvedenému je třeba říci – a v tomto směru se Nejvyšší soud ztotožňuje s argumentací státní zástupkyně – že obviněný byl uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b), c) tr. zákoníku, který je třeba právně kvalifikovat jako tzv. trvající trestný čin. V nyní projednávané trestní věci je tak nutno jednání obviněného posuzovat v hmotněprávním smyslu jako jeden skutek, neboť časově blíže neurčené jednání obviněného (výroba a prodej metamfetaminu) bylo kontinuální a jednotlivé akty mající alternativní znaky objektivní stránky skutkové podstaty trestného činu podle §283 odst. 1 tr. zákoníku byly spolu kauzálně propojeny (viz či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2018, sp. zn. 11 Tdo 888/2018, či ze dne 27. 3. 2009, sp. zn. 11 Tdo 1440/2008). Současně platí, že takovýto jeden skutek obviněného byl soudy nižších stupňů správně právně kvalifikován jako jediný trestný čin, kdy v případě trvajícího trestného činu je – co do posouzení okamžiku spáchání trestného činu – rozhodující okamžik ukončení trestného činu, tj. okamžik ukončení protiprávního stavu, jehož udržování je znakem skutkové podstaty daného trvajícího trestného činu (viz ŠÁMAL, P., PÚRY, F. In: ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník I. §1 až 139. Komentář . 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 52, 585).
23. Promítne-li Nejvyšší soud uvedené závěry do poměrů projednávané trestní věci, znamená to, že za okamžik spáchání trvajícího trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b), c) tr. zákoníku obviněným je třeba považovat teprve den 4. 6. 2019.
24. Podle §43 odst. 2 věty první a druhé tr. zákoníku platí, že soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v §43 odst. 1, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu.
25. Při přihlédnutí ke shora uvedeným závěrům stran okamžiku spáchání předmětného zločinu obviněným, se Nejvyšší soud plně ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně (viz bod 15. jeho rozsudku), odvolacího soudu (viz bod 18. jeho usnesení) a s vyjádřením státní zástupkyně, podle nichž v dané trestní věci obviněného nebyly splněny podmínky pro uložení souhrnného trestu podle §43 odst. 2 tr. zákoníku. Z rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 15. 10. 2018, č. j. 1 T 62/2018-2436 (č. l. 348 a násl.), totiž Nejvyšší soud zjistil, že obviněnému byl vyhlášen odsuzující rozsudek v dané trestní věci již dne 15. 10. 2018 (když jeho odvolání proti rozsudku daného soudu bylo rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 14. 2. 2019, č. j. 6 To 302/2018-2525, zamítnuto – viz č. l. 375 verte). Trestné činnosti, jíž byl v dané trestní věci uznán vinným, se přitom obviněný dopouštěl ve dnech 19. 8. až 29. 9. 2017. Z rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 29. 5. 2019, č. j. 3 T 14/2019-52, pak Nejvyšší soud zjistil, že obviněnému byl vyhlášen odsuzující rozsudek v dané trestní věci dne 29. 5. 2019 (viz č. l. 341). Trestné činnosti, jíž byl označeným rozsudkem obviněný uznán vinným, se přitom dopouštěl ve dnech 16. 1., 21. 1. a 11. 2. 2019. Nutno připomenout, že nyní projednávané trestné činnosti se obviněný dopouštěl nejdříve od 8. 3. 2017 do 4. 6. 2019 (srov. bod 1. tohoto usnesení).
26. Platí tedy, že jak trestné činy, jimiž byl obviněný uznán vinným rozsudky Okresního soudu ve Zlíně ze dne 15. 10. 2018, č. j. 1 T 62/2018-2436, Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 29. 5. 2019, č. j. 3 T 14/2019-52, tak i rozsudkem téhož soudu ze dne 9. 12. 2019, č. j. 3 T 182/2019-389, by mohly být ve vztahu vícečinného souběhu, avšak toliko za předpokladu, kdyby v době mezi jejich spácháním nedošlo k vyhlášení výše uvedených odsuzujících rozsudků (k čemuž však došlo jak dne 15. 10. 2018, tak dne 29. 5. 2019, kdy zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b), c) tr. zákoníku, jímž byl obviněný naposledy uznán vinným, ještě nebyl ukončen, a tedy ani spáchán ve smyslu §43 odst. 2 tr. zákoníku). Jinými slovy trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným v nyní projednávané trestní věci, není ve vztahu k předchozím trestným činům obviněného v poměru souběhu, nýbrž recidivy [jak správně uvedl soud prvního stupně v bodu 15. svého rozsudku, když tuto skutečnost hodnotil jako přitěžující ve smyslu §42 písm. p) tr. zákoníku].
27. Protože základní podmínka pro uložení souhrnného trestu podle §43 odst. 2 tr. zákoníku tedy v nyní projednávané trestní věci obviněného není splněna, nemůže být úspěšné ani jeho dovolání, jež je založené na opačném právním názoru.
V.
Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu
28. Nejvyšší soud konstatuje, že v situaci, kdy dovolání obviněného D. Č. shledal jako zjevně neopodstatněné, když právní závěr soudů nižších stupňů o nesplnění podmínek pro uložení souhrnného trestu ve smyslu §43 odst. 2 tr. zákoníku shledal jako správný, nezbylo mu, než dovolání obviněného odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu, což učinil v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 27. 10. 2020
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Petr Škvain, Ph.D.