ECLI:CZ:NS:2020:11.TDO.993.2020.2
sp. zn. 11 Tdo 993/2020-I-10677
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 10. 2020 o dovolání obviněných 1. Z. J., nar. XY v XY, okres XY, trvale bytem XY, okres XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Karviná, 2. I. Š. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Opava, a 3. J. J. , nar. XY v XY, trvale XY, okres XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Ostrava, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. 2. 2020, sp. zn. 4 To 78/2019, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 32 T 8/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněných Z. J. , I. Š. a J. J. odmítají.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 8. 2019, č. j. 32 T 8/2018-9287, byl obviněný Z. J. pod body 1) a 2) uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. b), c) tr. zákoníku a pod bodem 3) přečinem nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 1 tr. zákoníku. Za to byl podle §283 odst. 4 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šestnácti roků, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Současně mu byl podle §66 odst. 1 tr. zákoníku uložen i trest propadnutí části majetku, a to v podobě majetkových hodnot podrobně specifikovaných ve výrokové části rozsudku krajského soudu.
2. Týmž rozsudkem Krajského soudu v Ostravě byla obviněná I. Š. pod body 1) a 2) uznána vinnou zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. b) a c) tr. zákoníku a pod bodem 4) přečinem nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 1 tr. zákoníku. Za to byla podle §284 odst. 4 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzena k úhrnnému trestu odnětí svobody v trávní dvanácti roků, pro jehož výkon byla podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazena do věznice se zvýšenou ostrahou. Současně jí byl podle §66 odst. 1 tr. zákoníku uložen i trest propadnutí části majetku, a to v podobě majetkových hodnot podrobně specifikovaných ve výrokové části rozsudku krajského soudu, a podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku také trest propadnutí věci, v podobě věcí podrobně specifikovaných krajským soudem ve výrokové části jeho rozsudku.
3. Stejným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě byla obviněná J. J. pod body 1) a 2) uznána vinnou zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. b) a c) tr. zákoníku, spáchaným ve formě pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Za to byla podle §283 odst. 4 tr. zákoníku za použití §58 odst. 5 tr. zákoníku odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání pěti roků, pro jehož výkon byla podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou. Podle §66 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněné dále uložen trest propadnutí části majetku, a to v podobě majetkových hodnot podrobně specifikovaných ve výrokové části rozsudku krajského soudu, a podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku rovněž trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu, člena statutárního orgánu a prokuristy v obchodních korporacích na dobu pěti let.
4. Týmž rozsudkem byli za spáchání nebo pomoc ke spáchání téhož trestného činu odsouzeni rovněž spoluobvinění V. H. H., V. L. B., P. Z., P. J., T. D. V., V. D. V., J. F., T. Š. a právnická osoba M. p.
5. Rozsudek soudu prvního stupně právní moc nenabyl, neboť byl v zákonné lhůtě napaden odvoláními obviněných Z. J. , I. Š., J. J. a dále spoluobviněných V. H. H., P. Z., P. J., V. L. B., T. D. V., V. D. V., J. F. a T. Š. Vrchní soud v Olomouci ve veřejném zasedání konaném ve dnech 17. a 18. 2. 2020 však odvolání všech výše jmenovaných obviněných svým usnesením sp. zn. 4 To 78/2019 v souladu s §256 tr. řádu jako nedůvodná zamítl.
6. Podle skutkových zjištění krajského soudu se výše uvedení obvinění předmětné trestné činnosti dopustili v podstatě tím, že:
1) Z. J. , V. H. H., P. Z., P. J., I. Š., T. D. V., V. L. B., V. D. V., J. F., J. J. a právnická osoba M. p. společně
v přesně nezjištěné době, nejméně však v období od počátku měsíce února 2017 do 29. 8. 2017, na území České republiky, zejména v Moravskoslezském kraji, se společným záměrem získat co nejvyšší majetkový prospěch z této činnosti, srozuměni s tím, že v České republice není bez příslušného zákonného povolení možno volně nakládat s návykovou látkou metamfetamin, zvanou pervitin, využitelnou pro toxikomanii, ani s ní dále obchodovat, vědomi si skutečnosti, že příslušným zákonným povolením k zacházení s návykovými látkami ve smyslu ustanovení §4 a §8 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, nedisponují, s cílem maximalizovat úspěch své činnosti, znesnadnit své odhalení a dopadení, vytvořili dobře organizovanou skupinu osob působících na území České republiky, Slovenské republiky a Polské republiky, podílejících se každý svou dílčí úlohou ve výsledku společně na procesu opakované a pravidelné nelegální výroby této návykové látky z prekurzoru pseudoefedrin v objemových řádech desítek kilogramů v jednotlivých případech a jejím následném prodeji, kdy po předchozí dohodě o způsobu vzájemné kooperace a dělbě úloh se na dosažení společného cíle vědomě jednotlivě podíleli tak, že
Z. J.
společně s V. H. H. a slovenským státním občanem jménem P. Č., nar. XY (samostatně trestně stíhaným na území Slovenské republiky), organizoval a koordinoval proces výroby a prodeje drogy metamfetamin (pervitin) tím, že se
finančně i fakticky podílel na vybudování a technickém vybavení ilegální velkokapacitní chemické laboratoře určené a následně užívané pro nelegální výrobu drogy pervitin v budově označené číslem 5, umístěné v průmyslovém areálu v obci Karviná na ulici XY, tím, že prostřednictvím společnosti M. p., jejíž obchodní vedení již dříve fakticky převzal na základě generální plné moci udělené mu jedinou jednatelkou, jeho tehdejší manželkou J. J., a později prostřednictvím P. Z. pronajal uvedenou budovu,
poté postupně uděloval pokyny P. Z. k jednotlivým činnostem směřujícím k přizpůsobení a vybavení uvedeného objektu užívaného následně k produkci pervitinu a k přebývání jeho vietnamských výrobců,
koordinoval personální a materiální zabezpečení procesu výroby zejména tím, že uděloval pokyny k dovozu a odvozu vietnamských výrobců pervitinu, obstarával dodávku surovin potřebných pro nelegální výrobu pervitinu od spolupachatelů ve Slovenské republice, zejména léčiv obsahujících prekurzor pseudoefedrin ve snadno extrahovatelné formě, chemikálií využívaných k výrobě, osobně kontroloval proces převozu léčiv ze Slovenské republiky do České republiky, realizovaný dle jeho instrukcí mimo jiné I. Š.,
řídil průběžný vývoz postupně produkovaného pervitinu z laboratoře prostřednictvím P. Z. a jeho následné předávání určeným osobám (zejména samostatně trestně stíhanému slovenskému kurýrovi jménem T. K., nar. XY) na určených místech, zejména v obcích Karviná, XY, XY a XY za účelem jeho dalšího transportu,
osobně od P. Z. přebíral část vyprodukovaného pervitinu, který přechovával v místě svého bydliště v T. č.p. XY a následně zajišťoval jeho odbyt prodejem blíže neustanoveným odběratelům,
vyplácel P. Z. a minimálně v jednom případě jeho prostřednictvím také vietnamskému výrobci T. D. V. odměnu za určené činnosti související s výrobou pervitinu,
přičemž byl srozuměn s tím, že na trestné činnosti určeným způsobem participují další osoby minimálně na území České republiky a Slovenské republiky,
V. H. H.
se materiálně podílel na vybavení chemické laboratoře pro výrobu v budově označené číslem XY, umístěné v průmyslovém areálu v obci Karviná na ulici XY, nejméně poskytnutím blíže nezjištěného množství finančních prostředků a některých komponentů potřebných k výrobě,
personálně zajišťoval nelegální výrobu pervitinu zejména tím, že na základě požadavků Z. J. a P. Č. za účelem následné realizace výroby pervitinu ve zřízené laboratoři zjednal a svými vozidly opakovaně nejméně v šesti případech dopravil osoby vietnamské národnosti znalé procesu výroby drogy z okolí města Most, konkrétně zejména osoby jménem V. D. V., V. L. B., T. D. V., společně s dalšími nejméně dvěma osobami, na předem dohodnutá místa, zejména na parkoviště před některým z hypermarketů v XY, XY nebo Karviné, odkud byly následně přepraveny P. Z. do objektu chemické laboratoře,
kontroloval proces výroby s cílem zajištění požadované kvality pervitinu a za tím účelem minimálně ve dvou případech navštívil nelegální chemickou laboratoř,
vyplácel odměnu najatým výrobcům za realizaci výroby pervitinu,
uděloval pokyny P. J. k převzetí, přechovávání, uschovávání a transportu svého dílu vyprodukovaného pervitinu za účelem jeho dalšího prodeje odběratelům,
osobně přebíral v místě svého bydliště či na jiných místech v okolní města Most část vyprodukovaného pervitinu od P. J. či od kurýra T. K. a zajišťoval jeho odbyt prodejem blíže neustanoveným odběratelům vietnamské národnosti v přesně nezjištěném množství za minimální dohodnutou cenu 500.000 Kč za kilogram drogy,
přičemž byl srozuměn s tím, že na trestné činnosti určeným způsobem participují další osoby minimálně na území České republiky a Slovenské republiky,
a uvedeného jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 26. 4. 2012, sp. zn. 4T 12/2011, který ve vztahu k jeho osobě nabyl právní moci dne 13. 8. 2012, uznán vinným mimo jiné i zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku a byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 9 roků, z jehož výkonu byl podmíněně propuštěn usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 dne 24. 11. 2015, sp. zn. 1Pp 354/2015, se stanovením zkušební doby v trvání 7 roků, tj. do 24. 11. 2022,
P. Z.
na základě instrukcí Z. J. prováděl sám, případně s J. F., technické činnosti směřující k přizpůsobení a vybavení objektu chemické laboratoře v budově označené číslem XY, umístěné v průmyslovém areálu v obci Karviná na ulici XY, pro výrobu pervitinu a pobyt vietnamských výrobců,
prováděl logistické činnosti související s následně realizovanou výrobou pervitinu a pobytem vietnamských výrobců v objektu laboratoře, zejména dovoz a odvoz osob vietnamských výrobců i transport surovin,
prováděl vývoz postupně vyráběného pervitinu z prostor laboratoře, ukrytého v krabicích od mléka či v igelitových sáčcích a taškách, které na určených místech předával za účelem dalšího prodeje či transportu Z. J. nebo jím určeným osobám, a to P. Č., F. V. a T. K.,
sám či s J. F. prováděl úklid prostor laboratoře a odvoz odpadu z produkce pervitinu, přičemž užíval vozidlo tov. zn. VW Crafter, registrační značky XY, svěřené mu společností M. p.,
v jednom případě v červenci nebo srpnu 2017 uschoval na pozemku u rozestavěného domu v XY 9 kg pervitinu,
přičemž byl srozuměn s tím, že na trestné činnosti určeným způsobem participují další osoby minimálně na území České republiky a Slovenské republiky,
T. D. V., V. L. B., V. D. V.
podle požadavků Z. J. , V. H. H., jakož i P. Č., v prostorách objektu vybudované nelegální chemické laboratoře, v budově označené číslem 5, umístěné v průmyslovém areálu v obci Karviná na ulici XY, ze zde připravených komponentů chemického skla sestavili technologické zařízení umožňující realizovat proces výroby drogy pervitin, z dodaných surovin, případně i za pomoci dalších předmětů, které sami přivezli, pod dohledem P. Z. vždy po dobu několika dnů opakovaně vyráběli pervitin v řádovém množství desítek kilogramů v jednotlivých případech,
a to T. D. V. nejméně ve třech případech, V. L. B. nejméně v šesti případech, V. D. V. nejméně ve dvou případech, a to za sjednanou odměnu 30.000 Kč za jeden vyrobený kilogram pervitinu, přičemž nelegální výroba metamfetaminu byla zadokumentována v celkem sedmi výrobních cyklech, realizovaných konkrétně v období od 9. 3. do 23. 3 . 2017 V. D. V., od 3. 4. 2017 do 12. 4. 2017 V. D. V. a V. L. B., od přesně nezjištěného dne následujícího po 12. 4. 2017 do 24. 4. 2017 V. L. B. , od 12. 5. 2017 do 19. 5. 2017 V. L. B. a T. D. V., od 22. 5. 2017 do 31. 5. 2017 V. L. B., od 5. 6. 2017 do 15. 6. 2017 V. L. B., od 22. 6 . 2017 do 17. 7. 2017 T. D. V. a V. L. B., a to vždy společně s dalšími nejméně dvěma nezjištěnými vietnamskými muži,
T. D. V. dále v jednom případě, na počátku července 2017, převzal od P. J. 2 balíčky pervitinu v množství 2 kg,
kdy jmenovaným nebyla známa skutečnost, že na trestné činnosti určeným způsobem participují také další osoby mimo území České republiky,
přičemž T. D. V. se uvedeného jednání dopustil přesto, že byl rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 9. 9. 2013, sp. zn. 4T 1/2013, který ve vztahu k jeho osobě nabyl právní moci ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze sp. zn. 11 To 133/2013 dne 20. 1. 2014, uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy dle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku a byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 5 roků, z jehož výkonu byl podmíněně propuštěn rozhodnutím Okresního soudu v Sokolově sp. zn. 36Pp 134/2014 dne 10. 10. 2014 se stanovením zkušební doby v trvání 5 roků, tj. do 10. 10. 2019,
J. F.
usnadnil spáchání trestné činnosti tím, že se vědomě účastnil podle pokynů P. Z. procesu nelegální výroby pervitinu prováděním logistických činností směřujících k vytvoření podmínek pro následnou výrobu pervitinu, zejména tím, že s P. Z. nejprve prováděl technické úkony vedoucí k přizpůsobení objektu nelegální laboratoře, v budově označené číslem 5, umístěné v průmyslovém areálu v obci Karviná na ulici XY, zejména montáž kuchyňské linky, přívodu vody a elektrické energie,
následně nejméně ve třech případech pomohl P. Z. s dovozem chemikálií a dalších předmětů nezbytných k výrobě pervitinu,
a dále pomáhal P. Z. při úklidu prostor laboratoře a odvozu odpadu z produkce pervitinu,
přičemž mu s přihlédnutím k jemu známým okolnostem bylo zřejmé, že pervitin je opakovaně vyráběn organizovanou skupinou osob za účelem dalšího prodeje v řádových množstvích mnoha kilogramů, ale nebyla mu známa výše prospěchu z této činnosti, ani skutečnost, že na trestné činnosti určeným způsobem participují také další osoby mimo území České republiky,
I. Š.
na základě pokynů Z. J. se účastnila procesu výroby pervitinu prováděním logistických činností směřujících k zajištění prostředků a surovin, zejména zajišťováním dodávky technologického zařízení i tablet s obsahem pseudoefedrinu, když nejprve blíže nezjištěného dne na jaře roku 2017, nejméně v jednom případě, přivezla z garáže obviněného V. H. H. v obci XY, okres Most, chemické sklo a další části technologického zařízení, dále minimálně ve dvou případech, ve dnech 31. 5. 2017 a 14. 6. 2017, převzala v objektu zemědělského družstva v obci XY, Slovenská republika, od P. Č. vždy nejméně pět pytlů s tabletami, které převezla na předem určené místo v České republice, mimo jiné i do místa svého trvalého bydliště na adresu XY č. p. XY, kde je přechovávala po určenou dobu, přičemž část takto jí přivezených tablet v množství 10.009 g byla zajištěna policií dne 29. 8. 2017 při domovní prohlídce v místě jejího bydliště,
následně přechovávala mimo jiné ve svém bydlišti pro Z. J. vyrobený pervitin, který ukrývala ve čtyřkolce či v úkrytu v zemi na sousedním pozemku, a prováděla dle pokynů Z. J. požadované logistické úkony s vyrobeným pervitinem,
přičemž byla srozuměna s tím, že na trestné činnosti určeným způsobem participují další osoby minimálně na území České republiky a Slovenské republiky,
P. J.
na základě pokynů V. H. H. dne 5. 7. 2017 převzal od kurýra T. K. vyrobený pervitin v množství nejméně 5 kg, které uschoval ve skrýši vybudované pro tento účel v garáži v obci XY, okres Most, a následně v rozmezí dvou dnů na pokyn V. H. H. pervitin ze skrýše vyzvedl a odevzdal v množství 2 kg T. D. V. a 3 kg přímo V. H. H. za účelem dalšího prodeje,
kdy jmenovanému s přihlédnutím k jemu známým okolnostem bylo zřejmé, že na nakládání s pervitinem se podílí organizovaná skupina osob, ale nebyla mu známa výše prospěchu z této činnosti, ani skutečnost, že na trestné činnosti určeným způsobem participují také další osoby mimo území České republiky,
J. J.
usnadnila páchání trestné činnosti tím, že jako jediná jednatelka obchodní společnosti M. p., se sídlem XY, v rozporu s ustanoveními §51 a §195 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, neplnila povinnosti statuárního orgánu společnosti, když zcela rezignovala na zastupování i obchodní vedení společnosti v oboru předmětu jejího podnikání, nevykonávala svoji činnost ve prospěch společnosti s péčí řádného hospodáře, neboť vedení společnosti na jeho žádost již dříve zcela přenechala Z. J., jemuž dne 5. 4. 2016 udělila generální plnou moc k zastupování a veškerému jednání za společnost, čímž mu umožnila plné ovládání společnosti, neudělovala mu k vedení a zastupování společnosti žádné pokyny, nekontrolovala, zda jedná ve prospěch společnosti s péčí řádného hospodáře, ale naopak se zcela podřídila jeho pokynům, čímž umožnila zneužití společnosti k usnadnění a zastření trestné činnosti ostatním obviněným a zneužití jejího obchodního majetku k páchání trestné činnosti, když zejména
umožnila užívání osobních motorových vozidel z obchodního majetku či v dlouhodobém užívání společnosti k logistickým činnostem souvisejícím s trestnou činností, konkrétně osobního motorového vozidla tov. zn. VW Crafter, registrační značky XY, které měla společnost v pronájmu na základě smlouvy č. XY uzavřené dne 14. 1. 2016 se společností Raiffeisen – Leasing, s.r.o., P. Z., osobního motorového vozidla tov. zn. XY, registrační značky XY, z majetku společnosti, P. Č., a osobního motorového vozidla tov. zn. Superb, registrační značky XY, z majetku společnosti, Z. J., a to zejména k přepravě osob výrobců pervitinu, surovin, chemikálií a technologických komponentů pro ilegální laboratoř i samotné vyrobené drogy,
dále umožnila, aby věci z obchodního majetku společnosti M. p., konkrétně ventilátor Softbox s průtokem vzduchu 7.000 m³, nebyl využíván výhradně k podnikání společnosti, nýbrž k trestné činnosti tím, že byl využíván v ilegální velkokapacitní laboratoři,
přičemž byla srozuměna s tím, že finanční prostředky, které jí Z. J. poskytoval k osobní potřebě, k výživě dětí a k vedení domácnosti, mohou pocházet minimálně z části z nelegální výroby a prodeje drogy metamfetamin, a současně jí bylo známo, že na trestné činnosti určeným způsobem participují další osoby minimálně na území České republiky a Slovenské republiky,
přičemž pokud by funkci jednatelky plnila v souladu se svými zákonnými povinnostmi a s péčí řádného hospodáře, pak by účasti společnosti M. p. na tomto jednání zamezila, kdy její jednání lze společnosti přičítat v souladu s ustanovením §8 písm. a) zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim,
právnická osoba M. p.
jako obchodní společnost, jejíž jedinou společnicí a jednatelkou byla J. J., která v rozporu s ustanoveními §51 a §195 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, neplnila povinnosti statuárního orgánu společnosti, když zcela rezignovala na zastupování i obchodní vedení společnosti v oboru předmětu jejího podnikání, nevykonávala svou činnost ve prospěch společnosti s péčí řádného hospodáře, neboť vedení společnosti na jeho žádost již dříve zcela přenechala Z. J., jemuž dne 5. 4. 2016 udělila generální plnou moc k zastupování a veškerému jednání za společnost, čímž mu umožnila plné ovládání společnosti, usnadnila páchání a zastírání trestné činnosti, když zejména
umožnila užívání osobních motorových vozidel ze svého obchodního majetku, či která měla v dlouhodobém užívání, k logistickým činnostem souvisejícím s trestnou činností, konkrétně osobního motorového vozidla tov. zn. VW Crafter, registrační značky 4AT 4460, které měla společnost v pronájmu na základě smlouvy č. XY uzavřené dne 14. 1. 2016 se společností Raiffeisen – Leasing, s.r.o., P. Z., osobního motorového vozidla tov. zn. BMW X5, registrační značky XY, z majetku společnosti, P. Č., a osobního motorového vozidla tov. zn. Superb, registrační značky XY, z majetku společnosti, Z. J., a to zejména k přepravě osob výrobců pervitinu, surovin, chemikálií a technologických komponentů pro ilegální laboratoř i samotné vyrobené drogy,
dále umožnila, aby věci z jejího obchodního majetku, konkrétně ventilátor Softbox s průtokem vzduchu 7.000 m³, nebyl využíván výhradně k podnikání společnosti, nýbrž k trestné činnosti tím, že byl využíván v ilegální velkokapacitní laboratoři,
přičemž jednatelka společnosti J. J. byla schopna řádným plněním svých povinností trestné činnosti společnosti zabránit, ale nevynaložila žádné úsilí, aby spáchání trestné činnosti společností zabránila, naopak porušováním svých povinnosti ve vztahu k vedení a zastupování společnosti, svou nečinností a lhostejností spáchání trestné činnosti umožnila, a byla přitom srozuměna s tím, že na trestné činnosti určeným způsobem participují další osoby minimálně na území České republiky a Slovenské republiky,
čímž všichni jmenovaní, tedy Z. J. , V. H. H., P. Z., P. J., I. Š., T. D. V., V. L. B., V. D. V., J. F., J. J. a právnická osoba M. p., shora popsaným společným jednáním přispěli k výrobě drogy metamfetamin, zvané pervitin, v minimálním celkovém množství 130 kilogramů a jejímu následnému prodeji za minimální cenu 500.000 Kč za jeden kilogram, tedy za celkovou minimální částku 65.000.000 Kč, a tohoto jednání se dopustili v úmyslu společně získat prospěch převyšující 5.000.000 Kč,
přičemž si byli vědomi skutečnosti, že popsaným způsobem nakládají s drogou metamfetamin, zvanou pervitin, která je uvedena v příloze č. 5 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, jako psychotropní látka zařazená do Seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách, a to v rozporu s podmínkami stanovenými pro legální nakládání s omamnými a psychotropními látkami zákonem č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých zákonů, neboť nejsou držiteli povolení k zacházení s návykovými látkami, s přípravky obsahující návykové látky, nebyla jim vydána zákonná licence k této činnosti a jednají tak protiprávně,
2) Z. J. , P. Z., J. F., T. Š., I. Š., J. J. a právnická osoba M. p. společně
v přesně nezjištěné době, nejméně však v období od měsíce února 2017 do měsíce srpna 2017, v obci Karviná v objektu průmyslového areálu v ulici XY, v budově označené číslem XY, pronajaté od vlastníka objektu, se společným záměrem získat co nejvyšší majetkový prospěch z této činnosti, srozuměni s tím , že v České republice bez příslušného zákonného povolení není možno volně pěstovat rostliny konopí s vyšším obsahem než 0,3% THC, jejich následným sklízením a sušením vyrábět konopnou drogu zvanou marihuana využitelnou pro toxikomanii, ani s ní dále obchodovat či jinak nakládat, vědomi si skutečnosti, že zákonným povolením nedisponují, s cílem maximalizovat úspěch své činnosti a znesnadnit své odhalení a dopadení, vytvořili organizovanou skupinu osob podílejících se každý svou dílčí úlohou ve výsledku společně pěstováním ve dvou pěstebních cyklech, sklízením a následným sušením, na nelegální výrobě této rostlinné drogy, jejím následném přechovávání a prodeji za účelem finančního zisku, kdy po předchozí dohodě o způsobu vzájemné kooperace a dělbě úloh se na dosažení společného cíle vědomě jednotlivě podíleli tak, že
Z. J.
zajistil prostory pronájmem předmětné budovy prostřednictvím společnosti M. p., kterou fakticky ovládal, později prostřednictvím P. Z., P. Z. uděloval pokyny k provedení stavebně technických úprav budovy, poskytl finanční prostředky na zakoupení potřebných elektrických komponentů a dalšího vybavení určeného k zajištění ideálních agrotechnických podmínek růstu rostlin konopí ve vnitřních prostorách, opatřil sazenice rostlin konopí v počtu nejméně 207 ks rostlin pro první pěstební cyklus a 307 ks rostlin pro druhý pěstební cyklus, najal T. Š. k samotné realizaci pěstování, sklizni a sušení konopí, sušil rostliny z první sklizně v půdních prostorách svého domu v T. č.p. XY a následně realizoval prodej vyprodukované konopné drogy z prvního pěstebního cyklu nezjištěným odběratelům za nezjištěnou cenu, a rostliny z druhého pěstebního cyklu pro účely jeho následného sušení nechal převézt, sušit a přechovávat v bydlišti I. Š.,
P. Z.
podle pokynů Z. J. zejména provedl požadované stavebně technické úpravy budovy číslo 4 za účelem jejího přizpůsobení k následnému pěstování konopných rostlin, společně s J. F. zakoupil a vozidlem tov. zn. VW Crafter, registrační značky XY, postupně dopravil do budovy technické vybavení pěstírny, kde se podílel na montáži technického vybavení potřebného k pěstování konopných rostlin, zejména ventilace, klimatizace, na odstraňování technických problémů vznikajících při provozu pěstírny, a následně se podílel na sklizni a odvozu konopných rostlin do bydliště J. na adrese XY č. p. XY a I. Š. na adrese XY č.p. XY za účelem jejich dalšího sušení,
J. F.
usnadnil spáchání trestné činnosti tím, že společně s P. Z. na základě jeho instrukcí provedl požadované stavebně technické úpravy budovy pěstírny, spočívající v zateplení stěn a stropů, vybudování příček a dalších úprav, podílel se na dovozu komponentů technického vybavení pěstírny a jejich montáži, po sklizni postřikem likvidoval plíseň a odstraňoval závady na elektroinstalaci, přičemž mu bylo známo, že na trestné činnosti určeným způsobem participují další osoby,
T. Š.
na žádost Z. J. ve dvou pěstebních cyklech realizoval výsadbu a pěstování celkem nejméně 514 ks rostlin konopí, kdy při jejich pěstování prováděl veškeré pěstební úkony směřující k zajištění ideálních podmínek růstu s cílem dosáhnout maximálního obsahu THC v konopných rostlinách, podílel se na sklizni vyprodukovaného konopí a následném sušení konopných rostlin, a to po první sklizni v bydlišti J. na adrese XY č. p. XY, po druhé sklizni v objektu pěstírny,
I. Š.
podílela se na sušení konopných rostlin z první sklizně v bydlišti J. na adrese XY č. p. XY, realizovala sušení konopí z druhé sklizně ve svém bydlišti v domě na adrese XY č. p. XY, podílela se na zpracování sušených konopných rostlin pro jejich toxikomanické využití oddělováním květenství od ostatních částí rostlin a pro Z. J. přechovávala ve svém bydlišti konopí z druhé sklizně v množství nejméně 14.090 g, obsahující 1.618,65 g THC, tj. 11,48 % účinné látky, které bylo zajištěno policií dne 29. 8. 2017 v rámci domovní prohlídky uvedeného domu,
J. J.
usnadnila pěstování konopných rostlin a jejich sušení za účelem výroby konopné drogy tím, že jako jediná jednatelka obchodní společnosti M. p., se sídlem XY, v rozporu s ustanoveními §51 a §195 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, neplnila povinnosti statuárního orgánu společnosti, když zcela rezignovala na zastupování i obchodní vedení společnosti v oboru předmětu jejího podnikání, nevykonávala svou činnost ve prospěch společnosti s péčí řádného hospodáře, neboť vedení společnosti na jeho žádost již dříve zcela přenechala Z. J. , jemuž dne 5. 4. 2016 udělila generální plnou moc k zastupování a veškerému jednání za společnost, čímž mu umožnila plné ovládání společnosti, neudělovala mu k vedení a zastupování společnosti žádné pokyny, nekontrolovala, zda jedná ve prospěch společnosti s péčí řádného hospodáře, ale naopak se zcela podřídila jeho pokynům, čímž umožnila zneužití obchodní společnosti k usnadnění trestné činnosti a zneužití jejího obchodního majetku k páchání trestné činnosti, když zejména srozuměna s tím, že v objektu průmyslového areálu v obci Karviná, v ulici XY, v budově označené číslem 4, který si pronajala od jeho vlastníka prostřednictvím Z. J. společnost M. p., jsou pěstovány konopné rostliny pro následnou výrobu konopné drogy za účelem finančního zisku z jejího následného prodeje, neučinila žádné kroky k zamezení dalšího páchání této trestné činnosti v prostorách pronajatých společností na její náklady a nezajistila, aby společnost M. p. využívala prostředky náležející do jejího obchodního majetku výhradně ke svému podnikání, umožnila, aby věci z obchodního majetku společnosti M. p., konkrétně 2 ks ventilátorů Softbox s průtokem vzduchu 7.000 m³, nebyly využívány výhradně k podnikání společnosti, nýbrž k trestné činnosti tím, že byly využívány při pěstování konopí v objektu pěstírny, umožnila užívání osobního motorového vozidla tov. zn. VW Crafter, registrační značky XY, které měla společnost v pronájmu na základě smlouvy č. XY uzavřené dne 14. 1. 2016 se společností Raiffeisen – Leasing, s.r.o., P. Z. k přepravě předmětů potřebných pro pěstování konopí i samotných rostlin konopí, přičemž pokud by funkci jednatelky plnila v souladu se svými zákonnými povinnostmi a s péčí řádného hospodáře, pak by účasti společnosti M. p. na tomto jednání zamezila, kdy její jednání lze společnosti přičítat v souladu s ustanovením §8 písm. a) zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim,
dále se v jednom případě podílela na transportu sazenic konopí do prostor pěstírny tím, že pomáhala P. Z. překládat sazenice z vozidla Z. J. do vozidla tov. zn. VW Crafter, registrační značky XY, a následně vědomě umožnila sušení konopných rostlin a přechovávání konopné sušiny z první sklizně v jejich společném bydlišti, v domě na adrese XY č. p. XY, za účelem jejího dalšího prodeje, a byla srozuměna s tím, že finanční prostředky, které jí Z. J. poskytoval k osobní potřebě, k výživě dětí a k vedení domácnosti, mohou pocházet minimálně z části z nelegální výroby a prodeje konopné drogy, a současně jí bylo známo, že na trestné činnosti určeným způsobem participují další osoby,
právnická osoba M. p.
jako obchodní společnost, jejíž jedinou společnicí a jednatelkou byla J. J., která v rozporu s ustanoveními §51 a §195 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, neplnila povinnosti statuárního orgánu společnosti, když zcela rezignovala na zastupování i obchodní vedení společnosti v oboru předmětu jejího podnikání, nevykonávala svou činnost ve prospěch společnosti s péčí řádného hospodáře, neboť vedení společnosti na jeho žádost již dříve zcela přenechala Z. J. , jemuž dne 5. 4. 2016 udělila generální plnou moc k zastupování a veškerému jednání za společnost, čímž mu umožnila plné ovládání společnosti, umožnila a usnadnila páchání a zastírání trestné činnosti, když v objektu průmyslového areálu v obci Karviná v ulici XY, v budově označené číslem XY, kterou společnost užívala na základě nájemní smlouvy, umožnila nelegální pěstování rostlin konopí setého za účelem výroby sušené konopné drogy,
umožnila, aby věci z jejího obchodního majetku, konkrétně 2 ks ventilátorů Softbox s průtokem vzduchu 7.000 m³, nebyly využívány výhradně k podnikání společnosti, nýbrž k trestné činnosti tím, že byly využívány při pěstování konopí v objektu pěstírny, umožnila užívání osobního motorového vozidla tov. zn. VW Crafter, registrační značky XY, které měla společnost v pronájmu na základě smlouvy č. 8008001364 uzavřené dne 14. 1. 2016 se společností Raiffeisen – Leasing, s.r.o., P. Z. k přepravě předmětů potřebných pro pěstování konopí i samotných rostlin konopí, přičemž pokud by jednatelka J. J. plnila řádně své zákonné povinnosti a vykonávala funkci jednatelky s péčí řádného hospodáře, pak by účasti společnosti M. p. na tomto jednání zamezila, avšak jmenovaná nevyvinula k zamezení účasti společnosti na trestné činnosti žádné úsilí, kdy její jednání lze společnosti přičítat v souladu s ustanovením §8 písm. a) zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim,
čímž všichni jmenovaní obvinění, tedy Z. J. , P. Z., J. F., T. Š., I. Š., J. J. a právnická osoba M. p., shora popsaným společným jednáním přispěli k pěstování konopných rostlin ve dvou pěstebních cyklech, poprvé v období měsíců února až dubna 2017 a podruhé v období měsíců června až srpna 2017, kdy vysadili a vypěstovali v prvním pěstebním cyklu minimální množství 207 ks rostlin a ve druhém pěstebním cyklu minimální množství 307 ks rostlin, celkem tedy minimálně 514 ks rostlin vysoce prošlechtěného kultivaru konopí, a k produkci minimálního celkového množství 19.090 g konopné sušiny, jehož prodejem na černém trhu byli schopni získat celkovou částku nejméně 1.527.200 Kč, přičemž část produkce v množství 5 kg konopné sušiny o nezjištěném obsahu účinné látky pocházející z první sklizně prodal Z. J. blíže neztotožněným osobám a zbylá část produkce pocházející z druhé sklizně v množství 14.090 g konopné sušiny, obsahující 11,48 % THC, tj. s obsahem účinné látky minimálně 1.618,65 g, byla zajištěna policií při domovní prohlídce realizované dne 29. 8. 2017 v bydlišti I. Š.,
přičemž si byli vědomi skutečnosti, že popsaným způsobem nakládají s drogou zvanou marihuana získávanou z konopí setého, které je uvedeno v příloze č. 3 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, jako omamná látka zařazená do Seznamu IV podle Jednotné úmluvy o omamných látkách, a obsahuje účinnou látku delta-9-tetrahydrocannabinol, neboli THC, která je uvedena v příloze č. 4 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, jako psychotropní látka zařazená do Seznamu I podle Úmluvy o psychotropních látkách, a to v rozporu s podmínkami stanovenými pro legální nakládání s omamnými a psychotropními látkami zákonem č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých zákonů, neboť nejsou držiteli povolení k zacházení s návykovými látkami, s přípravky obsahujícími návykové látky, nebyla jim vydána zákonná licence k této činnosti a jednají tak protiprávně,
3) Z. J.
od blíže nezjištěné doby do 29. 8. 2017, v obci XY, v místě svého bydliště v rodinném domě č. p. XY, ve skříňce nacházející se pod schodištěm vedoucím na terasu domu, v místě, které v domě výhradně užíval, vědomě přechovával 50 ks ostrých nábojů ráže 7,65 mm Browning, zn. Sellier&Bellot, kteréžto věci byly policií zajištěny v rámci domovní prohlídky uvedeného rodinného domu realizované dne 29. 8. 2017, přičemž takto činil s vědomím, že není a nikdy nebyl držitelem zbrojního průkazu ani zbrojní licence dle zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu, a zároveň s vědomím, že se jedná o střelivo, k jehož nabývání do vlastnictví, držení nebo nošení je nutno povolení ve smyslu ustanovení §8 citovaného zákona, neboť se dle §3 písm. e) citovaného zákona jedná o střelivo do zbraně kategorie B (dle §5 citovaného zákona), přičemž vzhledem k uvedenému množství se jednalo o střelivo způsobilé při použití v příslušné zbrani zranit či usmrtit větší množství osob,
4) I. Š.
od blíže nezjištěné doby do 29. 8. 2017, v obci XY, v místě svého bydliště v rodinném domě č. p. 30, ve skříni nacházející se v ložnici podkroví domu, v místě, které v domě výhradně užívala, vědomě přechovávala reaktivovanou samonabíjecí pistoli CZ G2000, výrobního čísla XY, ráže 9 mm Luger, a 35 ks ostrých nábojů ráže 9 mm Luger zn. Sellier&Bellot, z nichž jeden nesl stopy dodatečné úpravy spočívající v křížovém naříznutí špičky střely z důvodu zvýšení jejího ranivého účinku, kteréžto věci byly policií zajištěny v rámci domovní prohlídky uvedeného rodinného domu realizované dne 29. 8. 2017, přičemž takto činila s vědomím, že není a nikdy nebyla držitelkou zbrojního průkazu ani zbrojní licence dle zákona č.119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu, a zároveň s vědomím, že se jedná o zbraň zakázanou dle ustanovení §4 písm. a) bodu 3. citovaného zákona a v případě upraveného náboje o střelivo zakázané dle ustanovení §4 písm. b) body 2. a 3. citovaného zákona, jejichž nabývání do vlastnictví, držení nebo nošení je v rozporu s ustanovením §9 citovaného zákona, a v případě neupravených nábojů o střelivo do zbraně kategorie B (dle §5 citovaného zákona), k jehož nabývání do vlastnictví, držení nebo nošení je nutno povolení ve smyslu ustanovení §8 citovaného zákona, přičemž vzhledem k uvedenému množství se jednalo o střelivo způsobilé při použití v současně držené zbrani zranit či usmrtit větší množství osob.
II.
Jednotlivá dovolání a vyjádření k nim
7. Proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. 2. 2020, č. j. 4 To 78/2019-10058, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 8. 2019, č. j. 32 T 8/2018-9287, podali obvinění Z. J. , I. Š., J. J., V. H. H., V. L. B. prostřednictvím svých obhájců dovolání.
8. Předsedou senátu Nejvyššího soudu, jemuž byla tato trestní věc v souladu s rozvrhem práce Nejvyššího soudu pro kalendářní rok 2020 přidělena, však bylo po prostudování podaných dovoláních zjištěno, že Krajský soud v Ostravě, kterému byla doručena jednotlivá dovolání obviněných podaná prostřednictvím obhájců, řádně nevyzval obhájce obviněných V. H. H. a V. L. B. postupem podle §265k odst. 1 tr. řádu k odstranění vad jím podaných dovolání tak, aby splňovaly všechny zákonné náležitosti uvedené v §265f odst. 1 tr. řádu (t. j. včetně uvedení konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání v daném případě opírá), spolu s určením lhůty dvou týdnů a upozorněním na následky nedodržení této výzvy.
9. Vzhledem k tomu tak bylo Nejvyšším soudem usnesením dne 27. 10. 2020 v souladu s §23 odst. 1 tr. řádu rozhodnuto o vyloučení trestní věci obviněných V. H. H. a V. L. B. ze společného řízení vedeného u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 11 Tdo 993/2020 k samostatnému projednání a rozhodnutí. Tato dovolání obou jmenovaných obviněných poté byla bez jejich věcného vyřízení vrácena krajskému soudu za účelem řádného zajištění předepsaného zákonného postupu vedoucího k odstranění předmětných vad těchto podání. Za tohoto stavu tak byla Nejvyšším soudem věcně projednána pouze dovolání obviněných Z. J. , I. Š. a J. J..
10. Obviněný Z. J. napadl dovoláním usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. 2. 2020, č. j. 4 To 78/2019-10058, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 8. 2019, č. j. 32 T 8/2018-9287, v celém rozsahu, a to z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť má za to, že tato rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Konkrétně dovolatel namítl, že skutková zjištění nalézacího soudu jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy, přičemž tyto vady neodstranil ani soud odvolací, čímž v jeho případě došlo k porušení práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Dovolatel postupně prostřednictvím svých dvou obhájců doručil soudu dvě dovolání, a to nejprve dne 26. 6. 2020 a následně v rámci doplnění dne 29. 6. 2020.
11. V rámci prvního z podaných dovolání obviněný namítl, že krajský soud ve svých skutkových zjištěních vyšel zejména z výpovědi spolupracujícího obviněného P. Z., který ve své výpovědi uvedl, že dovolatel byl organizátorem, který řídil výrobu a distribuci pervitinu. Toto tvrzení však dovolatel považuje za extrémně rozporné s obsahem dalších ve věci provedených důkazů, zejména s výpovědí J. F. nebo V. H. H., když výpověď spolupracujícího obviněného není podporována ani dalšími ve věci provedenými důkazy, zejména provedenými odposlechy telekomunikačního provozu nebo protokoly o sledování osob. Krajský soud při hodnocení výpovědi obviněného Z. nepřihlédl ani k tomu, že ten v průběhu trestního řízení svoji výpověď měnil, přičemž vyšel z té verze „která se mu hodila do vytvořeného obrazu o jeho vině“. Tímto způsobem si nalézací soud dle dovolatele v podstatě dotvořil skutkový stav svými úvahami bez toho, aby vyplynuly z řádně provedených důkazů.
12. K příkazům k odposlechu telekomunikačního provozu a sledování osob dovolatel namítl, že byly vydány místně nepříslušným Okresním soudem v Ostravě, ačkoli trestná činnost byla lokalizována v okrese Karviná a částečně také v okrese Frýdek-Místek. Za tohoto stavu je tak dle obviněného otázkou, zda tyto příkazy byly vydány zákonným soudcem a místně příslušným soudem. Za další výrazné procesní pochybení obviněný označil i to, že soud prvního stupně v rámci hlavního líčení odmítl přehrát veškeré pořízené záznamy telekomunikačního provozu. Byť dovolatel připustil, že na počátku souhlasil s předložením jednotlivých CD nosičů se záznamy o odposlechu, následně však v průběhu hlavního líčení svůj názor změnil a požádal, aby mu jednotlivé hovory byly přehrány tak, aby na jejich podkladě mohl vyvracet tvrzení spolupracujícího obviněného Z. Krajský soud však tuto žádost zamítl s tvrzením, že tento důkaz již byl proveden.
13. V další části odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný namítl, že nalézací soud rovněž nevyhověl jeho návrhům na výslechy osob, konkrétně svědka V., který měl poskytnout obviněnému Z. půjčku ve výši 500.000 Kč, za kterou vybudoval pěstírnu, dále svědky z Generálního ředitelství cel a Celního úřadu pro Zlínský kraj, kteří jej navštívili ve vazbě z důvodu šetření jeho případné trestné činnosti daňového charakteru (mělo se jednat o nezdaněný tabák). Dovolatel rovněž navrhl výslech svědků S. a N., kteří se měli podílet na nyní projednávané trestné činnosti. Nalézací soud přitom ignoroval i jím prezentovaný právní názor stran užité právní kvalifikace dotčeného jednání, k němuž se v odůvodnění svého rozhodnutí téměř vůbec nevyjádřil. Tyto skutečnosti obviněný považuje za další porušení svého práva na obhajobu i práva na spravedlivý proces, pročež trvá na námitkách vznesených již ve svém odvolání, které nebyly odvolacím soudem nikterak vyvráceny.
14. Z výrokové části rozsudku soudu prvního stupně, ve spojení s usnesením soudu odvolacího, je rovněž zřejmé, že ani jeden z těchto soudů nedodržel pravidlo identifikace osob v případě rozhodování o vině v rámci spolupachatelství ve smyslu §23 tr. zákoníku. Takový výrok přitom dovolatel považuje za neúplný, nejasný a připouštějící i jiný výklad, pročež jej označil za nepřezkoumatelný. V této souvislosti dovolatel doplnil, že i v odůvodnění rozsudku nalézacího soudu je pečlivý popis spolupachatelství mimořádně důležitý, neboť v opačném případě se reálné možnosti obhajoby podstatně snižují.
15. Obviněný dále poukázal na skutečnost, že je mu soudem implicitně kladeno k tíži, že nespolupracoval s orgány činnými v trestním řízení a svého činu nelitoval. Takový postoj soudu je však porušením presumpce neviny (neboť by se jednalo o tzv. předjímání viny), jakož i porušením zásady zákazu sebeobviňování garantované v čl. 37 odst. 1 a čl. 40 odst. 2 až 4 Listiny základních práv a svobod. Ze strany soudu se tak dle obviněného jedná o faktické nucení k sebeobviňování a porušení presumpce neviny, což považuje za nepřijatelné.
16. V důsledku výše uvedených pochybení dovolatel akcentoval, že mu byl uložen nepřiměřeně přísný nepodmíněný trest odnětí svobody. Krajský soud totiž při jeho ukládání nerespektoval zásady pro ukládání trestu podle §38 a §39 tr. zákoníku a v rámci zákonné trestní sazby od 10 do 18 let mu uložil nepodmíněný trest ve výměře šestnácti let. Takový trest dovolatel považuje za nepřiměřený vzhledem k jeho osobě i okolnostem případu, když jej navíc s přihlédnutím k nepříznivému zdravotnímu stavu ani nemůže vykonat. Stejně tak trest propadnutí části majetku považuje za značně necitlivý, neboť soud prvního stupně při jeho ukládání nikterak nezkoumal původ finančních prostředků, které byly zajištěny v rámci provedených domovních prohlídek.
17. V rámci svého druhého dovolání ze dne 29. 6. 2020 dovolatel nad rámec výše uvedeného doplnil, že krajský soud ve vztahu ke skutku popsanému pod bodem 2) nectil zásadu in dubio pro reo , když u jednání spočívajícího ve výrobě marihuany při hodnocení její ziskovosti vycházel z nejvyšších – namísto nejnižších – zjištěných prodejních cen. Obviněný je přitom přesvědčen o tom, že pokud by soud vycházel z nejnižších cen, dospěl by rovněž k závěru o nižším finančním prospěchu, v důsledku čehož by muselo dojít i ke změně v právní kvalifikaci projednávaného skutku. Totéž platí i v případě výroby pervitinu, neboť soudy obou stupňů se vůbec nezabývaly náklady na výrobu této drogy, ačkoli i ty měly zohlednit.
18. K uloženému trestu propadnutí části majetku dovolatel dále doplnil, že polovina rodinného domu je ve výlučném vlastnictví jeho dětí a na celém domě vázne hypotéka. Necitlivým rozhodnutím soudu tak bylo ohroženo bydlení dětí obviněného, které po zajištění všech financí navíc zůstaly zcela bez prostředků. Stejné závěry pak platí i ve vztahu ke společnosti M. p., která byla zrušena a veškerý její majetek propadl státu.
19. Vzhledem ke shora uvedeným námitkám obviněný Z. J. navrhl, aby Nejvyšší soud jeho dovolání vyhověl a podle §265k odst. 1 tr. řádu napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. 2. 2020, č. j. 4 To 78/2019-10058, jakož i jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 8. 2019, č. j. 32 T 8/2018-9287, zrušil, a podle §265 l odst. 1, 3 tr. řádu danou věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
20. Obviněná I. Š. napadla usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. 2. 2020, č. j. 4 To 78/2019-10058, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 8. 2019, č. j. 32 T 8/2018-9287, dovoláním v celém jejich rozsahu, a to z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť i ona má za to, že předmětná rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Podle dovolatelky jsou skutková zjištění obou nižších soudů v natolik zásadním nesouladu s právními závěry, že postupem těchto soudů došlo k nepřípustné justiční svévoli i porušení zásad materiálního právního státu, pročež by se Nejvyšší soud měl zabývat všemi námitkami, aby tak byly dodrženy standardy spravedlivého procesu.
21. Obviněná především akcentovala, že soudy nižších instancí nesprávně právně posoudily skutky popsané pod body 1) a 2). Za hlavní příčinu tohoto stavu přitom označila skutečnost, že nalézací soud nekriticky vyhodnotil výpověď spolupracujícího obviněného P. Z. jako věrohodnou, aniž by její procesní hodnotu prověřil z hlediska dalších provedených důkazů, zejména výpověďmi dalších spoluobviněných a provedenými domovními prohlídkami. Dovolatelka brojí především proti výrokům obviněného Z., ve kterých uvedl, že prováděla jisté logistické činnosti směřující k dodávkám laboratorního vybavení varny i tablet s obsahem pseudoefedrinu, dále že přechovávala pervitin pro obviněného J. a také se aktivně účastnila sušení konopí. Sama přitom upozorňuje, že právě tyto výroky jsou v extrémním rozporu s výpověďmi spoluobviněných Z. J., T. Š. a P. J., jakož i pořízenými videozáznamy a fotografiemi ze sledování. Podle jejího názoru byla procesní spolehlivost tohoto spolupracujícího obviněného snížena i tím, že v rámci řízení postupně prezentoval různé protichůdné verze své výpovědi, přičemž některá jeho tvrzení byla vyvrácena odposlechy či výpověďmi ostatních, v řízení slyšených osob. Nadto má dovolatelka za to, že nalézací soud si z výpovědi spolupracujícího obviněného účelově vybral jen ty pasáže, které svědčí v její neprospěch, stejně jako v neprospěch ostatních obviněných. V případě, že by nalézací soud podrobil výpověď obviněného Z. řádnému prověření, musel by dle dovolatelky naopak dospět k odlišným skutkovým závěrům. Tímto postupem tak krajský soud porušil nejen §2 odst. 4 a 5 tr. řádu, ale i právo obviněné na spravedlivý proces.
22. K výše uvedenému obviněná dále doplnila, že skutkový závěr o jejím podílu na výrobě a prodeji pervitinu nalézací soud vyvodil pouze z jejích návštěv u obviněného J. a uskutečněných přeprav, aniž by přitom vyvrátil její obhajobu založenou na tvrzení, že se nejednalo o pytle s vyloupanými tabletami s obsahem pseudoefedrinu, nýbrž o dovoz pytlů s tabákem. Tímto postupem tak nalézací soud podle obviněné porušil zásadu presumpce neviny, jakož i zásadu in dubio pro reo.
23. V další části odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatelka uvedla, že její obhajoba vznesla námitku procesní nepoužitelnosti protokolů z provedených domovních prohlídek, ke které i nalézací soud konstatoval, že vykazují nedostatky (jedná se např. o chybný záznam o pořízení videodokumentace, neodpovídající čas jednotlivých prohlídek.). Současně není jasné, zda byl či nebyl během předmětných prohlídek pořízen videozáznam, když v protokolu je uvedeno, že byl, ačkoli žádný takový záznam u soudu proveden nebyl s odůvodněním, že nebyl pořízen. Nalézací soud přitom konstatoval, že tyto vady nemají vliv na zákonnost a procesní použitelnost důkazů během nich získaných. Obviněná a její obhajoba však mají za to, že pokud protokol nezachycuje věrný obraz provedení daného úkonu, nelze takový úkon považovat za řádně provedený, pročež jsou důkazy při něm získané procesně nepoužitelné.
24. Podobně jako obviněný J., rovněž obviněná Š. namítla, že v rámci svého odvolání předložila vůči skutkovým a právním závěrům krajského soudu alternativní právní argumentaci, ke které se však odvolací nevyjádřil. Dovolatelka je rovněž přesvědčena o tom, že nalézací soud jí implicitně přičetl k tíži to, že nespolupracovala s orgány činnými v trestním řízení a svého jednání nelitovala. Takový závěr soudu je však podle jejího mínění porušením zásady zákazu sebeobviňování, stejně jako zásady presumpce neviny.
25. Vzhledem k těmto výhradám obviněná závěrem navrhla, aby Nejvyšší soud jejímu dovolání vyhověl, tedy aby podle §265k odst. 1 tr. řádu napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. 2. 2020, č. j. 4 To 78/2019-10058, jakož i jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 8. 2019, č. j. 32 T 8/2018-9287, zrušil a podle §265 l odst. 1, 3 tr. řádu danou věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
26. Obviněná J. J. napadla dovoláním usnesení odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně, a to v celém jejich rozsahu, s odkazem na existenci důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť i ona má za to, že obě rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Také ona namítla, že nalézací soud dospěl ke skutkovým zjištěním, která z provedeného dokazování nevyplynula. Vzhledem k tomu, že tato pochybení pominul i soud odvolací, má obviněná za to, že v podstatě veškeré skutkové závěry jsou v extrémním nesouladu se skutečnostmi plynoucími z provedeného dokazování.
27. Dovolatelka je přesvědčena o nesprávném právním posouzení obou skutků popsaných pod body 1) a 2) výrokové části rozsudku krajského soudu s tím, že svým jednáním dle svého mínění zcela jistě nenaplnila skutkovou podstatu jí přisouzené pomoci ke zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy, za které byla pravomocně odsouzena. Oba nižší soudy předně nesprávně zhodnotily skutkové okolnosti jejího jednání, a to jak ty, které se zabývají vztahem k jejímu bývalému manželovi, obviněnému J., tak ty, které souvisejí s jejím jednáním v souvislosti se společností M. p.
28. Zcela konkrétně obviněná v rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku namítla, že vůči svému manželovi byla v podřízeném stavu, což se projevilo i v okolnostech, za kterých se stala jednatelkou společnosti M. p. Vznik této společnosti inicioval obviněný J., který ji k přijetí funkce jednatelky umluvil s odůvodněním, aby pro případ, že by se mu náhodou něco stalo, nezůstala s dcerami bez prostředků. V této souvislosti obviněná zdůraznila, že společnost se do konce roku 2016 zabývala výhradně stavební činností, z čehož jí plynul zisk. Pakliže udělila plnou moc svému manželovi, neučinila tak proto, aby páchal trestnou činnost, neboť sama nebyla srozuměna s tím, že její manžel má v úmyslu se prostřednictvím této společnosti dopouštět drogové trestné činnosti. Taktéž si nebyla vědoma toho, že může z funkce jednatelky odstoupit, když současně byla i jediným společníkem dané společnosti. Jelikož obviněná neměla povědomí o tom, že byl páchán protiprávní čin, je přesvědčena, že jednala v právním omylu ve smyslu §19 tr. zákoníku. Tento omyl by měl být přitom zohledněn minimálně při ukládání druhu a výše trestu.
29. Dovolatelka rovněž vznesla námitku proti závěru soudů nižších stupňů, že se aktivně účastnila projednávané trestné činnosti. Ani z výrokové části rozsudku soudu prvního stupně totiž nevyplývá, že by v dané věci jednala aktivně. Skutečnost, že byla údajně srozuměna s tím, že finanční prostředky, které jí obviněný J. poskytoval k vedení domácnosti, mohou pocházet z nelegálních aktivit, nelze dle jejího mínění právně kvalifikovat jako pomoc ke zločinu podle §283 tr. zákoníku. Podle názoru obviněné mohla tato naplnit toliko skutkovou podstatu trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti.
30. K výše uvedeným námitkám obviněná dále doplnila, že soud ji odsoudil dvakrát za skutečnost, že umožnila přes společnost M. p. zakoupit a zaúčtovat ventilátor Softbox s průtokem vzduchu 7.000 m³. O nákupu tohoto přístroje však nevěděla, stejně jako o tom, že byl využíván k páchání trestné činnosti. Obviněná nebyla přítomna u uzavírání smluv o pronájmu motorových vozidel tov. zn. VW Crafter, stejně tak ani nebyla při koupi vozidel tov. zn. BMW X5 a tov. zn. Škoda Superb, nehledě na skutečnost, že tyto smlouvy byly uzavřeny dříve, než se dozvěděla o páchání trestné činnosti. Rovněž smlouva o nájmu objektu v ulici XY nebyla uzavřena za její součinnosti, pročež si také neuvědomovala propojení trestné činnosti svého manžela a činnosti společnosti M. p. Přesto však oba soudy nižších stupňů dospěly k závěru, že svojí součinností umožnila užívání zmíněných motorových vozidel. Mimo to ve výrokové části rozsudku krajského soudu je jí kladeno za vinu také to, že vstoupila do zamčeného automobilu obviněného J., aniž by soudy v této souvislosti zohlednily to, že papírová krabice, kterou z vozidla vynesla, byla zalepená. K obsahu krabice jí přitom ničeho nesdělili ani spoluobvinění J. nebo Z., pročež nelze uzavřít, že by se aktivně podílela na transportu sazenic konopí.
31. Všechny výše uvedené skutečnosti tedy dle dovolatelky odůvodňují závěr, že nikterak nepomáhala v páchání trestného činu, za který však byla pravomocně uznána vinnou. S ohledem na výše uvedené se proto domnívá, že by její jednání mohlo být právně kvalifikováno toliko jako trestný čin nepřekažení trestného činu podle §367 odst. 1 tr. zákoníku, neboť poté, co se dozvěděla, že její manžel a jeho známý neoprávněně nakládají s omamnými a psychotropními látkami, páchání tohoto trestného činu nepřekazila. Za přiléhavou právní kvalifikaci jejího jednání by bylo rovněž možné považovat trestný čin legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 tr. zákoníku.
32. S ohledem na výše uvedené obviněná závěrem navrhla, aby Nejvyšší soud jí podanému dovolání vyhověl a aby podle §265k odst. 1 tr. řádu napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. 2. 2020, č. j. 4 To 78/2019-10058, jakož i jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 8. 2019, č. j. 32 T 8/2018-9287, zrušil, stejně jako i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle §265 l odst. 1 tr. řádu přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně dovolatelka požádala, aby předseda senátu Nejvyššího soudu přerušil výkon rozhodnutí, proti němuž jí podané dovolání směřuje.
33. K podaným dovoláním jednotlivých obviněných zaslal své písemné stanovisko ze dne 31. 8. 2020, sp. zn. 1 NZO 607/2020-50, státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), dle kterého rozhodující část dovolateli uplatněných námitek jimi uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají. Dovolatelé totiž svými námitkami v podstatné části pouze kopírují své odvolací námitky a směřují je výlučně proti dílčím aspektům hodnocení důkazů a od nich se odvíjejících skutkových zjištění. Tímto postupem se pak dožadují jiné verze hodnocení provedených důkazů, k čemuž však není důvod.
34. Podle jeho názoru krajský soud provedl dokazování postupem, který odpovídá ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. řádu, a to v míře více než dostatečné, přičemž své skutkové i právní závěry popsal v souladu s §125 odst. 1 tr. řádu v odůvodnění svého rozsudku. S důkazními a skutkovými odvolacími námitkami se pak podrobně vypořádal i odvolací soud. Státní zástupce přitom argumentaci soudů prvního i druhého stupně považuje za zcela přiléhavou a vyčerpávající, beze zbytku odpovídající povinnostem soudů pro hodnocení důkazů, při respektování zásad bezprostřednosti, ústnosti i vázanosti hodnocení důkazů. Dovolatelé v posuzované věci uplatnili především námitky, jejichž prostřednictvím napadli soudy zjištěný skutkový stav věci, tedy námitky, které pod uplatněný dovolací důvod nelze podřadit, pročež je státní zástupce ve svém vyjádření odmítl.
35. Uplatněným ani jiným zákonným dovolacím důvodům pak neodpovídají ani části dovolání, kterými obvinění brojí proti přísnosti uložených trestů. Obviněným totiž byla uložena kombinace trestů plně v rámci soudcovské individualizace, bez jakéhokoli vybočení z jejich zákonných výměr a se správnými odkazy na příslušná ustanovení trestního zákona. Navíc námitka nepřiměřenosti uloženého trestu nemůže být dle státního zástupce relevantně uplatněna v rámci žádného ze zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů.
36. Uplatněnému dovolacímu důvodu dle státního zástupce odpovídají pouze námitky obviněných J. a Š. o nedostatečném skutkovém podkladu pro identifikaci jejich spolupachatelských podílů na stíhaném jednání, popsaném pod body 1) a 2) výroku o vině rozsudku nalézacího soudu. Ty však státní zástupce odmítl, neboť krajský soud popsal skutkové závěry, povědomí i podstatu podílů na společných útocích v návětích obou bodů, a to včetně podrobného popisu jednotlivými obviněnými vykonávaných činností, zapadajících do souhrnu činností vykonávaných organizovanou skupinou osob, jejíž popis následuje. Tento popis skutkových okolností považuje státní zástupce za zcela dostatečný, pročež nemá pochybnost o tom, že prokazatelně došlo k naplnění jak znaků základní skutkové podstaty trestného činu podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, tak znaků kvalifikovaných skutkových podstat spáchání činu ve velkém rozsahu, ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech i v úmyslu získat pro sebe a jiného prospěch velkého rozsahu.
37. Za částečně odpovídající dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu pak státní zástupce označil námitky obviněné J. o nesprávné právní kvalifikaci jejího jednání coby pomoci ke zločinu podle §283 odst. 1, 3 písm. c), 4 písm. b) a c) tr. zákoníku, za užití §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, namísto přečinu podle §367 či §216 tr. zákoníku.
38. V reakci na tyto výhrady však státní zástupce konstatoval, že ke skutkovému popisu útoků uvedených pod body 1) a 2) výrokové části rozsudku nalézacího soudu se ve vztahu k osobě obviněné vztahuje údaj o společném záměru získat co nejvyšší majetkový prospěch a vědomí o jejím zapojení do činnosti organizované skupiny, směřující k nelegální výrobě pervitinu, jakož i k nelegální výrobě marihuany. Krajský soud rovněž dostatečně popsal aktivity obviněné, kterými umožnila zneužití jí formálně řízené společnosti k usnadnění a zastření trestné činnosti dalších obviněných, jimiž jsou skutkové okolnosti naplňující znaky usnadnění spáchání trestného činu spočívajícího ve výrobě omamných látek, a to opatřením nezbytných logistických prostředků a fyzickou výpomocí při nakládání se vstupními komponenty. Státní zástupce navíc podotkl, že obviněná J. nikterak nekonkretizovala, které znaky pomoci ke stíhanému zločinu neměly být jednáním popsaným ve výroku o vině naplněny, když pouze obecně poukazovala na teoretické možnosti jiného postihu v případě skutkových závěrů o menší míře její součinnosti.
39. Závěrem proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněných Z. J. , J. J. a I. Š. jako zjevně neopodstatněná odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu. Současně v souladu s §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu státní zástupce vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než jím navrhované rozhodnutí.
III.
Přípustnost dovolání
40. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda jsou všechna tři dovolání přípustná a zda vyhovují všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda byla podána v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, zda byla podána ve dvouměsíční zákonné lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnými osobami ve smyslu §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda všechna podání splňují obligatorní obsahové náležitosti upravené v §265f tr. řádu.
41. Po prostudování jednotlivých dovolání Nejvyšší soud shledal, že obvinění Z. J., I. Š. i J. J. všechna výše uvedená ustanovení trestního řádu respektovali, pročež předmětná dovolání vyhodnotil jako přípustná a vyhovující relevantním ustanovením trestního řádu, tzn. že nebyly shledány žádné skutečnosti bránící jejich věcnému projednání.
IV.
Důvodnost dovolání
42. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněnými uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaných ustanoveních zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
43. V souvislosti s obviněnými souhlasně uplatněným dovolacím důvodem Nejvyšší soud připomíná, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán tehdy, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Skutečnosti, které lze podřadit pod uvedený dovolací důvod, jsou již zcela jednoznačně uvedeny v judikatuře Nejvyššího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 11 Tdo 661/2017, ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 5 Tdo 104/2017, ze dne 9. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1258/2016) a Ústavního soudu (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
44. Dovolací soud na základě tohoto dovolacího důvodu zásadně nepřezkoumává a nehodnotí správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, tedy neprověřuje úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. řádu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Situace, na něž dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je třeba odlišovat od případů, kdy je napadené rozhodnutí založeno na nesprávných skutkových zjištěních. Jak bylo deklarováno mimo jiné i v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2019, sp. zn. 11 Tdo 74/2019, dovolací soud je vždy povinen vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je i vyjádřen zejména ve výrokové části odsuzujícího rozsudku, přičemž jeho povinností je zjistit, zda nižšími soudy provedené právní posouzení skutku je s ohledem na zjištěný skutkový stav v souladu se způsobem jednání, který je vyjádřen v příslušné skutkové podstatě trestného činu.
45. V případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu zákon vyžaduje, aby podstatu výhrad a obsah jím uplatněných dovolacích námitek tvořilo tvrzení, že nižšími soudy zjištěný skutkový stav věci, jež je popsán v jejich rozhodnutí, není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněná skutková zjištění nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu, jež byl dovolateli přisouzen. S poukazem na tento dovolací důvod tak obviněný namítá, že dotčený skutek buď vykazuje znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, jakož i rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 36/2004 Sb. rozh. tr.
46. Nejvyšší soud tedy v duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu zkoumal, zda dovolání obviněných Z. J. , I. Š. a J. J. splňují kritéria jimi uplatněného dovolacího důvodu. Po prostudování obsahu všech tří dovolání, jakož i připojeného spisového materiálu dospěl k závěru, že obviněnými uplatněné dovolací námitky odpovídají jimi uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu jen částečně. Dovolatelé totiž většinu svých námitek zaměřili proti provedeným důkazům, které je z trestné činnosti usvědčily, a v návaznosti na to i proti uloženému trestu. Nejvyšší soud však v postupu orgánů činných v trestním řízení neshledal žádného zásadního pochybení, které by zásadně zasáhlo do práva výše uvedených obviněných na spravedlivý proces.
V.
Dovolání obviněného Z. J.
47. Obviněný J. ve svém dovolání podřadil všechny vznesené výhrady pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V prvé řadě dovolatel vznesl výhrady proti provedeným důkazům, především proti tomu, že krajský soud při hodnocení provedených důkazů upřednostnil výpověď spolupracujícího obviněného P. Z., přestože podle jeho názoru stojí v extrémním rozporu s obsahem dalších ve věci provedených výpovědí a jiných důkazů. Vyjma toho při hodnocení ziskovosti produkované marihuany krajský soud vycházel z nejvyšší, nikoli nejnižší prodejní ceny. Odvolací soud pak s takovým postupem nalézacího soudu bez výhrad souhlasil. Následně dovolatel vznesl i celou řadu procesních námitek, ve kterých mimo jiné uvedl, že příkazy k odposlechům telekomunikačního provozu stejně jako ke sledování osob byly vydány místně nepříslušným Okresním soudem v Ostravě, dále že krajský soud na jeho výzvu v rámci hlavního líčení odmítl přehrát veškeré pořízené záznamy telekomunikačního provozu, přičemž mu nevyhověl ani v jeho návrzích na výslech osob, které měly svědčit v jeho prospěch, či dalších svědků, přičemž dodrženo nebylo ani pravidlo identifikace osob v rámci spolupachatelství, když nebyla zkoumána míra zavinění každého z obviněných. Nalézací soud rovněž zcela ignoroval jím předložený právní názor stran alternativní právní kvalifikace dotčeného jednání, neboť se k němu ve svém odůvodnění téměř nevyjádřil. Oba soudy mu přitom implicitně kladly za vinu i to, že nespolupracoval s orgány činnými v trestním řízení, v důsledku čehož mu byla uložena nepřiměřeně přísná kombinace více trestů.
48. V prvé řadě je nutné zdůraznit, že námitky, kterými dovolatel usiloval o zpochybnění v podstatě celého procesu dokazování, mají výhradně skutkovou či procesní povahu, pročež jsou v řízení před Nejvyšším soudem zcela irelevantní. V této souvislosti je totiž třeba připomenout, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem, který není určen k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování se nachází v řízení před soudem prvého stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat toliko soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, odst. 7 tr. řádu). Do skutkových zjištění soudů prvého a druhého stupně je vzhledem k zásadě dvouinstančního řízení Nejvyšší soud oprávněn zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje reálně existující extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými.
49. Krajský soud v Ostravě však – a to nejen ve věci obviněného Z. J. , ale i všech dalších dovolatelů – postupoval v souladu s §2 odst. 5, 6 tr. řádu, tedy zjistil skutkový stav tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který byl nezbytný pro jeho rozhodnutí. Provedené důkazy poté vyhodnotil podle svého vnitřního přesvědčení, založeného na pečlivém uvážení všech zjištěných okolností jednotlivě i v souhrnu a dospěl ke skutkovým závěrům, které z nich skutečně vyplynuly. Jak bylo již shora zmíněno, dovolací soud je vždy povinen vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je i vyjádřen ve výrokové části odsuzujícího rozsudku krajského soudu.
50. Nicméně vzhledem k tomu, že obviněný J. v odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku naznačil, že soudy nižších stupňů se při dokazování dopustily zásadních nedostatků, v důsledku kterých existuje mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními na straně jedné a z nich plynoucími hmotněprávními závěry na straně druhé zásadní nesoulad, přistoupil Nejvyšší soud k přezkumu provedeného dokazování, a to ve smyslu dovolatelem vznesených námitek. Pokud by totiž skutečně zjistil tak zásadní nesoulad, opravňovalo by jej to k zásahu do skutkových, potažmo hmotněprávních zjištění, neboť by skutečně bylo ohroženo právo obviněného na spravedlivý proces.
51. Krajský soud v Ostravě učinil závěr o vině obviněného Z. J. na podkladě celého komplexu důkazů, v němž velmi podstatné místo zaujímají výpovědi jednotlivých obviněných. Za zásadní z hlediska zmapování aktivit celé organizované skupiny nalézací soud zcela správně označil výpověď spolupracujícího obviněného P. Z., který svoji účast na ní zcela doznal a který také popsal celkový rozsah výroby pervitinu, role všech zapojených spoluobviněných (s výjimkou P. J., kterého neznal), stejně jako objasnil způsoby komunikace mezi nimi a obsah jednotlivých, sledováním zaznamenaných situací.
52. Obviněný Z. ve své výpovědi především potvrdil dominantní roli obviněného J. v organizované skupině na území České republiky, který veškerou svoji řídící činnost prováděl jeho prostřednictvím (tj. prostřednictvím obviněného Z.), aby tak eliminoval jakoukoli spojitost mezi svoji osobou a výrobou pervitinu. Obviněný Z. z páchané trestné činnosti usvědčil i další spoluobviněné, zejména I. Š., která zabezpečovala dovoz technologického zařízení, jakož i dovoz tablet s obsahem pseudoefedrinu, který po výrobě přechovávala a dále s ním podle pokynů obviněného J. prováděla požadované logistické úkony. Jmenovaný spoluobviněný přitom popsal rovněž skutečnost, že obviněná J. J. byla dostatečně obeznámena s existencí výrobny pervitinu stejně jako s organizací jeho výroby, přičemž se podrobně vyjádřil též k aktivitám dalších spoluobviněných, zejména J. F., V. H. H., T. D. V., V. L. B. a V. D. V.
53. S výpovědí spolupracujícího obviněného P. Z. přitom zcela korespondují i výpovědi obviněných P. J. a J. F. Obviněný P. J., kterému bylo rovněž přiznáno postavení spolupracujícího obviněného, taktéž doznal svoji účast na projednávané trestné činnosti, popsal roli obviněného V. H. H. jako dalšího organizátora a spoluinvestora, stejně jako role výrobců – obviněných V. L. B. a T. D. V.. Dále zprostředkoval důležité souvislosti týkající se celkového rozsahu výroby, prodejní cenu pervitinu i reálnou výši celkového zisku, přičemž objasnil i roli slovenských spolupachatelů, když v této souvislosti usvědčil i obviněnou Š. z dovozu komponentů pro výrobnu pervitinu do České republiky. Obviněný J. F. pak doznal svoji vědomou pomoc při výrobě pervitinu, kterou prováděl na žádost obviněného Z. prostřednictvím společnosti M. p., když do předmětné varny mimo jiné dodával toluen a aceton. Především však potvrdil, stejně jako obviněný P. Z., že výrobnu pervitinu skutečně provozoval obviněný Z. J. a tudíž, že pervitin byl vyráběn výhradně pro jeho osobu.
54. Výpovědi obviněných P. Z., P. J. a J. F. jsou přitom dostatečně podporovány i dalšími ve věci provedenými výpověďmi, zejména obviněných J. J., V. H. H., T. D. V., jakož i dalšími provedenými důkazy, které s nimi korespondují, ať jde o důkazy získané skrytým prověřováním nebo v rámci provedených domovních prohlídek a prohlídek jiných prostor a pozemků či zajištěnými v rámci trestního řízení na území Slovenské republiky, popř. opatřenými listinnými důkazy.
55. Pokud obviněný ve svém dovolání namítl, že výpověď spolupracujícího obviněného Z. není podporována žádnými dalšími důkazy, přičemž v některých ohledech je dokonce s nimi v rozporu, je dle Nejvyššího soudu třeba tuto argumentaci kategoricky odmítnout. Jak je zjevné, není totiž pravdou, že by výpověď obviněného P. Z. byla v extrémním rozporu s výpověďmi spoluobviněných J. F. a V. H. H., stejně jako s dalšími ve věci provedenými důkazy (ať již byly získány skrytým prověřováním schůzek dovolatele se spoluobviněnými či jejich vzájemnou telefonickou komunikací, nebo skutkovými zjištěními, která vyplynula z provedených domovních prohlídek a prohlídek jiných prostor a pozemků, jakož i z listinných důkazů, zejména ze znaleckých posudků a odborných vyjádření, včetně důkazů získaných ve Slovenské a Polské republice). Ze všech těchto důkazů naopak vyplynula vědomá a dobrovolná účast obviněného J. na spáchané trestné činnosti, včetně jejího organizování na území České republiky. Ačkoli je opakované popírání všech skutkových závěrů v rámci vedení obhajoby možné, a to i v rámci podaného dovolání, je nutné ve světle provedeného komplexu vzájemně se podpírajících usvědčujících důkazů takovou argumentaci odmítnout jako zcela vyvrácenou.
56. Druhá skupina výhrad pak zahrnuje námitky dovolatele ryze procesního charakteru. V podstatě všechny v podaném dovolání vznesené výhrady obviněný uplatnil již v průběhu hlavního líčení, stejně jako ve svém odvolání. I přesto, že soudy obou nižších stupňů se s nimi beze zbytku vypořádaly, dovolatel je znovu vznesl i ve svém dovolání, pročež se k nim Nejvyšší soud stručně vyjádřil.
57. Jde-li o příkazy k odposlechům telekomunikačního provozu či ke sledování osob, které byly vydány Okresním soudem v Ostravě, o kterém obviněný tvrdí, že byl místně nepříslušným, pak Nejvyšší soud tuto námitku obviněného odmítl. Soudy nižších stupňů zcela správně uvedly, že česká větev projednávané přeshraniční trestné činnosti byla prokázána především na území Moravskoslezského kraje. Pokud tedy příkazy k odposlechu telekomunikačního provozu i sledování osob byly vydány soudci Okresního soudu v Ostravě (částečně také soudci Okresního soudu ve Frýdku-Místku a Okresního soudu v Mostě), přičemž se současně jedná i o soud, v jehož obvodu se nachází Krajské státní zastupitelství v Ostravě, které bylo v dané věci ve fázi přípravného řízení činné a které podalo ke Krajskému soudu v Ostravě obžalobu, tak není žádných pochyb o tom, že právě Okresní soud v Ostravě byl v dané věci věcně a místně příslušným soudem k vydávání výše uvedených příkazů v rámci přípravného řízení.
58. Za významné procesní pochybení označil dovolatel Z. J. to, že Krajský soud v Ostravě odmítl během hlavního líčení přehrát veškeré pořízené záznamy telekomunikačního provozu s tím, že na počátku sice souhlasil s předložením jednotlivých datových nosičů se záznamy odposlechu, nicméně později žádal, aby mu jednotlivé hovory byly přehrány tak, aby na jejich podkladě mohl vyvracet tvrzení obviněného Z., což však bylo soudem prvního stupně zamítnuto.
59. Nejvyšší soud však v předloženém spisovém materiálu ověřil, že obviněným popisovaná situace se fakticky odehrála poněkud odlišně. Je pravdou, že krajský soud v průběhu hlavního líčení konaného dne 21. 12. 2018 předložil oběma přítomným procesním stranám předmětné nosiče s obrazovými a zvukovými záznamy, načež mohla každá z procesních stran v souladu s §213 odst. 2 tr. řádu požádat o přehrání kteréhokoli z nich. Pro tento účel také předsedkyně senátu krajského soudu podrobně informovala přítomné o tom, co který nosič obsahuje. Poté se v souladu s §213 odst. 2 tr. řádu dotázala státní zástupkyně i všech přítomných obviněných, zda žádají přehrání některého z předložených nosičů. Obviněný Z. J., stejně jako všichni ostatní přítomní obvinění přitom prohlásili, že jejich přehrání nežádají. Přesto dne 31. 1. 2019 doručil obhájce obviněného J. do datové schránky krajského soudu podání, ve kterém mimo jiné navrhl, aby byly odposlechy i videozáznamy přehrány v rámci hlavního líčení tak, aby se ke každému z nich mohl vyjádřit. Jelikož však byl již tento důkaz u hlavního líčení konaného dne 21. 12. 2018 řádně proveden (a to i vůči obviněnému Z. J.), krajský soud zcela správně tento důkazní požadavek odmítl. Změna postoje obviněného J. ke způsobu provedení určitého důkazu totiž nemůže představovat relevantní důvod pro jeho opakování. Takovou změnu by mohla odůvodnit pouze skutečnost, kdy by došlo v meziobdobí od provedení tohoto důkazu do současnosti k zásadní změně v důkazní či procesní situaci. Pakliže však k takovéto zásadní změně nedošlo, pak soud prvního stupně zcela správně tento požadavek obviněného odmítl.
60. Dovolatel v rámci svého mimořádného opravného prostředku rovněž namítl, že nalézací soud nevyhověl jeho návrhům na výslechy osob, ačkoli navrhoval vyslechnout svědky, kteří se na projednávané trestné činnosti měli podílet, jakož i svědky z řad zaměstnanců Generálního ředitelství cel a Celního úřadu pro Zlínský kraj, kteří jej ve vazbě navštívili z důvodu šetření jeho případné trestné činnosti daňového charakteru (týkající se nezdaněného tabáku). I k této námitce zaujal Nejvyšší soud odmítavé stanovisko, a to nejen z důvodu, že námitky proti porušení procesních předpisů stojí mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
61. Je pravdou, že každý obviněný má ve smyslu §2 odst. 5 tr. řádu nezpochybnitelné právo navrhovat u soudu na podporu svých stanovisek další důkazy. Nicméně soud, který daný případ projednává, je povinen každý takový návrh obviněného vyhodnotit, tedy posoudit věrohodnost nabízeného důkazu, stejně jako nezbytnost jeho provedení s ohledem na celkovou důkazní situaci ve věci. A pokud tento soud vyhodnotí navrhovaný důkaz jako nadbytečný, je povinen jeho provedení odmítnout a toto odmítnutí odůvodnit, což také krajský soud ve vztahu k obviněnému J. velmi podrobně učinil v bodě 158 odůvodnění svého rozhodnutí. Proto nejen nalézací, ale ani odvolací soud nepochybily, pokud po logické úvaze odmítly provést výslechy obviněným navržených svědků, jejichž svědectví by předmětnou trestnou činnost nepomohla nikterak objasnit. Naopak provedením takového důkazu by se oba soudy provinily proti zásadě rychlosti řízení. S ohledem na právě uvedené tak ani obviněným popisovaným postupem nebyl tento dovolatel zkrácen na svých procesních právech.
62. Rovněž v námitce, že krajský soud ignoroval dovolatelem předložený právní názor stran alternativní právní kvalifikace dotčeného jednání, neboť se k němu „téměř vůbec nevyjádřil“, Nejvyšší soud nespatřuje porušení práva na obhajobu nebo práva na spravedlivý proces. Krajský soud v Ostravě v odůvodnění svého rozsudku velmi pečlivě vyhodnotil celou důkazní situaci a v návaznosti na ni dostatečně objasnil i svůj hmotněprávní názor na celou projednávanou trestnou činnost. Je tedy zcela logické, že dovolatelem předložený alternativní právní názor stran případné právní kvalifikace dotčeného jednání nalézací, a poté ani odvolací soud nezastává. Je rovněž pochopitelné, že ve věci, v níž oba soudy projednávaly zvláště rozsáhlou trestnou činnost organizované skupiny čítající dvanáct osob a působící na území tří států (přičemž odůvodnění jejich rozhodnutí zahrnuje 128 stran v případě krajského soudu a 65 stran v případě vrchního soudu), byly ve vyjádření se k této obviněným vznesené námitce struční. Podstatnou je však skutečnost, že ani v tomto ohledu nedošlo k poškození procesních práv dovolatele, zejména jeho práva na spravedlivý proces.
63. Ve svém dovolání obviněný neusiloval pouze o zpochybnění výroku o vině, nýbrž atakoval i výrok o trestu, když uložený nepodmíněný trest odnětí svobody vyhodnotil jako nepřiměřeně přísný, a to jak ve vztahu k jeho osobě, tak i k okolnostem projednávaného případu. Ve stejném duchu označil za necitlivý i souběžně uložený trest propadnutí části majetku. Soustavu trestů, kterou mu uložil krajský soud, přitom dovolatel odmítá i z toho důvodu, že nalézací podle jeho názoru nerespektoval zásady pro ukládání trestu uvedené v §38 a §39 tr. zákoníku.
64. Nejvyšší soud však byl nucen i tuto námitku obviněného jednoznačně odmítnout. Především je namístě připomenout, že proti výroku o trestu lze vznášet výhrady pouze s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu. Právě tento dovolací důvod předpokládá, že dovolatel namítne, že mu byl uložen druh trestu, který zákon nepřipouští nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou trestním zákoníkem. Na tento dovolací důvod však obviněný J. ve svém podání neodkázal. Zároveň je nutné zdůraznit, že pokud byl obviněný Z. J. ve smyslu §283 odst. 4 tr. zákoníku ohrožen nepodmíněným trestem odnětí svobody v rozmezí od deseti do osmnácti let a Krajský soud v Ostravě mu uložil trest odnětí svobody ve výměře šestnácti roků, nebyl mu uložen druh trestu, ani trest ve výměře mimo zákonem stanovenou trestní sazbu. Toho si byl obviněný nejspíš dobře vědom, pročež svoji námitku podřadil pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Nicméně s odkazem na tento dovolací důvod nelze relevantně vznášet námitky spočívající v dovolatelově nespokojenosti s výší či přísností uloženého trestu. To, že obviněný i v tomto stadiu trestního řízení subjektivně pociťuje uložený trest jako nepřiměřeně přísný, a že o jeho výši dále vede polemiku, je z hlediska nejen uplatněného, ale i z hlediska všech zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů již zcela irelevantní.
65. Navíc oba soudy nižších instancí obecné zásady pro ukládání trestů, jak vyplývají z ustanovení §38 i §39 tr. zákoníku, při ukládání trestu jednoznačně respektovaly, o čemž svědčí odůvodnění rozsudku krajského soudu v bodě 173, stejně jako odůvodnění usnesení vrchního soudu v bodě 116. Při ukládání trestů bylo bez důvodných pochybností prokázáno, že obviněný Z. J. byl vůdčí osobností dané mezinárodní organizované skupiny, a to jak v případě výroby a prodeje pervitinu, tak v případě pěstovaného konopí a následně vyráběné marihuany. V obou případech dovolatel prokazatelně stál na vrcholu celé organizační struktury, tzn. že byl nejen vůdčí osobností a investorem, ale i osobou, u které končila (či měla skončit) veškerá vyprodukovaná droga.
66. Stejně tak se oba soudy nižších stupňů správně zabývaly existencí polehčujících či přitěžujících okolností, když shodně konstatovaly, že dovolateli nepolehčuje žádná okolnost ve smyslu §41 tr. zákoníku, ale ve smyslu §42 tr. zákoníku mu významně přitížilo, že projednávanou trestnou činnost páchal po delší dobu, ze ziskuchtivosti a v rozsahu, který nalézací soud označil za „ohromující“. Rozsah páchané trestné činnosti totiž významně překročil míru běžně páchané drogové trestné činnosti, když podle výroku soudu prvního stupně „dosáhl takřka průmyslové výroby“, a to nejen co do plánovaného, ale i co do reálně dosaženého výnosu, byť původního záměru jistě bylo dosaženo pouze zčásti. Současně nebylo možné pominout ani skutečnost, že obviněný J. se během popsaných drogových aktivit dopustil také přečinu nedovoleného ozbrojování. Za podstatné lze označit i to, že v průběhu trestního řízení neprojevil žádné známky lítosti či sebereflexe, přičemž ani v minulosti nežil řádným životem, resp. má určité sklony k delikventnímu jednání (byť ohledně jeho předchozích čtyř odsouzení, vykazovaných v opise z evidence Rejstříku trestů, se na něho hledí jako by odsouzen nebyl). Lze tedy souhlasit s nalézacím soudem, že i vzhledem k věku obviněného (kterému je ke dni vydání tohoto usnesení 51 let, takže vývoj a zrání jeho osobnosti jsou již ukončeny) je výrazná náprava dovolatele prakticky iluzorní. S ohledem na míru účasti obviněného na spáchané trestné činnosti, jakož i množství všech vyprodukovaných drog, se proto skutečně jeví uložený trest odnětí svobody ve výměře šestnácti let jako přiměřený a spravedlivý.
67. Mimo nepodmíněného trestu odnětí svobody uložil krajský soud obviněnému jako tresty vedlejší i trest propadnutí části majetku a trest propadnutí věci. Propadnutí části majetku se přitom vztahuje k finanční hotovosti v různých měnách, které byly zajištěny při domovní prohlídce i při prohlídce jiných prostor, jakož i částce, kterou dovolatel získal prodejem motocyklu zn. Bombardier Outlander 800 MAX XTE, RZ XY. Trest propadnutí věci pak byl obviněnému J. rovněž uložen ve vztahu k věcem v jeho vlastnictví, které využíval jako nástroje při páchání drogové trestné činnosti či nedovoleného ozbrojování. Nejvyšší soud při svém přezkumu ověřil, že pro uložení těchto druhů trestů byly splněny veškeré zákonné podmínky, pročež nelze ani uložení těchto trestů považovat za nepřiměřeně přísné. Za tohoto stavu jsou také námitky obviněného, že necitlivým rozhodnutím soudu je ohroženo bydlení jeho dětí či že tyto nedisponují žádnými prostředky, neboť majetek společnosti M. p. propadl státu, zcela irelevantní.
68. Nespokojenost obviněného J. vyplývá mimo jiné i z toho, že mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody, který je jedním z nejpřísnějších trestů, které byly v dané trestní věci uloženy (vyjma trestů uložených spoluobviněným V. H. H. a T. D. V.). Nicméně předmětný druh i výše trestu zcela přesně odpovídá zjištěným a důkazně prokázaným skutkovým zjištěním, pročež Nejvyšší soud neshledal mezi uloženým trestem obviněnému J. ve vztahu k trestům uloženým ostatním obviněným žádnou disproporci. Lze tedy shrnout, že všechny uložené tresty zcela správně odrážejí postavení i zapojení všech obviněných do prokázané trestné činnosti, samozřejmě s výjimkou obviněných P. Z. a P. J., kteří svého jednání účinně litovali, a vzhledem k jejich významnému zapojení do vyšetřování trestné činnosti jim bylo přiznáno postavení spolupracujících obviněných, v důsledku čehož jim byl uložen nepodmíněný trest za použití moderačního ustanovení §58 odst. 4 tr. zákoníku (ve znění účinném do 30. 9. 2020).
69. V souvislosti s uloženým trestem namítl obviněný také to, že je mu nalézacím soudem „implicitně“ kladeno k tíži, že nespolupracoval s orgány činnými v trestním řízení a svého činu nelitoval.
70. Nejvyšší soud však ověřil, že krajský soud rozhodně nepřihlédl k tomu, že obviněný nespolupracoval s orgány trestního řízení jako k přitěžující okolnosti. Tuto skutečnost pouze konstatoval v souvislosti se zvolenou procesní taktikou v konfrontaci s usvědčující výpovědí spolupracujícího obviněného P. Z. (viz bod 146 odůvodnění odsuzujícího rozsudku). Pokud se však nalézací soud výslovně zmínil o tom, že dovolatel J. „neprojevil žádné známky uvědomění si závažnosti, ani možných následků svého jednání a neprojevil ani náznak sebereflexe, a pokud projevil v průběhu trestního řízení nějakou lítost, jednalo se výhradně o lítost nad sebou samým“ , jde pouze o soudní úvahy ve vztahu k možnostem jeho nápravy a resocializace, k nimž je povinován ustanovením §39 tr. zákoníku. Nicméně krajský soud si byl dostatečně vědom toho, že není oprávněn zpochybňovat právo obviněného na volbu způsobu své obhajoby, což koneckonců sám výslovně konstatoval (viz bod 173 odůvodnění jeho rozhodnutí). Za situace, kdy dovolatel soudu prvního stupně podsouvá to, co ve svém rozhodnutí vůbec nevyjádřil, a od čehož následně dovolatel sám spekulativně odvíjí své úvahy o údajném porušení základních procesních zásad (ať jde o zásadu presumpce neviny či zásadu zákazu sebeobviňování garantované v čl. 37 odst. 1 a čl. 40 odst. 2 až 4 Listiny základních práv a svobod), nelze než takovýto postup označit za zjevně nekorektní.
71. Pod dovolatelem uplatněný dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu naopak lze (byť s jistou mírou benevolence) podřadit námitku nesprávného hmotněprávního posouzení skutku stran nedostatečného skutkového podkladu pro identifikaci podílů jednotlivých obviněných v rámci spolupachatelství ve smyslu §23 tr. zákoníku, když takový výrok označil za neúplný, nejasný, a proto také nepřezkoumatelný.
72. Obecně platí, že popis skutků (spočívající ve způsobu jejich spáchání) musí být uveden vždy tak, aby jednotlivé části odpovídaly příslušným znakům skutkové podstaty trestného činu, kterým byl obviněný uznán vinným. Skutková věta představuje úplné slovní vyjádření posuzovaného skutku tak, aby obsahoval všechny relevantní okolnosti z hlediska použité právní kvalifikace. Vždy je tedy nutné v tzv. skutkové větě výroku o vině vyjádřit všechny skutečnosti, které jsou důležité z hlediska příslušné skutkové podstaty žalovaného trestného činu. V této souvislosti je však nutné vzít v úvahu taktéž skutečnost, že v případě, že v rámci projednávané trestné činnosti některý z obviněných využil svého práva nevypovídat, nemohou být některé detaily trestné činnosti popsány dostatečně konkrétně. To však nesnižuje hodnotu provedeného dokazování, ani popis skutku, pokud obsahuje všechny zákonné znaky projednávaného trestného činu.
73. Nejvyšší soud v rámci svého přezkumu ověřil, že skutková věta zejména v návětích obou projednávaných skutků popsaných pod body 1) a 2) zcela dostatečně identifikuje všechny obviněné, kteří se v rámci spolupachatelství zapojili do páchané trestné činnosti, včetně pečlivého popisu míry jejich individuálního zapojení do této činnosti. Popisy obou skutků proto nelze hodnotit jako vadné, neboť jednoznačně obsahují všechny klíčové zákonné znaky trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy (tj. objektivní i subjektivní stránku, včetně příčinné souvislosti mezi jednáním a následky trestné činnosti) v míře, v jaké se všichni zúčastnění zapojili do přípravy, výroby i distribuce pervitinu, stejně jako do pěstování a následného sušení konopí, samozřejmě za účelem dosažení zisku z jejich následného prodeje. Naplnění všech zákonných znaků zcela jasně vyplynulo i z odůvodnění rozhodnutí obou nižších soudů, když je nutné akcentovat i to, že obvinění nebyli jenom prostí spolupachatelé, ale své vzájemné činnosti koordinovali ve vyšší formě trestné součinnosti – v organizované skupině s přeshraničním dosahem. Z těchto důvodů tak Nejvyšší soud i tuto námitku obviněného odmítl, a to jako zjevně neopodstatněnou.
74. Další výhradou, kterou lze s ohledem na zákonem vymezené dovolací důvody s jistou mírou shovívavosti akceptovat, je námitka dovolatele obsažená v jeho doplňujícím dovolání, ve které brojí proti hodnocení ziskovosti vyrobené a usušené marihuany. Dovolatel namítl, že nalézací soud vycházel „z nejvyšších zjištěných prodejních cen namísto nejnižších“. V tomto ohledu obviněný spekuluje, že „pokud by soud vycházel z nejnižších cen, dospěl by k závěru o nižším prospěchu, v důsledku čehož by došlo i ke zmírnění právní kvalifikace“. Tutéž námitku vznesl i v případě výroby pervitinu, kdy se podle jeho náhledu nalézací soud nezabýval náklady na výrobu této drogy, ačkoli je měl zohlednit.
75. Otázkou množství i chemické čistoty vyprodukovaného pervitinu, jakož i marihuany, se však nalézací soud velmi podrobně zabýval v rámci rozboru rozsahu spáchané trestné činnosti. V návaznosti na to pak vyhodnotil i finanční výnos jako velmi důležitou okolnost spáchané trestné činnosti, neboť právě čistý profit byl hnacím motivem i cílem celé organizované skupiny.
76. Krajský soud v Ostravě při stanovení zisku ve vztahu ke skutku popsanému pod bodem 1) zcela správně vycházel z ceny, za kterou byl pervitin prokazatelně odkoupen na černém trhu. Při stanovení výsledné částky soud zcela přiléhavě vycházel z konstantní judikatury Nejvyššího soudu, ve které bylo nejednou akcentováno, že v rámci čistého zisku, za který byl vyrobený pervitin prodán, je nutné vždy zohlednit prokazatelně vynaložené náklady spojené s obstaráním vstupních komponentů (zejména tablet s obsahem pseudoefedrinu, nutných chemikálií i laboratorního zařízení) i samotnou výrobou drogy (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. 3 Tdo 496/2008, nebo ze dne 22. 2. 2005, sp. zn. 7 To207/2005).
77. Ze znaleckého posudku Kriminalistického ústavu Praha z oboru kriminalistika, odvětví chemie, fyzikální chemie a elektrotechnika ze dne 11. 5. 2018, č. j. KÚP 9975-1/ČJ-2017-2306PC, vyplynul závěr, že minimální množství vyprodukovaného pervitinu za sledované období dosáhlo množství 130 kg této drogy. Přitom 1 kg metamfetaminu byl na černém trhu prodáván minimálně za částku 500.000 Kč za 1 kg. Náklady na výrobu nalézací soud nemohl přesně vyčíslit, neboť pořízení surovin a chemikálií, stejně jako odměnu vyplácenou vietnamským výrobcům a kurýrovi T. K. nebylo z provedených důkazů možné přesně určit (vyčíslit). Nicméně pokud obvinění získali prodejem 130 kg pervitinu částku cca 65.000.000 Kč, a od této částky soud odečetl náklady, které se pohybovaly řádově ve statisících Kč, tak závěr, že výsledný čistý zisk se pohyboval nad hodnotou více než 50.000.000 Kč, je nezpochybnitelný. Naproti tomu velmi neurčitou a ničím nepodloženou námitku obviněného, že soud do výsledné částky započítal údajně nejvyšší prodejní cenu dané drogy, nelze v hodnocení výše uvedených důkazů ve prospěch dovolatele nikterak zohlednit.
78. Nalézací soud rovněž žádným způsobem nepochybil, pokud k prokázání ceny marihuany v rámci skutku popsaného pod bodem 2), za kterou mohla být prodána na černém trhu (v situaci, kdy se ani nepodařilo důkazně zjistit přesnou prodejní cenu), vyšel z Výroční zprávy Národní protidrogové centrály za rok 2017 a z Výňatku z Výroční zprávy Národního monitorovacího střediska pro drogy a závislosti z téhož roku (č. l. 9004 až 9017/34). Z těchto materiálů vyplynulo, že průměrná cena marihuany se v roce 2017 pohybovala mezi částkami 150 až 160 Kč za 1 gram. Ačkoli je prokázáno, že v Moravskoslezském kraji se cena pouličního prodeje pohybovala kolem 200 Kč, krajský soud zcela správně vycházel v duchu zásady in dubio pro reo z celorepublikového průměru 160 Kč za 1 gram marihuany, když však akcentoval i prokázanou zvyklost, a navíc zohlednil i zaužívanou praxi, kdy při jednorázovém odběru marihuany ve větších množstvích se obvyklá cena drogy pohybuje ještě níže, zpravidla kolem 80.000 Kč za 1 kg. Prostým výpočtem tak Krajský soud v Ostravě vynásobil množství 19.090 kg marihuany částkou 80.000 Kč, aby dospěl k výslednému profitu ve výši 1.527.200 Kč. Od této částky pak zcela správně odečetl náklady nezbytné na vybavení pěstírny, které byly objektivizovány znaleckým posudkem z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady (vypracovaným znalkyní Ing. Ninou Vlčkovou) v částce 439.207 Kč, a dále i náklady na spotřebovanou energii, vodu, naftu na vytápění v průběhu prvního pěstebního cyklu, stejně jako náklady na stavební úpravy, náklady na pořízení sazenic, zeminy a hnojiv. Tyto výdaje dle prokázaných skutečností nepřesáhly částku 1.000.000 Kč, pročež celková výše čistého zisku, kterého obvinění chtěli výrobou marihuany dosáhnout, rozhodně překročila částku 500.000 Kč. Dané vyčíslení je přitom možné označit za odhad velmi střízlivý, resp. vyčíslený v duchu zásady v pochybnostech ve prospěch obviněného. S tím pak souvisí i odmítnutí námitek dovolatele na jejich zohlednění v použité právní kvalifikaci dotčeného jednání. S přihlédnutím k obrovskému rozsahu spáchané trestné činnosti se však ani tento pokus o zpochybnění ziskovosti celého „podnikání“ nemohl setkat s procesním úspěchem, pročež i tyto relevantní hmotněprávní námitky obviněného Nejvyšší soud odmítl jako zjevně neopodstatněné.
VI.
Dovolání obviněné I. Š.
79. Obviněná I. Š. ve svém dovolání podřadila všechny vznesené výhrady pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Podle jejího názoru nalézací soud dospěl k nesprávné právní kvalifikaci jejího jednání, neboť neprověřil výpověď spolupracujícího obviněného P. Z. z hlediska dalších provedených důkazů a navíc si z této výpovědi vybral jen ty části, které svědčí v její neprospěch. Krajský soud v rámci provedených důkazů přihlédl i ke skutkovým zjištěním, které vyplynuly z protokolů z domovních prohlídek, a to přesto, že přiznal, že vykazují určité nedostatky. Nalézací soud se rovněž nevypořádal s obhajobou obviněné, když nevyvrátil její tvrzení týkající se dovozu tabáku, čímž došlo k porušení procesní zásady presumpce neviny, jakož i zásady in dubio pro reo. Z hlediska uložených trestů dovolatelka namítla, že jí nalézací soud implicitně přičetl k tíži to, že nespolupracovala s orgány činnými v trestním řízení a nad svým jednáním neprojevila lítost. V závěru svých námitek zdůraznila, že skutková zjištění obou nižších soudů jsou v zásadním nesouladu s provedenými důkazy i právními závěry, čímž došlo k nepřípustné justiční svévoli i porušení zásad materiálního právního státu.
80. I v případě dovolatelky Š. je nutné nejprve akcentovat, že vznesenými námitkami tato obviněná usilovala o zpochybnění klíčové části dokazování. Její námitky však ve své většině mají skutkovou či procesní povahu, v důsledku čehož jsou v řízení před Nejvyšším soudem zcela irelevantní. Jak totiž bylo uvedeno výše, dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který není určen k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně je Nejvyšší soud oprávněn zasáhnout jen tehdy, pokud to odůvodní extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. Nicméně vzhledem k výhradám obviněné o porušení standardů spravedlivého procesu, práva obviněné na spravedlivý proces i o údajném porušení zásad materiálního právního státu, Nejvyšší soud její námitky přezkoumal.
81. Námitku obviněné, že krajský soud při hodnocení provedených důkazů nekriticky favorizoval výpověď spolupracujícího obviněného P. Z. na úkor ostatních ve věci provedených skutkových zjištění, což mělo mít dopad i v hmotněprávní oblasti, Nejvyšší soud odmítl. Jak totiž vyplynulo z předloženého spisového materiálu, napadenou výpověď spolupracujícího obviněného P. Z. krajský soud zkoumal velmi pečlivě, když předmětná tvrzení důkladně prověřoval s výpovědí spolupracujícího obviněného P. J. a obviněného J. F., a dále s výpověďmi obviněných J. J., V. H. H. a T. D. V., které spolu navzájem plně korespondují. Ve svých úvahách nalézací soud zohlednil další skutková zjištění, která vyplynula z důkazů získaných skrytým prověřováním, eventuálně získaných v rámci provedených domovních prohlídek a prohlídek jiných prostor a pozemků, či zajištěnými v rámci trestního řízení na území Slovenské republiky, popř. opatřenými ve formě listinných důkazů, aby následně konstatoval, že výpověď výše uvedených spolupracujících obviněných jsou věrohodné a navzájem souladné.
82. Obviněná I. Š. v rámci podaného dovolání v podstatě popřela jakoukoli účast na výrobě pervitinu, když popřela jak převoz tablet s obsahem pseudoefedrinu, tak transport laboratorních komponentů pro výrobu této drogy. Návštěvy zemědělského družstva P. Č. odůvodnila nákupem ovcí, masa, krmiv a tabáku, přičemž právě překládáním pytlů s tabákem se hájila ve vztahu k zadokumentovanému předávání pytlů s diskutovaným obsahem. Ve vztahu k výrobě marihuany se přiznala pouze k tomu, že pro obviněného Z. J. na své zahradě vypěstovala 19 kusů rostlin konopí, stejně jako k tomu, že na jeho žádost ve svém bydlišti přechovávala 4 sudy s usušeným konopím, o kterém se domnívala, že je pouze technické. Aktivní podíl na sušení konopí v domě J. z první sklizně rovněž popřela. Je tedy zjevné, že výpověď obviněné Š. koresponduje s výpovědí spoluobviněného J..
83. Vzhledem k tomu, že však byla důkazně vyvrácena obhajoba obviněného J., byla v jednom sledu odmítnuta jako s ní korespondující i výpověď obviněné Š. V této souvislosti je pak logická námitka obviněné, že řada výroků obviněného P. Z. je v extrémním rozporu s výroky obviněného Z. J. , popř. s výroky dalších spoluobviněných. Klíčovým je však to, že krajský soud velmi pečlivě odůvodnil, z jakých důvodů uznal výpověď spolupracujícího obviněného P. Z. (stejně jako spolupracujícího obviněného P. J. a dalších svědků) za věrohodnou, a proč naopak neuvěřil obhajobě obviněného J. a s ní souladné výpovědi obviněné Š.
84. Jmenovaná dovolatelka v rámci svých procesních námitek upozornila rovněž na to, že během hlavního líčení vznesla námitku procesní nepoužitelnosti protokolů z domovních prohlídek, a to s ohledem na to, že vykazují zjevné nedostatky. Rovněž nebylo postaveno najisto, zda během předmětných prohlídek byl či nebyl pořízen videozáznam. Tato pochybení podle jejího tvrzení přiznal i krajský soud, zároveň k nim však dodal, že údajně nejsou nikterak zásadní, s čímž dovolatelka nesouhlasí.
85. Ze spisového materiálu Nejvyšší soud ověřil, že časové údaje uvedené v protokolu o provedení domovní prohlídky opravdu nekorespondují s časy uvedenými v jednotlivých protokolech o provedených prohlídkách. Tyto drobné nesrovnalosti však krajský soud zhojil výslechem vrchní komisařky Policie ČR, NPC SKPV, Expozitura Ostrava, M. H. (viz bod 60 odůvodnění odsuzujícího rozsudku), která při uvedených prohlídkách vykonávala funkci vedoucí skupiny a soudu potvrdila, že předmětné úkony byly prováděny v rámci jednoho časového úseku. Pokud na jednotlivých protokolech figuruje různý čas, jedná se pouze o formální nedostatek v podobě písařské chyby. Tato skutečnost tedy skutečně nemůže mít vliv na samotnou zákonnost prohlídek, ani na procesní použitelnost při prohlídkách zajištěných důkazů. K námitce pořízení či nepořízení videodokumentace z provedené domovní prohlídky v bydlišti obviněné Š. si pak krajský soud vyžádal vyjádření policejního orgánu, jenž prohlídku prováděl. Ze sdělení Policie ČR, NPC SKPV, Expozitura Ostrava ze dne 15. 1. 2019 (č. l. 8652/33) vyplynulo, že videozáznam při uvedené domovní prohlídce vyhotoven nebyl. V protokole o domovní prohlídce je sice uvedeno, že videozáznam byl vyhotoven, nicméně se jedná o tzv. offline formulář ETŘ, který tuto položku má takto přednastavenu. Jak vedoucí realizační skupiny, která tuto prohlídku prováděla, tak vyšetřovatel, který protokol na místě zpracovával, však upřesnili, že videozáznam pořízen nebyl. Standardně se při provádění prohlídek pořizuje pouze fotodokumentace, zatímco videozáznam se pořizuje pouze u složitějších prohlídek. Za tohoto stavu tak Nejvyšší soud i tuto námitku obviněné kategoricky odmítl.
86. Dovolatelka vznesla rovněž námitku, že jí nalézací soud implicitně přičetl k tíži to, že nespolupracovala s orgány činnými v trestním řízení a svého jednání nelitovala. Takový závěr soudu je však podle jejího názoru porušením zásady zákazu sebeobviňování i zásady presumpce neviny.
87. Podobně jako u spoluobviněného Z. J. , tak ani v případě dovolatelky I. Š. Nejvyšší soud nezjistil, že by krajský soud k této okolnosti přihlížel jako k okolnosti přitěžující. Krajský soud konstatoval, že role obviněné v rámci organizované skupiny nebyla nikterak zanedbatelná, když zajišťovala dovoz technologického zařízení i tablet s obsahem pseudoefedrinu ze Slovenska, vypomáhala s uschováváním vyrobeného pervitinu ve svém bydlišti, stejně jako se podílela na výrobě marihuany sušením konopí a jejím dalším zpracováním. Při výčtu přitěžujících okolností krajský soud dále konstatoval, že obviněná páchala trestnou činnost ze ziskuchtivosti, po delší dobu a že spáchala více trestných činů, pročež jí byl ukládán trest úhrnný. O tom, že by jí krajský soud přičetl k tíži, že nespolupracovala s orgány činnými v trestním řízení a neprojevila nad svým jednáním lítost, není v rozsudku Krajského soudu v Ostravě žádná zmínka. Námitkou údajného „implicitního“ přičtení této skutečnosti k tíži obviněné, se tak dovolatelka dopustila prosté spekulace, která je nepravdivá, manipulativní a zcela nekorektní.
88. Ve svém dovolání obviněná Š. napadla i skutečnost, že odvolacímu soudu předložila k posouzení skutkových i právních závěrů soudu prvního stupně alternativní právní argumentaci, ke které se tento soud téměř nevyjádřil a pouze konstatoval, že mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé neshledal žádný rozpor. Skutečnost, že odvolací soud v podstatě převzal (podle obviněné) zcela nesprávné závěry soudu prvního stupně, pak obviněná označila za projev „justiční libovůle“.
89. Nejvyšší soud však konstatuje, že odvolací soud řádně přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně a s námitkami obviněné Š., stejně jako s námitkami ostatních obviněných, se řádně a velmi podrobně vypořádal. Praxe, kdy si odvolací soud osvojí důvody napadeného rozhodnutí nalézacího soudu a ve svém rozhodnutí na ně buď zcela anebo zčásti odkáže, není v rozporu s trestním řádem, ani s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva či Ústavního soudu. Tato premisa samozřejmě platí v situaci, kdy nadřízený soud napadené rozhodnutí na základě argumentů uvedených v opravném prostředku skutečně přezkoumal (k tomu např. rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci García Ruiz proti Španělsku nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. I. ÚS 31/12). Pokud tedy Vrchní soud v Olomouci shledal v rámci svého přezkumu obviněnou podaného odvolání napadený odsuzující rozsudek krajského soudu správným a jeho s argumentací se plně ztotožnil, a naopak dospěl k závěru o nedůvodnosti opakovaných výhrad obviněné, nelze mu nikterak vytýkat, že pasáže odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně ve svém rozhodnutí znovu neopakoval, nebo je jen stručně zhodnotil, a s jeho závěry se „pouze“ ztotožnil.
90. Samotná nespokojenost dovolatelky s hodnocením jednotlivých důkazů, s učiněnými skutkovými zjištěními a ve vazbě na ně také s hmotněprávním hodnocením projednávaných skutků, potažmo zamítnutím jejího odvolání, ještě neznamená, že závěry soudů prvního a druhého stupně jsou vadné, resp. že skutková zjištění jsou v rozporu (natož v extrémním) s provedenými důkazy, pročež došlo k porušení pravidel spravedlivého procesu. Za tohoto stavu tedy Nejvyšší soud výše uvedené polemické námitky obviněné Š. odmítl.
91. Rozhodně tedy nelze souhlasit s tvrzeními obviněné, že nalézací soud dospěl k nesprávné právní kvalifikaci obou jí přisouzených skutků z důvodu, že neprověřil výpověď spolupracujícího obviněného P. Z. z hlediska dalších provedených důkazů. A už vůbec není pravdou to, že by si z této výpovědi vybral jen ty části, které svědčí v její neprospěch, kterak obviněná tvrdí. Je to naopak dovolatelka I. Š., která s důkazy pracuje selektivně, účelově si vybírá pouze ty skutečnosti, o kterých se domnívá, že svědčí v její prospěch, a přitom dlouhou řadu usvědčujících skutkových zjištění záměrně přehlíží, nebo je přímo popírá, a to bez jakéhokoli vztahu k důkazní situaci. To se konec konců týká i její námitky založené na tvrzení, že odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí nevyvrátil její obhajobu týkající se dovozu tabáku, čímž měl porušit zásadu presumpce neviny i zásadu in dubio pro reo. Nejvyššímu soudu přitom nezbývá než konstatovat, že dovolatelka buď ve svém podání účelově fabuluje anebo takticky přehlédla, že soud prvního stupně se i k této její výhradě obšírně vyjádřil, a to v bodě 145 odůvodnění svého rozhodnutí.
92. V rámci dovolatelkou uplatněného dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze jako relevantní vyhodnotit pouze námitku nesprávného hmotněprávního posouzení jí přisouzených skutků stran nedostatečné identifikace jejího podílu coby člena organizované skupiny v rámci spolupachatelství ve smyslu §23 tr. zákoníku.
93. Podobně jako u dovolatele J. Nejvyšší soud ověřil, že skutková věta v návětích obou projednávaných skutků zcela dostatečně identifikuje aktivní podíl obviněné Š. na spáchané trestné činnosti. Popisy skutků uvedené pod body 1) a 2) výrokové části rozsudku krajského soudu obsahují všechny klíčové zákonné znaky trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy (tj. objektivní i subjektivní stránku, včetně příčinné souvislosti mezi jednáním a následky trestné činnosti) v míře, v jaké se obviněná Š. zapojila do přípravy, výroby i skladování pervitinu, stejně jako do pěstování a následného sušení konopí, samozřejmě za účelem dosažení zisku z jejich následného prodeje. Naplnění všech zákonných znaků dané skutkové podstaty přitom zcela jasně vyplynulo též z odůvodnění rozhodnutí obou soudů nižších stupňů, pročež Nejvyšší soud i tuto námitku obviněné odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
94. S výjimkou posledně jmenované námitky hmotněprávního charakteru však Nejvyšší soud konstatuje, že dovolatelka I. Š. Nejvyššímu soudu adresovala především své pochybnosti o správnosti skutkových zjištění, a to za účelem dosažení zrušení předmětných rozhodnutí nižších soudů a vrácení věci k novému projednání. Takový postup však nemohl být Nejvyšším soudem akceptován, neboť obviněná subsumovala uplatněné námitky pod důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu pouze formálně. Ve skutečnosti však nemohla takto postavenou argumentaci podřadit pod žádný dovolací důvod, neboť pochybnosti o správnosti skutkových zjištění zákonodárce v tomto stadiu řízení jako důvod dovolání neumožňuje.
VII.
Dovolání obviněné J. J.
95. Dovolatelka J. J. napadla usnesení odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně, a to v celém jejich rozsahu, z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obviněná především namítla, že ani v jednom ze dvou skutků, kterými byla uznána vinou, fakticky nenaplnila skutkovou podstatu trestného činu pomoci ke zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy, za který byla odsouzena. Podle jejího názoru měly být oba skutky právně kvalifikonány jako jiné trestné činy. V důsledku toho je přesvědčena o tom, že mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé je zřejmý extrémní nesoulad.
96. Z hlediska vedení obhajoby nebylo možné přehlédnout, že obviněná v průběhu trestního řízení zásadně změnila postoj k projednávané trestné činnosti. Tu v přípravném řízení popírala, avšak v závěru hlavního líčení svoji procesní taktiku změnila a k projednávané trestné činnosti se plně doznala, čímž pomohla usvědčit všechny spoluobviněné, s nimiž přišla do kontaktu, zejména obviněného Z. J., P. Z., I.Š., V. H. H., ale i P. Č. (čímž potvrdila i mezinárodní přesah páchané trestné činnosti). Tuto skutečnost krajský soud zohlednil při svých úvahách o druhu a výměře trestu, když její doznání vyhodnotil jako projev upřímné lítosti, v důsledku čehož u ní neshledal přitěžující okolnosti a za použití §58 odst. 5 tr. zákoníku (ve znění účinném do 30. 9. 2020) konstatoval naplnění zákonných podmínek pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody po dolní hranici trestní sazby, pročež jí uložil toliko nepodmíněný trest odnětí svobod v trvání pěti let, a to vedle trestu propadnutí části majetku a trestu zákazu činnosti.
97. Obviněná však v rámci svého odvolání opět změnila svoji obhajobu, když namítla, že v jejím případě nebyla naplněna subjektivní stránka skutkové podstaty pomoci ke zločinu podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. b), c) tr. zákoníku a současně namítla, že jednala v právním omylu podle §19 tr. zákoníku. Jelikož v této souvislosti je dovolatelka přesvědčena o tom, že postupem soudů nižších stupňů došlo v jejím případě k zásadnímu porušení jejího práva na spravedlivý proces, Nejvyšší soud výše uvedené námitky přezkoumal.
98. Dovolatelka především rozporovala způsob, jímž oba nižší soudy zhodnotily okolnosti jejího jednání. Podle jejího názoru bylo v rámci soudního projednání věci prokázáno, že v podstatě byla ve vleku událostí, neboť v době, kdy se na naléhání svého bývalého manžela, spoluobviněného Z. J. , stala jednatelkou společnosti M. p., tak tato společnost vykazovala řádné podnikatelské aktivity (zaměřovala se na rekonstrukci bytů). Dovolatelka však neměla povědomí o drogové trestné činnosti, páchané prostřednictvím této společnosti, stejně jako si nebyla vědoma ani toho, jak funguje obchodní společnost, či jak má vykonávat funkci statutárního orgánu. Proto podle jejího tvrzení u ní nemohla být naplněna subjektivní stránka přisouzeného trestného činu pomoci ke zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy. Naopak je zřejmé, že ve své podstatě jednala v právním omylu.
99. Nejvyšší soud k této argumentaci připomíná, že podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku je účastníkem na dokonaném trestném činu nebo jeho pokusu ten, kdo úmyslně umožnil nebo usnadnil jinému spáchání trestného činu, zejména opatřením prostředků, odstraněním překážek, vylákáním poškozeného na místo činu, hlídáním při činu, radou, utvrzováním v předsevzetí nebo slibem přispět po trestném činu (pomocník). Z hlediska subjektivní stránky se pro naplnění základní skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku vyžaduje úmysl, zcela však postačí úmysl nepřímý ve smyslu §15 odst. 1 písm. b ) tr. zákoníku.
100. Obecně také platí, že právního omylu podle §19 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo při spáchání trestného činu neví, že jeho čin je protiprávní, neboť nejedná zaviněně, nemohl-li se omylu vyvarovat. Podle §19 odst. 2 tr. zákoníku platí, že omylu bylo možno se vyvarovat, pokud povinnost seznámit se s příslušnou právní úpravou vyplývala pro pachatele ze zákona nebo jiného právního předpisu, úředního rozhodnutí nebo smlouvy, z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce, anebo mohl-li pachatel protiprávnost činu rozpoznat bez zřejmých obtíží. Z toho je zjevné, že pro posouzení toho, zda obviněná jednala v omluvitelném právním omylu je rozhodující to, zda se ho mohla vyvarovat. Současně je však nutné zdůraznit všeobecnou platnost zásady ignorantia iuris nocet (neznalost zákona neomlouvá). Na posouzení trestní odpovědnosti za spáchání trestného činu vykazujícího znaky skutkové podstaty určitého trestného činu zásadně nemá vliv to, že obviněný údajně nezná zákonné znaky projednávaného trestného činu, vyplývající z trestního zákoníku, event. z jiných zákonů či podzákonných právních předpisů.
101. Důsledkem pachatelova omluvitelného negativního právního omylu o protiprávnosti činu je nedostatek jeho zavinění, a to v jeho obou formách ( §15 a 16 tr. zákoníku), tzn. že takovýto omyl vylučuje nejen úmysl, ale i nedbalost, a to jak nedbalost vědomou tak nedbalost nevědomou, a s ohledem na to i trestní odpovědnost pachatele. To znamená, že obviněný je úplně beztrestný ve věci činu v něm spáchaném. Naproti tomu v případě, že pachatel jedná v neomluvitelném negativním právním omylu, je plně trestně odpovědný za čin, jehož znaky naplnil, ať už jde o úmyslný trestný čin nebo nedbalostní trestný čin. Na rozdíl od případů negativních skutkových omylů, kdy lze pachateli přičítat toliko zavinění ve formě nevědomé nedbalosti, není tedy v případech neomluvitelných negativních právních omylů jeho trestní odpovědnost nikterak omezena.
102. Subjektivní stránku jednání účastníka na trestném činu a jeho hlavního pachatele – a v rámci ní tvrzený právní omyl – je třeba posuzovat vždy samostatně. Pokud účastník prokazatelně neví za okolností předpokládaných §19 odst. 1 tr. zákoníku z omluvitelných důvodů, že čin hlavního pachatele, k jehož spáchání poskytoval součinnost ve formě organizátorství, návodu nebo pomoci, je protiprávní, nejedná zaviněně a není tedy trestně odpovědný. Tak tomu může být i za situace, kdy hlavní pachatel takového činu si je vědom jeho protiprávnosti, tedy nejedná v negativním právním omylu stran jeho protiprávnosti, a proto je plně trestně odpovědný.
103. Pokud budou výše uvedená teoretická východiska vztažena na projednávané dovolání obviněné J. J., pak je nutno konstatovat, že z důkazů zmíněných výše a podrobně rozvedených v odůvodnění obou napadených rozhodnutí nižších soudů jednoznačně vyplývá, že její jednání jednoznačně nelze kvalifikovat jako jednání v právním omylu negativním.
104. Nejvyšší soud přezkumem předloženého spisového materiálu ověřil, že v případě obviněné J. J. bylo skutečně bez důvodných pochybností prokázáno, že dovolatelka svým jednáním úmyslně usnadňovala páchání projednávané drogové trestné činnosti ve smyslu skutkových závěrů, popsaných v rozsudku soudu prvního stupně pod body 1) a 2), když zaviněným, vědomým anebo záměrným opomíjením svých zákonných povinností coby jednatelky obchodní společnosti M. p. přispívala k tomu, že projednávaná trestná činnost byla páchána dlouhodobě, organizovaně a ve velkém rozsahu, při současném zneužívání majetku dané obchodní společnosti a samozřejmě za účelem dosažení zisku.
105. Z řady provedených důkazů, které ji z vědomého páchání trestné činnosti usvědčily, bylo bez důvodných pochybností prokázáno, že jmenovaná dovolatelka byla dostatečně srozuměna s tím, že obviněný Z. J. zneužívá k páchání trestné činnosti společnost M. p., neboť věděla, že jsou k páchání trestné činnosti zneužívána vozidla z obchodního majetku této společnosti, stejně jako byla obeznámena s tím, že v pronajatém objektu jsou vyráběny drogy, a s tímto byla smířena ve smyslu §15 odst. 2 tr. zákoníku.
106. Obviněná totiž sama ve vztahu ke skutku popsanému pod bodem 1) v rámci hlavního líčení u krajského soudu potvrdila, že o veškerých projednávaných aktivitách věděla, a to především z vyslechnutých hovorů mezi obviněnými Z. J. a P. Z., V. H. H. a P. Č., kteří organizovali výrobu pervitinu, přičemž usvědčila i spoluobviněnou I. Š. z poskytování pomoci při ukrývání této drogy. Potvrdila rovněž rozsah výroby v řádech desítek kilogramů, stejně jako přeshraniční distribuci. Stejně tak ve vztahu ke skutku popsanému pod bodem 2) usvědčila obviněného Z. J. z organizace výroby marihuany, z opatřování konopných sazenic i sušení konopí v místě jejich bydliště. Z účasti na dovozu konopí, následném procesu pěstování a sušení těchto rostlin přitom usvědčila i spoluobviněné P. Z., T. Š. a I. Š. Ve vztahu k oběma projednávaným skutkům obviněná J. přiznala i to, že funkci jednatelky společnosti M. p. fakticky nevykonávala a do 5. 4. 2016, kdy obviněnému J. udělila generální moc ke všem úkonům, podepisovala veškeré dokumenty, které jí předložil buď obviněný J. anebo jejich účetní, jinak se však o aktivity této společnosti nezajímala. Z výše uvedeného je tedy zjevné, že dovolatelka byla dostatečně srozuměna se všemi zákonnými znaky kvalifikované skutkové podstaty trestného činu, jímž byla uznána vinnou.
107. V tomto smyslu je pak nutné hodnotit všechny doprovodné polemizující skutkové výhrady, které obhajoba obviněné vznesla v rámci dovolání – a to ať jde o námitku, že si dovolatelka údajně nemusela uvědomit propojení trestné činnosti s činností společnosti M. p., nebo že soud prvního stupně nikterak nezohlednil, že smlouva o nájmu motorového vozidla tov. zn. VW Crafter a kupní smlouvy na nákup vozidel tov. zn. BMW X5 a tov. zn. Škoda Superb byly uzavřeny dříve než se obviněná dozvěděla o páchání trestné činnosti, event. že obviněná umožnila přes tuto společnost zakoupit ventilátor zn. Softbox, který byl využíván během páchání dotčené trestné činnosti, nikoli ke stavebním pracím, nebo to, že obviněná poté, co vstoupila do zamčeného vozidla obviněného J., odkud vynesla zalepenou krabici, nemohla tušit, co se v ní nachází apod.
108. Oba soudy nižších stupňů se tedy zcela správně vypořádaly s námitkami obviněné, že v jejím případě údajně nebyla naplněna subjektivní stránka přisouzeného zločinu. Rovněž Nejvyšší soud na základě studia předloženého spisového materiálu přisvědčil závěru, že ačkoli dovolatelku přivedl k podílu na páchání trestné činnosti její bývalý manžel, přesto u ní nepřichází v úvahu zproštění trestní odpovědnosti z důvodu předpokládaného v §19 odst. 1 tr. zákoníku. Svého případného omylu se totiž obviněná mohla a měla vyvarovat, neboť v okamžiku převzetí postavení jednatelky obchodní společnosti bylo její povinností seznámit se s příslušnou právní úpravou související s touto funkcí.
109. Závěrem tak lze uzavřít, že soud prvního stupně jednání obviněné J. J. zcela správně právně kvalifikoval, pročež nebylo možné přisvědčit námitkám dovolatelky, že její jednání mělo být kvalifikováno nanejvýš jako trestný čin nepřekažení trestného činu podle §367 odst. 1 tr. zákoníku, nebo jako trestný čin legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 1 tr. zákoníku. Právě tím, že krajský soud bez důvodných pochybností prokázal naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu pomoci ke zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k §283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, také bezpochyby vyvrátil obhajobu obviněné J., že její jednání bylo možné právně kvalifikovat podle jiných, méně závažných skutkových podstat. Rovněž odůvodnění rozhodnutí obou soudů nižších stupňů pak – navzdory tvrzení obviněné – jednoznačně obsahují všechny náležitosti ve smyslu §125 odst. 1 tr. řádu, pročež Nejvyšší soud všechny námitky obviněné o údajné „necelistvosti či neúplnosti odůvodnění“ odmítl.
V.
Závěry
110. Závěrem Nejvyšší soud konstatuje, že byť bylo v dané trestní věci podáno dovolání celkem pěti obviněnými, tak trestní věci obviněných V. H. H. a V. L. B. byly ze shora uvedených důvodů usnesením ze dne 27. 10. 2020 v souladu s §23 odst. 1 tr. řádu vyloučeny ze společného řízení vedeného u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 11 Tdo 993/2020 k samostatnému projednání a rozhodnutí.
111. Naproti tomu stran obviněných Z. J. , I. Š. a J. J. Nejvyšší soud uzavřel, že ti svými dovolacími námitkami v převážné míře opakovali své námitky (převážně skutkového či procesního charakteru) uplatněné již během hlavního líčení nebo v rámci svých odvolání. Jejich společným jmenovatelem je však prostá polemika s hodnocením důkazů soudu prvního stupně, se kterým se bez výhrad ztotožnil i soud odvolací. Odlišná interpretace jednotlivých skutkových zjištění z jejich strany však nemohla odůvodnit zrušení napadených rozhodnutí soudů nižších stupňů, což platí zvláště za situace, kdy oba soudy nižších stupňů svá rozhodnutí odůvodnily pečlivým rozborem důkazní situace a z nich vzešlých skutkových závěrů, které s provedenými důkazy plně korespondují. Mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé je rovněž patrná zjevná logická návaznost. Předmětná rozhodnutí obou nižších soudů pak obsahují řádná a velmi pečlivá odůvodnění, z nichž je zcela jasné, na základě jakých důkazů soudy dospěly k závěrům, že se žalovaných skutků dopustili jednotliví obvinění a že jejich jednání naplnilo všechny zákonné znaky skutkových podstat uvedených trestných činů.
112. V souvislosti s uplatněnými námitkami obviněných považuje Nejvyšší soud za vhodné odkázat mimo jiné na názor obsažený v usnesení Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle kterého právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je zajišťováno „pouze“ právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. Nejvyšší soud přitom v nyní posuzované věci neshledal žádný důvod k zásahu do skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, a to při plném respektování práva všech tří obviněných na spravedlivý proces ve smyslu relevantní judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu, který v projednávaném případě rozhodně nebyl porušen. (K tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 125/04, nález Ústavního soudu ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 11 Tdo 1453/2014).
113. Po přezkumu napadených rozhodnutí v rozsahu podaných mimořádných opravných prostředků Nejvyšší soud dospěl k jednoznačnému závěru, že ve věci dovolání obviněných Z. J. , I. Š. a J. J. nedošlo ve smyslu jimi souhlasně uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu k porušení zákona, pročež byla tato dovolání, opírající se zčásti o námitky hmotněprávního charakteru, v souladu s §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítnuta jako zjevně neopodstatněná.
114. O odmítnutí všech tří dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
115. Jelikož Nejvyšším soudem nebylo na podkladě dovolání podaných jednotlivými obviněnými a obsahu příslušného spisového materiálu v napadených rozhodnutích soudů nižších stupňů ani v jim předcházejícím postupu shledáno porušení zákona ve smyslu dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 tr. řádu, zejména práva obviněných na spravedlivý proces, nebyly shledány ani zákonné podmínky §265h odst. 3 tr. řádu pro případný odklad, resp. přerušení výkonu rozhodnutí, které bylo podanými dovoláními obviněných napadeno. Za tohoto stavu tak Nejvyšším soudem nebylo vyhověno podnětu obviněné J. J. na přerušení výkonu uloženého trestu, aniž by bylo s ohledem na vlastní rozhodnutí o jí podaném dovolání třeba o tomto podnětu rozhodnout samostatným výrokem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. I. ÚS 522/14).
Poučení: Proti tomuto usnesení není , s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 27. 10. 2020
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu