ECLI:CZ:NS:2020:11.TVO.19.2020.1
sp. zn. 11 Tvo 19/2020-1426
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 21. 10. 2020 stížnost obviněného V. P., nar. XY ve XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici Ostrava, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 1. 9. 2020, sp. zn. 3 To 61/2020, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnost obviněného V. P. zamítá.
Odůvodnění:
1. Vrchní soud v Olomouci v rámci odvolacího řízení rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 1. 9. 2020 usnesením č. j. 3 To 61/2020-1394 tak, že se podle §71a tr. řádu zamítá žádost obviněného V. P. o propuštění z vazby na svobodu, neboť důvody vazby uvedené v §67 písm. c) tr. řádu trvají i nadále.
2. Toto usnesení napadl obviněný V. P. stížností podanou dne 3. 9. 2020 prostřednictvím své obhájkyně. V rámci odůvodnění svého opravného prostředku obviněný předně namítl, že na straně jeho osoby není dán žádný vazební důvod, pro který by měl být držen ve vazbě a naopak by nemohl být stíhán na svobodě. Současně odkázal na důvody a právní argumentaci, kterou v tomto ohledu vtělil do své poslední žádosti o propuštění z vazby, jež doplnil v tom směru, že se vrchní soud nikterak nezabýval brutálním fyzickým napadením jeho osoby dozorci přímo ve věznici v souvislosti s jeho předvedením k lékaři poté, co se na protest proti svému dlouhodobému držení ve vazbě rozhodl držet hladovku. Tato skutečnost, v důsledku které se cítí ohrožen na svém zdraví a životě a jíž oznámil rovněž orgánům Generální inspekce bezpečnostních sborů, přitom dle stěžovatele, ve spojení s jeho klaustrofobií, jíž trpí, představuje nový důvod pro jeho propuštění z vazby na svobodu. Vrchní soud dle obviněného nevzal při rozhodování o vazbě v úvahu ani dosavadní délku doby, po kterou je držen ve vazbě a která pro něho představuje dostatečné ponaučení, aby se po svém propuštění z vazby na svobodu již žádné další trestné činnosti nedopouštěl.
3. Z výše uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 1. 9. 2020, č. j. 3 To 61/2020-1394, a následně sám rozhodl ve věci tak, že se obviněný propouští z vazby na svobodu za současného přijetí jeho písemného slibu, který je již součástí spisového materiálu.
4. Nejvyšší soud podle §147 odst. 1 tr. řádu z podnětu obviněným V. P. podané stížnosti přezkoumal správnost výroku napadeného usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 1. 9. 2020, č. j. 3 To 61/2020-1394, jakož i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že obviněným podaná stížnost není důvodná.
5. Obviněný V. P. byl rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 6. 2020, č. j. 32 T 2/2020-1320, uznán vinným jednak zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, dále zločinem týrání svěřené osoby podle §198 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, zločinem znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, přečinem ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, vícečetným přečinem nebezpečného pronásledování podle §354 odst. 1 písm. c), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, přečinem nebezpečného pronásledování podle §354 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, vícečetným přečinem vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku a vícečetným přečinem výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle §192 odst. 1 tr. zákoníku, za což mu byl uložen úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Současně bylo obviněnému podle §99 odst. 2 písm. a), odst. 3, odst. 4 tr. zákoníku uloženo ochranné opatření v podobě ochranného léčení sexuologického vykonávaného ústavní formou. Proti tomuto rozsudku krajského soudu podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně odvolání, o kterém bylo Vrchním soudem v Olomouci rozhodnuto až po vyhlášení stížností napadeného usnesení, a to usnesením jmenovaného soudu ze dne 16. 9. 2020, č. j. 3 To 61/2020-1404, jímž bylo odvolání obviněného podle §256 tr. řádu jako nedůvodné zamítnuto. V současné době, resp. od 17. 9. 2020, se tak již obviněný nachází ve výkonu pravomocně uloženého trestu odnětí svobody, kam byl bezprostředně po rozhodnutí o odvolání převeden z výkonu vazby.
6. Vyjma stížností napadeného usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 1. 9. 2020, č. j. 3 To 61/2020-1394, bylo o vazbě obviněného v dané trestní věci naposledy pravomocně rozhodnuto, usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 6. 2020, č. j. 32 T 2/2020-1352, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 7. 2020, č. j. 3 To 60/2020-1377, jímž bylo podle §72 odst. 1, 3 tr. řádu rozhodnuto o ponechání obviněného ve vazbě s tím, že důvody uvedené v §67 písm. c) tr. řádu trvají i nadále.
7. Ve vztahu k existenci vazebního důvodu uvedeného v §67 písm. c) tr. řádu Vrchní soud v Olomouci poukázal především na charakter trestné činnosti, pro níž je obviněný stíhán, délku doby, po kterou byla tato činnost páchána, jakož i frekvenci a počet útoků ze strany obviněného namířených proti zákonem chráněným zájmům, včetně počtu poškozených osob, vůči nimž se měl obviněný předmětné trestné činnosti dopouštět. Současně zohlednil i znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie diagnostikovanou sexuální deviaci obviněného, jehož pobyt na svobodě je tak dle závěrů znalkyně zpracovávající tento posudek nebezpečný pro společnost, pročež mu bylo odsuzujícím rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 6. 2020, sp. zn. 32 T 2/2020, uloženo mimo jiné ochranné léčení sexuologické vykonávané ústavní formou. Výše uvedené skutečnosti ve spojení s uložením citelného, byť v době rozhodování o podané žádosti o propuštění z vazby dosud nepravomocného, trestu odnětí svobody tak podle vrchního soudu zcela nepochybně odůvodňují obavu, že by se obviněný v případě svého propuštění na svobodu mohl chovat způsobem, který předpokládá ustanovení §67 písm. c) tr. řádu.
8. Nejvyšší soud se po prostudování příslušného spisového materiálu s výše uvedenými závěry vrchního soudu plně ztotožnil, neboť důvody vedoucí k zamítnutí žádosti obviněného V. P. o propuštění z vazby na svobodu s tím, že na straně jeho osoby i nadále trvají důvody vazby předstižné, tento soud přesvědčivě a logicky správně vymezil, přičemž srozumitelně objasnil, které skutečnosti jej k jeho závěrům vedly. Rovněž obsah odůvodnění napadeného rozhodnutí zcela odpovídá požadavkům vyplývajícím z ustanovení §134 odst. 2 a §73c tr. řádu. Za tohoto stavu tak nelze prezentovaným závěrům Vrchního soudu v Olomouci ničeho relevantně vytknout.
9. Ve vztahu k důvodům vazby předstižné podle §67 písm. c) tr. řádu obecně platí, že tyto důvody jsou naplněny tehdy, pokud je u obviněného dána obava, že bude opakovat trestnou činnost, pro kterou je stíhán, nebo že dokoná trestný čin, který připravoval, event. že vykoná trestný čin, kterým hrozil. V této souvislosti Nejvyšší soud akcentuje skutečnost, že obviněný napadl výrok usnesení vrchního soudu, jenž se vztahuje k tomuto vazebnímu důvodu, s ohledem na tvrzení, že byl ve vazbě fyzicky napaden příslušníky Vězeňské služby, a to v souvislosti se svým rozhodnutím držet na protest proti svému dlouhotrvajícímu umístění ve vazbě hladovku, přičemž pominout nelze ani to, že trpí klaustrofobií, či dosavadní délku trvání vazby, jež pro něho představuje dostatečné ponaučení, aby se po svém propuštění na svobodu vyhnul jakémukoli páchání trestné činnosti.
10. Nejvyšší soud předně akcentuje skutečnost, že obviněný V. P. je trestně stíhán pro větší počet úmyslných trestných činů, jichž se dopouštěl po delší časové období zejména na osobách sobě blízkých (konkrétně na své tehdejší manželce a nevlastní nezletilé dceři, které dlouhodobě - po dobu cca osmi let - různým způsobem psychicky, fyzicky, popř. sexuálně týral, popř. na osobách, s nimiž se seznamoval především prostřednictvím komunikace na sociálních sítích), za které byl již krajským soudem (v době vydání stížností napadeného rozhodnutí vrchního soudu ještě nepravomocně) odsouzen k trestu odnětí svobody ve výměře osmi let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou za současného uložení ochranného léčení sexuologického vykonávaného ústavní formou, pročež je zcela důvodný závěr odvolacího soudu, že by obviněný mohl v případě jeho propouštění z vazby na svobodu v trestné činnosti téhož charakteru, pro kterou je stíhán, pokračovat.
11. V tomto smyslu Nejvyšší soud odkazuje na závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie (zpracovaného MUDr. Želmírou Herrovou), dle kterých je jedním z rysů osobnosti obviněného agresivita projevující se manipulací ostatními lidmi způsobem, jenž by co nejvíce vyhovoval jeho vlastním sexuálním potřebám, přičemž u obviněného byla zjištěna sexuální deviace v podobě neúplné sexuality s hebefilními a agresivními projevy. Rovněž podle závěrů znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinická psychologie (zpracovaného Mgr. Václavem Šnorkem) jsou u obviněného patrné mimo jiné sklony k agresivitě, když agresi zaměřuje jak vůči druhým, tak částečně i vůči sobě samému, přičemž úroveň kontroly agresivity je u něho ve srovnání s běžnou populací snížená. Obviněný všeobecně klade důraz především na vlastní potřeby a zájmy, zatímco vůči druhým osobám není příliš empatický, mnohdy propadá do stavů rozladěnosti, kdy má sklon rezignovat na efektivní usilování o dosažení svých cílů, v interakci s druhými se pak projevuje negativisticky, odmítavě. Podle závěrů citovaného sexuologického znaleckého posudku je pobyt obviněného na svobodě hodnocen jako nebezpečný pro společnost, s čímž koresponduje i závěr psychiatricko-psychologického znaleckého posudku, podle kterého není resocializace u obviněného z psychologického hlediska vyloučena, nicméně její možnost znalec hodnotí spíše jako nižší, než jako jistou či pravděpodobnou.
12. Opřel-li tedy vrchní soud v odůvodnění napadeného usnesení své úvahy o existenci důvodů vazby předstižné ve smyslu §67 písm. c) tr. řádu mimo jiné o tvrzení znalkyně MUDr. Herrové ohledně nebezpečnosti pobytu obviněného na svobodě pro ostatní členy společnosti, neboť se jedná o osobu s diagnostikovanou sexuální deviací, nelze těmto závěrům ničeho vytknout, neboť zcela odpovídají výsledkům provedeného dokazování, včetně znaleckého zkoumání duševního stavu osoby stěžovatele. Uvedené závěry vrchního soudu přitom prezentují výsledky komplexního psychiatrického vyšetření obviněného, přičemž reagují na celkovou osobnostní charakteristiku posuzované osoby, tedy nejen na její stav k okamžiku rozhodování o dalším trvání vazby. V kontextu citovaných zjištění obou výše jmenovaných znalců tak vrchní soud dospěl ke zcela správnému závěru, že výše uvedené skutečnosti ve svém souhrnu a kombinaci zcela nepochybně odůvodňují obavu, že by obviněný v případě svého propuštění na svobodu mohl v trestné činnosti téhož charakteru, pro kterou byl v době vydání napadeného usnesení trestně stíhán, pokračovat, resp. tuto opakovat.
13. Osobnostní charakteristika obviněného přitom představuje pouze jeden z mnoha faktorů, které vrchní soud v této souvislosti hodnotil. Za podstatné je dle Nejvyššího soudu třeba považovat rovněž zjištění, že obviněný byl v době rozhodování vrchního soudu trestně stíhán pro větší počet závažných trestných činů úmyslného charakteru (celkem třináct skutků), kterých se dopouštěl po delší časové období (ve vztahu ke své tehdejší manželce a nevlastní nezletilé dceři po dobu cca osmi let, ve vztahu k dalším poškozeným osobám i v řádu měsíců), a to ve značné frekvenci i variabilitě a ke škodě více osob, přičemž (jak poukázal již nalézací soud v odůvodnění odsuzujícího rozsudku) obviněný sám v průběhu celého trestního řízení neprojevil jakoukoli sebereflexi, ani její náznak. Sebereflexi je přitom třeba považovat za zásadní předpoklad úspěšného procesu resocializace osoby obviněného. Ten nejen že nepřipouští, že by se v rámci svého jednání dopustil čehokoli závadového, naopak ještě v průběhu vedeného trestního řízení adresoval jedné z nezletilých poškozených obtěžující korespondenci obsahující obscénní návrhy a výrazy, což jednoznačně posiluje důvodnost závěru vrchního soudu ohledně detekce zvýšeného rizika opakování delikventního chování, pro které je obviněný v nyní posuzované věci trestně stíhán.
14. Závěrem Nejvyšší soud uzavírá, že s přihlédnutím k výše uvedeným skutečnostem byla ke dni vydání stížností napadeného usnesení vrchního soudu intenzita vazebních důvodů v případě obviněného V. P. mimořádně vysoká, pročež nebylo ani hypoteticky možné sledovaného cíle (tj. předejití dalšímu páchání trestné činnosti ze strany obviněného) dosáhnout jinými prostředky či opatřeními ve smyslu §73 a §73a tr. řádu. Namítá-li přitom obviněný, že vrchní soud v rámci svého rozhodování o podané žádosti o propuštění z vazby na svobodu nepřihlédl mimo jiné k jím tvrzenému fyzickému napadení příslušníky Vězeňské služby, jež oznámil orgánům Generální inspekce bezpečnostních sborů, ani k jím pociťované klaustrofobii či dosavadní délce již vykonané vazby, pak nelze pominout, že se s touto otázkou jmenovaný soud řádně, byť poněkud úsporným způsobem, zabýval, a to zejména v bodě 5. odůvodnění napadeného usnesení, tzn. že posouzení daných skutečností z hlediska jejich případného vlivu na samotnou existenci či intenzitu důvodů vazby předstižné na straně osoby obviněného (a tedy i z hlediska posouzení otázky, zda nelze vazbu nahradit některým z alternativních opatření uvedených v §73 a §73a tr. řádu), řádně učinil předmětem svých úvah. S prezentovanými závěry vrchního soudu, které je třeba považovat za přesvědčivé, pravdivé a správné, odpovídající všem zjištěným okolnostem, jakož i pravidlům formální logiky, se přitom s ohledem na společenskou škodlivost, charakter a rozsah trestné činnosti, pro kterou je obviněný trestně stíhán, jakož i jeho osobní poměry a dosavadní délku vazby, zcela ztotožnil i soud stížnostní.
15. Za tohoto stavu tak byla stížnost obviněného V. P. v souladu s §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu jako nedůvodná zamítnuta, byť v současné době se již obviněný nachází ve výkonu nepodmíněného úhrnného trestu odnětí svobody v trvání osmi let, který mu byl v mezidobí pravomocně uložen a nařízen.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. 10. 2020
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu