ECLI:CZ:NS:2020:11.TVO.23.2020.1
sp. zn. 11 Tvo 23/2020-7776
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 12. 11. 2020 stížnost obviněného J. Š. , nar. XY, trvale bytem XY, t. č. bytem XY, USA, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 10. 2020, sp. zn. 3 To 5/2020, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnost obviněného J. Š. zamítá .
Odůvodnění:
1. V rámci trestní věci obviněného J. Š. a spol. vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 10 T 16/2017 pro zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku, ve znění účinném do 30. 6. 2016, požádala obchodní společnost T. I., svým podáním ze dne 7. 10. 2020 (viz č. l. 7742 spisu) jmenovaný soud jako soud prvního stupně o vydání usnesení o zrušení zajištění nemovitostí zapsaných v katastru nemovitostí Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště XY, na listu vlastnictví XY, v katastrálním území XY, obec XY, a to jednak st. parcely č. XY – zastavěná plocha a nádvoří o výměře 307 m², jejíž součástí je stavba č. p. XY – rodinný dům, dále stavby č. p. XY – rodinný dům stojící na pozemku p. č. st. XY a pozemku prac. č. XY - orná půda o výměře 511 m², jež byly již ve fázi přípravného řízení podle §79d odst. 1 tr. řádu ve spojení s §79f tr. řádu zajištěny policejním orgánem jako náhradní hodnoty za peněžní prostředky získané trestnou činností.
2. S ohledem na skutečnost, že v dané trestní věci byl Městským soudem v Praze dne 2. 9. 2019 vyhlášen rozsudek sp. zn. 10 T 16/2017, proti kterému byla jednotlivými obviněnými, jakož i státní zástupkyní Městského státního zastupitelství v Praze podána odvolání, byla daná věc dne 23. 1. 2020 předložena Vrchnímu soudu v Praze k rozhodnutí o těchto řádných opravných prostředcích podaných proti vyhlášenému rozsudku. Za tohoto stavu tak Městský soud v Praze předmětnou žádost obchodní společnosti T. I., podanou dne 7. 10. 2020, obratem, tj. dne 8. 10. 2020, postoupil k vyřízení Vrchnímu soudu v Praze konajícímu v téže době v této věci odvolací řízení.
3. Následně o předmětné žádosti obchodní společnosti T. I., rozhodl předseda senátu Vrchního soudu v Praze usnesením ze dne 9. 10. 2020, sp. zn. 3 To 5/2020, tak, že podle §79f odst. 2 tr. řádu zrušil zajištění shora specifikovaných nemovitostí zapsaných v katastru nemovitostí Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště XY, na listu vlastnictví XY, v katastrálním území XY, obec XY, jež bylo zřízeno usnesením Policie ČR, Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality, SKPV, odboru daní ze dne 7. 4. 2014, č. j. OKFK-4927-226/TČ-2012-251202. Své rozhodnutí vrchní soud odůvodnil tím, že dne 3. 4. 2018 byl Městským soudem v Praze ve smyslu §79e odst. 2 tr. řádu udělen souhlas insolvenčnímu správci s nakládáním s výše uvedenými zajištěnými nemovitostmi, které pak byly v souladu s pokynem zajištěného věřitele insolvenčním správcem zpeněženy, a to kupní smlouvou ze dne 7. 9. 2018 uzavřenou právě s obchodní společností T. I., která se tak po provedení vkladu svého vlastnického práva stala vlastníkem předmětných nemovitostí, čemuž odpovídá i aktuální výpis z katastru nemovitostí dle stavu platného ke dni 9. 10. 2020. Za tohoto stavu proto odvolací soud uzavřel, že další trvání zajištění dotčených nemovitostí je nedůvodné, neboť tyto zákonným způsobem nabyla osoba nemající vztah k trestnímu řízení vedenému v této trestní věci, přičemž o řádném nabytí vlastnického práva obchodní společností T. I., nevznikly jakékoli pochybnosti.
Proti tomuto usnesení podal obviněný J. Š. prostřednictvím svého obhájce stížnost, v níž namítl, že Vrchní soud v Praze není k rozhodnutí o podané žádosti obchodní společnosti T. I., věcně příslušný, pročež je jím vydané usnesení třeba považovat za nezákonné. Svoji stížnost obviněný odůvodnil tím, že mu doposud nebyl Městským soudem v Praze jako soudem prvního stupně řádně, tedy v souladu s ustanovením §130 odst. 1 tr. řádu ve spojení s ustanovením §64 odst. 1, 5 tr. řádu, doručen jím vyhlášený rozsudek ze dne 2. 9. 2019, sp. zn. 10 T 16/2017, pročež nebyly splněny zákonné podmínky předpokládané ustanovením §251 odst. 3 tr. řádu pro předložení věci Vrchnímu soudu v Praze k projednání podaných odvolání. Odvolací soud následně, namísto vrácení věci soudu prvního stupně bez věcného vyřízení, přistoupil ke snaze o vlastní doručení rozsudku nalézacího soudu osobě obviněného až v rámci odvolacího řízení, které však dle tvrzení stěžovatele nebylo úspěšné. S tímto postupem vrchního soudu však obviněný nesouhlasí, pročež má za to, že o žádosti obchodní společnosti T. I., měl správně rozhodnout Městský soud v Praze, kterému měla být žádost této společnosti postoupena zpět k věcnému vyřízení, nikoli Vrchní soud v Praze, stejně jako mělo být městskému soudu odvolacím soudem vráceno bez věcného vyřízení i předložené odvolání obviněného.
5. Z výše uvedených důvodů proto obviněný J. Š. závěrem své stížnosti navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 10. 2020, sp. zn. 3 To 5/2020, zrušil jako nezákonné.
6. Nejvyšší soud přezkoumal podanou stížnost v intencích ustanovení §147 odst. 1 tr. řádu a dospěl k závěru, že stížnost je přípustná, byla podána včas a oprávněnou osobou, nicméně není důvodná.
7. Za daného stavu, kdy již dne 23. 1. 2020 byla předmětná trestní věc vedená u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 10 T 16/2017 tímto soudem předložena Vrchnímu soudu v Praze za účelem konání odvolacího řízení, které nebylo ke dni podání žádosti obchodní společnosti T. I., o zrušení zajištění dotčených nemovitostí, tj. ke dni 7. 10. 2020, doposud ukončeno, je dle Nejvyššího soudu třeba námitku obviněného o věcné nepříslušnosti Vrchního soudu v Praze k rozhodnutí o podané žádosti odmítnout jako zcela nepřípadnou. Podle ustanovení §79f odst. 3 tr. řádu totiž platí, že o zrušení nebo omezení zajištění (včetně zajištění nemovitých věcí) rozhoduje v řízení před soudem předseda senátu, jímž je míněn předseda senátu (popř. samosoudce) působící u toho soudu, který v daném okamžiku vede řízení, neboť trestní řád neobsahuje žádnou speciální úpravu věcné příslušnosti, je-li rozhodujícím orgánem soud, resp. předseda senátu (tzn. že nikterak výslovně nestanoví, že by o zrušení zajištění, a to k žádosti oprávněné osoby ve smyslu §79f odst. 2 tr. řádu, nebo i bez takové žádosti ve smyslu §79f odst. 1 tr. řádu, po podání obžaloby vždy rozhodoval jen předseda senátu soudu prvního stupně). Jelikož v době podání žádosti obchodní společností T. I., o zrušení zajištění předmětných nemovitostí se nyní posuzovaná věc nacházela ve fázi odvolacího řízení, byl osobou věcně a místně příslušnou k rozhodnutí o takové žádosti předseda senátu daného odvolacího soudu, nikoli předseda senátu soudu nalézacího. Ten by byl naopak věcně a místně příslušným k rozhodnutí o zrušení zajištění nemovitých věcí do okamžiku předložení dané věci odvolacímu soudu k projednání podaných odvolání, popř. po opětovném vrácení věci soudu prvního stupně vrchním soudem.
8. Nejvyšší soud proto přisvědčil názoru Vrchního soudu v Praze v tom smyslu, že byl k vydání usnesení o žádosti obchodní společnosti T. I., o zrušení zajištění dotčených nemovitostí s ohledem na v té době probíhající odvolací fázi trestního řízení věcně i místně příslušným, přičemž zrušení policejním orgánem dříve realizovaného zajištění daných nemovitostí jednoznačně nasvědčovaly všechny tímto soudem zjištěné skutečnosti, zejména jejich (se souhlasem příslušného soudu) realizované zpeněžení a z toho plynoucí změna v osobě jejich vlastníka, jenž nemá žádný vztah k trestnímu řízení probíhajícímu v této věci.
9. S ohledem na shora uvedené Nejvyššímu soudu nezbylo než stížnost obviněného J. Š. podanou proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 10. 2020, sp. zn. 3 To 5/2020, podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítnout jako nedůvodnou.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. 11. 2020
JUDr. Tomáš Durdík předseda senátu