ECLI:CZ:NS:2020:20.CDO.1979.2020.1
sp. zn. 20 Cdo 1979/2020-82
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné České republiky – Krajského soudu v Ústí nad Labem , se sídlem v Ústí nad Labem, Národního odboje 1274, identifikační číslo osoby 00215708, proti povinnému V. J. , narozenému XY, bytem XY, t. č. ve Věznici Valdice, zastoupenému Mgr. et Mgr. Michalem Jandurou, advokátem se sídlem v Jičíně, Husova 79, pro 124 586 Kč, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 49 EXE 2116/2016, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. 3. 2018, č. j. 8 Co 85/2018-33, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
1. Krajský soud v Ústí nad Labem v záhlaví uvedeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 12. 10. 2017, č. j. 49 EXE 2116/2016-19, kterým Okresní soud v Děčíně zamítl návrh povinného na zastavení exekuce, odůvodněný jeho nemajetností (§268 odst. 1 písm. e/ o. s. ř.). Krajský soud uzavřel, že návrh povinného je nedůvodný a předčasný. Soudní exekutor jednak dosud provádí šetření o majetku povinného, jednak se povinný nachází ve výkonu trestu, kde je zaměstnán a pobírá mzdu. Proto soudní exekutor vydal exekuční příkaz srážkami ze mzdy. Exekuci tedy lze vést a lze předpokládat minimálně částečné uspokojení pohledávky oprávněné. Tvrzení povinného o řadě předcházejících exekucí a celkové výši dluhů nebyla nijak osvědčena.
2. Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání s tím, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, případně napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešena nebyla. Povinný je ve výkonu trestu odnětí svobody od roku 2012, kde je zaměstnán a má velmi nízký příjem (asi 4500 Kč hrubého měsíčně), z něhož mu zbyde jen nepatrná částka. Má celkové dluhy asi 650 000 Kč, které narůstají o úroky. Je přesvědčen, že soud posoudil nemajetnost povinného nedostatečně, aniž si vyžádal od soudního exekutora zprávu o majetku povinného a stanovisko k návrhu. Jeho posouzení je tudíž neúplné a nesprávné (stejné platí pro situaci, kdy zpráva exekutora neposkytuje dostatečný přehled o majetkové situaci povinného - viz usnesení dovolacího soudu ze dne 10. 9. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3119/2018, či ze dne 3. 10. 2017, sp. zn. 20 Cdo 4038/2017). Dovolatel dále připomíná, že podle nařízení vlády č. 595/2006 Sb., o nezabavitelných částkách, nesmí být zaměstnanci sražena částka 6 428,67 Kč (údaj pro rok 2019). Má-li povinný takto zanedbatelný příjem, bylo by jeho postižení nezákonné. Závěrem navrhl, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu i soudu prvního stupně a vrátil věc k dalšímu řízení. Rovněž navrhl, aby dovolací soud odložil vykonatelnost a právní moc napadeného usnesení.
3. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“. Dospěl přitom k závěru, že dovolání není přípustné.
4. Nejvyšší soud opakovaně zdůraznil, že důvod zastavení exekuce podle ustanovení §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. se uplatňuje především v exekuci prodejem movitých a nemovitých věcí, případně podniku (viz též Výkon rozhodnutí v soudním řízení, L. Drápal, V. Kurka, Linde Praha, 2004, str. 376). V exekuci srážkami ze mzdy či jiného příjmu však ustanovení §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. zásadně není na místě, protože srážky ze mzdy či jiného příjmu se opakují tak dlouho (§284 odst. 1, §299 odst. 1 o. s. ř.), dokud není vymáhaná pohledávka i s příslušenstvím, tedy i s náklady výkonu, zaplacena (k tomu viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 4. 2010, sp. zn. 20 Cdo 2242/2008, usnesení ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. 20 Cdo 4832/2008, usnesení ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. 20 Cdo 3124/2010, usnesení ze dne 14. 3. 2012, sp. zn. 20 Cdo 1711/2010, usnesení ze dne 1. 3. 2016, sp. zn. 20 Cdo 144/2016, usnesení ze dne 16. 10. 2017, sp. zn. 20 Cdo 2665/2017).
5. Nadto Nejvyšší soud též vyjádřil názor, že ustanovení §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. má být aplikováno zdrženlivě, protože aby exekuce byla prohlášena za nepřípustnou pro okolnosti na straně povinného, musí jít o skutečnosti, které působí intenzivně a v podstatné míře; přirozeným vyústěním exekuce totiž je, že bude provedena, nikoli zastavena bez plného uspokojení oprávněného. Tomu odpovídá i míra ochrany, jež je v exekuci poskytována povinnému a která je zásadně limitována tím, že dobrovolně nesplnil to, co mu bylo autoritativním výrokem uloženo (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2014, sp. zn. 21 Cdo 3904/2014, příp. usnesení ze dne 19. 3. 2019, sp. zn. 20 Cdo 95/2019).
6. V projednávané věci je exekučním příkazem soudního exekutora stižena mzda povinného, z níž jsou prováděny pravidelné srážky. Zjevně tedy nejde o situaci, kdy nebyl zjištěn žádný postižitelný majetek povinného, případně kdy je dosud prováděna lustrace majetku. Proto lze očekávat, že exekuce i v tomto případě splní zákonem stanovený účel. Byť je vyjádření pověřeného soudního exekutora k návrhu povinného na zastavení exekuce pro nemajetnost (čl. 10) v projednávané věci skutečně velmi stručné, lze ze zjištěných okolností (a s ohledem na ustálenou soudní praxi) závěr o nedůvodnosti návrhu učinit. Odkaz dovolatele na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2017, sp. zn. 20 Cdo 4038/2017, a usnesení ze dne 10. 9. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3119/2018, je tudíž nepřípadný.
7. Pokud chtěl dovolatel též vznést výtku ohledně případného provádění srážek ze mzdy povinného v nezákonné výši, dovolací soud se touto námitkou nezabýval, neboť jde o novou skutečnost (§241a odst. 6 o. s. ř.), kterou v dovolání uplatnit nelze.
8. Dovolatel navrhl odklad právní moci a vykonatelnosti napadeného usnesení. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, uzavřel, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení, není projednatelný ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický. S ohledem na uvedené se Nejvyšší soud návrhem na odklad právní moci a vykonatelnosti nezbýval.
9. Protože dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvodu se v projednávané věci odchýlit, Nejvyšší soud dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. 10. 2020
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu