ECLI:CZ:NS:2020:20.CDO.2472.2020.1
sp. zn. 20 Cdo 2472/2020
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné Czech Communications Systems, s.r.o. , se sídlem v Praze 1, Kaprova č. 11, identifikační číslo osoby 28923847, zastoupené JUDr. Janem Szewczykem, advokátem se sídlem v Praze 1, Kaprova č. 15/11, proti povinnému J. T., narozenému dne XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Tomášem Těmínem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí č. 559/28, za účasti vydražitele T. M., narozeného dne XY, bytem XY, pro 4 108 506,32 Kč s příslušenstvím, o udělení příklepu, vedené u soudní exekutorky Mgr. Zuzany Sobíškové, Exekutorský úřad Praha 6, pod sp. zn. 180 EX 6273/12, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. dubna 2020, sp. zn. 20 Co 429/2019, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
1. Krajský soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudní exekutorky Mgr. Zuzany Sobíškové ze dne 19. 9. 2019, č. j. 180 EX 6273/12-391, kterým byl udělen příklep na vydražené nemovité věci specifikované ve výroku tohoto usnesení, vydražiteli T. M., narozenému dne XY, bytem XY, za nejvyšší podání 1 108 667 Kč, a kterým byla stanovena lhůta 30 dnů k zaplacení nejvyššího podání, přičemž se na nejvyšší podání započítala vydražitelem složená jistota ve výši 180 000 Kč. Odvolací soud uvedl, že z pohledu skutečností, jež mohou při nařízení dražebního jednání znamenat porušení zákona, povinný namítal jen to, že dražba jeho spoluvlastnického podílu neměla proběhnout (měla být odročena), protože nebyly splněny podmínky pro dražbu druhého spoluvlastnického podílu ve vlastnictví druhého povinného (bratra povinného J. T.) z důvodu zahájeného insolvenčního řízení. Oba spoluvlastnické podíly jsou však samostatným předmětem exekuce a nebyl žádný zákonný důvod, aby jejich dražba probíhala ve stejné době a aby dražba spoluvlastnického podílu povinného byla odročena do doby, než budou splněny předpoklady pro dražbu druhého podílu ve vlastnictví bratra povinného. Ani žádné jiné porušení zákona před nařízením dražby nebo při jejím provádění soud neshledal a uzavřel, že postup soudní exekutorky, kdy posuzovala předpoklady pro dražbu nemovitých věcí samostatně ve vztahu ke každému z povinných zvlášť, byl zcela v souladu se zákonem, neboť na straně obou povinných postupně nastala rozdílná situace, což mělo za následek i odlišný postup při nařízení dražby.
2. Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání, ve kterém namítá, že došlo k porušení zásady právní jistoty, legitimního očekávání a předvídatelnosti soudního rozhodování z důvodu rozdílného postupu vedení exekuce v jeho případě a v případě jeho bratra, čímž se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího i Ústavního soudu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2017, sp. zn. 20 Cdo 4038/2017, nález Ústavního soudu ze dne 3. 6. 2009, sp. zn. I. ÚS 420/09, ze dne 27. 3. 2003, sp. zn. IV. ÚS 690/01, ze dne 11. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 487/03, ze dne 13. 12. 2007, sp. zn. II. ÚS 2070/07, či ze dne 26. 11. 2002, sp. zn. II. ÚS 296/01). Při nařízení dražby spoluvlastnického podílu bratra dovolatele byla vydána formou usnesení dražební vyhláška, proti které bylo přípustné odvolání, přičemž v totožném případě soudní exekutorka u dovolatele postupovala odlišně a znemožnila mu tak procesní obranu proti konání dražebního jednání. Dále namítá, že dne 11. 9. 2019 i 17. 9. 2019 žádal soudní exekutorku o odročení dražebního jednání z důvodu, že v související věci jeho bratra stále nebylo pravomocně rozhodnuto o dražební vyhlášce. Ta o těchto návrzích však nikdy nerozhodla. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu (usnesení ze dne 20. 3. 2008, sp. zn. 20 Cdo 2936/2006, a ze dne 15. 8. 2011, sp. zn. 20 Cdo 108/2010) uvedl, že při provádění dražby došlo k porušení zákona, když soudní exekutorka dražební jednání neodročila, ačkoli tak dle dovolatele měla učinit. Navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V dovolání rovněž navrhl odklad právní moci a vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.
3. Oprávněná ve vyjádření k dovolání uvedla, že se ztotožňuje s usnesením odvolacího soudu. Dle jejího názoru dovolatel uvádí nezpůsobilé důvody a námitky, přičemž odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu, která není pro toto řízení relevantní. Podání dovolatele považuje pouze za obstrukční jednání, které má za cíl celé řízení uměle prodloužit a zvýšit náklady oprávněné. Navrhla, aby dovolací soud dovolání povinného zamítl a aby nevyhověl návrhu povinného na odklad právní moci a vykonatelnosti napadeného usnesení.
4. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „o. s. ř.“, a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné, neboť usnesení odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak (srov. §237 o. s. ř.).
5. Poukaz dovolatele na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2017, sp. zn. 20 Cdo 4038/2017, je nepřípadný, protože v předmětném rozhodnutí šlo o to, že exekuční soud vůči jednomu a témuž účastníku (povinnému) exekuci v jednom případě zastavil pro „nemajetnost“ [§268 odst. 1 písm. e) o. s. ř.], zatímco v případě jiné exekuce vycházeje z týchž majetkových poměrů povinného uzavřel, že pro zastavení exekuce podle ustanovení §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. není důvod. Nejvyšší soud tehdy zdůraznil, že odůvodnění pozdějšího rozhodnutí o zamítnutí návrhu povinného na zastavení exekuce trpí deficitem, nevyrovná-li se soud výslovně s argumenty uvedenými v předchozím rozhodnutí a nevysvětlí
-li, proč pokládá tuto argumentaci za nesprávnou nebo z jiného důvodu za nepřiléhavou a povinný se existence předchozího opačného rozhodnutí výslovně dovolal. Z tohoto rozhodnutí, jakož ani z nálezů Ústavního soudu ze dne 3. 6. 2009, sp. zn. I. ÚS 420/09, ze dne 27. 3. 2003, sp. zn. IV. ÚS 690/01, ze dne 11. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 487/03, ze dne 13. 12. 2007, sp. zn. II. ÚS 2070/07, a ze dne 26. 11. 2002, sp. zn. II. ÚS 296/01, na které poukazuje dovolatel, neplyne, že by se soud byl povinen vyrovnávat s již existujícími rozhodnutími nebo procesními postupy, kterých soudní exekutor (exekuční soud) využil ve vztahu k jiným účastníkům za skutkově údajně obdobné nebo shodné situace. Za takových okolností musí postačit, odůvodní-li soud své rozhodnutí ve smyslu ustanovení §157 odst. 2 o. s. ř., aniž by se adresně vyrovnával se závěry a postupem soudního exekutora (soudu) ve vztahu k jinému účastníku v typově obdobní nebo shodné věci. Opačný přístup by vedl k ustavení práva precedentů jako samostatného pramene práva, na němž však český právní systém nestojí. Jinými slovy uskutečnil-li soudní exekutor (soud) určité rozhodnutí nebo procesní postup ve vztahu ke druhému povinnému a vůči dovolateli (prvnímu povinnému) zvolil do jisté míry jiný postup nebo rozhodl jinak, rozhodnutí nebo procesní postup ve vztahu k dovolateli je na místě posoudit výhradně z hlediska jeho správnosti a zákonnosti, a nikoliv poměřováním s činností soudu (soudního exekutora) ve vztahu k druhému povinnému. Přitom nelze přehlížet, že druhý povinný a dovolatel nebyli v předmětném řízení procesními oponenty a ani tzv. nerozlučnými procesními společníky.
6. Dovolatel soudnímu exekutorovi dále vyčítá, že neodročil dražební jednání, ačkoliv tak učinit měl. Dovolateli lze dát za pravdu potud, že neodročení dražebního jednání, jež má být odročeno, jde podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu porušením zákona, jež má za následek změnu usnesení soudního exekutora o příklepu tak, že se příklep neuděluje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 8. 2011, sp. zn. 20 Cdo 108/2010, a ze dne 20. 3. 2008, sp. zn. 20 Cdo 2936/2006). To však podle téže judikatury neznamená, že by žádost povinného o odrok, měla mít za následek neuskutečnění dražebního jednání, je-li zjevně nedůvodná. Postavil-li dovolatel žádost o odročení (dle textu dovolání) na tom, že „v související věci bratra stále nebylo pravomocně rozhodnuto o dražební vyhlášce“, nejde o důvod, který by měl vést k odroku dražby ve vztahu k ideálnímu spoluvlastnickému podílu na téže nemovitosti, jenž patří dovolateli. Je tomu tak proto, že z pohledu materiálního práva jsou spoluvlastnické podíly na téže nemovitosti v podílovém spoluvlastnictví samostatnými majetkovými hodnotami, které mají odlišný právní osud (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2017, sp. zn. 21 Cdo 1088/2017), a proto je možné každý z nich dražit zvlášť. Jestliže právě proto dovolatel a jeho bratr (druhý povinný) nejsou nerozlučnými procesními společníky, je na místě dát za pravdu odvolacímu soudu, že exekutor neměl důvod k odročení dražebního jednání spoluvlastnického podílu dovolatele proto, že ohledně podílu druhého povinného dosud nenabyla právní moci dražební vyhláška.
7. Nejvyšší soud proto dovolání povinného v souladu s ustanovením §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
8. Dovolatel současně navrhl odklad vykonatelnosti a právní moci dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení (§243c o. s. ř.), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti a právní moci dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soud, protože jde o návrh akcesorický. S ohledem na to se tedy Nejvyšší soud návrhem na odklad vykonatelnosti a právní moci nezabýval.
9. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 6. 10. 2020
JUDr. Karel Svoboda, Ph.D.
předseda senátu