ECLI:CZ:NS:2020:20.CDO.2679.2020.1
sp. zn. 20 Cdo 2679/2020-200
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné Patron ca, s. r. o., se sídlem v Praze 1, Jakubská č. 647/2, identifikační číslo osoby 27113078, zastoupené JUDr. Jiřím Solilem, advokátem se sídlem v Praze 1, Jakubská č. 647/2, proti povinné Contipro a. s. se sídlem v Dolní Dobrouči č. 401, identifikační číslo osoby 60917431, zastoupené doc. JUDr. Danou Ondrejovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Břeclavi, Fintajslova č. 1352/27, pro nezastupitelné plnění, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 7 E 9/2019, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 28. února 2020, č. j. 23 Co 39/2020-169, takto:
I. Dovolání povinné se odmítá .
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
1. Okresní soud v Ústí nad Orlicí usnesením ze dne 29. 11. 2019, č. j. 7 E 9/2019-76, nařídil podle vykonatelného usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, ze dne 8. 4. 2019, č. j. 2 Nc 2601/2019-113, k vynucení povinnosti povinné zdržet se uvádění doplňku krmiva GelorenHA na trh bez toho, aby bylo současně uvedeno kompletní složení, zdržet se na letáku k doplňku krmiva GelorenHA a při jakémkoliv druhu reklamy a propagace doplňku krmiva GelorenHA použití grafického ztvárnění, ve kterém jsou barevnými kolečky zdůrazněny klouby člověka, zdržet se na letáku k doplňku krmiva GelorenHA a při jakémkoliv druhu reklamy a propagace doplňku krmiva GelorenHA slovního či grafického srovnání látek methylsulfonylnethan (MSM) a kyselina hyaluronová, odstranit z obalu doplňku krmiva GelorenHA, letáku k doplňku krmiva GelorenHA a z internetových stránek umístěných na doméně www.geloren.cz a na doméně www.aktivnizvire.cz grafické ztvárnění, ve kterém jsou barevnými kolečky zdůrazněny kouby člověka, odstranit z letáku k doplňku krmiva GelorenHA a z internetových stránek umístěných na doméně www.geloren.cz a na doméně www.aktivnizvire.cz slovní srovnání látek methylsulfonylnethan (MSM) a kyselina hyaluronová, výkon rozhodnutí, kterým uložil povinné pokutu ve výši 50 000 Kč (výrok I.), a rozhodl, že povinná je povinna uloženou pokutu zaplatit Okresnímu soudu v Ústí nad Orlicí, že pokuta připadá státu a nesplní-li povinná ani poté vykonávané rozhodnutí, ukládá jí soud na návrh oprávněné další přiměřené pokuty, dokud výkon rozhodnutí nebude zastaven (výrok II.), a že povinná je povinna nahradit oprávněné k rukám jejího zástupce náklady řízení o výkon rozhodnutí ve výši 4 541 Kč.
2. K odvolání povinné Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 28. 2. 2020, č. j. 23 Co 39/2020-169, změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že se nařizuje podle vykonatelného usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 8. 4. 2019, č. j 2 Nc 2601/2019-113, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 10. 2019, č. j. 3 Cmo 123/2019-804, k vynucení povinnosti povinné zdržet se při jakémkoliv druhu reklamy a propagace doplňku krmiva Geloren Ha použití grafického ztvárnění, ve kterém jsou barevnými kolečky zdůrazněny klouby člověka, odstranit z obalu doplňku krmiva GelorenHA, z internetových stránek umístěných na doméně www.geloren.cz a na doméně www.aktivnizvire.cz grafické ztvárnění, ve kterém jsou barevnými kolečky zdůrazněny klouby člověka, výkon rozhodnutí, kterým ukládá povinné pokutu ve výši 20 000 Kč, současně zamítl návrh oprávněné na nařízení výkonu rozhodnutí také k vynucení povinnosti povinné, podle nichž se měla zdržet uvádění doplňku krmiva GelorenHA na trh bez toho, aby bylo současně uvedeno kompletní složení, zdržet se na letáku k doplňku krmiva GelorenHA a při jakémkoliv druhu reklamy a propagace doplňku krmiva GelorenHA slovního či grafického srovnání látek methylsulfonylethan (MSM) a kyseliny hyaluronová a odstranit z letáku k doplňku krmiva GelorenHA a z internetových stránek umístěných na doméně www.geloren.cz a na doméně www.aktivnizvire.cz slovní srovnání látek methylsufonylethan (MSM) a kyselina hyaluronová (výrok I.), a dále rozhodl, že povinná je povinna uloženou pokutu zaplatit Okresnímu soudu v Ústí nad Orlicí, že pokuta připadá státu a nesplní-li povinná ani poté vykonávané rozhodnutí, ukládá jí soud na návrh oprávněné další přiměřené pokuty, dokud výkon rozhodnutí nebude zastaven (výrok II.), a že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení před okresním ani odvolacím soudem (výrok III.). Odvolací soud, vycházeje z tvrzení oprávněné, že povinná porušuje povinnosti uložené titulem pro výkon rozhodnutí a ze skutečnosti, že oprávněná doložila vykonatelný titul pro výkon rozhodnutí s potřebnými formálními náležitostmi (zejména že byl vydán oprávněným orgánem a je vykonatelný), dospěl ohledně výrokem I. vymezených uložených povinností k závěru, že je dán důvod pro nařízení výkonu rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně došlo k částečnému zrušení a změně titulu pro výkon rozhodnutí, odvolací soud ve zbytku návrh oprávněné zamítl. Odvolací soud dospěl k závěru, že v řízení o nařízení výkonu rozhodnutí nelze přihlížet k námitkám povinné, že uložené povinnosti podle titulu pro výkon rozhodnutí splnila či že oprávněná neprokázala porušení povinností, neboť tyto námitky musí povinná uplatnit v řízení o zastavení výkonu rozhodnutí a při rozhodnutí o nařízení výkonu rozhodnutí nejsou významné, protože soud při nařízení výkonu rozhodnutí vychází v tomto směru pouze z tvrzení oprávněné, kterou případně stíhá povinnost k náhradě škody za uložené a vymožené pokuty. Stejně tak nelze přihlížet ani k námitkám povinné co do její neschopnosti splnit některé povinnosti uložené titulem pro výkon rozhodnutí z důvodu, že náleží třetí osobě, neboť směřují proti věcné správnosti vykonávaného rozhodnutí, jimiž se soud ve vykonávacím řízení nemůže zabývat.
3. Proti usnesení odvolacího soudu podala povinná dovolání. Přípustnost dovolání zakládá na řešení právních otázek, zda je soud povinen při rozhodování o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí k uspokojení nepeněžitého plnění podle §351 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, zkoumat, zda lze v návrhu namítané porušení subsumovat pod obsah a rozsah povinnosti uložené exekučním titulem, a zda v případě, že povinnému byla zdržovacím nárokem podle §2988 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, uložena povinnost zdržet se určitého jednání, může být povinný odpovědný i za jednání třetích osob, které je v rozporu s touto uloženou povinností, popř. může být skutečnost, zda je povinný odpovědný i za takové jednání třetích osob, relevantní alespoň při určení výše pokuty. Namítá, že oprávněná ve svém návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí doložila pouze skutečnosti, z nichž plyne, že k porušení povinnosti zdržet se jednání vymezeného titulem pro výkon rozhodnutí nedošlo jednáním povinné, ale třetích osob, konkrétně eshopů, jejichž jakýkoliv vztah k povinné oprávněná ve svém návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí ani netvrdila. Ačkoliv je řízení o nařízení výkonu rozhodnutí ovládáno zásadou formalizace předpokladů pro nařízení výkonu rozhodnutí ve smyslu §251 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, neznamená to, že soud v této fázi nemá podrobit návrh oprávněného jakémukoliv přezkumu, když tento je omezen toliko na zkoumání splnění určitých předpokladů, jejichž naplněním se soud má a musí zabývat. V případě nařízení výkonu rozhodnutí podle §351 občanského soudního řádu je z předpokladů nařízení výkonu rozhodnutí zřejmé, že již ve fázi nařízení výkonu rozhodnutí je soud povinen posoudit nejméně to, zda se oprávněný domáhá splnění uložené povinnosti v rozsahu, na nějž má podle titulu pro výkon rozhodnutí právo. Nejde tak o posouzení, zda povinný vymáhanou povinnost splnil, či byla-li porušena, ale o vlastní výklad obsahu a rozsahu uložené povinnosti a posouzení, zda oprávněným tvrzené jednání odpovídá povinnosti uložené povinnému titulem pro výkon rozhodnutí. Odvolací soud při svém posuzování návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí proto měl přihlédnout k námitce povinné, že proti povinné byl nařízen výkon rozhodnutí ke splnění povinnosti, která není exekučním titulem vůbec uložena, když se nezabýval obsahem a rozsahem povinností uložených výrokem titulu pro výkon rozhodnutí. Smyslem a účelem povinností uložených titulem pro výkon rozhodnutí totiž bezpochyby nebylo a ani nemůže být, aby povinná byla povinna komplexně kontrolovat všechny třetí strany, které její produkty prodávají, propagují či jinak zmiňují. Výkon rozhodnutí v projednávané věci byl nařízen k vymožení povinnosti, která povinné ve skutečnosti vůbec nesvědčí, neboť z titulu pro výkon rozhodnutí v žádném případě neplyne, že by povinná měla odpovídat i za jednání třetích osob, které fakticky odpovídá povinnosti uložené titulem pro výkon rozhodnutí. Povinná dále namítá, že je nepřípustné, aby byl povinný, jemuž je uložena zdržovací povinnost, fakticky odpovědný i za jednání třetích osob, k nimž zjevně nemá jakýkoliv vztah a ani je nemůže kontrolovat. I v případě, že by z povinnosti uložené titulem pro výkon rozhodnutí plynulo, že povinná může být odpovědná i za jednání třetích osob, které je v rozporu s uloženou povinností, musí být tato skutečnost alespoň relevantní při určení výše pokuty podle §351 občanského soudního řádu. Výše pokuty se stanovuje zejména s přihlédnutím k povaze vynucované povinnosti, oprávněná však ve svém návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí podložila porušení předmětných povinností z titulu pro výkon rozhodnutí výlučně takovými skutečnostmi, které osvědčovaly pouze a výlučně šíření daného letáku s „kolečky na kloubech jezdců“ pouze třetími osobami, přičemž ani nijak netvrdila, že by povinná k těmto osobám měla mít jakýkoliv vztah. K této skutečnosti měly soudy při stanovení pokuty přihlédnout, avšak tak neučinily. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu a usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dovolatelka v dovolání rovněž navrhla odklad vykonatelnosti a právní moci napadeného rozhodnutí.
4. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „o. s. ř.“, a dospěl k závěru, že dovolání povinné není přípustné, neboť usnesení odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby odpovídající právní otázky byly posouzeny jinak (srov. §237 o. s. ř.).
5. Dovolací soud již dříve (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2011, sp. zn. 20 Cdo 259/2011) vymezil předpoklady, které soud při rozhodování o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí pro vymožení nepeněžitého plnění – z hlediska jeho věcného posouzení – zkoumá, a to zda rozhodnutí, jehož výkon je navrhován, bylo vydáno orgánem, který k tomu měl pravomoc, zda je vykonatelné po stránce formální a materiální, zda oprávněný a povinný jsou věcně legitimováni, zda je výkon rozhodnutí navrhován v takovém rozsahu, který stačí k uspokojení oprávněného, a zda vymáhané právo není prekludováno. Způsob výkonu soud určí podle povahy uložené povinnosti. Soud může nařídit výkon rozhodnutí jen k vynucení té povinnosti, která byla povinnému vykonatelným rozhodnutím uložena. Při zkoumání, jaká povinnost byla povinnému uložena, vychází z výroku rozhodnutí, jehož výkon se navrhuje (v případě potřeby vykládaného v souvislosti s odůvodněním rozhodnutí); dokazování o tom, ke splnění jaké povinnosti má být výkon rozhodnutí nařízen, je nepřípustné. Při výkonu rozhodnutí soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost rozhodnutí (tj. zda ve věci bylo rozhodnuto v souladu se zákonem); obsahem rozhodnutí, jehož výkon se navrhuje, je soud ve vykonávacím řízení vázán a je povinen z něj vycházet (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 7. 2008, sp. zn. 20 Cdo 2273/2008, ze dne 5. 8. 2008, sp. zn. 20 Cdo 4548/2007, ze dne 25. 10. 2002, sp. zn. 20 Cdo 554/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 7/2004 pod č. 62, ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 1/2000 pod č. 4, a ze dne 16. 12. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1570/2003, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 7/2005 pod č. 58).
6. Dochází-li k nařízení soudního výkonu rozhodnutí ukládající povinnost k nezastupitelnému plnění, je součástí usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí i výrok o uložení pokuty za (oprávněným prozatím jen tvrzené) porušení povinnosti k tomuto plnění (§351 odst. 1 o. s. ř.). Je výrazem ustálené soudní praxe (srov. např. stanovisko „Ze zhodnocení rozhodování soudů a státních notářství při výkonu rozhodnutí,“ Cpj 159/79 Nejvyššího soudu ČSR z 18. 2. 1981, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 9-10/1981 pod č. 21, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2005, sp. zn. 20 Cdo 876/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 6/2005 pod č. 101), že při nařízení výkonu rozhodnutí soud nezjišťuje, zda (v jakém rozsahu) povinný vymáhanou povinnost dobrovolně splnil, popř. zda ve smyslu §351 odst. 1 o. s. ř. „jinou“ povinnost porušil nebo se jí nepodrobil (v tomto směru vychází z tvrzení oprávněného v návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí). Okolnosti takové povahy mohou být hodnoceny jen v řízení o zastavení výkonu rozhodnutí, které předpokládá provádění dokazování (srov. §268 odst. 1 písm. g/, h/, §269 odst. 1 o. s. ř.). Námitku, že povinnost zdržet se určitého chování nebo chování jiného strpět neporušil, nemůže proto povinný úspěšně uplatnit v odvolání, a to ani proti rozhodnutí, jímž byl výkon rozhodnutí nařízen, ani proti rozhodnutí, jímž byla uložena další pokuta, ale právě jen návrhem na zastavení výkonu rozhodnutí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2009, sp. zn. 20 Cdo 2101/2007).
7. Při přezkumu věcné správnosti výše pokuty uložené podle §351 o. s. ř. k odvolání povinného se tedy odvolací soud nezabývá tím, zda povinný již z exekučního titulu plnil nebo zda existuje jiný důvod, pro který exekuční titul nelze vykonat, ale pouze tím, zda pokuta byla uložena v přiměřené výši, která závisí okolnostech projednávané věci, přičemž soud především přihlédne k povaze vymáhané povinnosti, popř. její majetkové hodnotě, k osobním a majetkovým poměrům povinného. Soud je povinen vystihnout výši pokuty, která bude způsobilá jednak přiměřeně, tak i efektivně nutit povinného, aby povinnost uloženou vykonávaným rozhodnutím splnil. Naopak se odvolací soud nezabývá tím, zda existují důvody pro zastavení exekuce (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 10. 2017, sp. zn. 20 Cdo 1985/2017).
8. V projednávané věci odvolací soud tedy správně uzavřel, že se před nařízením výkonu rozhodnutí zabývá tím, zda předložený titul pro výkon rozhodnutí má potřebné formální náležitosti, zejména zda byl vydán oprávněným orgánem a zda je vykonatelný, aniž by dále posuzoval námitky povinné, že uložené povinnosti podle titulu pro výkon rozhodnutí splnila, či že oprávněná porušení uložených povinností neprokázala. Ze shora uvedeného vyplývá, že při projednání návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí není dán prostor pro posouzení, zda činnost, kterou povinná vyvíjí, je činností ve smyslu titulu pro výkon rozhodnutí a exekuční soud se tímto posouzením ani nemůže zabývat. Pro nařízení výkonu rozhodnutí postačí (krom jiného) pouhé tvrzení oprávněného, že povinný uloženou povinnost nesplnil (zde tedy že se povinná povinnosti nezdržela) a posouzení, zda konkrétní činnost, kterou oprávněný považuje za porušení povinnosti uložené v titulu pro výkon rozhodnutí, je činností v rozporu s povinností uloženou titulem pro výkon rozhodnutí, je až věcí návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí. Uloženou pokutu ve výši 20 000 Kč odvolací soud přitom srozumitelně a logicky odůvodnil, a to v souladu s výše uvedenými ukazateli. Z tohoto důvodu nelze uloženou pokutu pokládat za zřejmě nesouladnou s ustanovením §351 o. s. ř. Je věcí povinné, aby podala návrh na zastavení exekuce, v jehož rámci bude tvrdit a prokáže okolnosti na její straně, pro které nemůže povinnost uloženou exekučním titulem splnit, případně ji neporušuje.
9. Tvrdí-li povinná, že webové stránky, v nichž je inzerováno její zboží v rozporu s titulem pro výkon rozhodnutí, nejsou v její dispozici, je tato její námitka námitkou směřující k existenci důvodu pro zastavení výkonu rozhodnutí podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Jak již však bylo shora vysvětleno, nejde o okolnosti, jimiž by bylo možné brojit proti usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí podle §351 o. s. ř., včetně výroku o výši uložené pokuty, jenž je jeho součástí. Proto ani tato námitka povinné nemůže obstát. Zkoumání, zda a do jaké míry povinná způsobila, že její výrobky jsou na webových stránkách (nejsou-li v její přímé dispozici) inzerovány způsobem, který jí zapovídá titul pro výkon rozhodnutí, případně jestli má k dispozici nástroje, jak inzerci svých výrobků v rozporu s předmětným titulem pro výkon rozhodnutí a se svým právním vztahem (např. smluvním) k jejich provozovateli zabránit, například tak, že provozovateli stránek na základě svého právního vztahu k němu zakáže své zboží inzerovat v rozporu s titulem pro výkonem rozhodnutí, a zda těchto nástrojů využila (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 5. 2020, sp. zn. 20 Cdo 1035/2020), je předmětem případného dalšího řízení o návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí.
10. Dovolací soud dodává, že judikatura dovolacího soudu, na kterou povinná poukazuje ve svém dovolání a označuje ji jako judikaturu, od které se odvolací soud při svém rozhodování odchýlil (zejména např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2002, sp. zn. 20 Cdo 554/2002, ze dne 5. 8. 2008, sp. zn. 20 Cdo 4548/2007, ze dne 11. 1. 2005, sp. zn. 21 Cdo 1720/2004, ze dne 24. 4. 2008, sp. zn. 20 Cdo 3386/2006, nález Ústavního soudu ze dne 31. 5. 2016, sp. zn. II. ÚS 3316/15 a další), je v souladu se shora uvedeným. I z dovolatelkou uváděné judikatury dovolacího soudu vyplývá, že není-li při nařízení výkonu rozhodnutí zcela a bez dalšího zjevné, že vymáhaná povinnost již neexistuje nebo nebyla porušena, má dojít k nařízení exekuce. Tak tomu však podle skutkových zjištění odvolacího soudu v daném případě nebylo, když by bylo zapotřebí šetření, zda a do jaké míry je to povinná, kdo má možnost ovlivnit obsah inzerce na předmětným webových stránkách. Teprve po nařízení výkonu rozhodnutí je v rámci případného řízení o zastavení výkonu rozhodnutí prostor ke zkoumání, zda existují důvody pro jeho zastavení podle §268 odst. 1 písm. g), h) o. s. ř.
11. Zbývá dodat, že při vymáhání pokut uložených podle §351 o. s. ř. soud, na rozdíl od vymáhání pořádkových pokut (srov. §53 odst. 3 o. s. ř.), nepostupuje podle daňového řádu, takže pokuty vymáhá v rámci výkonu rozhodnutí prováděného soudem, případně v rámci exekuce prováděné soudním exekutorem, kdy stát jednající prostřednictvím soudu jako jeho organizační složky vystupuje v postavení oprávněného (srov. LEVÝ, Jiří. §351 [Pokuty, obnovení stavu]. In: SVOBODA, Karel, SMOLÍK, Petr, LEVÝ, Jiří, ŠÍNOVÁ, Renáta. Občanský soudní řád. 2. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2017, s. 1547.). Jestliže později dojde k zastavení výkonu rozhodnutí proto, že povinná titulem pro výkon rozhodnutí uloženou povinnost neporušila, nemůže ji z objektivních důvodů splnit nebo ji splnila ještě před podáním návrhu na nařízení výkonu, soud pokuty uložené podle §351 o. s. ř. i nadále vymáhá a povinná má k dispozici vůči oprávněnému žalobu o náhradu škody, která mu v takovém případě uložením pokuty vznikla (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2011, sp. zn. 20 Cdo 4367/2010, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3660/2018).
12. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, není dovolání povinné přípustné; Nejvyšší soud je tedy v souladu s ustanovením §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
13. Dovolatelka současně navrhla odklad právní moci a vykonatelnosti dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení (§243c o. s. ř.), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soud, protože jde o návrh akcesorický. S ohledem na to se tedy Nejvyšší soud návrhem na odklad právní moci a vykonatelnosti nezabýval.
14. Výrok o náhradě nákladů řízení se neodůvodňuje (srov. §243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. 10. 2020
JUDr. Karel Svoboda, Ph.D.
předseda senátu