ECLI:CZ:NS:2020:20.CDO.2906.2020.1
sp. zn. 20 Cdo 2906/2020-79
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného nezletilého AAAAA , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného zákonnou zástupkyní A. O., narozenou XY, bytem v XY, proti povinnému J. K. , narozenému XY, bytem XY, pro dlužné výživné ve výši 33 600 Kč za dobu od 1. 9. 2015 do 31. 8. 2019 a pro běžné výživné 700 Kč měsíčně, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 33 E 28/2019, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. dubna 2020, č. j. 10 Co 468/2019-17, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Ve shora označené věci Krajský soud v Ostravě (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 30. 4. 2020, č. j. 10 Co 468/2019-17, odmítl odvolání povinného proti usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku (dále „soud prvního stupně“) ze dne 5. 9. 2019, č. j. 33 E 28/2019-6, jímž soud prvního stupně nařídil podle rozsudku soudu prvního stupně ze dne 14. 8. 2015, č. j. 0 Nc 8503/2015-49, za účelem vymáhání pohledávky nezletilého oprávněného na dlužném výživném ve výši 33 600 Kč za dobu od 1. 9. 2015 do 31. 8. 2019 a dále pro běžné výživné ve výši 700 Kč měsíčně výkon rozhodnutí srážkami z příjmů povinného.
Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání.
Právní úprava (ne)přípustnosti dovolání proti rozhodnutím vydaným v řízeních podle hlavy páté části druhé zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „z. ř. s.“), se s účinností tohoto zákona přesunula z ustanovení §238 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (podle kterého dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. není přípustné ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské odpovědnosti, pozastavení nebo omezení jejího výkonu, o určení nebo popření rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení), do ustanovení §30 z. ř. s. (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. dubna 2015, sp. zn. 21 Cdo 1049/2015). Vzhledem k tomu, že v posuzované věci jde o exekuční řízení ve věci výživného upravené v části druhé hlavě páté (§511 a násl. z. ř. s.) tohoto zákona, a současně se nejedná o žádnou z výjimek taxativně vymezených v ustanovení §30 z. ř. s., dovolání není přípustné (shodně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. června 2015, sp. zn. 26 Cdo 1630/2015, ze dne 1. září 2016, sp. zn. 20 Cdo 2888/2016, nebo ze dne 7. listopadu 2017, sp. zn. 20 Cdo 4947/2017).
Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl, aniž se zabýval podmínkou obligatorního zastoupení povinného v dovolacím řízení (srov. §241b odst. 2 část věty za středníkem o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se v tomto případě nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. 10. 2020
JUDr. Aleš Zezula
předseda senátu