ECLI:CZ:NS:2020:20.CDO.3032.2019.3
sp. zn. 20 Cdo 3032/2019-386
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph. D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněného „MCF“ Spółka z ograniczoną odpowiedzialnością , se sídlem ve Wadowicích, Mickiewicza 14, Polská republika, identifikační číslo osoby 122444969, zastoupeného Mgr. Katarzynou Siwou, advokátkou se sídlem v Českém Těšíně, Hlavní třída 87/2, proti povinnému M. H. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Radovanem Hrubým, advokátem se sídlem v Praze 1, Revoluční 1003/3, pro 51 894,44 € s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 29 EXE 5/2016, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. 4. 2019, č. j. 20 Co 332/2018-269, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
1. Okresní soud ve Zlíně usnesením ze dne 10. 8. 2018, č. j. 29 EXE 5/2016-254, zastavil řízení o návrhu povinného na zastavení exekuce, nařízené jeho usnesením dne 3. 10. 2016, č. j. 29 EXE 5/2016-18, a vedené k vymožení plnění podle vykonatelného evropského platebního rozkazu Okresního soudu v Krakově, Polská republika (Sąd Okręgowy w Krakowie, Wydzial I Cywilny) ze dne 20. 10. 2015, sp. zn. I Nc 359/15. Exekuce byla nařízena podle čl. 21 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1896/2006 ze dne 12. 12. 2006, kterým se zavádí řízení o evropském platebním rozkazu, dále též jen „Nařízení č. 1896/2006“. Podle prohlášení vykonatelnosti, předloženého na formuláři G (čl. 18 odst. 1 Nařízení č. 1896/2006), byl podkladový evropský platební rozkaz v členském státě původu soudem prohlášen za vykonatelný.
2. Okresní soud zjistil, že povinný se domáhal u příslušného polského soudu přezkoumání správnosti postupu při doručování exekučního titulu, který byl doručen pouze v polském jazyce, bez překladu do českého jazyka, pročež povinný kvalifikovaným způsobem odmítl jeho přijetí. Návrh povinného na prohlášení neúčinnosti exekučního titulu byl však polskými soudy pravomocně zamítnut (srov. usnesení Krajského soudu v Krakově ze dne 19. 12. 2016, sp. zn. I Co 487/16, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Krakově ze dne 6. 3. 2017, sp. zn. I ACz 304/17). Posléze též Krajský soud v Krakově usnesením ze dne 16. 5. 2017, sp. zn. I Nc 259/15, zamítl i návrh povinného na doručení překladu platebního rozkazu (stížnost povinného Krajský soud v Krakově odmítl usnesením ze dne 2. 10. 2017, sp. zn. I Nc 359/15, stížnost povinného proti němu zamítl Vrchní soud v Krakově usnesením ze dne 15. 3. 2018, sp. zn. I ACz 242/18). Polské soudy seznaly, že povinný polskému jazyku rozumí a že odmítnutí přijetí korespondence ve smyslu Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1393/2007 ze dne 13. 11. 2007, o doručování soudních a mimosoudních písemností ve věcech občanských a obchodních v členských státech, dále též jen „Nařízení č. 1393/2007“, nebylo na místě; považují exekuční titul za účinně doručený (náhradním způsobem) a vykonatelný v souladu s čl. 8 Nařízení č. 1393/2007.
3. Okresní soud uzavřel, že zkoumal-li vykonatelnost exekučního titulu polský nalézací soud a dokonce o ní již i pravomocně rozhodl, je exekuční soud jeho rozhodnutími vázán a je povinen z nich vycházet. Z důvodu překážky věci rozhodnuté nelze správnost doručení exekučního titulu znovu projednávat, a to ani v exekučním řízení.
4. Odvolací Krajský soud v Brně v záhlaví uvedeným rozhodnutím usnesení Okresního soudu ve Zlíně ze dne 10. 8. 2018, č. j. 29 EXE 5/2016-254, potvrdil. Podle odvolacího soudu nemůže být důvodná námitka, že podkladový evropský platební rozkaz nebyl povinnému platně doručen. Odvolací soud vyšel ze zjištění, že vykonatelnost exekučního titulu již přezkoumal (pravomocně) v několika stupních polský nalézací soud se závěrem, že exekuční titul je účinně doručen, neboť povinný listinám v polském jazyce rozumí. Projednání návrhu na zastavení exekuce brání neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, pro který nelze v řízení pokračovat. Exekuční soud nemůže v rámci řízení o zastavení exekuce znovu řešit otázku, která již byla pravomocně vyřešena, byť se tak stalo před polským soudem. Evropský justiční prostor je budován na principu vzájemné důvěry, nikoli inkompatibility jednotlivých právních systémů. V konečném důsledku to zamezuje vydávání dvojích či kontradiktorních rozhodnutí (závěrů) a přispívá k lepší ochraně práv občanů. Jsou-li čeští občané poživateli výhod spojených se statutem občanství Evropské unie, je přirozené, že s těmito výhodami je nutno akceptovat též jistou míru obezřetnosti a odpovědnosti. Opětovné přezkoumávání řádného doručení platebního rozkazu by pro povinného nemohlo tak jako tak přinést lepší procesní výsledek a tento postup by byl též neekonomický a nehospodárný.
5. Povinný ve svém dovolání vytýká odvolacímu soudu, že se odchýlil od rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (odkazuje na jeho usnesení ze dne 15. 12. 2009, sp. zn. 20 Cdo 938/2008) a per analogiam i od rozsudků Soudního dvora Evropské unie (dále též „SDEU“) ve spojených věcech C-119/13 a C120/13, příp. od věci C-21/17, kde se SDEU vyjadřoval k použitelnosti čl. 8 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1393/2007 ze dne 13. 11. 2007, o doručování soudních a mimosoudních písemností ve věcech občanských a obchodních v členských státech, při vydávání evropského platebního rozkazu ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1896/2006 ze dne 12. 12. 2006, kterým se zavádí řízení o evropském platebním rozkazu. Právo odmítnout přijetí doručované písemnosti v jazyce jiného členského státu podle SDEU vyplývá z nezbytnosti chránit právo adresáta této písemnosti na obhajobu v souladu s požadavky spravedlivého procesu, a to obzvláště v kontextu s doručováním evropského platebního rozkazu, kdy soud rozhoduje bez vědomí žalovaného. I když je účelem Nařízení č. 1393/2007 v prvé řadě zlepšení účinnosti a rychlosti soudních řízení, jakož i zajištění řádného výkonu spravedlnosti, uvedených cílů nelze dosáhnout tak, že bude oslabeno právo adresátů dotčených písemností na obhajobu (viz věc C-354/15, bod 50-52, 57). Navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.
6. Oprávněný s názorem povinného nesouhlasí, jeho námitka byla již z podnětů povinného opakovaně řešena polskými soudy napříč několika stupni a pravomocně zamítavě rozhodnuta. Povinný využil všech dostupných řádných i mimořádných opravných prostředků. Vykonatelnost titulu již přezkoumal nalézací soud v Krakově a opětovný přezkum českým exekučním soudem by znamenal rozhodovat dvakrát v téže věci, čemuž brání překážka věci rozsouzené.
7. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
8. Dospěl k závěru, že dovolání není přípustné, neboť otázkou, který soud je oprávněn přezkoumávat důvodnost odmítnutí adresáta převzít doručovaný cizozemský exekuční titul pro absenci jeho překladu do českého jazyka ve smyslu čl. 8 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1393/2007 ze dne 13. 11. 2007, o doručování soudních a mimosoudních písemností ve věcech občanských a obchodních v členských státech, se Nejvyšší soud již zabýval; výkladem čl. 8 Nařízení č. 1393/2007 se opakovaně zabýval i SDEU.
9. V projednávané věci je exekučním titulem evropský platební rozkaz Okresního soudu v Krakově ze dne 20. 10. 2015, sp. zn. I Nc 359/15, který povinný osobně převzal dne 17. 5. 2016 v polském jazyce a prostřednictvím následně zmocněného advokáta JUDr. Fuse dne 20. 5. 2016 převzetí písemnosti kvalifikovaně odmítl podle čl. 8 odst. 1 Nařízení č. 1393/2007.
10. Krajský soud v Krakově usnesením ze dne 19. 12. 2016, sp. zn. I Co 487/16, rozhodl, že evropský platební rozkaz se stal neplatným (viz čl. 112 spisu); toto rozhodnutí následně bylo změněno usnesením Vrchního soudu v Krakově ze dne 6. 3. 2017, sp. zn. I ACz 304/17, tak, že se zamítá návrh povinného na prohlášení evropského platebního rozkazu za neúčinný (srov. čl. 149 spisu).
11. Dále Krajský soud v Krakově usnesením ze dne 16. 5. 2017, č. j. I Nc 359/15, rozhodl, že návrh na doručení českého překladu evropského platebního rozkazu s žalobou a přílohami se zamítá a návrh na doručení usnesení o potvrzení vykonatelnosti evropského platebního rozkazu se odmítá (srov. čl. 145 spisu). Polský nalézací soud na základě písemných prohlášení povinného založených ve spisu uzavřel, že povinný rozumí jazyku, ve kterém byly listiny vyhotoveny, což vylučuje řádné odmítnutí přijetí korespondence; doručení exekučního titulu tudíž bylo účinné. Povinný proti tomu podal stížnost, kterou Krajský soud v Krakově usnesením ze dne 2. 10. 2017, sp. zn. I Nc 359/15, odmítl. Stížnost povinného proti tomuto usnesení zamítl Vrchní soud v Krakově usnesením ze dne 15. 3. 2018, sp. zn. I ACz 242/18 (viz čl. 204, 210 spisu). Právní moc usnesení Vrchního soudu v Krakově ze dne 15. 3. 2018, sp. zn. I ACz 242/18, byla zjištěna usnesením Krajského soudu v Krakově ze dne 16. 4. 2018, I Nc 359/15 (viz čl. 205).
12. Článek 8 Nařízení č. 1393/2007 zní následovně:
Odst. 1/ Přijímající subjekt vyrozumí adresáta pomocí jednotného formuláře uvedeného v příloze II o tom, že může odmítnout přijetí doručované písemnosti v okamžiku jejího doručení nebo že může vrátit písemnost přijímajícímu subjektu do jednoho týdne od doručení, pokud není vyhotovena v jednom z následujících jazyků nebo k ní není připojen překlad do některého z těchto jazyků:
a) jazyk, kterému adresát rozumí, nebo
b) úřední jazyk přijímajícího členského státu nebo v případě, že v daném členském státě je několik úředních jazyků, úřední jazyk nebo jeden z úředních jazyků místa doručení.
Odst. 2/ Pokud je přijímající subjekt uvědomen o tom, že adresát odmítá písemnost přijmout podle odst. 1, neprodleně o tom uvědomí odesílající subjekt prostřednictvím potvrzení uvedeného v čl. 10 a vrátí žádost a písemnosti, jejichž překlad se vyžaduje.
Odst. 3/ Pokud adresát odmítne přijmout písemnost podle odst. 1, lze provést opravné doručení písemnosti tak, že se adresátovi v souladu s ustanoveními tohoto nařízení doručí dotyčná písemnost spolu s překladem do jednoho z jazyků stanovených v odst. 1. V takovém případě je datem doručení písemnosti datum, kdy je v souladu s právními předpisy přijímajícího členského státu doručena písemnost spolu s překladem. Má-li však být podle právních předpisů členského státu písemnost doručena v určité lhůtě, je datem, které je třeba vzít ve vztahu k žadateli v úvahu, datum doručení původní písemnosti určené podle čl. 9 odst. 2.
Odst. 4/ Odstavce 1, 2 a 3 se použijí též na způsoby zasílání a doručování soudních písemností uvedených v oddíle 2.
Odst. 5/ Pro účely odst. 1 uvědomí diplomatičtí nebo konzulární zástupci, je-li doručování prováděno v souladu s čl. 13, nebo orgány či osoby, je-li doručování prováděno v souladu s čl. 14, adresáta o tom, že může odmítnout přijetí písemnosti a že jakákoliv odmítnutá písemnost musí být zaslána uvedeným zástupcům, orgánům nebo osobám.
13. Čl. 18 Nařízení č. 1896/2006 zní následovně:
Odst. 1/ Pokud ve lhůtě stanovené v čl. 16 odst. 2, s přihlédnutím k přiměřené době pro doručení odporu, nebyl soudu původu doručen žádný odpor, prohlásí soud původu neprodleně evropský platební rozkaz za vykonatelný, k čemuž použije vzorový formulář G uvedený v příloze VII. Soud ověří datum doručení.
Odst. 2/ Aniž je dotčen odstavec 1, řídí se formální požadavky na vykonatelnost právem členského státu původu.
Odst. 3/ Soud zašle vykonatelný evropský platební rozkaz žalobci.
Podle čl. 19 Nařízení č. 1896/2006 evropský platební rozkaz, který se v členském státě původu stal vykonatelným, je uznáván a vykonáván v ostatních členských státech, aniž je nutná doložka vykonatelnosti a bez možnosti napadnout jeho uznání.
14. Čl. 20 Nařízení č. 1896/2006 zní následovně:
Odst. 1/ Po uplynutí lhůty stanovené v čl. 16 odst. 2 má žalovaný právo požádat o přezkum evropského platebního rozkazu u příslušného soudu v členském státě původu, pokud
a) i) byl platební rozkaz doručen některým ze způsobů uvedených v článku 14, a
ii) doručení nebylo provedeno dostatečně včas, aby bylo žalovanému umožněno připravit si obhajobu, a to bez jakéhokoli zavinění z jeho strany,
nebo
b) žalovaný nemohl popřít nárok z důvodu vyšší moci nebo mimořádných okolností, které nezavinil,
pokud v obou případech jedná neprodleně.
Odst. 2/ Po uplynutí lhůty stanovené v čl. 16 odst. 2 má žalovaný rovněž právo požádat o přezkum evropského platebního rozkazu u příslušného soudu v členském státě původu, pokud byl platební rozkaz s ohledem na požadavky stanovené tímto nařízením zjevně vydán chybně nebo z důvodu jiných výjimečných okolností.
Odst. 3/ Pokud soud odmítne žádost žalovaného s odůvodněním, že není splněn žádný z důvodů pro přezkum uvedených v odstavcích 1 a 2, zůstává evropský platební rozkaz v platnosti. Pokud soud rozhodne, že přezkum je oprávněný na základě některého z důvodů uvedených v odstavcích 1 a 2, je evropský platební rozkaz od počátku neplatný.
15. Podle čl. 27 Nařízení č. 1896/2006 tímto nařízením není dotčeno použití Nařízení Rady (ES) č. 1348/2000 ze dne 29. 5. 2000 o doručování soudních a mimosoudních písemností ve věcech občanských a obchodních v členských státech (pozn. podle čl. 25 Nařízení č. 1393/2007 se odkazy na zrušené nařízení č. 1348/2000 považují za odkazy na Nařízení č. 1393/2007).
16. Z citovaných ustanovení mimo jiné vyplývá, že při doručování návrhu na vydání evropského platebního rozkazu i samotného evropského platebního rozkazu lze postupovat podle Nařízení č. 1393/2007, přičemž v čl. 8 je zakotvena možnost adresáta písemnosti přijetí odmítnout z důvodů v tomto článku uvedených. Čl. 8 rovněž upravuje, jak lze provést opravné doručení – doručit adresátovi znovu dotčené písemnosti s překladem do jazyka či jazyků uvedených v čl. 8 odst. 1.
17. K výkladu čl. 8 Nařízení č. 1393/2007 učinil SDEU v usnesení ze dne 28. 4. 2016, C-384/14, Alta Realitat SL a Erlock Film ApS, Ulrich Thomsen, závěr, že
- soud, kterému byla věc předložena v odesílajícím členském státě, musí zajistit, aby byl adresát řádně vyrozuměn pomocí jednotného formuláře obsaženého v příloze II Nařízení č. 1393/2007 o právu odmítnout písemnost přijmout;
- v případě opomenutí této formální náležitosti je věcí soudu odstranit vady řízení v souladu s ustanoveními Nařízení č. 1393/2007;
- soud, kterému byla věc předložena, nesmí bránit výkonu práva odmítnout přijmout písemnost jejím adresátem;
- teprve poté, co adresát skutečně využil práva odmítnout přijmout písemnost, je soud, kterému byla věc předložena, oprávněn přezkoumat opodstatněnost tohoto odmítnutí; za tímto účelem musí tento soud zohlednit všechny relevantní poznatky ve spise proto, aby určil, zda dotyčná osoba rozumí nebo nerozumí jazyku, ve kterém byla písemnost vyhotovena, a
- pokud uvedený soud konstatuje, že odmítnutí přijmout písemnost adresátem nebylo odůvodněné, bude moci v zásadě uplatnit důsledky stanovené vnitrostátním právem v takovém případě za předpokladu, že je zachován užitečný účinek Nařízení č. 1393/2007.
18. Stejné závěry shrnul SDEU v rozsudku ze dne 2. 3. 2017, C-354/15, Andrew Marcus Henderson proti Novo Banco SA, kde mimo jiné dovodil, že Nařízení č. 1393/2007 musí být vykládáno v tom smyslu, že brání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je právní úprava dotčená ve věci v původním řízení, podle níž v případě, kdy soudní písemnost, která byla doručena žalovanému s bydlištěm na území jiného členského státu, nebyla vyhotovena ani v jazyce, kterému tento žalovaný rozumí, ani v úředním jazyce přijímajícího členského státu, či v případě, že v daném členském státě je několik úředních jazyků, ani v úředním jazyce nebo jednom z úředních jazyků místa doručení, ani k ní nebyl připojen překlad do některého z těchto jazyků, vede nepřiložení jednotného formuláře uvedeného v příloze II tohoto nařízení k neplatnosti uvedeného doručení, i když tento žalovaný musí tuto neplatnost uplatnit ve stanovené lhůtě nebo na počátku řízení a před obhajobou ve věci samé. Toto nařízení naopak vyžaduje, aby takové nepřiložení bylo v souladu s ustanoveními v tomto nařízení zhojeno tím, že dotčenému bude zaslán jednotný formulář uvedený v příloze II tohoto nařízení.
19. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 13. 6. 2019, sp. zn. 23 Cdo 1327/2019, jenž byl uveřejněn pod číslem 42/2020 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, vyslovil závěr, že v řešeném případě odvolací soud i soud prvního stupně pochybily, neboť soud prvního stupně nepostupoval při doručování předvolání žalované v souladu s článkem 8 odst. 1 Nařízení č. 1393/2007 a odvolací soud jeho postup jako správný potvrdil. Mylný je závěr, že soud postupoval správně, když předvolání k jednání doručoval žalované pouze v českém jazyce, a to s odkazem na podobnost českého a slovenského jazyka a na to, že listinná komunikace mezi stranami probíhala v českém jazyce. Jak vyplývá z judikatury SDEU, je nerozhodné, zda je soud v okamžiku doručování písemnosti přesvědčen, že adresát jazyku písemnosti rozumí. Adresát totiž musí být vždy vyrozuměn o právu písemnost odmítnout v souladu s článkem 8 odst. 1 Nařízení č. 1393/2007. Až v okamžiku, kdy by žalovaná (za předpokladu, že byla správně vyrozuměna) přijetí písemnosti odmítla, bylo by namístě, aby soud (rozuměj český soud) posuzoval, zda její odmítnutí bylo opodstatněné, tj. zda žalovaná jazyku písemnosti skutečně rozumí či nikoli.
20. V souzené věci tedy jedině polskému soudu příslušelo přezkoumat, zda odmítnutí písemnosti – návrhu na vydání evropského platebního rozkazu a platebního rozkazu – bylo opodstatněné (bod 79 usnesení ze dne 28. 4. 2016, C-384/14, Alta Realitat SL a Erlock Film ApS, Ulrich Thomsen). Platí tedy, že pravomocné rozhodnutí polského soudu vytváří neodstranitelnou překážku pro posouzení téže otázky v této věci soudem prvního stupně a odvolacím soudem.
21. Protože odvolací soud postupoval v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, dovolací soud podle §243c odst. 1 o. s. ř. dovolání odmítl.
22. Nad rámec shora uvedeného je vhodné připomenout, že SDEU vydal dne 6. 9. 2018 rozsudek ve věci Catlin Europe SE proti O. K. Trans Praha spol. s r. o., C-21/17, v němž se k obdobné otázce vyjádřil tak, že Nařízení č. 1896/2006 a nařízení č. 1393/2007 musí být vykládána v tom smyslu, že v případě, kdy je evropský platební rozkaz doručován žalovanému, aniž byl návrh na vydání tohoto platebního rozkazu přiložený k tomuto rozkazu vyhotoven v jednom z jazyků, o němž se má za to, že mu žalovaný rozumí, nebo k němu není připojen překlad do některého z těchto jazyků, jak vyžaduje čl. 8 odst. 1 Nařízení č. 1393/2007, musí být žalovaný pomocí jednotného formuláře uvedeného v příloze II posledně uvedeného nařízení řádně poučen o svém právu odmítnout přijetí dotčené písemnosti. Vada řízení v případě opomenutí této formální náležitosti musí být zhojena v souladu s ustanoveními posledně zmíněného nařízení tím, že dotyčné osobě bude předán jednotný formulář uvedený v příloze II tohoto nařízení. V takovém případě se v důsledku procesního pochybení dotýkajícího se doručení platebního rozkazu spolu s návrhem na jeho vydání nestane tento platební rozkaz vykonatelným a lhůta stanovená žalovanému pro podání odporu nemůže začít běžet, takže článek 20 Nařízení č. 1896/2006 se nepoužije.
23. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. 23 Cdo 1542/2016, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 93/2019, v návaznosti na předchozí rozsudek SDEU přijal závěr, že právo na přezkum evropského platebního rozkazu ve smyslu čl. 20 odst. 2 Nařízení č. 1896/2006 nezakládá skutečnost, že požadovaná kopie návrhu na vydání evropského platebního rozkazu (čl. 12 odst. 2 tohoto nařízení) nebyla vyhotovena v jazyce, kterému žalovaný rozumí, nebo v jazyce přijímajícího členského státu, a že žalovaný nebyl vyrozuměn o právu odmítnout či vrátit doručovanou písemnost. Evropský platební rozkaz doručený žalovanému s takovou vadou se nestane vykonatelným a lhůta stanovená žalovanému pro podání odporu nezačne běžet, dokud vada nebude zhojena tím, že žalovanému bude předán jednotný formulář uvedený v příloze II Nařízení č. 1393/2007.
24. O nákladech dovolacího řízení se rozhoduje podle §87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. 11. 2020
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu