ECLI:CZ:NS:2020:20.CDO.3192.2020.1
sp. zn. 20 Cdo 3192/2020-197
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v právní věci žalobkyně M. Š. , narozené dne XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Helenou Deverovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, K Dolům č. 1924/42, proti žalované Strongwest, a. s. , se sídlem v Pardubicích, Masarykovo náměstí č. 1544, identifikační číslo osoby 27529614, zastoupené JUDr. Ervínem Perthenem, MBA, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí č. 135/19, o vyloučení pohledávky z uspokojení, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 10 C 55/2019, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. května 2020, č. j. 14 Co 19/2020-153, takto:
Právní moc rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. května 2020, č. j. 14 Co 19/2020-153, se odkládá do právní moci rozhodnutí o dovolání žalobkyně, které bylo podáno proti tomuto rozsudku.
Odůvodnění:
Okresní soud v Litoměřicích rozsudkem ze dne 6. listopadu 2019, č. j. 10 C 55/2019-106, zamítl žalobu na určení, že pohledávka žalované proti P. Š. (manželu žalobkyně) z rozhodčího nálezu rozhodce Mgr. Marka Landsmanna ze dne 26. listopadu 2015, č. j. Sw 91/15-10, se vylučuje z uspokojení rozvrhu výtěžku exekuce vedené soudním exekutorem Mgr. Petrem Polanským pod sp. zn. 131 EX 5138/13 (výrok I.) a uložil žalobkyni zaplatit náhradu nákladů řízení žalované (výrok II.).
Krajský soud v Ústí nad Labem k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 21. května 2020, č. j. 14 Co 19/2020-153, potvrdil ve výroku I. rozsudek soudu prvního stupně a ve výroku II. tohoto rozsudku změnil výši nákladů řízení žalované a opravil zřejmou nesprávnost spočívající v záměně označení účastnic (výrok I). Žalobkyni uložil zaplatit náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, přičemž navrhla odložení vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí podle ustanovení §243 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jen „o. s. ř.“). V dovolání uvedla, že neprodleným výkonem rozhodnutí jí hrozí závažná újma, neboť uspokojením pohledávky žalované z rozvrhové podstaty by došlo k nenávratné ztrátě těchto finančních prostředků, jelikož žalovaná v současné době není solventní a lze předpokládat, že by vyplacenou částku použila k úhradě svých jiných závazků, aniž by disponovala dalšími finančními prostředky.
Nejvyšší soud postupoval podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. září 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.).
Ačkoliv dovolatelka navrhovala odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, to, na rozdíl od odložení jeho právní moci, nepřichází v úvahu, neboť výplata přiznaných částek je vázána k právní moci rozvrhového usnesení (§338zi odst. 2 o. s. ř.).
Podle §243 písm. b) o. s. ř. před rozhodnutím o dovolání může dovolací soud i bez návrhu odložit právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen ve svých právech a nedotkne-li se odklad právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení.
Nejvyšší soud, aniž by předjímal výsledek dovolacího řízení, dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro odložení právní moci rozhodnutí odvolacího soudu, a rozhodl shora uvedeným výrokem.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 10. 2020
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu