ECLI:CZ:NS:2020:20.CDO.3846.2019.1
sp. zn. 20 Cdo 3846/2019-553
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Aleše Zezuly a JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., v exekuční věci oprávněného Klubu českých turistů , se sídlem ve Praze - Novém Městě, Revoluční 1056/8A, identifikační číslo osoby 00505609, zastoupeného Mgr. Mojmírem Přívarou, advokátem se sídlem v Plzni, Kovářská 1253/4, proti povinné Litera Plzeň, s. r. o. , se sídlem v Plzni, Školní 940/68, identifikační číslo osoby 47715685, zastoupené Mgr. MUDr. Janou Kollrossovou, advokátkou se sídlem v Plzni, náměstí Republiky 202/28, odebráním věci, vedené u Okresního soudu Plzeň - město
pod sp. zn. 74 EXE 3558/2016, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 6. června 2019, č. j. 13 Co 136/2019-510, 13 Co 137/2019, 13 Co 138/2019, takto:
Dovolání se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Plzni (dále „odvolací soud“) ze dne 6. 6. 2019, č. j. 13 Co 136/2019-510, 13 Co 137/2019, 13 Co 138/2019, jímž odvolací soud potvrdil usnesení Okresního soudu Plzeň – město (dále „soud prvního stupně“) ze dne 19. 12. 2018, č. j. 74 EXE 3558/2016-341, rovněž potvrdil usnesení soudu prvního stupně ze dne 17. 1. 2019, č. j. 47 EXE 3558/2016-382, a změnil usnesení soudu prvního stupně ze dne 28. 2. 2019, č. j. 74 EXE 3558/2016-407, tak, že se exekuce nezastavuje, podle ustanovení §243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. září 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.) - dále jen „o. s. ř.“, odmítá, neboť dovolání nesplňuje obligatorní náležitosti dovolání uvedené v ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř., neobsahuje-li především údaj o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání konkrétně uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Pouhý odkaz na §237 o. s. ř. a jeho citace není postačující, a to již proto, že v tomto zákonném ustanovení jsou uvedeny celkem čtyři rozdílné a vzájemně se vylučující předpoklady přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. října 2019, sp. zn. 20 Cdo 3332/2019, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. listopadu 2019, sp. zn. 20 Cdo 2839/2019). Jiný výklad by vedl ke zjevně nesprávnému (textu občanského soudního řádu odporujícímu) závěru, že dovolání je ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. přípustné vždy, když v něm dovolatel vymezí dovolací důvod (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. května 2013, sp. zn. 26 Cdo 1115/2013, ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSCR 55/2013, ze dne 31. října 2013, sen. zn. 29 NSCR 97/2013, a ze dne 30. ledna 2014, sen. zn. 29 ICdo 7/2014).
Shora uvedenému požadavku dovolatelka nevyhověla, vymezila-li přípustnost dovolání pouhým odkazem na ustanovení §237 o. s. ř., aniž by konkrétně uvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř., a aniž by bylo z celého textu dovolání zřejmé, jaké hledisko přípustnosti dovolání si povinná zvolila (dovolatelka v bodě VIII. dovolání cituje všechna kritéria přípustnosti ve znění §237 o. s. ř. a dvě ze čtyř zákonných hledisek v textu zvýrazňuje, avšak v dalších částech dovolání k tomuto grafickému odlišení nic neupřesňuje či nevysvětluje).
Pro nepřípustnost dovolání se Nejvyšší soud nezabýval ani případnými vadami řízení (srov. §242 odst. 3 o. s. ř).
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. 1. 2020
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu