ECLI:CZ:NS:2020:20.CDO.466.2020.1
sp. zn. 20 Cdo 466/2020-316
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v právní věci žalobkyně České republiky- Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj , se sídlem v Brně, Nám. Svobody č. 98/4, identifikační číslo osoby 72080043, proti žalovanému D. T. , narozenému dne XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Hanou Baláčovou, advokátkou se sídlem v Brně, Koliště č. 259/55, o zaplacení částky 2 050 203,35 Kč + 3 490 496,44 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 94 C 180/2015, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. července 2019, č. j. 19 Co 127/2019-287, takto:
I. Dovolání žalovaného se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. července 2019, č. j. 19 Co 127/2019-287, není přípustné podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. září 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.) - dále jen „o. s. ř.“., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je z hlediska závěru o tom, kterým okamžikem je soudní poplatek zaplacen, je-li placen bezhotovostním převodem, v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. například usnesení ze dne 8. listopadu 2016, sp. zn. 32 Cdo 3616/2016, usnesení ze dne 31. ledna 2017, sp. zn. 29 Cdo 2635/2016, nebo usnesení ze dne 10. dubna 2019, sp. zn. 31 Cdo 3042/2018, uveřejněné pod číslem 120/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní), v nichž Nejvyšší soud dospěl k závěru, že je-li soudní poplatek placen bezhotovostním převodem, splní poplatník poplatkovou povinnost až okamžikem, kdy byla platba připsána na účet příslušného soudu. K důsledkům nezaplacení soudního poplatku po novele zákona č. 549/1991 Sb. provedené zákonem č. 296/2017 Sb. s účinností od 30. září 2017 srov. již uvedené usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 10. dubna 2019 sp. zn. 31 Cdo 3042/2018 a v něm přijatý závěr, že poplatková povinnost podle §4 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb. vzniká mj. podáním žaloby, odvolání nebo dovolání, a že se vznikem poplatkové povinnosti nastává i splatnost poplatku (§7 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb.) přičemž pro případ, kdy poplatník svou poplatkovou povinnost nesplní již při podání žaloby (odvolání, dovolání), může tak učinit v dodatečné lhůtě. Podle §9 odst. 1 a 2 zákona č. 549/1991 Sb., nebyl-li soudní poplatek zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho úhradě a stanoví mu lhůtu, po jejímž uplynutí řízení zastaví (nejde-li o některou z výjimek, kdy soud může jednat a rozhodnout i bez zaplacení soudního poplatku), s tím, že k zaplacení poplatku po této lhůtě již nemůže přihlédnout (k tomu srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 15. května 2018, sp. zn. IV. ÚS 1334/18, a usnesení Ústavního soudu ze dne 20. června 2018, sp. zn. I. ÚS 1335/18), v němž Ústavní soud ve vztahu k §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., ve znění účinném od 30. září 2017, dospěl k závěru, že stanovení soudcovské lhůty k zaplacení soudního poplatku v délce alespoň 15 dnů s následkem zastavení řízení v případě marného uplynutí lhůty není nepřiměřené ve vztahu k možnosti uplatnit u soudu tvrzené právo, neboť jde již o lhůtu náhradní pro případ nesplnění povinnosti zaplatit soudní poplatek společně s podáním návrhu, přičemž následné zastavení řízení je pak logickým a ústavně konformním důsledkem pasivity poplatníka.
Dovolací soud neshledal důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak.
Jde-li o dovolatelovu námitku, že k úhradě soudního poplatku byl vyzván usnesením, jehož výrok obsahoval nesprávnost, jedná se o otázku, na které (jak ostatně uvedl sám dovolatel) rozhodnutí o dovolání nestojí. Dovolací soud však podotýká, že se plně ztotožňuje se závěrem odvolacího soudu, že v uvedeném případě nebylo pochyb o tom, k úhradě jakého podání byl žalobce vyzván, neboť žádné jiné podání vůči danému soudu neučinil a zároveň výzva obsahovala odkaz na konkrétní položku Sazebníku soudních poplatků, který upravuje toliko soudní poplatek z dovolání.
Dovolatel v dovolání navrhl odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu a usnesení Městského soudu v Brně ze dne 26. března 2019, č. j. 94 C 180/2015-273. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. srpna 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení (§243c o. s. ř.), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický. S ohledem na výše uvedené se proto Nejvyšší soud nezabýval návrhem dovolatele na odklad vykonatelnosti rozhodnutí odvolacího soudu a soudu prvního stupně.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 3. 3. 2020
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu