ECLI:CZ:NS:2020:21.ND.447.2020.1
sp. zn. 21 Nd 447/2020-56
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Marka Cigánka a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobkyně MAKRO Cash & Carry ČR s. r. o. se sídlem v Praze 5 – Stodůlkách, Jeremiášova č. 1249/7, IČO 26450691, zastoupené JUDr. Jiřím Jarošem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 4 Na Pankráci č. 449/1, proti žalované KKIG FOODMARKET, s. r. o. se sídlem v Praze 1 – Starém Městě, Rybná č. 716/24, IČO 02689901, o 101.730,21 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 25 C 308/2019, o návrhu žalované na přikázání věci z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 25 C 308/2019 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Ostravě.
Odůvodnění:
Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 12. 8. 2019 u Obvodního soudu pro Prahu 5 domáhala zaplacení celkem částky 101.730,21 Kč s příslušenstvím.
Vrchní soud v Praze – poté, co proti vydanému elektronickému platebnímu rozkazu ze dne 259. 8. 2019, č. j. EPR 83946/20198-5, podala žalovaná odpor a poté, co žalovaná následně vznesla námitku věcné nepříslušnosti Obvodního soudu pro Prahu 5 – usnesením ze dne 26. 2. 2020, č. j. Ncp 56/2020-33, rozhodl, že k projednání a rozhodnutí věci jsou v prvním stupni příslušné okresní soudy.
Obvodní soud pro Prahu 5 – poté, co žalovaná vznesla i námitku místní nepříslušnosti tohoto soudu – usnesením ze dne 20. 4. 2020, č. j. 25 C 308/2019-36, „námitku nedostatku místní příslušnosti Obvodního soudu pro Prahu 5“ zamítl.
K odvolání žalované Městský soud v Praze usnesením ze dne 29. 6. 2020, č. j. 70 Co 207/2020-46, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Podáním ze dne 26. 8. 2020 (doručeným obvodnímu soudu pro Prahu 5 dne 28. 8. 2020) žalovaná navrhla, aby „věc byla postoupena Obvodnímu soudem pro Prahu 5 dle ust. §12 občanského soudního řádu k rozhodnutí Okresnímu soudu v Ostravě, a to z důvodu vhodnosti“. Návrh odůvodnila tím, že „přesunula svou podnikatelskou činnost a v současné době ji vykonává na území Moravy“. S ohledem na to, že se „faktické sídlo žalované, kde se soustřeďuje veškerá její podnikatelská aktivita, a osoby zastupující žalovanou, nachází na území Ostravy“, má zato, že by bylo z hlediska účelnosti a hospodárnosti vhodnější, aby řízení vedl Okresní soud v Ostravě. Zdůrazňuje, že „je v řízení subjektem v pasivní roli, který vedení řízení neinicioval, a je proto vhodné, aby byly maximálně eliminovány negativní dopady vedení řízení na žalovanou“.
Žalobkyně se vyjádřila tak, že s návrhem žalované nesouhlasí, neboť k delegaci věci není dán žádný důvod. Připomíná, že účastníci se v čl. V. odst. 5 Rámcové dohody o kreditních prodejích zákazníkům Makro ze dne 12. 11. 2014 v souladu s ustanovením §89a občanského soudního řádu dohodli na příslušnosti obecného soudu žalobkyně, kterým je Obvodní soud pro Prahu 5. Na tuto dohodu nemá žádný vliv změna údajného faktického sídla žalované. Je to žalovaná, která sama svými opakovanými námitkami místní či věcné nepříslušnosti podanými těsně před konáním nařízených jednání brání hospodárnějšímu a rychlejšímu průběhu řízení.
Obvodní soud pro Prahu 5 předložil věc Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o návrhu žalované na přikázání věci Okresnímu soudu v Ostravě z důvodu vhodnosti (§12 odst. 2 o. s. ř.).
Podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti.
Podle ustanovení §12 odst. 3 o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by měla být přikázána.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený Obvodnímu soudu pro Prahu 5, u kterého je věc vedena, i Okresnímu soudu v Ostravě, jemuž má být věc přikázána (§12 odst. 3 věta první o. s. ř.), dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny podmínky ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. pro přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti.
Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší a zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než místně příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní a že případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně.
Přikázání věci jinému soudu je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (srov. článek 38 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu (srov. v této souvislosti též nález Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2011, sp. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejnění pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Důvody uváděné žalovanou přitom Nejvyšší soud neshledal natolik závažnými, aby byly způsobilé prolomit výše popsané ústavní principy.
Obecně platí, že situace, že některý účastník musí překonat mezi místem současného bydliště (u právnické osoby jejím sídlem) a sídlem věcně a místně příslušného soudu větší vzdálenost či že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s různými organizačními, finančními, zdravotními a jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu (k tomu srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2013, sp. zn. 29 Nd 185/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2013, sp. zn. 29 Nd 289/2013).
Nejvyšší soud České republiky proto návrhu žalované nevyhověl a věc podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. Okresnímu soudu v Ostravě nepřikázal.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. 10. 2020
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu