ECLI:CZ:NS:2020:22.ND.452.2020.1
sp. zn. 22 Nd 452/2020-29
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobkyně D. M. , narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Tomášem Bělinou, advokátem se sídlem v Praze 8, Pobřežní 370/4, proti žalované Q-trend CZ s. r. o. , se sídlem v Praze 1, Na poříčí 1041/12, IČO 26810867, o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 21 C 54/2020, o návrhu na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 21 C 54/2020 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu ve Zlíně.
Odůvodnění:
Žalobkyně se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 1 dne 1. 4. 2020 domáhala vydání rozsudku, jímž by byla určena neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru.
Žalovaná ve vyjádření k žalobě ze dne 16. 7. 2020 uplatnila návrh na přikázání věci Okresnímu soudu ve Zlíně z důvodu vhodnosti. Odůvodnila jej tím, že jak žalobkyně, tak i jednatel žalované jsou ze XY. Rovněž místo výkonu práce žalobkyně bylo v obvodu Okresního soudu ve Zlíně a v úvahu připadající svědci jsou všichni ze XY a okolí. Všechny tyto okolnosti podle názoru žalované svědčí pro hospodárnost a rychlost řízení. Oproti tomu jediné, co pojí tuto věc s Obvodním soudem pro Prahu 1 je sídlo žalované.
Žalobkyně v podání ze dne 27. 8. 2020 sdělila svůj nesouhlas s návrhem žalované na delegaci vhodnou. Jde podle ní o mimořádný procesní institut, jehož prostřednictvím dochází k zásahu do ústavně zaručené zásady zákonného soudce, a proto by neměl být nadužíván. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu jde o výjimku, která musí být odůvodněna individuálními okolnostmi věci. I když má žalobkyně trvalé bydliště ve XY, v XY se běžně zdržuje a sama jako dominus litis zvolila obecný soud žalované. Samotná okolnost, že účastník řízení má bydliště mimo obvod příslušného soudu, není natolik výjimečná, aby odůvodňovala přikázání věci jinému soudu. Námitka, že jednatel žalované má bydliště ve XY, není relevantní, neboť tato osoba není účastníkem řízení. Co se týče námitky o bydlištích svědků, jde o čistě hypotetický důvod a nelze důvodně předpokládat, že soud bude takové výpovědi provádět; pro řešení těchto případů navíc existuje institut dožádání. S postoupením věci Okresnímu soudu ve Zlíně nesouhlasí rovněž proto, že generální ředitel a jednatel žalované mají podle žalobkyně díky dřívějším politickým funkcím ve XY kontakty na různé instituce a osoby. Navíc si již žalobkyně pro své zastupování zvolila advokáta z Prahy. Z těchto důvodů navrhuje zamítnutí návrhu.
Podle §12 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti.
Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu (Obvodnímu soudu pro Prahu 1) a Okresnímu soudu ve Zlíně, jemuž má být věc přikázána (§12 odst. 3 o. s. ř.), návrh projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou dány podmínky pro přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti.
Důvody vhodnosti k přikázání věci jinému soudu mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než místně příslušnému soudu by však mělo docházet jen výjimečně, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do citovaného ústavního principu [srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2008, sp. zn. 29 Nd 227/2008 (dostupné na www.nsoud.cz )]. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat, je základní zásadou, a že případná delegace věci jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady [srovnej např. nález Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000 (dostupný na http://nalus.usoud.cz )].
Žalovanou uváděné důvody Nejvyšší soud nepovažuje za natolik závažné, aby byly způsobilé prolomit výše popsané ústavní principy. Okolnosti toho druhu, že některý účastník řízení nebo potenciální svědek nemá bydliště (pracoviště) v obvodu věcně a místně příslušného soudu, že musí překonat mezi místem bydliště a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost, či že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s různými organizačními, finančními, zdravotními a jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu. K mimořádným poměrům účastníka řízení lze navíc při rozhodování o delegaci vhodné přihlédnout jedině za situace, kdy by takové rozhodnutí nebylo na úkor dalších účastníků řízení. Pokud by však v dané věci bylo rozhodnuto o přikázání Okresnímu soudu ve Zlíně, došlo by ke stavu, který by byl pro žalobkyni nepříznivý, neboť s návrhem na delegaci vhodnou nesouhlasila (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2010, sp. zn. 4 Nd 418/2009, nebo ze dne 18. 6. 2008, sp. zn. 4 Nd 153/2008).
Jestliže sama žalobkyně uvádí, že se v obvodu příslušného soudu pravidelně zdržuje (bez ohledu na místo jejího bydliště), její zástupce (i žalovaná) má taktéž sídlo v XY a žalovanou navržení svědkové nejsou ve vyjádření k žalobě vůbec označeni, nejsou žalovanou uváděné důvody natolik významné, aby odůvodnily přikázání věci Okresnímu soudu ve Zlíně, a to tím spíše, že žalobkyně vyjádřila s návrhem na delegaci věci zásadní nesouhlas.
Nejvyšší soud proto věc podle §12 odst. 2 o. s. ř. Okresnímu soudu ve Zlíně nepřikázal.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. 10. 2020
Mgr. Michal Králík Ph.D.
předseda senátu