ECLI:CZ:NS:2020:24.ND.396.2020.1
sp. zn. 24 Nd 396/2020-27
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., a JUDr. Pavla Vrchy, MBA, ve věci oprávněné ČEZ Prodej, a. s., se sídlem v Praze 4, Duhová 425/1, IČO 27232433, zastoupené JUDr. Petrem Pečeným, advokátem se sídlem v Praze 1, Purkyňova 74/2, proti povinné M. G., narozené dne XY, v České republice posledně bytem v XY, o pověření a nařízení exekuce, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 94 EXE 10631/2020, o návrhu na určení místní příslušnosti soudu, takto:
Věc vedenou u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 94 EXE 10631/2020 projedná a rozhodne Okresní soud v Ostravě.
Odůvodnění:
Soudní exekutorka Mgr. Lenka Černošková, se sídlem exekutorského úřadu v Prostějově, Dolní 71, podala dne 10. března 2020 u Okresního soudu v Ostravě žádost o pověření soudního exekutora vedením exekuce pro vymožení pohledávky oprávněné ve výši 828 Kč s příslušenstvím podle vykonatelného rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 14. června 2019, č. j. 61 C 13/2019-39.
Okresní soud v Ostravě usnesením ze dne 14. července 2020, č. j. 94 EXE 10631/2020-22, vyslovil svou místní nepříslušnost (výrok I.) a rozhodl, že věc bude předložena Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o určení místní příslušnosti (výrok II.), neboť povinná nemá v jeho obvodu místo trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky dle druhu pobytu cizince (doručováno jí bylo dle unijních předpisů prostřednictvím doručujícího orgánu – příslušného soudu – na adresu XY).
Podle ustanovení §11 odst. 1 věty první a druhé zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení.
Podle ustanovení §45 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „exekuční řád“), je místně příslušným exekučním soudem soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Je-li povinný právnickou osobou, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný sídlo. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, nebo nemá-li povinný, který je právnickou osobou, sídlo v České republice, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek.
Podle ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
V případě prvního z předpokladů, které musí být splněny, aby Nejvyšší soud určil místně příslušný soud (§11 odst. 3 o. s. ř.), a sice že jde o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, vychází Nejvyšší soud ze své ustálené rozhodovací praxe, podle které při určení místně příslušného soudu nezkoumá (není oprávněn zkoumat), zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci s tím, že tuto otázku náležitě zkoumal soud, u kterého byl podán návrh na pověření exekutora k provedení exekuce, který tak učinil s kladným výsledkem; tedy, že je v posuzované věci dána, neboť dospěl k závěru, že je namístě postupovat podle ustanovení §11 odst. 3 a §105 o. s. ř. (usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 11, ročník 2015).
Povinná nemá v současné době povolen žádný druh pobytu na území České republiky, proto nelze určit soud povinné ve smyslu ustanovení §45 odst. 2 věty první exekučního řádu. Jelikož ze spisu nevyplývá, že by měla povinná na území České republiky majetek, a případnou existenci exekučně postižitelného majetku povinné na území České republiky soud před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením nezjišťuje (srov. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4, ročník 2013), není dána místní příslušnost soudu ani podle ustanovení §45 odst. 2 věty in fine exekučního řádu.
Z uvedeného vyplývá, že také druhý z předpokladů – absence skutečností rozhodných pro určení místní příslušnosti soudu – vyplývajících z ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř., je splněn.
Nejvyšší soud v těchto situacích vychází při určení místní příslušnosti exekučního soudu ze zásady hospodárnosti řízení zakotvené v ustanovení §6 o. s. ř., která nachází naplnění (mimo jiné) aplikací pravidla, že místně příslušným je ten soud, u něhož byla podána žádost o pověření soudního exekutora vedením exekuce podle ustanovení §43a exekučního řádu (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2012, sp. zn. 32 Nd 80/2012, nebo již zmiňované usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012).
Vzhledem k výše uvedeným závěrům Nejvyšší soud rozhodl podle ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř. tak, že jako místně příslušný soud v dané věci určil soud, u něhož byla podána žádost o pověření soudního exekutora vedením exekuce podle ustanovení §43a exekučního řádu, tj. Okresní soud v Ostravě.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 10. 2020
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.
předseda senátu