ECLI:CZ:NS:2020:25.CDO.2790.2020.1
sp. zn. 25 Cdo 2790/2020-184
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Petrem Vojtkem v právní věci žalobkyně: Česká republika – Krajské ředitelství policie Středočeského kraje , IČO 75151481, se sídlem Na Baních 1535, Praha 5, proti žalovanému: M. V. , narozený dne XY, bytem XY, zastoupený Mgr. Tomášem Lipertem, advokátem se sídlem Palackého náměstí 320, Kutná Hora, o 557.489 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 11 C 157/2019, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 4. 3. 2020, č. j. 25 Co 8/2020-124, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 o. s. ř. dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 4. 3. 2020, č. j. 25 Co 8/2020-124, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního v Kutné Hoře ze dne 26. 9. 2019, č. j. 11 C 157/2019-75, kterým bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni 557.489 Kč s příslušenstvím. Dovolání totiž neboť neobsahuje zákonem požadovaný údaj, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení nelze pokračovat, neboť v důsledku absence této zákonné náležitosti nelze posoudit přípustnost dovolání.
Žalobce vůbec nevymezuje, od konkrétně jaké ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu se odvolací soud při řešení rozhodné právní otázky odchýlil, případně zda v rozhodovací praxi dovolacího soudu tato otázka ještě nebyla vyřešena, je rozhodována rozdílně anebo má být posouzena jinak. Může-li být přitom dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam alternativně uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu tohoto ustanovení; ostatně ani ta v dovolání obsažena není, jakýkoliv údaj v tomto směru v dovolání absentuje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, ze dne 17. 4. 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14, či ze dne 24. 6. 2014, sp. zn. IV. ÚS 1407/14). I z další judikatury Ústavního soudu se přitom podává, že pokud občanský soudní řád vyžaduje, aby Nejvyšší soud posoudil splnění zákonem stanovených formálních náležitostí dovolání, nejedná se o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. I. ÚS 1092/15). Dovolací soud není oprávněn si předpoklad přípustnosti dovolání vymezit sám, neboť by tím narušil zásady, na nichž spočívá dovolací řízení, zejména zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2019, sp. zn. 22 Cdo 1142/2019) a ústavně zaručené právo druhé strany na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (srov. nález Ústavního soudu ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. III. ÚS 2478/18).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 8. 10. 2020
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu