ECLI:CZ:NS:2020:25.CDO.2847.2020.1
sp. zn. 25 Cdo 2847/2020-297
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobce: K. Č. , narozený XY, bytem XY, zastoupený JUDr. Richardem Fantou, advokátem se sídlem Mojmírovců 1002/42, Ostrava, proti žalované: Z. N. , se sídlem XY, zastoupená JUDr. Alenou Porostlou, advokátkou se sídlem Prostorná 811/4, Ostrava, o 500.000 Kč, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 32 C 174/2018, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 1. 2020, č. j. 71 Co 338/2019-219, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) odmítl dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 1. 2020, č. j. 71 Co 338/2019-219, jímž byl potvrzen zamítavý rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 14. 5. 2019, č. j. 32 C 174/2018-116, neboť není podle §237 o. s. ř. přípustné.
Odvolací soud neshledal důvodnou žalobu na ochranu osobnosti dotčené podle žalobce nepravdivým znaleckým posudkem vypracovaným žalovanou, který mu měl přivodit potíže v trestním řízení vedeném proti němu u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 8 T 159/2011 a negativně působit na jeho zdravotní stav a psychiku. Tímto závěrem se odvolací soud neodchýlil od ustálené judikatury dovolacího soudu dovozující, že došlo-li k zásahu do osobnostních práv v rámci výkonu zákonem stanovených oprávnění, resp. povinností (např. postupem příslušných orgánů v řízení, k němuž jsou ze zákona povolány, výpovědí svědka, resp. účastníka v takovém řízení, úkony advokáta jednajícího za klienta na základě udělené plné moci apod.), pravidelně nepůjde o zásah neoprávněný, pokud osoba (fyzická či právnická), jež se zásahu dopustila, nevybočila z mezí takto stanovených práv a povinností. Přípustnost těchto případů je odůvodněna zvláštním veřejným zájmem jak na nerušené a plynulé realizaci subjektivních práv, tak na plynulém plnění právních povinností uložených zákonem (stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2010 k výkladu vyloučení neoprávněnosti zásahu do osobnostních práv fyzické osoby v souvislosti se soudním řízením, popřípadě při jiném řízení před příslušným orgánem, sp. zn. Cpjn 13/2007, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 54/2010). Plněním zákonné povinnosti v tomto smyslu je i podání znaleckého posudku v řízení před soudem (srov. §12 odst. 1 věta první zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících). Vybočením z plnění zákonné povinnosti a ze zákonného oprávnění při podání znaleckého posudku v řízení před soudem pak bude např. jednání naplňující znaky přečinu podle §346 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, případně i jiná činnost, která přes řádné poučení soudem ve smyslu §6 o znalcích a tlumočnících ve spojení s §11 odst. 3 vyhlášky č. 37/1967 Sb., k provedení zákona o znalcích a tlumočnících, a bez podnětu soudu vůbec nesouvisí s předmětem znaleckého posudku a předmětem řízení. Závěr o nepravdivosti znaleckého posudku plyne z hodnocení takového znaleckého posudku soudem v řízení. Dospěje-li soud k závěru, že znalecký posudek je nepravdivý, hrubě zkreslující nebo neúplný, pak tento svůj závěr vyjádří v odůvodnění rozhodnutí s následným promítnutím do trestněprávní odpovědnosti znalce (srov. dále také usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2011, sp. zn. 30 Cdo 937/2011, nebo ze dne 9. 9. 2015, č. j. 30 Cdo 1519/2015).
Ze skutkových zjištění nalézacích soudů (jejich správnost nepodléhá podle §241a odst. 1 věty první o. s. ř. dovolacímu přezkumu) se podává, že žalovaná postupovala v rámci plnění znaleckého úkolu podle zadání soudu, v posudku zodpověděla všechny položené otázky, své závěry založila na dostatečném množství informací nezbytných k posouzení žalobcova zdravotního stavu a rovněž je dostatečným způsobem odůvodnila. Za dané situace nelze závěru krajského soudu, podle něhož ze strany žalované nedošlo k vybočení z plnění zákonné povinnosti, a tedy ani k neoprávněnému zásahu do osobnosti žalobce, vytknout nesprávnost či nepřiměřenost. Takový závěr naopak plně odpovídá shora nastíněným východiskům ustálené judikatury a je výrazem důsledné realizace veřejného zájmu na plynulém plnění povinností uložených zákonem.
Obstojí-li napadené rozhodnutí již proto, že je správný závěr o absenci protiprávnosti tvrzeného zásahu, je nadbytečné zabývat se důvodností dovolacích námitek směřujících proti dílčímu závěru odvolacího soudu, že je pro projednávanou věc zcela irelevantní, jakým způsobem a kdy byly závěry znaleckého posudku užity v rámci konkrétních trestních věcí, neboť civilní soudy nejsou oprávněny zasahovat do probíhajících trestních řízení ani přezkoumávat postup v nich činných orgánů. Ani žalobcem navrhované řešení této otázky by totiž za situace, kdy v postupu žalované nelze shledat prvek neoprávněnosti, nebylo způsobilé zvrátit výsledek sporu v jeho prospěch (srov. u snesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, publikované pod č. 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek ).
Zpochybňuje-li dovolatel správnost posouzení otázky promlčení uplatněného práva, brojí proti závěru, který odvolací soud neučinil a na němž tudíž jeho rozhodnutí nezávisí. Byť soud prvního stupně shledal uplatněné právo zčásti promlčeným, odvolací soud toto posouzení do napadeného rozsudku nepřevzal, resp. shledal (s ohledem na vyslovené právní závěry o nedůvodnosti žaloby) zcela bezpředmětným se promlčením zabývat. Obecně je namístě – i s přihlédnutím k obsahu některých dalších námitek dovolatele – v tomto směru poukázat na to, že závěry soudu prvního stupně nemohou představovat způsobilý předmět dovolacího přezkumu, nejsou-li současně převzaty do napadeného rozhodnutí soudu odvolacího.
Vytýká-li pak žalobce nalézacím soudům, že provedly nedostatečné dokazování za účelem objasnění řádnosti počínání žalované a toho, zda se dopustila excesu ze svých zákonem stanovených práv a povinností, vznáší tím námitku, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K ní lze ovšem přihlížet pouze tehdy, je-li dovolání obecně přípustné, což v posuzované věci splněno není (§242 odst. 3 o. s. ř.). Ve svém důsledku navíc daná výhrada směřuje toliko proti skutkovým zjištěním nalézacích soudů, čímž nelze přípustnost dovolání jakožto mimořádného opravného prostředku založit (§241a odst. 1 o. s. ř.).
Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. 10. 2020
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu