ECLI:CZ:NS:2020:26.CDO.1485.2020.1
sp. zn. 26 Cdo 1485/2020-358
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobce městyse Troskotovice , se sídlem v Troskotovicích 18, IČO 00637637, zastoupeného JUDr. Ivanou Lorenzovou, advokátkou se sídlem v Brně, Mikulovská 4058/5, proti žalované T. B. , narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Dominikou Dittrichovou, LLM., advokátkou se sídlem v Brně, Metodějova 450/7, o vyklizení pozemků, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 5 C 206/2016, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. října 2019, č. j. 21 Co 190/2018-309, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2 178 Kč k rukám JUDr. Ivany Lorenzové, advokátky se sídlem v Brně, Mikulovská 4058/5, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Znojmě (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 5. 4. 2018, č. j. 5 C 206/2016-265, rozhodl, že žalovaná je povinna vyklidit pozemky: p. č. XY – orná půda o výměře 39999 m 2 , p. č. XY – orná půda o výměře 30000 m 2 , p. č. XY – ostatní plocha, ostatní komunikace o výměře 3667 m 2 , p. č. XY – orná půda o výměře 36245 m 2 , p. č. XY – orná půda o výměře 25220 m 2 , p. č. XY – orná půda o výměře 59493 m 2 , p. č. XY – orná půda o výměře 30001 m 2 , zapsané mj. na LV č. XY pro katastrální území XY, obec XY, u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště XY, a předat je do držby žalobci do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.); současně rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení v částce 23 690 Kč (výrok II.).
K odvolání žalované Krajský soud v Brně (odvolací soud) rozsudkem ze dne 22. 10. 2019, č. j. 21 Co 190/2018-309, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. změnil tak, že žalobu v části ohledně povinnosti žalované vyklidit pozemek p. č. XY v k. ú. XY zamítl [výrok I. a)], ve zbylém rozsahu jej potvrdil [výrok I. b)]; dále rozhodl o nákladech řízení účastníků před soudem prvního stupně (výrok II.) a o nákladech odvolacího řízení (výrok III.)
Při právním posouzení potvrzujícího výroku se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalovaná užívá předmětné pozemky bez právního důvodu jednak proto, že předložené listiny označené jako „Souhlas s dočasným užíváním pozemků“ a datované dne 10. 3. 2011, 20. 3. 2011 a 22. 3. 2011 nelze posoudit jako smlouvy o nájmu předmětných pozemků, neboť v nich absentuje vyjádření znaku úplatnosti (§663 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník), a jednak proto, že jde o neplatné právní úkony, neboť nebyl zveřejněn záměr obce disponovat s majetkem způsobem, který vyžaduje §39 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění účinném do 31. 8. 2012 (dále jen „zákon č. 128/2000 Sb.“), a jehož nesplnění sankcionuje absolutní neplatností daného právního úkonu. Starosta obce (otec žalované) navíc učinil uvedené právní úkony bez schválení zastupitelstva, což jej rovněž činí neplatným (§41 odst. 2 zákona č. 128/2000 Sb.).
Proti výrokům I. b) a II. rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které Nejvyšší soud projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
Dovolání žalované do výroku I. b) není podle ustanovení §237 o. s. ř. přípustné pro řešení otázky, zda může být „Souhlas s dočasným užíváním pozemků“ posuzován jako smlouva o výpůjčce. Odvolací soud totiž založil svůj názor o tom, že žalovaná nedisponuje platným právním titulem, který by ji opravňoval předmětné pozemky užívat, rovněž na závěru, že nebyly splněny podmínky pro nakládání s nemovitým majetkem obce stanovené v §39 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb., což způsobilo neplatnost uvedeného právního úkonu. Tento jeho závěr (který dovolatelka ostatně nezpochybnila) je plně v souladu s konstantní judikaturou Nejvyššího soudu, podle níž zveřejnění záměru obce podle citovaného ustanovení je zákonem stanovenou podmínkou platnosti zamýšleného právního úkonu. Účelem požadavku publikace uvedeného záměru je především informovat občany o dispozicích s obecním majetkem (srov. např. rozsudek ze dne 27. 9. 2010, sp. zn. 30 Cdo 1250/2009, uveřejněný pod č. 45/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či ze dne 8. 4. 2009, sp. zn. 28 Cdo 3297/2008). I kdyby bylo možné předložené listiny po obsahové stránce posoudit jako smlouvy o výpůjčce, na závěru o jejich neplatnosti to nic nemění (srov. znění §39 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb.).
Z výše uvedených důvodů je bezpředmětná rovněž námitka, že ze strany žalobce nedošlo k platnému odvolání souhlasu s dočasným užíváním pozemků.
Dovolání proti výroku o nákladech řízení není přípustné podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. 10. 2020
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu