ECLI:CZ:NS:2020:26.CDO.3290.2020.1
sp. zn. 26 Cdo 3290/2020-299
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Pavlínou Brzobohatou ve věci žalobce M. V. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Martinem Smrkovským, advokátem se sídlem v Praze 3, Lucemburská 1599/13, proti žalované J. N. , narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Vladimírem Fialou, advokátem se sídlem v Praze 3, Křivá 2612/1, o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 9 C 157/2010, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. května 2020, č. j. 15 Co 561/2019-278, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 19. 5. 2020, č. j. 15 Co 561/2019-278, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 (soud prvního stupně) ze dne 5. 9. 2019, č. j. 9 C 157/2010-248, kterým žalované uložil vyklidit tam specifikovaný byt a odevzdat jej žalobci do 15 dnů od právní moci rozsudku a rozhodl o náhradě nákladů řízení; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Nejvyšší soud dovolání žalované odmítl podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“, neboť neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237-238a o. s. ř.).
Způsobilým vymezením přípustnosti dovolání není pouhá citace ustanovení §237 o. s. ř. nebo jeho části. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam alternativně uvedených hledisek považuje za splněné, z dovolání musí být také patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny (má-li je dovolatel za dosud neřešené), případně, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nebo od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit postupem podle §20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Vymezení, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, se však v textu dovolání nenachází a nelze jej zjistit ani z celého jeho obsahu. Požadavek, aby věc byla dovolacím soudem posouzena jinak (než soudem odvolacím), není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, proti němuž byla podána ústavní stížnost, kterou Ústavní soud usnesením ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/2013, odmítl, či výše citované R 4/2014). Tvrdí-li dovolatelka, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe, nejen že tuto ustálenou praxi nijak nespecifikuje, ale z obsahu dovolání nelze ani zjistit při řešení jakých otázek se tak mělo stát.
Námitkami, jimiž dovolatelka zpochybnila správnost skutkových zjištění a hodnocení provedeného dokazování soudem, zpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem prostřednictvím skutkových námitek a uplatňuje tak jiný dovolací důvod, než který je uveden v §241a odst. 1 o. s. ř. Takový jiný dovolací důvod uplatnila rovněž námitkami, že soudy zatížily řízení vadami a že jí postupem soudu bylo odepřeno právo na spravedlivý proces (zejména, že soud neprovedl navržený důkaz, nepředložil jí zvukový záznam z jednání, stanovil soudní poplatek v nesprávné výši, předsedkyně senátu odvolacího soudu byla podjatá, nebylo jí předáno stanovisko žalobce). K vadám řízení může dovolací soud přihlédnout, jen je-li dovolání přípustné (§237- 238a o. s. ř.).
Dovolání proti výrokům o nákladech řízení není přípustné podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, Nejvyšší soud za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání v přiměřené lhůtě, již samostatně nerozhodoval o návrhu dovolatelky na odklad právní moci a vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. 11. 2020
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu