ECLI:CZ:NS:2020:27.CDO.1169.2019.1
sp. zn. 27 Cdo 1169/2019-125
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobce F. H. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Petrem Hájkem, advokátem, se sídlem v Litoměřicích, Michalská 39/4, PSČ 412 01, proti žalovanému L. H. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Klárou Lukášovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Palackého třída 2203/186, PSČ 612 00, o ručení člena statutárního orgánu obchodní korporace, vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 14 C 25/2018, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 30. 8. 2018, č. j. 22 Co 275/2018-107, takto:
Dovolání se zamítá .
Odůvodnění:
[1] Žalobou ze dne 20. 9. 2017 se žalobce domáhá, aby soud určil, že žalovaný ručí podle §68 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) [dále jen „z. o. k.“], za úhradu pohledávek žalobce za společností F. (dále jen „společnost F.“).
[2] Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 11. 12. 2017, č. j. Ncp 1084/2017-47, rozhodl, že k projednání a rozhodnutí věci jsou věcně příslušné okresní soudy.
[3] Okresní soud ve Svitavách usnesením ze dne 8. 6. 2018, č. j. 14 C 25/2018-95, zastavil řízení (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
[4] Soud prvního stupně poukázal na to, že Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále jen „insolvenční soud“) usnesením ze dne 22. 6. 2017, č. j. KSPA 44 INS XY, zjistil úpadek žalovaného, povolil řešení úpadku oddlužením a ustanovil insolvenčním správcem INS-SPRÁVCE v. o. s.; usnesení bylo v insolvenčním rejstříku zveřejněno dne 22. 6. 2017. Žalobce přitom v insolvenčním řízení uplatnil svoji pohledávku za žalovaným z titulu ručení, kterou insolvenční správce popřel; o pravosti pohledávky je veden incidenční spor.
[5] Cituje ustanovení §103 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a §140c a §141a zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), soud prvního stupně uzavřel, že se v projednávané věci jedná o právu týkajícím se majetkové podstaty dlužníka (žalovaného), a vedení sporu brání ustanovení §140c insolvenčního zákona.
[6] Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích v záhlaví označeným usnesením k odvolání žalobce rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že se řízení nezastavuje. Vyšel přitom (vedle zjištění učiněných soudem prvního stupně) z toho, že:
1/ Žalovaný je (podle tvrzení žalobce) jediným společníkem společnosti F. a zastává funkci jednatele v této společnosti od 25. 7. 2012 až doposud.
2/ Městský soud v Praze usnesením ze dne 22. 11. 2016, č. j. MSPH 78 INS XY, zjistil úpadek společnosti F. a prohlásil na její majetek konkurs.
3/ Žalobce má za společností F. pohledávku z titulu smlouvy o úvěru, kterou přihlásil do insolvenčního řízení vedeného na její majetek.
4/ Žalobce přihlásil do insolvenčního řízení vedeného na majetek žalovaného nezajištěnou pohledávku z titulu zákonného ručení podle §68 z. o. k.; incidenční spor o pravosti této pohledávky je přerušen do rozhodnutí v projednávané věci.
[7] Odvolací soud zdůraznil, že zákonné ručení člena statutárního orgánu obchodní korporace za její závazky podle §68 z. o. k. vzniká až rozhodnutím soudu o žalobě podané podle označeného ustanovení. Předmětem řízení je „konstitutivní rozhodnutí soudu o tom, že žalovaný ručí za splnění povinností obchodní korporace (…), a nejedná se tak o řízení ohledně pohledávky či jiného práva, které by se týkaly majetkové podstaty“ dlužníka (žalovaného). Důvod pro zastavení řízení podle §141a insolvenčního zákona a §103 a 104 odst. 1 o. s. ř. proto není dán.
[8] Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jež má za přípustné podle §237 o. s. ř., a navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
[9] Podle dovolatele usnesení odvolacího soudu spočívá na nesprávném vyřešení otázky, zda řízení o „určení ručení“ člena statutárního orgánu obchodní korporace podle §68 z. o. k. je řízením o pohledávkách a jiných právech týkajících se majetkové podstaty, které mají být v insolvenčním řízení uplatněny přihláškou, nebo na které se v insolvenčním řízení pohlíží jako na přihlášené ve smyslu §140c insolvenčního zákona. Odvolací soud podle dovolatele tuto otázku posoudil v rozporu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2017, sp. zn. 29 Cdo 5749/2016, případně se jedná o otázku, jež nebyla Nejvyšším soudem vyřešena.
[10] Dovolatel je přesvědčen, že řízení podle §68 z. o. k. je řízením o pohledávkách a jiných právech týkajících se majetkové podstaty ve smyslu §140c insolvenčního zákona, a že je po zjištění úpadku člena statutárního orgánu obchodní korporace (žalovaného) již nelze vést. Řízení v projednávané věci tudíž nemělo být zahájeno, a bylo-li, musí být zastaveno podle §140c, a §141a insolvenčního zákona.
[11] Dále dovolatel snáší námitky proti správnosti výroku rozhodnutí soudu prvního stupně o nákladech řízení.
[12] Dovolání je přípustné k zodpovězení jím otevřené otázky, dovolacím soudem doposud neřešené.
[13] Podle §140c insolvenčního zákona v době, po kterou trvají účinky rozhodnutí o úpadku, nelze zahájit soudní a rozhodčí řízení o pohledávkách a jiných právech týkajících se majetkové podstaty, které mají být v insolvenčním řízení uplatněny přihláškou, nebo na které se v insolvenčním řízení pohlíží jako na přihlášené, nejde-li o incidenční spory, ani řízení o pohledávkách, které se v insolvenčním řízení neuspokojují (§170).
[14] Podle §141a insolvenčního zákona po právní moci rozhodnutí o úpadku zastaví soud nebo jiný k tomu příslušný orgán řízení o pohledávkách nebo jiných právech, která byla zahájena v rozporu s omezeními podle §109 odst. 1 písm. a) a podle §140c.
[15] Podle §68 odst. 1 z. o. k. soud může na návrh insolvenčního správce nebo věřitele obchodní korporace rozhodnout, že člen nebo bývalý člen jejího statutárního orgánu ručí za splnění jejích povinností, jestliže:
a) bylo rozhodnuto, že obchodní korporace je v úpadku, a
b) člen nebo bývalý člen statutárního orgánu obchodní korporace věděli nebo měli a mohli vědět, že je obchodní korporace v hrozícím úpadku podle jiného právního předpisu, a v rozporu s péčí řádného hospodáře neučinili za účelem jeho odvrácení vše potřebné a rozumně předpokladatelné.
[16] Odvolacímu soudu je třeba přisvědčit v závěru, podle něhož „sankční“ ručení podle §68 z. o. k. vzniká teprve právní mocí rozhodnutí, ve kterém soud rozhodne, že člen (nebo bývalý člen) statutárního orgánu obchodní korporace ručí za splnění určitých (konkrétních) povinností obchodní korporace. Rozhodnutí soudu o žalobě podle §68 z. o. k. je tudíž konstitutivní (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2020, sp. zn. 27 Cdo 1319/2018).
[17] Pohledávka věřitele za (bývalým) členem statutárního orgánu obchodní korporace z titulu ručení podle §68 z. o. k. (jež vzniká právní mocí rozhodnutí soudu o žalobě podle označeného ustanovení) je pohledávkou, která se uplatňuje podáním přihlášky podle §165 insolvenčního zákona [nejde ani o pohledávku, na niž se hledí jako na přihlášenou (§165 odst. 2, §237 odst. 4, §370 odst. 2 písm. d/, §373 odst. 1 a 8 a §385 insolvenčního zákona), ani o pohledávku za majetkovou podstatou či majetkové podstatě na roveň postavenou podle §168 a 169 insolvenčního zákona, a ani o pohledávku, která se v insolvenčním řízení neuspokojuje podle §170 insolvenčního zákona].
[18] Pro pohledávky, které věřitelé uplatňují vůči dlužníku podáním přihlášky, platí, že musí existovat (byť dosud nejsou splatné nebo jsou vázány na podmínku, k jejímuž splnění může dojít později) zpravidla ke dni rozhodnutí o úpadku, nejpozději však (není-li s rozhodnutím o úpadku spojeno rozhodnutí o prohlášení konkursu) ke dni přihlášení provedeného v propadné lhůtě vymezené rozhodnutím o úpadku [viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2011, sen. zn. 29 NSCR 16/2011, uveřejněné pod číslem 54/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 54/2012“), či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2015, sen. zn. 29 ICdo 62/2014, uveřejněný pod číslem 85/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 85/2015“)].
[19] Pohledávky, které vznikly až po rozhodnutí o úpadku, respektive po uplynutí propadné lhůty vymezené rozhodnutím o úpadku k přihlášení pohledávek, a které zároveň nejsou zahrnuty v taxativním výčtu pohledávek za majetkovou podstatou a pohledávek jim na roveň postavených, jsou vyloučeny z uspokojení v insolvenčním řízení (viz R 54/2012, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2016, sen. zn. 29 NSCR 89/2014, uveřejněné pod číslem 17/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
[20] Z řečeného se podává, že věřitel může svoji pohledávku za (bývalým) členem statutárního orgánu obchodní korporace z titulu ručení podle §68 z. o. k. přihlásit do insolvenčního řízení vedeného na majetek tohoto (bývalého) člena statutárního orgánu jen tehdy, vznikne-li jeho pohledávka (tj. nabude-li právní moci rozhodnutí o žalobě podle §68 z. o. k.) před rozhodnutím o úpadku, resp. před uplynutím propadné lhůty vymezené rozhodnutím o úpadku k přihlášení pohledávek. V opačném případě jde o pohledávku, jež je vyloučena z uspokojení v insolvenčním řízení.
[21] V projednávané věci žalobce podal žalobu až poté, kdy byl zjištěn úpadek a kdy již uplynula propadná lhůta pro přihlášení pohledávek. Pohledávka žalobce z titulu ručení tudíž nevznikla (a již ani vzniknout nemůže) před rozhodnutím o úpadku, resp. před uplynutím propadné lhůty vymezené rozhodnutím o úpadku k přihlášení pohledávek. Vznikne-li (právní mocí rozhodnutí, jímž soud vyhoví žalobě), půjde o pohledávku, jež se v insolvenčním řízení neuspokojuje a jež se tudíž ani netýká majetkové podstaty dlužníka (člena statutárního orgánu) ve smyslu §140c insolvenčního zákona. Označené ustanovení proto nebrání zahájení řízení o žalobě podle §68 z. o. k.
[22] K obdobným závěrům týkajícím se soudcovského zástavního práva a pohledávky na náhradu nákladů řízení srov. R 54/2012 a R 85/2015.
[23] Zbývá dodat, že námitkami směřujícími proti správnosti druhého výroku usnesení soudu prvního stupně o nákladech řízení se Nejvyšší soud nezabýval již proto, že na jejich posouzení napadené rozhodnutí nespočívá.
[24] Jelikož je dovoláním zpochybněný závěr odvolacího soudu správný, Nejvyšší soud, který neshledal ani vady řízení, k jejichž existenci u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.), zamítl dovolání podle §243d odst. 1 písm. a) o. s. ř.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. 11. 2020
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu