ECLI:CZ:NS:2020:27.CDO.2653.2020.1
sp. zn. 27 Cdo 2653/2020-252
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně M&A ImmoInvest GmbH , se sídlem ve Vídni, Oppolzergasse 6/10, 1010, Rakouská republika, registrační číslo osoby FN 239646x, zastoupené Mgr. Petrem Mundlem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Husova 240/5, PSČ 110 00, proti žalované JUDr. Jiřině Lužové , se sídlem v Praze 1, Dušní 866/22, PSČ 110 00, jako insolvenční správkyni dlužnice ERB bank, a. s., v likvidaci, zastoupené JUDr. Alexandrem Césarem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Klimentská 1216/46, PSČ 110 00, o určení neexistence povinnosti odkoupit dluhopisy a o vzájemné žalobě o zaplacení 5.000.000 Kč, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 30 Cm 76/2018, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 7. 2018, č. j. 5 Cmo 215/2018-194, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
[1] Vrchní soud v Praze k odvolání žalobkyně v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 7. 6. 2018, č. j. 30 Cm 76/2018-188, kterým Městský soud v Praze vyslovil svou místní nepříslušnost (výrok I.) a rozhodl o tom, že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena Krajskému soudu v Brně jako soudu místně příslušnému (výrok II.).
[2] Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
[3] Dovoláním napadený závěr odvolacího soudu, podle něhož je k projednání a rozhodnutí věci místně příslušný Krajský soud v Brně, neboť v době podání žaloby měla dlužnice ERB bank, a. s., v likvidaci (jako původní žalovaná), v obchodním rejstříku zapsáno sídlo v obvodu tohoto soudu, je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.
[4] Z té se podává, že:
1) Občanský soudní řád vychází při stanovení (věcné i místní) příslušnosti soudu ze zásady perpetuatio fori , podle níž se místní i věcná příslušnost posuzují podle okolností, které tu jsou v den zahájení řízení (§82 odst. 1 o. s. ř.), a takto určená příslušnost trvá až do skončení řízení; změny skutečností rozhodných pro posouzení věcné či místní příslušnosti, jež nastanou až v průběhu řízení, jsou (nestanoví-li zákon jinak) nerozhodné.
2) Místní příslušnost soudu je jednou ze zákonných podmínek řízení, jež má ústavní rozměr. S přihlédnutím k omezené časové působnosti zkoumání této podmínky řízení (srov. §105 o. s. ř.), jež soustřeďuje posuzování této podmínky na samotný počátek řízení, se základní pravidla určující, který soud je (má být) místně příslušný k projednání a rozhodování dané věci nastavují v procesních předpisech obecně co nejjednodušeji. Tam, kde se místní příslušnost soudu odvozuje od obecného soudu, v jehož obvodu má právnická osoba sídlo (srov. §85 odst. 3 o. s. ř.), se proto předpokládá (po celou dobu platnosti pravidla obsaženého v §85 odst. 3 o. s. ř. se předpokládalo), že jde-li o sídlo zapisované do některého z veřejných rejstříků (v daném případě do obchodního rejstříku), bude soud poměřovat svou místní příslušnost k projednání a rozhodnutí dané věci údaji z takového veřejného rejstříku (zde z obchodního rejstříku).
3) Změnou ustanovení §19c zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, provedenou s účinností od 20. 7. 2009 zákonem č. 215/2009 Sb., byl opuštěn princip skutečného sídla, jenž příslušnou právní úpravu dosud ovládal. To přitom platí i po 1. 1. 2014, kdy byl nahrazen dosavadní občanský zákoník zákonem č. 89/2012 Sb., občanským zákoníkem. Neplatí-li v právním řádu požadavek, aby zapsané sídlo právnické osoby bylo i jejím sídlem skutečným, pak povaze zkoumání místní příslušnosti soudu podle sídla právnické osoby odpovídá, že se řídí sídlem „zapsaným“.
4) Dostatečným korektivem možného nesouladu vzešlého ze skutečnosti, že podnikatelské aktivity dlužníka se soustřeďují v místě, kde má sídlo „skutečné“ a nikoli v místě, kde se nachází jeho sídlo „zapsané“, je pro řízení institut delegace vhodné upravený v §12 odst. 2 o. s. ř.
5) Lze shrnout, že ve věcech, v nichž se místní příslušnost soudu odvozuje (ve smyslu §85 odst. 3 o. s. ř.) od obecného soudu, v jehož obvodu má sídlo právnická osoba zapsaná v obchodním rejstříku, vychází soud (pro účely posouzení místní příslušnosti) z těch údajů, jež jsou pro rozhodný okamžik zapsány o sídle takové právnické osoby v obchodním rejstříku.
Srovnej za všechna rozhodnutí např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 5. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3692/2010, uveřejněné pod číslem 12/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 27. 2. 2014, sp. zn. 29 Cdo 2296/2013, uveřejněné pod číslem 69/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 22. 12. 2016, sen. zn. 29 NSČR 123/2014, uveřejněné pod číslem 127/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 12. 2016, sen. zn. 29 NSČR 124/2014.
Odkaz dovolatelky na závěry přijaté v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2010, sp. zn. 29 Cdo 1578/2008, uveřejněném pod číslem 16/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, není přiléhavý, neboť v tam řešené věci se dovolací soud nezabýval určením místní příslušnosti soudu, nýbrž pravomocí českých soudů k projednání a rozhodnutí věci.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. 10. 2020
JUDr. Marek Doležal
předseda senátu