ECLI:CZ:NS:2020:27.CDO.592.2020.1
sp. zn. 27 Cdo 592/2020-184
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobkyně M. V. , narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Andreou Maláskovou, LL.M., advokátkou, se sídlem v Tišnově, nám. Komenského 124, PSČ 666 01, proti žalovaným 1) V. Ž. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Martinem Láníkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Vodičkova 710/31, PSČ 110 00, a 2) Bytovému družstvu Veletržní 823 , se sídlem v Praze 7, Veletržní 823/69, PSČ 170 00, identifikační číslo osoby 26747928, o určení členství v bytovém družstvu a o určení nájemního práva k družstevnímu bytu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 79 Cm 62/2015, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 2. 2019, č. j. 6 Cmo 181/2017-128, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit prvnímu žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.114 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.
III. Ve vztahu mezi žalobkyní a druhým žalovaným nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
[1] Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 16. 3. 2017, č. j. 79 Cm 62/2015-86, zamítl žalobu o určení, že žalobkyně je členkou Bytového družstva Veletržní 823 (dále jen „družstvo“) s členskými právy a povinnostmi vztahujícími se k družstevnímu bytu č. 10, blíže specifikovanému ve výroku, a nájemkyní tohoto bytu [výrok I.], a rozhodl o nákladech řízení (výroky II. a III.).
[2] Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem k odvolání žalobkyně potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý a třetí výrok).
[3] Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné, neboť nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
[4] Jakkoliv lze dovolatelce přisvědčit, že soud prvního stupně pochybil, poučil-li členy představenstva družstva před jejich výslechem nejen jako účastníky řízení (podle §131 o. s. ř.), ale také jako svědky (podle §126 o. s. ř.) [srov. vedle dovolatelkou citovaného rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2007, sp. zn. 21 Cdo 1397/2006, např. i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. 22 Cdo 1749/2017], nemělo uvedené pochybení žádný dopad do správnosti skutkových zjištění, z nichž následně soud prvního stupně i odvolací soud vycházely. Skutková zjištění, plynoucí z výpovědi obou členů představenstva družstva, se totiž podávají i z dalších, soudem prvního stupně provedených důkazů. Pochybení soudu prvního stupně tudíž založilo toliko vadu, jež neměla vliv na správnost jím přijatého rozhodnutí; otázka procesního práva, předestíraná dovolatelkou (důsledek chybného poučení vyslýchané osoby jako svědka, ačkoliv jde o účastníka řízení) proto nečiní dovolání přípustným (její řešení by se nijak nepromítlo v poměrech dovolatelky založených napadeným rozhodnutím).
[5] Dovolání nečiní přípustným ani otázka, zda soud může převzít právní posouzení, jež ve své výpovědi učiní svědek či účastník řízení, a to již proto, že v projednávané věci tak soudy neučinily (z učiněných výpovědí vyvozovaly toliko skutkové závěry, jež následně samy právně posuzovaly).
[6] Přípustné pak dovolání není ani k řešení otázky posuzování věrohodnosti výpovědi svědka; soud prvního stupně v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudky ze dne 10. 6. 2014, sp. zn. 21 Cdo 1001/2013, či ze dne 31. 1. 2019, sp. zn. 21 Cdo 4132/2018) vyložil, proč uvěřil výpovědi svědkyně Ž. (považoval její výpověď za věrohodnou) a naopak neuvěřil výpovědi svědkyně O.
[7] Taktéž otázku důkazů, jež dovolatelka navrhovala a jež soudy neprovedly, vyřešily soudy nižších stupňů v souladu s ustálenou judikaturou, když vyložily, proč (z jakých důvodů) tyto důkazy neprovedly; k tomu, že soud není povinen provést veškeré účastníkem navržené důkazy, vyloží-li důvody, proč jejich provedení není na místě, srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2018, sen. zn. 29 NSCR 91/2014, či nález Ústavního soudu ze dne 16. 2. 1995, sp. zn. III. ÚS 61/94, nebo ze dne 6. 12. 1995, sp. zn. II. ÚS 56/95.
[8] Konečně otázka výkladu a aplikace §118a o. s. ř. nečiní dovoláním přípustným již proto, že odvolací soud (ani soud prvního stupně) nezaložily své rozhodnutí na tom, že by dovolatelka neunesla břemeno tvrzení či břemeno důkazního (ani neposoudily věc jinak než podle dovolatelčina právního názoru). Naopak, soudy vyšly z toho, že všechny pro rozhodnutí relevantní okolnosti byly prokázány. K závěru, podle něhož není na místě za této situace postupovat podle §118a o. s. ř., srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4249/2014, a judikaturu v něm citovanou.
[9] Zbývá dodat, že odvolací soud nepochybil, nezrušil-li rozsudek soudu prvního stupně pro dovolatelkou namítanou nepřezkoumatelnost. I podle přesvědčení Nejvyššího soudu splňuje rozsudek soudu prvního stupně požadavky §157 o. s. ř. Ostatně, i kdyby tomu tak nebylo, nebyl by ani v takovém případě nepřezkoumatelným, pakliže by případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu odvolání – na újmu uplatnění práv odvolatelky (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
[10] O návrhu dovolatelky na odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud nerozhodoval. Návrh na odklad vykonatelnosti či právní moci je závislé povahy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16), což mimo jiné znamená, že rozhodl-li dovolací soud (bez zbytečného odkladu) o podaném dovolání, stává se návrh na odklad vykonatelnosti bezpředmětný (obsoletní). K tomu obdobně například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. 27 Cdo 2826/2017.
[11] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 14. 10. 2020
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu