ECLI:CZ:NS:2020:27.CDO.876.2020.1
sp. zn. 27 Cdo 876/2020-1929
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci navrhovatelů a) J. L. , narozeného XY, bytem XY, b) T. M. , narozeného XY, bytem XY, c) T. H. , narozeného XY, bytem XY, d) DAY s. r. o. , se sídlem v Praze 6, Na Hutích 756/12, PSČ 160 00, identifikační číslo osoby 25741098, e) K. R. , narozeného XY, bytem XY, f) M. N. , narozeného XY, bytem XY, g) L. N. , narozeného XY, bytem XY, h) Ovidius CZ, s. r. o. , se sídlem v Praze 6, Mařákova 303/11, PSČ 160 00, identifikační číslo osoby 27125157, i) M. D. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Janem Zrckem, advokátem, se sídlem v Praze 10, Kodaňská 1441/46, PSČ 101 00, j) L. U. , narozeného XY, bytem XY, k) T. H. , narozeného XY, bytem XY, l) J. H. , narozené XY, bytem XY, m) P. S. , narozeného XY, bytem XY, ad a) až m) kromě i) zastoupených JUDr. Petrem Zimou, advokátem, se sídlem v Praze 2, Slezská 2127/13, PSČ 120 00, a n) OSDA – ČR – SSŽ, pobočný spolek , se sídlem v Ostravě, Nádražní 532/157, PSČ 702 00, identifikační číslo osoby 75062801, za účasti 1) EUROVIA CS, a. s. , se sídlem v Praze 4, U Michelského lesa 1581/2, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 45274924, zastoupené JUDr. Janem Oškrdalem, advokátem, se sídlem v Praze 5, Štefánikova 1/65, PSČ 150 00, a 2) Eurovia S. A. S. , se sídlem v Rueil-Malmaison, Place de l´Europe 18, 92565, Francouzská republika, zastoupené Mgr. Milanem Polákem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, PSČ 110 00, o přezkoumání přiměřenosti protiplnění, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 49 Cm 194/2006, o dovolání navrhovatele i), společnosti EUROVIA CS, a. s., a společnosti Eurovia S. A. S. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 7. 2019, č. j. 7 Cmo 431/2016-1768, takto:
Dovolání se odmítají .
Odůvodnění:
[1] Městský soud v Praze usnesením ze dne 1. 6. 2016, č. j. 49 Cm 194/2006-1196, rozhodl o části nároku tak, že:
I. Určil, že výše plnění v částce 4.100 Kč za jednu akcii na majitele o jmenovité hodnotě 1.000 Kč, ISIN: CZ0005022854 (dále též jen „akcie“), emitovanou společností Stavby silnic a železnic, a. s. (nyní EUROVIA CS, a. s., dále též jen „společnost“), poskytnutá v souvislosti s rozhodnutím valné hromady ze dne 8. 8. 2005 z důvodu přechodu vlastnického práva ke všem akciím na společnost Eurovia S. A. S. (dále též jen „hlavní akcionář“) podle §183i zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“), je nepřiměřená.
II. Určil, že přiměřené protiplnění za jednu akcii při realizaci práva přechodu všech ostatních účastnických cenných papírů na hlavního akcionáře činí 9.361 Kč.
III. Rozhodl o tom, že „o nákladech řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí“.
[2] Vrchní soud v Praze k odvolání všech navrhovatelů, společnosti i hlavního akcionáře usnesení soudu prvního stupně potvrdil ve výrocích I. a III. (bod a/ výroku) a změnil ve výroku II. tak, že určil, že přiměřené protiplnění za jednu akcii společnosti činí 9.465 Kč (bod b/ výroku).
[3] Proti usnesení odvolacího soudu podali dovolání navrhovatel i), společnost i hlavní akcionář, která Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Učinil tak proto, že dovolání nesměřují proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a nejsou přípustná ani podle §237 o. s. ř.
A. K dovolání navrhovatele i).
[4] Dovolání navrhovatele i) není přípustné již proto, že otázka, již Nejvyššímu soudu předestírá (zda je přípustné, aby znalec při stanovení hodnoty společnosti výnosovou metodou vyšel z konzervativního odhadu budoucích peněžních toků, resp. konzervativního přístupu k finančnímu plánu i k hodnotě neprovozních aktiv), není otázkou právní, nýbrž otázkou skutkovou. Uplatňuje tak ve skutečnosti nezpůsobilý dovolací důvod (§241a odst. 1 věta první o. s. ř.).
[5] Volba oceňovací metody, jakož i její aplikace je věcí odbornou, náležející znalci. Soud zásadně nemůže rozhodnout, jaká metoda má být pro stanovení hodnoty společnosti použita, ani mu nepřísluší posuzovat správnost jednotlivých metodologických rozhodnutí učiněných v rámci této metody (za mnohá rozhodnutí srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2012, sp. zn. 2214/2010, ze dne 26. 4. 2018, sp. zn. 29 Cdo 3024/2016, ze dne 29. 5. 2018, sp. zn. 29 Cdo 2025/2016, ze dne 23. 8. 2018, sp. zn. 29 Cdo 4568/2016, či ze dne 18. 9. 2019, sp. zn. 27 Cdo 4585/2018, anebo nález Ústavního soudu ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. III. ÚS 647/15).
[6] Soudu nepřísluší, aby znalci (oceňujícímu společnost výnosovou metodou) ukládal, zda jeho odhad budoucího vývoje má být „optimistický“ či „konzervativní“, ani na základě jakých skutečností (údajů) má svůj odhad činit. To je otázkou odbornou. Soud následně toliko hodnotí (v rámci hodnocení důkazu znaleckým posudkem), zda znalec své postupy a z nich plynoucí závěry náležitě, logicky a vnitřně nerozporně odůvodnil (srov. judikaturu citovanou v předchozím odstavci). V projednávané věci tomuto požadavku odvolací soud dostál.
B. K dovolání společnosti.
[7] Společnost předestírá dovolacímu soudu otázky procesního práva, jejichž společným jmenovatelem je nesouhlas společnosti s tím, že odvolací soud ustavil znalecký ústav APELEN Valuation a. s. (mimo jiné) k přezkoumání doposud podaných a zpracovaných znaleckých posudků.
[8] Společnosti lze přisvědčit, že o přezkoumání dvou vzájemně rozporných znaleckých posudků dalším znalcem, příp. znaleckým ústavem, může soud zpravidla rozhodnout jen tehdy, neodstraní-li tento rozpor sám po slyšení obou znalců (srov. za všechna rozhodnutí např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 10. 2019, sp. zn. 27 Cdo 2755/2019).
[9] S ohledem na poměry projednávané věci, v níž byly postupně soudu předloženy desítky znaleckých posudků, jejichž výsledky se – jde-li o hodnotu společnosti přepočtenou na jednu akcii jí emitovanou – značně liší (od 3.977 Kč do 19.941 Kč), však Nejvyšší soud považuje postup odvolacího soudu při ustanovení znaleckého ústavu ke zpracování revizního znaleckého posudku za procesně korektní, respektující jak smysl a účel §127 o. s. ř. (jakož i judikaturu přijatou při jeho výkladu), tak i právo všech účastníků řízení na spravedlivý proces.
[10] Soud prvního stupně vyslechl zástupce tří znaleckých ústavů (jím ustanoveného znaleckého ústavu, jednoho ze znaleckých ústavů, jejichž znalecké posudky předložili společnost a hlavní akcionář a dále jednoho ze znalců a znaleckých ústavů, jejichž znalecké posudky předložili navrhovatelé), a všechny předložené znalecké posudky hodnotil jednotlivě i v souvislosti s ostatními provedenými důkazy. Zdůvodnil, z jakých důkazů (mimo jiné i znaleckých posudků) vyšel a z jakých nikoliv a proč.
[11] Odvolací soud – maje (a to i s ohledem na odvolací námitky) stále za spornou otázku „hodnoty akcií v předmětné době“ a vycházeje z toho, že tuto spornost již nelze odstranit dalšími výslechy znalců (zástupců znaleckých ústavů) – ustanovil další znalecký ústav k přezkoumání všech doposud podaných a zpracovaných znaleckých posudků a dále k určení hodnoty společnosti jak k datu 31. 5. 2005 (k němuž posuzovala hodnotu společnosti většina znalců), tak i k datu 23. 9. 2006 (kdy akcie přešly na hlavního akcionáře). Vyslechl-li odvolací soud následně zástupce tohoto znaleckého ústavu, umožnil-li všem účastníkům se k jím podanému reviznímu znaleckému posudku vyjádřit, vycházel-li při hodnocení důkazů nejen z tohoto (revizního) znaleckého posudku, ale taktéž z ostatních důkazů, a vyložil-li, proč již nepřihlédl k dalším (v odvolacím řízení předloženým) znaleckým posudkům, nelze jeho postupu z pohledu §127 o. s. ř., jakož i z pohledu práva na spravedlivý proces, ničeho vytknout.
[12] Dovolání nečiní přípustným ani otázka, „které datum je rozhodné pro přezkum přiměřenosti protiplnění“ (zda datum, k němuž společnost ocenil znalec vybraný hlavním akcionářem pro účely doložení výše přiměřeného protiplnění, anebo datum, k němuž na hlavního akcionáře přešlo vlastnické právo k akciím vytěsněných akcionářů). Je tomu tak již proto, že v poměrech projednávané věci se podle zjištění odvolacího soudu obě hodnoty téměř neliší, v důsledku čehož se řešení této otázky (již dovolatelka sama formuluje hypoteticky, pro případ, že by se tyto hodnoty „lišily podstatnějším způsobem“) nemůže promítnout v poměrech dovolatelky založených napadeným usnesením.
[13] Navíc, jak se podává z ustálené judikatury Nejvyššího soudu, soud při určení přiměřeného protiplnění přihlíží ke všem v úvahu připadajícím okolnostem, nikoliv pouze k hodnotě společnosti k určitému datu. Význam může mít jak hodnota společnosti k okamžiku přechodu vlastnického práva k akciím na hlavního akcionáře, tak i – za určitých okolností – její hodnota předtím, než hlavní akcionář požádal o svolání valné hromady podle §183i a násl. obch. zák. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2019, sp. zn. 27 Cdo 4444/2017).
III. K dovolání hlavního akcionáře.
[14] Hlavní akcionář především brojí proti tomu, že znalecký ústav jmenovaný odvolacím soudem odmítl použít (při stanovení nákladů vlastního kapitálu) tzv. přirážku za malou tržní kapitalizaci (za malou společnost), maje (podle dovolatele nesprávně) za to, že při zpracování posudku sloužícího pro stanovení přiměřeného vypořádání tuto přirážku použít nelze. Tím znalecký ústav podle dovolatele posuzoval právní otázku, což mu nepřísluší.
[15] Uvedená otázka však nečiní dovolání přípustným již proto, že znalecký ústav – vedle toho, že se vskutku (nesprávně) zaobíral právními otázkami ohledně spravedlnosti vypořádání, poskytovaného vytěsněným akcionářům – nepoužil označenou přirážku především proto, že „společnost nespadá do segmentu těch společností, u nichž by se velikostní efekt měl nějak projevit“ (č. l. 1618a spisu) a že „pro společnost o tržní hodnotě v řádu desítek miliard korun“ nepovažoval „aplikaci přirážky za malou tržní kapitalizaci za akceptovatelnou“ (č. l. 1619a spisu). Své názory přitom podpořil (mimo jiné) odkazy na příslušnou odbornou literaturu.
[16] Jakkoliv tedy lze dovolateli přisvědčit, že otázka spravedlnosti (přiměřenosti) protiplnění je otázkou právní, jejíž řešení přísluší soudu a nikoliv znalci [srov. judikaturu citovanou výše, ve vztahu k dovolání navrhovatele i)], v poměrech projednávané věci nemělo pochybení znaleckého ústavu (spočívající v tom, že vedle odborných otázek hodnotil i otázku právní) žádný vliv na učiněná skutková zjištění o hodnotě společnosti, ani na rozhodnutí ve věci. Odvolací soud znalecký posudek řádně (v souladu s §132 o. s. ř.) hodnotil, a učinil na základě skutečností z něj (jakož i z ostatních důkazů) zjištěných vlastní právní hodnocení.
[17] Dovolání není přípustné ani k řešení otázek, zda je možné „určit přiměřené protiplnění na základě hodnoty zjištěné znalcem pouze primární oceňovací metodou, jsou-li znalci k dispozici i jiné subsidiární metody“, a zda „se při určení přiměřeného protiplnění (…) přihlíží k hodnotě akcií dosažené na veřejně obchodovaném trhu (…)“.
[18] Jak se totiž podává z ustálené judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu, „volba oceňovací metody je (v zásadě) záležitostí odbornou, stejně jako to, jakým způsobem bude zvolená oceňovací metoda aplikována. Soud není povinen rozhodnout, jaká metoda má být pro stanovení hodnoty podniku použita, stejně jako posuzovat správnost jednotlivých metodologických rozhodnutí učiněných v rámci této metody. Akceptovatelný je takový způsob ocenění, který je založen na běžně používaných oceňovacích metodách a praktikách, i když třeba tyto nejsou jednoznačně přijímány ve vědecké diskusi. Samotná volba oceňovací metody ale musí být založena na vývoji teorií podnikového hospodářství, jinak řečeno, musí jít o postup de lege artis “ (srov. za všechna rozhodnutí nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 647/15, či usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 4568/2016 nebo sp. zn. 27 Cdo 4585/2018).
[19] Odvolací soud proto nepochybil, ponechal-li volbu oceňovací metody na znalci. Ten se ostatně pečlivě vypořádal s tím, proč v poměrech projednávané věci nebylo možné použít jiné oceňovací metody, včetně porovnání s cenami dosahovanými na regulovaném trhu v období před vytěsněním. Ostatně i oba soudy (v souladu s výše citovanou ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu) vysvětlily, proč nepovažovaly ceny, za které byly akcie společnosti obchodovány v období před vytěsněním, za okolnost, k níž by bylo na místě přihlédnout při určení přiměřeného protiplnění.
[20] Pouze na okraj pak Nejvyšší soud podotýká, že další metody ocenění nepovažovali za vhodné ani ostatní znalci, kteří v projednávané věci zpracovávali znalecké posudky.
[21] Dovolání konečně není přípustné ani k řešení otázky „opomenutých důkazů“, a to již proto, že tvrzení dovolatele, podle něhož se odvolací soud opomněl vypořádat s jeho důkazními návrhy na výslech zástupců dvou znaleckých ústavů, jejichž znalecké posudky předkládal v odvolacím řízení, neodpovídá skutečnosti. Odvolací soud vysvětlil, proč považoval dokazování dalšími znaleckými posudky, předloženými dovolatelem v průběhu odvolacího řízení (a proč tedy ani nevyslechl zástupce těchto znaleckých ústavů), za nadbytečné (odst. 50 odůvodnění napadeného usnesení).
[22] Ostatními výtkami dovolatel toliko vytýká odvolacímu soudu (popř. soudu prvního stupně) údajné vady řízení, aniž otevírá jakoukoliv otázku (hmotného či procesního) práva, na jejímž posouzení napadené rozhodnutí závisí a jež splňuje některý z předpokladů přípustnosti dovolání vymezených v §237 o. s. ř., a aniž vymezuje, který z předpokladů přípustnosti dovolání je naplněn. Ani pro jejich řešení tudíž není dovolání přípustné (§237 o. s. ř.).
[23] Lze dodat, že rozhodnutí soudu prvního stupně není (jak dovozuje dovolatel) nepřezkoumatelné; k posuzování tzv. nepřezkoumatelnosti srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
[24] O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodl, neboť jeho rozhodnutím řízení nekončí.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. 10. 2020
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu