ECLI:CZ:NS:2020:28.CDO.1345.2020.3
sp. zn. 28 Cdo 1345/2020-421
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., ve věci žalobce M. Z. , nar. XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Petrem Gallatem, advokátem se sídlem v Chrudimi, Filištínská 145, proti žalovanému O. T. , nar. XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Lucií Popďakunikovou, advokátkou se sídlem v Pardubicích, Havlíčkova 1080, o zaplacení 549.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 103 C 25/2013, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. listopadu 2019, č. j. 22 Co 334/2019-365, takto:
Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. listopadu 2019, č. j. 22 Co 334/2019-365, a usnesení Okresního soudu v Chrudimi ze dne 17. září 2019, č. j. 103 C 25/2013-339, se ruší a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Chrudimi usnesením ze dne 17. 9. 2019, č. j. 103 C 25/2013-339, nepřipustil vedlejší účastenství paní A. T. (dále též „vedlejší účastnice“). Paní T., jakožto původní žalobkyně, svou pohledávku postoupila dovolateli a následně oznámila vstup do řízení jako vedlejší účastnice na straně žalobce. Svůj právní zájem zdůvodnila tím, že vymožená částka, o niž se řízení vede, půjde do statku, na kterém jí vázne věcné břemeno a kde momentálně žije. Soud zhodnotil, že v daném případě vstup paní T. do řízení možný není, neboť uvedené nemá za právní zájem na výsledku sporu. Jelikož její právní postavení nebude rozhodnutím ve věci nikterak dotčeno, soud vedlejší účastenství nepřipustil.
Krajský soud v Hradci Králové k odvolání žalobce i vedlejší účastnice usnesením ze dne 18. 11. 2019, č. j. 22 Co 334/2019-365, rozhodnutí okresního soudu potvrdil. Odvolací soud se ztotožnil s úsudkem okresního soudu, dle kterého nebyl dán právní zájem vedlejší účastnice na výsledku projednávaného sporu. Nepoužil přitom závěry žalobcem uváděného nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 553/03, jenž se zabýval otázkou právního zájmu vysoké školy jako vedlejšího účastníka ve sporu o ochranu osobnosti proti žalovaným studentům, jelikož souzená věc měla zcela jiný společenský rozměr. Naopak, přebíraje judikatorní závěry z jiných, přiléhavějších, rozhodnutí soudu Ústavního (usnesení sp. zn. IV. ÚS 718/06) a Nejvyššího (usnesení sp. zn. 23 Cdo 3960/2013), právní zájem vedlejší účastnice neshledal.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž namítá, že se odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury dovolacího soudu (usnesení sp. zn. 23 Cdo 3960/2013), a stejně tak od rozhodovací praxe soudu Ústavního (nález sp. zn. I. ÚS 553/03). Dovolatel předestřel otázku přípustnosti vedlejšího účastenství A. T. V této souvislosti uvedl, že vedlejší účastnici hrozí minimálně odpovědnost za škodu, jež může nastoupit v případě prokázání jejího protiprávního jednání (tedy uzavření smlouvy o postoupení pohledávky, která jí ve skutečnosti nenáleží). Dále zdůrazňuje její morální zájem na věci, neboť se domnívá, že se žalovaný mimo jiné učiněnými skutkovými přednesy dotýká občanské cti svého zesnulého otce a své matky (vedlejší účastnice). Žalobce rovněž upozorňuje na porušení práva na spravedlivý proces, jehož se dopustil jak soud prvního, tak soud druhého stupně. Vytýká, že krajský soud rozhodoval za stavu, kdy se okresní soud odmítl zabývat námitkou podjatosti soudce ze strany žalobce. Z uvedených důvodů navrhuje zrušení usnesení odvolacího soudu a vrácení věci příslušnému soudu k dalšímu řízení.
Při rozhodování o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), ve znění účinném od 30. 9. 2017, které je dle čl. II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, rozhodující pro dovolací přezkum.
Nejvyšší soud se jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a zastoupenou podle §241 odst. 1 o. s. ř., zabýval jeho přípustností.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolání žalobce je přípustné, jelikož se odvolací soud při posouzení otázky právního zájmu vedlejšího účastníka (§93 o. s. ř.) na výsledku řízení odchýlil od ustálené judikatury Nejvyššího soudu.
Z obsahu spisu vyplývá, že A. T. postoupila bezúplatnou smlouvou ze dne 30. 10. 2015 (viz č. l. 165 procesního spisu) pohledávku, jež byla uplatněna projednávanou žalobou, na nynějšího žalobce. Případný závěr soudu o neexistenci dotčené pohledávky a z toho plynoucí neúspěch žalobce v předmětném sporu by tudíž mohl vyvolat pro postupitelku nepříznivé právní následky v rovině hmotného práva, totiž odpovědnost za škodu způsobenou vadami bezúplatně převáděné pohledávky [viz analogicky Škárová, M. In: Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kolektiv. Občanský zákoník II . Komentář . 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2009. s. 1799 – jelikož bezúplatnou smlouvu o postoupení pohledávky lze například podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2017, sp. zn. 21 Cdo 5271/2016, ztotožnit s darováním „práva nebo jiné majetkové hodnoty“ jako předmětů občanskoprávních vztahů (§118 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů) –, a Dvořák, B. In: Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§1721–2054). Komentář . 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2014. s. 754]. Pro účely posouzení jejího právního zájmu na výsledku řízení přitom není rozhodné, zda bude sporná pohledávka v posledku shledána existentní, čili nic, neboť k prokázání právního zájmu vedlejší účastnice na výsledku řízení postačuje pouhá možnost, že v případě úspěchu žalovaného vznikne žalobci újma, již bude A. T. povinna nahradit. Zároveň nelze opomenout, že právní zájem vedlejšího účastníka má být soudem zkoumán ve všech souvislostech daného případu a neměl by jím být vykládán příliš úzce (takto srovnej krom jiných usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 2. 2015, sp. zn. 25 Cdo 4519/2014).
Pakliže by se důvody, z nichž A. T. vyvozuje svůj právní zájem na výsledku řízení, pohybovaly pouze v osobní rovině, a nikterak se nedotýkaly jejích právních vztahů, bylo by možné kvalifikační úvahy odvolacího soudu aprobovat, jelikož morální zájem na řízení lze jako motiv pro vstup do řízení připustit jen zcela výjimečně (k tomu viz např. nález Ústavního soudu ze dne 8. 12. 2004, sp. zn. I. ÚS 553/03, publikovaný pod č. 187/2004 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2020, sp. zn. 25 Cdo 4149/2019), přičemž důvody pro takový mimořádný postup dovolací soud v přezkoumávané kauze neshledal. Právní zájem na rozhodnutí in merito ovšem zakládá – žalobcem rovněž zmíněný – možný postih A. T. z titulu odpovědnosti postupitele za škodu vzniklou v důsledku neexistence cedované pohledávky. Zkoumání právního zájmu na výsledku sporu má za účel vyloučit z vedlejšího účastenství ty subjekty, u nichž je absence právního zájmu na věci evidentní, a nezatěžovat tak zbytečně občanské soudní řízení sporné (srov. například nález Ústavního soudu ze dne 5. 8. 2009, sp. zn. I. ÚS 2036/08, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod číslem 179/2009, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2016, sp. zn. 22 Cdo 5418/2015). Naskýtá-li se v posuzované při možnost, že výsledek řízení (byť třeba jen s určitou pravděpodobností) zasáhne do sféry A. T., je zapotřebí se přiklonit k závěru o existenci jejího právního zájmu na výsledku řešeného sporu.
S přihlédnutím k přípustnosti dovolání se Nejvyšší soud zabýval také zmatečnostmi a jinými vadami řízení ve smyslu ustanovení §242 odst. 3 o. s. ř., jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Namítá-li ovšem dovolatel v tomto směru nezákonnost postupu odvolacího soudu spočívající v tom, že odvolací soud rozhodoval ve stavu, kdy se okresní soud odmítl zabývat námitkou podjatosti soudce, je nutno zdůraznit, že důvodem k vyloučení soudce nemohou být okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci (srov. §14 odst. 4 o. s. ř.). Právě ze způsobu vedení řízení (zejména zvolené techniky protokolace jednání) však dovolatel tvrzené pochybnosti o nepodjatosti soudce Okresního soudu v Chrudimi dovozuje. Případné nevypořádání námitky podjatosti přitom není samo o sobě vadou, jež má za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jelikož takovou vadu by zakládalo až zjištění, že byla podjatost namítána důvodně a rozhodnutí vydal vyloučený soudce (srov. mimo jiné usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2012, sen. zn. 29 NSČR 75/2011). Z uvedeného tedy vyplývá, že projednal-li krajský soud odvolání proti usnesení soudu prvního stupně ze dne 17. 9. 2019, aniž by předtím rozhodl o námitce podjatosti vznesené žalovaným, nezatížil tím řízení vadou, jež by ohrožovala správnost dovoláním napadeného usnesení.
Se zřetelem k výše popsanému nedostatku právního posouzení případu odvolacím soudem bylo nicméně v souladu s §243e odst. 1 a odst. 2, větou první, o. s. ř. namístě přikročit ke kasaci napadeného usnesení. Jelikož obdobné pochybení zatěžuje též rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud za použití §243e odst. 2, věty druhé, o. s. ř. i je a věc vrátil k dalšímu řízení Okresnímu soudu v Chrudimi.
Soudy nižších stupňů jsou ve smyslu §243g odst. 1, části věty první za středníkem, o. s. ř. ve spojení s §226 o. s. ř. vázány právními názory dovolacího soudu v tomto rozhodnutí vyslovenými.
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí ve věci (§151 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. 10. 2020
JUDr. Jan Eliáš, Ph.D.
předseda senátu