ECLI:CZ:NS:2020:28.CDO.2942.2020.1
sp. zn. 28 Cdo 2942/2020-131
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců Mgr. Petra Krause a JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., ve věci žalobce: Konvent Hospitálského řádu sv. Jana z Boha – Milosrdných bratří ve Valticích, IČO 63434881, se sídlem ve Valticích, Petra Bezruče 1227, zastoupeného JUDr. Petrem Smejkalem, advokátem se sídlem v Brně, Jugoslávská 622/64, za účasti: Česká republika – Státní pozemkový úřad , IČO 01312774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, IČO 69797111, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o žalobě podle části páté o. s. ř., vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 35 C 9/2018, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. června 2020, č. j. 5 Co 5/2020-103, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. června 2020, č. j. 5 Co 5/2020-103, a rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 10. ledna 2020, č. j. 35 C 9/2018-67, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 27. února 2020, č. j. 35 C 9/2018-82, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. 6. 2020, č. j. 5 Co 5/2020-103, byl potvrzen rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 10. 1. 2020, č. j. 35 C 9/2018-67, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 27. 2. 2020, č. j. 35 C 9/2018-82, jímž byla zamítnuta žaloba o vydání pozemku parc. č. 2785/1 v k. ú. Valtice a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení (výrok I. rozsudku odvolacího soudu); současně bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II. rozsudku odvolacího soudu).
Soudy nižšího stupně vyšly ze zjištění, že předmětný pozemek parc. č. 2785/1 v k. ú. Valtice je zčásti potřebný pro uskutečnění veřejně prospěšné stavby, která je ve schválené územně plánovací dokumentaci (zásady územního rozvoje Jihomoravského kraje, územní plán sídelního útvaru Valtice) označena jako ,,TD 1 – koridor přeložky silnice 1/40“. Z uvedeného důvodu žalobě o nahrazení rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Jihomoravský kraj ze dne 30. 1. 2018, č. j. SPU 037987/2018-Fi, výrokem, dle něhož se pozemek vydává žalobci, nevyhověly pro restituční výluku ve smyslu ustanovení §8 odst. 1 písm. f) zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi), ve znění nálezu Ústavního soudu ze dne 29. 5. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 10/13, publikovaného pod č. 177/2013 Sb.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal dovolání žalobce. Předestřel otázku výkladu výlukového ustanovení §8 odst. 1 písm. f) zákona č. 428/2012 Sb., maje ji ve skutkových poměrech projednávané věci za dovolacím soudem dosud neřešenou; případně, argumentuje tím, že by tato otázka měla být oproti dosavadní judikatuře vyřešena jinak, namítal, že podle schválené územně plánovací dokumentace posuzovaný pozemek plánovanou veřejně prospěšnou stavbou (označenou jako ,,TD 1 – koridor přeložky silnice I/40“) není zasažen v celém rozsahu. Dovozoval z toho, že se výlukový důvod ve smyslu ustanovení §8 odst. 1 písm. f) zákona č. 428/2012 Sb. neuplatní. Navrhl, aby dovolací soud napadané rozhodnutí změnil tak, že se žalobci pozemek parc. č. 2785/1 v k. ú. Valtice vydává, nebo je zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Účastník řízení navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl, popř. zamítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) dovolání projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první, čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „o. s. ř.“.
Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (žalobcem) zastoupenou advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.) a ve lhůtě stanovené §240 odst. 1 o. s. ř., Nejvyšší soud shledal dovolání přípustným podle §237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky výkladu §8 odst. 1 písm. f) zákona č. 428/2012 Sb., kterou odvolací soud vyřešil odchylně od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (viz judikaturu dále citovanou).
Zmatečnosti (§229 odst. 1, odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 o. s. ř.) ani jiné vady řízení, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí o věci a k nimž dovolací soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (srov. §242 odst. 3 o. s. ř.), se z obsahu spisu nepodávají.
Nejvyšší soud se proto dále zabýval tím, zda je dán důvod vymezený dovoláním, tedy prověřením správnosti právního posouzení věci odvolacím soudem v hranicích dovoláním vymezené otázky.
O nesprávné právní posouzení věci (dovolací důvod dle §241a odst. 1 o. s. ř.) jde tehdy, posoudil-li odvolací soud věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně vybranou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Skutkový stav věci, jak byl zjištěn odvolacím soudem, nemohl být dovoláním zpochybněn, proto z něj Nejvyšší soud při dalších úvahách vychází.
Podle ustanovení §8 odst. 1 písm. f) zákona č. 428/2012 Sb. věc nelze vydat v případě, že se jedná o část pozemku nebo stavby, která je potřebná pro uskutečnění veřejně prospěšné stavby dopravní nebo technické infrastruktury, vymezenou ve schválené územně plánovací dokumentaci, pro kterou lze práva k pozemkům a stavbám vyvlastnit; to neplatí, postačí-li pro veřejně prospěšnou stavbu zřízení věcného břemene.
Rozhodovací praxe dovolacího soudu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2017, sp. zn. 28 Cdo 349/2017, uveřejněné pod č. 115/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a dále usnesení ze dne 24. 10. 2017, sp. zn. 28 Cdo 2151/2017, ze dne 14. 11. 2017, sp. zn. 28 Cdo 901/2017, ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. 28 Cdo 903/2017, ze dne 1. 3. 2018, sp. zn. 28 Cdo 3448/2017, či ze dne 6. 6. 2018, sp. zn. 28 Cdo 341/2018, proti němuž směřující ústavní stížnost Ústavní soud usnesením ze dne 18. 9. 2018, sp. zn. I. ÚS 2811/18, odmítl jako zjevně bezdůvodnou) je ustálena v závěru, že překážkou pro vydání nemovitosti ve smyslu §8 odst. 1 písm. f) zákona č. 428/2012 Sb. je veřejný zájem na vybudování veřejně prospěšných staveb dopravní a technické infrastruktury, pro nějž by bylo lze nemovitosti vyvlastnit [viz např. §170 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů], vyjádřený ve schválené územně plánovací dokumentaci. Rozhodujícím hlediskem pro posouzení, kdy je ve smyslu interpretovaného „výlukového“ ustanovení zákona nutné právo k části pozemku vyvlastnit (formou odnětí vlastnického práva) a kdy postačí zřízení věcného břemene, je okolnost, zda by církevní právnická osoba k této části pozemku, dotčené takovou stavbou, mohla po jejím vydání realizovat své vlastnické právo či nikoliv. Přípustnost vyvlastnění (odejmutí vlastnického práva) – v případě (plánované) veřejně prospěšné stavby dopravní a technické infrastruktury – přitom plyne již z příslušných ustanovení zvláštních předpisů – viz §17 odst. 1, odst. 2 písm. a/ zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích (k tomu přiměřeně srov. i nálezy Ústavního soudu ze dne 1. 7. 2014, sp. zn. I. ÚS 581/14, publikovaný pod č. 134/2014 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, či ze dne 21. 1. 2015, sp. zn. II. ÚS 536/14, publikovaný pod č. 11/2015 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu). Pro posouzení, zda je dána překážka naturální restituce dle §8 odst. 1 písm. f) zákona č. 428/2012 Sb., je tedy v zásadě nevýznamné, že v době rozhodování o vydání pozemků oprávněné osobě není zřejmé, kdy, popř. zdali vůbec (či v jakém rozsahu), bude na dotčených pozemcích (jejich částech) veřejně prospěšná stavba realizována (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2018, sp. zn. 28 Cdo 3341/2018). Pro aplikaci „výlukového“ ustanovení §8 odst. 1 písm. f) zákona současně není nezbytnou ani konkretizace veřejně prospěšné stavby v územním rozhodnutí, které již není územně plánovací dokumentací (srov. §2 odst. 1 písm. n/ stavebního zákona), nýbrž konkrétním rozhodnutím týkajícím se určitého záměru (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 11. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2988/2018).
Ustanovení §8 odst. 1 písm. f) zákona č. 428/2012 Sb. však na druhé straně nikterak nebrání naturální restituci těch pozemkových částí, jež koridorem plánované výstavby dopravní infrastruktury, vyznačeným v územně plánovací dokumentací, dotčeny nejsou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 2020, sp. zn. 28 Cdo 3843/2019, a dále usnesení ze dne 6. 11. 2019, sp. zn. 28 Cdo 2777/19, a ze dne 2. 6. 2020, sp. zn. 28 Cdo 973/2020); celý pozemek je přitom restituční výlukou dotčen toliko v případě, kdy je územně plánovací dokumentací k realizaci veřejně prospěšné stavby určen v celém rozsahu.
Jestliže tedy odvolací soud v situaci, kdy dle územně plánovací dokumentace (ve smyslu skutkových závěrů soudů nižšího stupně) předmětný pozemek koridorem plánované veřejně prospěšné stavby dopravní infrastruktury v celém rozsahu zasažen nebude (pro uskutečnění veřejně prospěšné stavby je dle schválené územně plánovací dokumentace potřebný zčásti), žalobě o jeho vydání nevyhověl, a to ani v částech, jež koridorem plánované stavby zasaženy nejsou, odporují jeho závěry výše citované judikatuře a neobstojí ani jako správné. Teprve pro části pozemku, vymezené územně plánovací dokumentací jako koridor budoucí veřejně prospěšné stavby dopravní infrastruktury, mohou pak platit odvolacím soudem akcentované závěry o tom, že je lhostejno, v jakém rozsahu bude vymezená část pozemku stavbou ve skutečnosti dotčena.
Jelikož právní posouzení věci odvolacím soudem – jde-li o shora nastíněnou otázku výkladu ustanovení §8 odst. 1 písm. f) zákona č. 428/2012 Sb. – neobstojí, Nejvyšší soud, shledávaje dovolání opodstatněným, v situaci, kdy nejsou dány podmínky pro zastavení dovolacího řízení, odmítnutí dovolání, jeho zamítnutí nebo změnu rozhodnutí odvolacího soudu, rozsudek odvolacího soudu bez jednání (§243a odst. 1 věty první o. s. ř.) zrušil. Poněvadž důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí také pro rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243e odst. 1, odst. 2, věty první a druhé, o. s. ř.).
Právní názor vyslovený Nejvyšším soudem v tomto rozsudku je pro soudy nižších stupňů v dalším řízení závazný (§243g odst. 1, §226 odst. 1 o. s. ř.).
V rozhodnutí, jímž se řízení bude končit, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů tohoto dovolacího řízení (§243g odst. 1, věty druhé, o. s. ř.).
Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz , rozhodnutí Ústavního soudu na stránkách nalus.usoud.cz .
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. 10. 2020
Mgr. Zdeněk Sajdl
předseda senátu