ECLI:CZ:NS:2020:28.CDO.3138.2020.1
sp. zn. 28 Cdo 3138/2020-728
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců JUDr. Davida Rause, Ph.D., a JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., ve věci žalobkyň a) J. K. , narozené XY, bytem XY, b) V. N. , narozené XY, bytem XY, c) E. H. , narozené XY, bytem XY, d) M. S. , narozené XY, bytem XY, e) H. V. , narozené XY, bytem XY všech zastoupených JUDr. Martinem Purkytem, advokátem se sídlem 14. října 496/13, Praha 5, proti žalované České republice – Státnímu pozemkovému úřadu , IČO 01312774, se sídlem Husinecká 1024/11a, Praha 3, o nahrazení projevu vůle žalované, vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 12 C 81/2018, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. června 2020, č. j. 26 Co 63/2020-700, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:(§243f odst. 3 o. s. ř.) :
Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozsudkem ze dne 21. 1. 2020, č. j. 12 C 81/2018-607, nahradil projev vůle žalované uzavřít se žalobkyněmi smlouvu o bezúplatném převodu pozemků parc. XY, vše v k. ú. XY, parc. XY, vše v k. ú. XY, a parc. XY, obojí v k. ú. XY (výrok I), rozhodl, že vydáním uvedených pozemků se uspokojuje nárok žalobkyň ve výši 136 111,29 Kč v konkrétním rozsahu ve vztahu k jednotlivým žalobkyním (výrok II), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III).
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 18. 6. 2020, č.j. 26 Co 63/2020-700, rozsudek okresního soudu potvrdil v části výroku I, jíž byl nahrazen projev vůle žalované uzavřít se žalobkyněmi a), b), d) a e) smlouvu o bezúplatném převodu pozemků parc. XY, vše v k. ú. XY, parc. č. XY, vše v k. ú. XY a parc. XY, obojí v k. ú. XY (výrok I), v části výroku I, jíž byl nahrazen projev vůle žalované uzavřít se žalobkyněmi a), b), d) a e) smlouvu o převodu pozemků parc. XY v k. ú. XY, rozsudek okresního soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (výrok II) a ve výroku I ve vztahu k žalobkyni c) a ve výrocích II a III ve vztahu ke všem žalobkyním rozsudek okresního soudu rovněž zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (výrok III).
Rozsudek odvolacího soudu ve výroku I napadla dovoláním žalovaná. Splnění předpokladů přípustnosti dovolání spatřuje dovolatelka v tom, že odvolací soud v rozporu s ustálenou judikaturou posuzoval její liknavost a svévoli; má za to, že nebylo prokázáno oddalování uspokojení nároků žalobkyň, že se žalobkyně před podáním žaloby nesnažily o přecenění pozemků, že jejich nároky ve výši dle evidence žalované byly téměř uspokojeny a že žádosti žalobkyň o přecenění pozemků v průběhu řízení před soudy nižších stupňů žalovaná vyhověla.
Nejvyšší soud jako soud dovolací projednal dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (část první, čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „o. s. ř.“.
Dovolatelka je oprávněnou osobou k podání dovolání. Dovolání bylo podáno za splnění podmínek podle §241 odst. 2 písm. b) o. s. ř., ve lhůtě podle §240 odst. 1 o. s. ř. a obsahuje zákonem stanovené obligatorní náležitosti podle §241a odst. 2 o. s. ř.
Nejvyšší soud je však, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věty první o. s. ř.), odmítl podle §243c odst. 1 o. s. ř., neboť není přípustné.
Přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu usnesení vyjmenovaných v §238a o. s. ř.) je třeba poměřovat ustanovením §237 o. s. ř., podle něhož není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení dovolatelem vymezené otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Judikatura Nejvyššího soudu (jež reflektuje i judikaturu Ústavního soudu – srov. zejm. nález ze dne 4. 3. 2004, sp. zn. III. ÚS 495/02, publikovaný pod č. 33/2004 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, nález ze dne 30. 10. 2007, sp. zn. III. ÚS 495/05, publikovaný pod č. 174/2007 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, či nález pléna Ústavního soudu ze dne 13. 12. 2005, sp. zn. Pl. ÚS 6/05, uveřejněný pod č. 531/2005 Sb.) je ustálena v závěru, že v případě liknavého, svévolného či diskriminujícího postupu dovolatelky (resp. jejího předchůdce – Pozemkového fondu ČR) může oprávněná osoba nárok uplatnit u soudu žalobou na vydání konkrétního vhodného pozemku, aniž by důvodnost takové žaloby bylo lze vázat na podmínku jeho zahrnutí do veřejné nabídky, a že takový postup (jenž je výrazem zásady vigilantibus iura scripta sunt ) nelze vůči ostatním oprávněným osobám pokládat za diskriminující (k tomu srov. především rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 3767/2009, uveřejněný pod č. 62/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
K tomuto výjimečnému způsobu uspokojení restitučního nároku lze přistoupit tehdy, jsou-li prokázány okolnosti, na jejichž základě je možné postup dovolatelky (a dříve rovněž jejího právního předchůdce – Pozemkového fondu České republiky) kvalifikovat jako liknavý, svévolný či diskriminační, přičemž se oprávněná osoba i přes své aktivní přičinění nemůže dlouhodobě domoci svých práv (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 28 Cdo 5389/2014, ze dne 26. 6. 2018, sp. zn. 28 Cdo 3546/2017, nebo ze dne 26. 2. 2020, sp. zn. 28 Cdo 71/2020). Jako liknavý, ba až svévolný, lze pak podle rozhodovací praxe – kromě nesplnění povinnosti udržovat kvantitativně i kvalitativně dostatečnou nabídku náhradních pozemků (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2019, sp. zn. 28 Cdo 2924/2019, nebo ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 28 Cdo 5389/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 10. 2019, sp. zn. 28 Cdo 2586/2019) – považovat i takový postup dovolatelky, kterým bez ospravedlnitelného důvodu ztěžuje uspokojení nároku oprávněné osoby zásadně předpokládaným postupem (tj. prostřednictvím veřejné nabídky pozemků) nesprávným ohodnocením nároku, tedy nesprávným určením ceny oprávněné osobě odňatých a nevydaných pozemků (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2016, sp. zn. 28 Cdo 155/2016, nebo ze dne 7. 7. 2020, sp. zn. 28 Cdo 1189/2020); v takovém případě nelze po oprávněné osobě spravedlivě požadovat další účast ve veřejných nabídkách (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 8. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1117/2015, ze dne 10. 5. 2017, sp. zn. 28 Cdo 837/2017, nebo ze dne 23. 9. 2020, sp. zn. 28 Cdo 2786/2020).
V rozhodovací praxi Nejvyššího soudu se současně připomíná, že zjišťování a hodnocení rozhodujících skutečností o krocích oprávněné osoby, jakož i postupu dovolatelky (jejího předchůdce – Pozemkového fondu České republiky) je především otázkou skutkových zjištění, jejichž nalézání je úkolem soudů nižších stupňů; při přezkumu právního posouzení věci je třeba zabývat se tím, nejsou-li úvahy soudu – o tom, zda jde o postup liknavý, diskriminační, nebo nesoucí znaky libovůle či svévole – nepřiměřené (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 28 Cdo 5389/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 10. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1787/2015, a ze dne 6. 10. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1540/2015). Vady skutkových zjištění přitom dovolacímu přezkumu podrobit nelze a otázky skutkové tak nemohou založit přípustnost dovolání (na niž lze usuzovat toliko prostřednictvím jediného způsobilého dovolacího důvodu podle §241a odst. 1 o. s. ř.). Dovolacímu přezkumu podléhá výhradně správnost právního posouzení věci, jež zahrnuje i zhodnocení, nejsou-li úvahy nalézacích soudů v tomto směru nepřiměřené, zohledňují-li všechny podstatné skutkové okolnosti případu a nahlížejí-li na věc prostřednictvím relevantních kritérií (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 12. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4447/2017).
Hodnotící závěry odvolacího soudu o liknavém a svévolném postupu dovolatelky (i s přihlédnutím k počínání jejího předchůdce Pozemkového fondu České republiky) při uspokojování restitučního nároku žalobkyň přitom v posuzované věci nejsou nepřiměřené zjištěným skutkovým okolnostem věci. Tyto závěry totiž byly založeny na posouzení věci při zvažování všech relevantních hledisek, jež vyšly v řízení najevo. Odvolací soud vycházel z toho, že žalobkyně nárok na vydání pozemků podle zákona o půdě uplatnily v roce 1992, avšak o jejich nevydání pro překážky podle §11 odst. 1 zákona o půdě a o tom, že žalobkyním přísluší náhrada podle §11 odst. 2 zákona o půdě, bylo rozhodnuto až v letech 2015 a 2016. Od té doby se žalobkyně účastnily veřejných nabídek, jimiž byl však uspokojován jejich nárok podle původního ocenění neodpovídajícího výši restitučního nároku zjištěného v řízení před soudy nižších stupňů. Reálná možnost žalobkyň účastnit se dalších veřejných nabídek byla tedy limitována původním nesprávným oceněním restitučního nároku. Konkluze odvolacího soudu o liknavosti dovolatelky při uspokojování restitučního nároku žalobkyň se tudíž od výše citované judikatury, na níž není důvodu čehokoliv měnit, nikterak neodchyluje.
Odvolací soud se ustálené judikatuře Nejvyššího soudu nezpronevěřil ani tím, že otázku výše restitučního nároku oprávněných osob a hodnoty požadovaných náhradních pozemků řešil jako otázku předběžnou, vycházeje přitom z provedeného dokazování (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2008, sp. zn. 28 Cdo 4949/2007, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 5. 2019, sp. zn. 28 Cdo 755/2019), jehož výsledkem bylo zjištění aktuální výše restitučního nároku ke dni vyhlášení rozhodnutí soudem (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5721/2017).
Z výše uvedeného je tak zřejmé, že předpoklady přípustnosti podaného dovolání v posuzované věci naplněny nebyly (§237 o. s. ř.).
V rozhodnutí, jímž se bude řízení končit, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů tohoto dovolacího řízení (§151 odst. 1 o. s. ř.).
Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz .
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. 10. 2020
Mgr. Zdeněk Sajdl
předseda senátu