ECLI:CZ:NS:2020:28.ND.15.2020.1
sp. zn. 28 Nd 15/2020-290
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Olgy Puškinové a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla v právní věci žalobců a) I. D., narozené dne XY, bytem XY, a b) L. N. , narozeného dne XY, bytem XY, proti žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, IČO 00025429, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 19 C 209/2016, o náhradu škody a nemajetkové újmy, o návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti, takto:
Věc, vedená u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 19 C 209/2016, se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Kroměříži či jinému soudu ve Zlínském kraji.
Odůvodnění:
Žalobci se žalobou doručenou Obvodnímu soudu pro Prahu 2 dne 29. 2. 2016 domáhají po žalované náhrady škody a nemajetkové újmy, jež jim měla vzniknout jednáním řady státních orgánů.
Podáním ze dne 28. 10. 2019, doručeným Obvodnímu soudu pro Prahu 2 dne 30. 10. 2019, žalobci mimo jiné navrhli, aby daná věc byla z důvodu vhodnosti přikázána „do dosažitelného místa bydliště žalobců“ (nacházejícího se v okrese Kroměříž ve Zlínském kraji), což odůvodnili jejich nepříznivým zdravotním stavem, jenž jim „znemožňuje nahlížet do spisů“, resp. „kontrolovat obsah spisu“ a činit procesní návrhy. Z obsahu spisu přitom vyplývá, že žalobkyně a) trpí aktivní formou Crohnovy choroby a s tím spojenými vážnými psychiatrickými obtížemi, pročež jí pro její stav byla přiznána invalidita III. stupně, a že žalobce b) trpí duševní poruchou, pro kterou mu byla přiznána invalidita II. stupně, kdy tento stav je dále komplikován množstvím somatických obtíží.
Vzhledem k tomu, že žalobci ve svém návrhu neuvedli konkrétní soud, k němuž by věc měla být z důvodu vhodnosti přikázána, dovodil Nejvyšší soud z obsahu jejich podání, že takovým soudem mínili Okresní soud v Kroměříži, případně jiný okresní soud ve Zlínském kraji.
Žalovaná se k návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti nevyjádřila.
Důvody vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu §12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší nebo zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat, je základní zásadou, a že případná delegace této příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je nutno - právě proto, že jde o výjimku - vykládat restriktivně (srov. například nález Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 24, ročník 2001, část I., pod pořadovým číslem 172, a dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Obecně platí, že takové situace, kdy některý účastník nemá bydliště v obvodu věcně a místně příslušného soudu, takže musí překonat mezi místem bydliště a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost, či kdy cesta k příslušnému soudu je pro něj spojena s organizačními, finančními, zdravotními či jinými problémy, jsou spíže běžné a nemohou samy o sobě přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti přesvědčivě odůvodnit (k tomu srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2013, sp. zn. 29 Nd 185/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2013, sp. zn. 29 Nd 289/2013). Ani zhoršený zdravotní stav účastníka řízení není sám o sobě důvodem pro přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, pokud nelze dovodit, že řízení bude vedeno hospodárněji a rychleji. Nemůže-li se účastník pro svůj nepříznivý zdravotní stav dostavit k místně příslušnému soudu, nic nebrání tomu, aby byl případně vyslechnut a s provedenými důkazy seznámen prostřednictvím dožádaného soudu podle §122 odst. 2 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 3. 2004, sp. zn. 30 Nd 35/2004, ze dne 8. 2. 2001, sp. zn. 7 Nd 43/2001, ze dne 18. 2. 2014, sp. zn. 22 Nd 23/2014, či ze dne 27. 1. 2015, sp. zn. 25 Nd 349/2014).
Pro danou věc to znamená, že nepříznivý zdravotní stav žalobců nelze sám o sobě považovat za důvod k delegaci věci jinému soudu z důvodu vhodnosti. Současně z návrhu na přikázání věci jinému soudu nevyplývají žádné další okolnosti, které by mohly být důvodem k delegaci vhodné ve smyslu §12 odst. 2 o. s. ř.
Nejvyšší soud proto návrhu žalobců na přikázání věci Okresnímu soudu Kroměříži či jinému okresnímu soudu ve Zlínském kraji dle §12 odst. 2 o. s. ř. nevyhověl (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2019, sp. zn. 23 Nd 74/2019, či ze dne 16. 10. 2019, sp. zn. 26 Nd 392/2019).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 1. 2020
JUDr. Olga Puškinová
předsedkyně senátu