ECLI:CZ:NS:2020:29.ICDO.133.2019.1
KSOS 37 INS XY
22 ICm XY
sp. zn. 29 ICdo 133/2019-111
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců Mgr. Rostislava Krhuta a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužníka V. K. , narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 37 INS XY, o žalobě pro zmatečnost podané dlužníkem proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. listopadu 2015, č. j. KSOS 37 INS XY, 3 VSOL XY, o dovolání dlužníka, zastoupeného Mgr. Lukášem Stočkem, advokátem, se sídlem v Novém Jičíně, K Nemocnici 168/18, PSČ 741 01, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. června 2019, č. j. 22 ICm XY, 11 VSOL XY (KSOS 37 INS XY), takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
[1] Usnesením ze dne 26. června 2015, č. j. KSOS 37 INS XY, ve znění usnesení ze dne 17. července 2015, č. j. KSOS 37 INS XY, rozhodl Krajský soud v Ostravě (dále jen „insolvenční soud“) o insolvenčním návrhu věřitelů 1/ Sberbank CZ, a. s., a 2/ Komerční banky, a. s., tak, že (mimo jiné):
1/ zjistil úpadek dlužníka V. K. (bod I. výroku),
2/ prohlásil konkurs na jeho majetek (bod II. výroku) a
3/ ustanovil insolvenční správkyni (bod III. výroku).
[2] K odvolání dlužníka Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 25. listopadu 2015, č. j. KSOS 37 INS XY, 3 VSOL XY, potvrdil usnesení insolvenčního soudu ze dne 26. června 2015 (ve znění opravného usnesení ze dne 17. července 2015) v bodech I., II. a III. výroku. Současně Vrchní soud v Olomouci vyhotovil zkrácené znění stejného usnesení ze shodného dne s č. j. KSOS 37 INS XY, 3 VSOL XY, které bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku dříve (26. listopadu 2015) než úplné znění usnesení (22. prosince 2015).
[3] Usnesením ze dne 24. října 2016, sen. zn. 29 NSČR 88/2016, Nejvyšší soud odmítl dovolání dlužníka proti usnesení odvolacího soudu ze dne 25. listopadu 2015, č. j. KSOS 37 INS XY, 3 VSOL XY. Ústavní stížnost dlužníka podanou proti tomuto rozhodnutí Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 10. května 2017, sp. zn. I. ÚS 249/17.
[4] Usnesením ze dne 19. února 2019, č. j. XY, zamítl insolvenční soud pro opožděnost žalobu pro zmatečnost ze dne 27. července 2016, podanou u insolvenčního soudu dne 28. července 2016, kterou se dlužník domáhal zrušení usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. listopadu 2015, č. j. KSOS 37 INS XY, 3 VSOL XY.
[5] K odvolání dlužníka Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu o zamítnutí žaloby, když přisvědčil závěru insolvenčního soudu o opožděnosti žaloby.
[6] Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“)., argumentem, že napadené rozhodnutí spočívá na vyřešení právních otázek, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a které nebyly dovolacím soudem dosud řešeny. Dovolatel namítá, že napadené usnesení spočívá na nesprávném právním posouzení věci (uplatňuje dovolací důvod dle §241a odst. 1 o. s. ř.) a navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[7] Konkrétně dovolatel formuluje následující otázky:
1/ „Je v pravomoci soudů zjevnému úmyslu dovolatele přisuzovat jiný význam než vyplývající z předložené listiny?“
2/ „Je v pravomoci soudů při zjišťování adresy pro doručování postupovat v rozporu s ustanovením zákona?“
3/ „Je porušením práva na spravedlivý proces a práva na právní pomoc, pokud nebyl dovolateli ustanoven po jeho žádosti právní zástupce a dovolatel měl zmeškat lhůtu pro podání žaloby pro zmatečnost?“
[8] Dovolání dlužníka, jež může být přípustné jen podle §237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v §238 o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
[9] Učinil tak proto, že v posouzení dovoláním předestřených právních otázek je napadené rozhodnutí souladné s níže označenou ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.
[10] Dovolatel klade Nejvyššímu soudu stejné otázky jako ty, jež položil v dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. června 2019, č. j. 22 ICm XY, 11 VSOL XY (KSOS 37 INS XY). Odpovědi na tyto otázky se však dovolateli dostalo (při současném poukazu na závěry obsažené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2019, sen. zn. 29 ICdo 69/2017, ze dne 30. ledna 2020, sen. zn. 29 ICdo 144/2019, a ze dne 31. srpna 2020, sen. zn. 29 ICdo 2/2019) již v odstavcích [11] až [14] odmítavého usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2020, sen. zn. 29 ICdo 137/2019. Nejvyšší soud nepokládá za potřebné se k těmto otázkám dále vyslovovat.
[11] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 10. 2020
JUDr. Jiří Zavázal
předseda senátu