ECLI:CZ:NS:2020:30.CDO.1474.2018.1
sp. zn. 30 Cdo 1474/2018-221
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu Mgr. Vítem Bičákem v právní věci žalobců a) D. V., narozené XY, bytem XY, b) P. V. , narozeného XY, bytem XY, obou zastoupených Mgr. Alenou Žežulkovou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Vodičkova 682/20, proti žalovanému J. N., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Zbyňkem Zachou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 857/18, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 9 C 114/2015, o dovolání žalobkyně a) proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. 5. 2017, č. j. 25 Co 553/2016-153, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobci se domáhali určení, že jsou spoluvlastníky každý s podílem 1/2 budovy č. p. XY – rodinný dům postavený na pozemku st. XY, pozemku st. XY – zastavěná plocha a nádvoří o výměře 349 m 2 a pozemku p. č. XY – zahrada o výměře 1041 m 2 v katastrálním území XY (dále jen „předmětné nemovitosti“) s tím, že předmětné nemovitosti koupili od V. B. kupní smlouvou ze dne 3. 2. 2005 a následně kupní smlouvou ze dne 9. 10. 2008 prodali žalovanému.
Okresní soud v Kolíně (dále jen „soud prvního stupně“) zamítl žalobu s návrhem na určení, že spoluvlastníky předmětných nemovitostí jsou D. V. a P. V. (výrok I) a rozhodl, že žalobci jsou povinni zaplatit žalovanému na plné náhradě nákladů řízení částku 81 334,38 Kč (výrok II).
Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalobců změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II tak, že žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává; jinak rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl, že se žalovanému právo na náhradu nákladů odvolacího řízení nepřiznává (výrok II).
Rozsudek odvolacího soudu spolu s rozsudkem soudu prvního stupně napadla žalobkyně a) (dále též „dovolatelka“), zastoupená advokátkou (§241 odst. 1 o. s. ř.), v celém rozsahu včasným dovoláním (§240 odst. 1 o. s. ř.).
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Podle §107 odst. 1, věty první, o. s. ř. jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat.
Podle §107 odst. 5 o. s. ř. neumožňuje-li povaha věci v řízení pokračovat, soud řízení zastaví.
V průběhu dovolacího řízení bylo soudu oznámeno, že dovolatelka dne 3. 8. 2018 zemřela. Tato skutečnost byla doložena úmrtním listem.
Jak vyplývá z usnesení Okresního soudu v Břeclavi ze dne 11. 9. 2018, č. j. 41 D 931/2018-65, které nabylo právní moci dne 11. 9. 2018, dědické řízení po zemřelé žalobkyni a) bylo zastaveno a zůstavitelčin majetek nepatrné hodnoty byl vydán vypravitelce zůstavitelčina pohřbu.
Vzhledem k tomu, že dědické řízení bylo zastaveno podle §154 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, neumožňuje povaha věci v dovolacím řízení pokračovat.
Nejvyšší soud tedy dovolací řízení podle §243b a §107 odst. 5 o. s. ř. zastavil.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 3. 2020
Mgr. Vít Bičák
předseda senátu