ECLI:CZ:NS:2020:30.CDO.2447.2020.1
sp. zn. 30 Cdo 2447/2020-280
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců Mgr. Lucie Jackwerthové a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobce T. H., nar. XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Janem Boučkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opatovická 1659/4, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, za kterou jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 19 C 1/2016, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 2. 2020, č. j. 28 Co 312/2019-215, ve znění usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 3. 2020, č. j. 28 Co 312/2019-226, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhá dvou nároků: a) poskytnutí písemné omluvy a zaplacení částky 70 000 Kč s příslušenstvím coby přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla být způsobena nepřiměřenou délkou exekučního řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 36 EXE 1893/2011 a u soudního exekutora JUDr. Ivo Erberta pod sp. zn. 146 EX 933/11 (dále jen „posuzované řízení“) a zbytečnými průtahy exekučního řízení spočívajícími v nečinnosti soudního exekutora, a b) poskytnutí písemné omluvy a zaplacení částky 80 000 Kč s příslušenstvím coby přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla být způsobena nepřiměřeným a šikanózním způsobem vedení exekuce. Žalovaná vznesla námitku promlčení.
Obvodní soud pro Prahu 3 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 15. 5. 2019, č. j. 19 C 1/2016-169, uložil žalované povinnost zaslat žalobci omluvu ve znění: „Česká republika – ministerstvo spravedlnosti ČR se Vám omlouvá za to, že nepřiměřenou délkou řízení, průtahy a postupem JUDr. Ivo Erberta, soudního exekutora, Exekutorského úřadu Praha – východ, v exekučním řízení vedeném pod sp. zn. 149 EX 933/2011 bylo porušeno Vaše základní právo na ochranu vlastnictví zaručené čl. 11 Listiny základních práv a svobod, právo na pokojné užívání majetku dle čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod a právo očekávat, že státní moc bude vykonávána jen v případech a mezích stanovených zákonem a způsobem, který zákon stanoví, garantované čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.“ (výrok I) a zaplatit mu 70 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % z této částky od 30. 9. 2015 do zaplacení (výrok II), co do zbylé části požadované omluvy a co do zaplacení 80 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % z této částky od 30. 9. 2015 do zaplacení žalobu zamítl (výrok III) a rozhodl o nákladech řízení (výrok IV).
Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně potvrdil v zamítavém výroku III v části týkající se částky 80 000 Kč s úrokem z prodlení od 30. 9. 2015 do zaplacení a změnil jej ve vyhovujících výrocích I a II a ve výroku III v části týkající se „zbylé omluvy“ tak, že zamítl žalobu, aby se žalovaná žalobci omluvila dopisem tohoto znění: „Omluva T. H., narozenému XY: Česká republika – ministerstvo spravedlnosti ČR se Vám omlouvá za to, že nepřiměřenou délkou řízení, průtahy a postupem JUDr. Ivo Erberta, soudního exekutora, Exekutorského úřadu Praha – východ, v exekučním řízení vedeném pod sp. zn. 149 EX 933/2011, ve kterém byla exekuce prováděna neproporcionálním způsobem a ve kterém důvod provedení další exekuce odpadl nejpozději dne 20. 7. 2012, avšak přesto soudní exekutor neprodleně nerozhodl o zrušení exekučních příkazů a zřízení exekutorského zástavního práva k nemovitostem a o prodeji nemovitostí, vydaný dne 9. 5. 2012, a nezaslal katastrálnímu úřadu pravomocné rozhodnutí soudu o zastavení exekuce ze dne 23. 11. 2012, takže k výmazu údajů v katastru nemovitostí o exekuci vedené proti Vám došlo až dne 19. 3. 2015, bylo porušeno Vaše základní právo na ochranu vlastnictví zaručené čl. 11 Listiny základních práv a svobod, resp. na pokojné užívání majetku dle čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i základní právo na soukromý život zaručené čl. 10 Listiny základních práv a svobod a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a zároveň základní právo na to, aby státní moc byly vykonávána jen v případech a mezích stanovených zákonem a způsobem, který zákon stanoví, garantované čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.“, a aby mu zaplatila 70 000 Kč s úrokem z prodlení od 30. 9. 2015 do zaplacení (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výrok II rozsudku odvolacího soudu).
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce v plném rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Odvolací soud založil svůj závěr o nedůvodnosti každého ze dvou nároků uplatněných žalobou na více důvodech, z nichž každý samostatně vede k zamítnutí žaloby.
Nárok a) na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou exekučního řízení a průtahy v exekučním řízení odvolací soud považoval za promlčený podle §32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutí nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“ nebo „zákon č. 82/1998 Sb.“). Měl za to, že počátek běhu promlčecí lhůty se odvíjí od okamžiku skončení exekuce, a to i v případě nesprávného úředního postupu soudního exekutora, který byl nečinný a oznámení o skončení exekuce zaslal příslušnému katastrálnímu úřadu až dne 2. 3. 2015. Po skončení exekuce totiž žalobce již nemohl být ve stavu nejistoty o výsledku řízení a ani nebyl omezen ve svém vlastnickém právu, protože exekuční příkazy zanikly. Uzavřel, že šestiměsíční promlčecí doba začala běžet od skončení exekuce, tj. od 22. 12. 2012, a uplatnil-li žalobce nárok u žalované dne 27. 3. 2015 a u soudu dne 4. 1. 2016, učinil tak po jejím uplynutí. I kdyby však tento nárok nebyl promlčen, nebyl by důvodným, neboť nebyl omezen ve vlastnickém právu a nemajetková újma mu nevznikla, a tudíž nebyl naplněn jeden z předpokladů odpovědnosti státu za škodu.
K nároku b) zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřeným, nedůvodným a šikanózním způsobem vedení exekuce odvolací soud uvedl, že zastavením exekuce zanikly účinky všech vydaných exekučních příkazů, exekuce skončila a k tomuto okamžiku žalobce musel vědět o tom, jaká újma mu vznikla. Nejzazší počátek běhu promlčecí lhůty podle §32 odst. 3 věty prvé OdpŠk proto nastal v okamžiku skončení exekuce dne 22. 12. 2012 a žalovanou vznesená námitka promlčení je tak důvodná. Dále zopakoval, že od skončení exekuce již nebylo žalobcovo vlastnické právo omezeno.
Dovolatel v dovolání napadá toliko vyřešení právní otázky promlčení obou uplatněných nároků (otázkami, kdy bylo exekuční řízení skončeno, resp. do kdy trval nesprávný úřední postup a od kdy začala běžet promlčecí lhůta), nenapadá však závěr odvolacího soudu, že po skončení exekuce již žalobce nebyl omezen ve svém vlastnickém právu a že mu nevznikla nemajetková újma jakožto jeden z předpokladů odpovědnosti státu za škodu. Tento závěr, který sám o sobě obstojí jako důvod zamítnutí žaloby v případě obou nároků, není tudíž dovoláním napadán a nemůže ani být předmětem dovolacího přezkumu.
Založil-li ovšem odvolací soud závěr o nedůvodnosti uplatněného nároku současně na více na sobě nezávislých důvodech, pak sama okolnost, že jeden z nich neobstojí, nemůže mít na správnost tohoto závěru vliv, pakliže obstojí důvod další. To platí i tehdy, nemohl-li být další důvod podroben dovolacímu přezkumu proto, že nebyl dovoláním dotčen. Jestliže tedy žalobce svým dovoláním řádně a přípustně nenapadá všechny důvody, které vedly odvolací soud k tomu, že oba nároky shledal nedůvodnými, nemůže být dovolání shledáno přípustným, neboť dovolání není s to vyvolat zrušení či změnu napadeného rozsudku (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 1997, sp. zn. 3 Cdon 1374/96, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2017, sp. zn. 30 Cdo 239/2017, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2017, sp. zn. 30 Cdo 2112/2017).
K případným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, potom může dovolací soud podle §242 odst. 3 o. s. ř. přihlédnout pouze tehdy, je-li dovolání přípustné.
Nákladový výrok není třeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 10. 2020
Mgr. Vít Bičák
předseda senátu