ECLI:CZ:NS:2020:30.CDO.2715.2020.1
sp. zn. 30 Cdo 2715/2020-116
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců Mgr. Lucie Jackwerthové a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobce J. K., nar. XY, bytem XY, zastoupeného opatrovníkem Z. K., nar. XY, bytem XY, o zaplacení 500 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 0 Nc 6629/2015, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 6. 2017, č. j. 26 Co 175/2017-69, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Okresní soud v Havlíčkově Brodě (soud prvního stupně) usnesením ze dne 3. 2. 2017, č. j. 0 Nc 6629/2015-40, odmítl podání žalobce ze dne 30. 3. 2015.
Krajský soud v Hradci Králové (odvolací soud) napadeným usnesením usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se podání žalobce ze dne 30. 5. 2015 neodmítá.
Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, které Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.
Podle ustálené soudní praxe je k podání dovolání (subjektivně) oprávněn pouze ten účastník, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma, odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší. Jinak řečeno dovolání může podat jen účastník, jehož nároku nebylo zcela vyhověno nebo jemuž byla naopak soudem uložena povinnost (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura v čísle 3, ročník 1998, pod číslem 28, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1760/98, uveřejněné v čísle 1, ročníku 2000 téhož časopisu, pod číslem 7, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 2. 2001, sp. zn. 29 Odo 2357/2000, uveřejněný v Souboru rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod C 154).
Dovolání směřuje proti usnesení, kterým odvolací soud vyhověl požadavku žalobce a změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že se jeho podání ze dne 30. 5. 2015 neodmítá. Žalobce byl tedy v odvolacím řízení úspěšný, a rozhodnutí dovolacího soudu mu nemůže přinést procesně výhodnější výsledek odvolacího řízení. Dovolání je tak subjektivně nepřípustné.
Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech (dovolacího) řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. 10. 2020
Mgr. Vít Bičák
předseda senátu