ECLI:CZ:NS:2020:32.CDO.2827.2020.1
sp. zn. 32 Cdo 2827/2020-186
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně SBĚRNÉ SUROVINY KÖNIG s.r.o. , se sídlem v Praze 2, Vinohrady, Lublaňská 267/12, PSČ 120 00, identifikační číslo osoby 01995391, zastoupené Mgr. Pavlem Čálkem, advokátem se sídlem v Praze 4, Hornokrčská 707/7, proti žalované Allianz pojišťovna, a.s. , se sídlem v Praze 8, Ke Štvanici 656/3, PSČ 186 00, identifikační číslo osoby 47115971, o zaplacení 1 674 938 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 7 C 69/2017, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 4. 2020, č. j. 55 Co 25/2020-171, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 24. 9. 2019, č. j. 7 C 69/2017-146, kterým Obvodní soud pro Prahu 8 zamítl žalobu o zaplacení 1 674 938 Kč s příslušenstvím a uložil žalobkyni zaplatit žalované a České republice náhradu nákladů řízení (výrok I.), a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení mezi účastnicemi (výrok II.).
Rozsudek odvolacího soudu, výslovně ve všech výrocích, napadla žalobkyně dovoláním. Uvedla, že podle jejího přesvědčení napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, v rámci kterého se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a že své dovolání odůvodní ve lhůtě patnácti dnů.
Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm – v souladu s bodem 1. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“).
Podle §240 o. s. ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Bylo-li odvolacím soudem vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení opravného usnesení (odstavec 1). Zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout. Lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu (odstavec 2). Lhůta je zachována také tehdy, jestliže dovolání bylo podáno po uplynutí dvouměsíční lhůty proto, že se dovolatel řídil nesprávným poučením soudu o dovolání. Neobsahuje-li rozhodnutí poučení o dovolání, o lhůtě k dovolání nebo o soudu, u něhož se podává, nebo obsahuje-li nesprávné poučení o tom, že dovolání není přípustné, lze podat dovolání do tří měsíců od doručení (odstavec 3).
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §241a odst. 3 o. s. ř. důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Podle §241b odst. 3 věty první o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen v průběhu trvání lhůty k dovolání.
Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 18. 6. 2003, sp. zn. 29 Odo 108/2002, uveřejněném pod číslem 21/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek formuloval a odůvodnil závěr, že tzv. blanketní dovolání může být doplněno o údaj o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, jen do uplynutí dovolací lhůty. Dovolání, které nebylo o uvedené náležitosti doplněno v propadné (prekluzivní) lhůtě určené v §241b odst. 3 o. s. ř., Nejvyšší soud odmítne, přičemž nemůže přihlížet ani k pozdějšímu doplnění dovolání (srov. například též závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 32 Cdo 1740/2010, jež je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Od výše uvedených závěrů nemá Nejvyšší soud důvod se odchýlit ani v projednávané věci.
Jak se podává z obsahu spisu, rozsudek odvolacího soudu obsahující poučení o dovolání, o lhůtě k dovolání i soudu, u něhož se podává, bylo žalobkyni (jejímu zástupci) doručeno 20. 5. 2020 (srov. doručenku na č. l. 173 spisu). Žalobkyně (řádně zastoupena pro dovolací řízení advokátem) podala proti tomuto rozsudku dne 20. 7. 2020 dovolání s tím, že ho odůvodní do patnácti dnů. Jak vyplývá z výše popsaného obsahu dovolání, chybí v něm zcela údaje o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti (pouhé sdělení, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe, bez konkretizace otázky hmotného či procesního práva, jakož i označení judikatury Nejvyššího soudu, od níž se měl odvolací soud při jejím řešení odchýlit, je naprosto nepostačující) a vymezení ohlášeného důvodu dovolání. Lhůta pro podání dovolání dovolatelce uplynula dne 20. 7. 2020 (srov. §57 odst. 2 větu první o. s. ř.), v této lhůtě nebylo dovolání doplněno. K doplnění dovolání, které dovolatelka učinila podáním ze dne 15. 9. 2020 a které bylo téhož dne Nejvyššímu soudu doručeno, dovolací soud nepřihlížel, neboť dovolatelka tak učinila až po uplynutí lhůty k podání dovolání (srov. §241b odst. 3 větu první o. s. ř.).
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), odmítl dovolání proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu směřujícím proti té jeho části prvního výroku, v níž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku ve věci samé, pro vady (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Pokud dovolatelka uvedla, že napadá rozsudek odvolacího soudu ve všech jeho výrocích, tedy i v té jeho zbývající části, v níž bylo rozhodováno o nákladech řízení, pak zcela pomíjí, že podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. ve znění účinném od 30. 9. 2017 není dovolání přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení. Nejvyšší soud proto odmítl zbývající část dovolání pro nepřípustnost (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. 11. 2020
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu