ECLI:CZ:NS:2020:4.TDO.1087.2020.1
sp. zn. 4 Tdo 1087/2020- 2641
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 10. 2020 o dovolání obviněné J. Š. , nar. XY, bytem XY, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 6. 2020, sp. zn. 5 To 14/2020, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 63 T 6/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 17. 12. 2019, sp. zn. 63 T 6/2019, byla obviněná J. Š. uznána vinnou jednak zločinem zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku (bod 1. daného rozsudku) a jednak zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku (bod 2. daného rozsudku), kterých se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustila tím, že (zkráceně, včetně pravopisných chyb a překlepů)
1.
v době od 6. 1. 2004 do 30. 11. 2011 v Pardubicích v úmyslu získat finanční prostředky D. L. pro svoji potřebu jako fyzická osoba J. Š., podnikající pod IČ XY, s místem podnikání XY, podnikající na základě živnostenského oprávnění, živnostenského listu vydaného Obecním živnostenským úřadem v Pardubicích dne 29. 12. 2005 pod č.j. 05/023365/F-3 s předmětem činnosti "Činnost účetních poradců, vedení účetnictví, vedení daňové evidence" a na základě původně vydaného oprávnění "Činnost účetních poradců, vedení účetnictví" zapsaného pro období od 6. 2. 2002 do 28. 12. 2005, jako účetní D. L., nar. XY, podnikající pod IČ XY na adrese XY čp. XY, na základě Rozhodnutí o registraci nestátního zdravotnického zařízení vydaného 19. 1. 1993 Okresním úřadem v Pardubicích pod čj. 111/93, s místem provozování lékařské praxe praktické lékařky pro dospělé v XY, pro kterou vykonávala činnost účetní na základě ústní dohody o zpracování účetní evidence uzavřené v roce 1993, za ústně sjednanou finanční odměnu ve výši 3.000 Kč měsíčně, a bylo jí D. L. za účelem zpracování účetní evidence uděleno podpisové a dispoziční právo k nakládání a dispozicemi s finančními prostředky na bankovním účtu č. XY vedeném pro tuto GE-Money Bank, a.s. bez vědomí D. L., v rozporu se svými povinnostmi účetní, se záměrem se neoprávněně obohatit a získat finanční prostředky si přisvojila z bankovního účtu č. XY svévolně finanční prostředky v celkové výši nejméně 1 277 061,59 Kč a takto získané finanční prostředky pak použila pro svou vlastní potřebu, přičemž svého jednání se dopouštěla prostřednictvím na pobočku banky GEMoney Bank, a.s. Náměstí Republiky 2686 v Pardubicích jí neoprávněně vyhotovených písemných platebních příkazů, postupně, za použití různých způsobů, které v průběhu doby střídala, když:
1. jednak finanční prostředky v 232 případech v celkové částce 929 679,70 Kč postupně převáděla, prostřednictvím jí neoprávněně vystavených, podepsaných a v bance předložených písemných platebních příkazů z bankovního účtu č. XY na své vlastní účty, a to:
• v 188 případech v celkové částce 687.842,60 Kč na účet č. XY vedený u České spořitelny, a.s.,
• v 16 případech v celkové částce 61.221,50 Kč na účet č. XY vedený u Raiffeisenbank, a.s.,
• ve 25 případech v celkové částce 163.407,60 Kč na účet č. XY vedený u UniCredit Bank, a.s.,
• a v 3 případech v celkové částce 17.208,- Kč na účet č. XY vedený u Československé obchodní banky, a.s.,
které jako jejich majitelka ovládala a takto získané finanční prostředky jednak postupně vybírala pro svoji potřebu, jednak jimi hradila své potřeby a i jednak jimi hradila potřeby svého syna M. Š., nar. XY,
2. jednak jednotlivými platbami v 44 případech a v celkové částce 161.440,- Kč přímo z účtu č. XY, prostřednictvím jí neoprávněně vystavených písemných platebních příkazů, podepsaných a předložených bance k provedení plateb si hradila své osobní potřeby, a to:
• za odběr elektrické energie ve 2 případech na účet č. XY vedený pro ČEZ Prodej, a.s., Duhová 1/425, Praha 4 v celkové částce 2.059 Kč,
• platby pojistného ve 4 případech na účet č. XY vedený pro Všeobecnou zdravotní pojišťovnu ČR, Orlická 2020/4, 130 00 Praha 3 v celkové částce 30.210 Kč,
• platby pojistného ve 3 případech na účet č. XY vedený pro Kooperativa pojišťovnu, a.s., Pobřežní 665/21, Praha v celkové částce 6.216 Kč,
• platby pojistného v 1 případě na účet č. XY vedený pro Kooperativa pojišťovnu, a.s., Pobřežní 665/21, Praha v celkové částce 2.286 Kč,
• platby za svoje telefonní služby v 34 případech na účet č. XY, vedený pro T-mobile Czech Republic a.s., Tomíčkova 2144/1, Praha 4 v celkové částce 120.669 Kč,
3. a jednak jednotlivými platbami v 54 případech a v celkové částce 179 997 Kč přímo z účtu č. XY, prostřednictvím jí neoprávněně vystavených písemných platebních příkazů, podepsaných a předložených bance k provedení plateb hradila potřeby svého syna M. Š. nar. XY, kdy provedla jeho jménem:
• platby za telefonní služby ve 32 případech na účet č. XY, vedený pro Tmobile Czech Republic, a.s., Tomíčkova 2144/1, Praha 4, v celkové částce 92.223 Kč,
• platby pojistného v 6 případech na účet č. XY, vedený pro Všeobecnou zdravotní pojišťovnu ČR, Orlická 2020/4, 130 00 Praha 3 v celkové částce 50.076 Kč,
• platby pojistného ve 4 případech na účet č. XY, vedený pro Penzijní společnost České pojišťovny, a.s., Na Pankráci 1720/123, Praha 4, v celkové částce 19.500 Kč,
• platby pojistného v 6 případech na účet č. XY, vedený pro Kooperativa pojišťovnu, a.s., Pobřežní 665/21, Praha v celkové částce 7.278 Kč,
• platby silniční daně ve 4 případech na účet č. XY, vedený pro Finanční úřad pro Pardubický kraj, B. Němcové 2625, Pardubice v celkové částce 8.500 Kč,
• platby pojistného (povinné ručení) ve 2 případech na účet č XY, vedený pro Generali Pojišťovnu, a.s., Bělehradská 132, Praha 2 v celkové částce 2.420 Kč,
4. a jednak také ve 3 případech prostřednictvím jí neoprávněně vystavených písemných platebních příkazů, podepsaných a předložených bance k provedení plateb, převedla na účet č. XY, vedený pro M. Š., nar. XY, finanční částky v celkové částce 5.944,90 Kč,
a takto jednala, ač si byla vědoma skutečnosti, že neoprávněně nakládá ve svůj prospěch a svého syna M. Š. s finančními prostředky D. L. a že není oprávněna s těmito jakkoli svévolně nakládat podle svého uvážení a svých potřeb, a i s vědomím své nepříznivé ekonomické a finanční situace, nejméně v 333 případech (konkrétně popsaných ve skutkové větě citovaného rozsudku),
kdy tyto neoprávněně a svévolně provedené platby, převody finančních prostředků, za účelem oddálení odhalení, že se jednalo o platby smyšlené, s podnikáním L. nesouvisející, záměrně zahrnula do soupisu plateb souvisejících s podnikáním J. L., nar. XY, podnikající pod IČ XY, jako platby oprávněné, přičemž tímto svým jednáním způsobila poškozené D. L., nar. XY, bytem XY, podnikající pod IČ XY, s místem podnikání XY, celkovou škodu ve výši 1 277 061,59 Kč; když v průběhu doby od 5. 1. 2012 do 28. 4. 2016 resp. do současné doby jako náhradu škody uhradila poškozené D. L. finanční částku v celkové v celkové výši 235 966 Kč,
2.
v době nejméně od 7. 1. 2005 do 24. 11. 2011 v Pardubicích, v úmyslu získat finanční prostředky pro svoji potřebu, jako fyzická osoba J. Š., podnikající pod IČ XY, s místem podnikání XY, podnikající na základě živnostenského oprávnění, živnostenského listu vydaného Obecním živnostenským úřadem v Pardubicích dne 29.12.2005 pod č.j. 05/023365/F-3, s předmětem činnosti "Činnost účetních poradců, vedení účetnictví, vedení daňové evidence" a na základě původně vydaného oprávnění "Činnost účetních poradců, vedení účetnictví" zapsaného pro období od 6. 2. 2002 do 28. 12. 2005, jako účetní J. G., dříve L., nar. XY, podnikající pod IČ XY, s místem podnikání XY (dříve, v době od 29. 9. 2004 do 8. 9. 2016 XY), provozující těžbu písku v těžebním prostoru XY v k. ú. XY p. č. XY a XY, dobývací prostory XY č. XY a XY č. XY, XY, pro kterou vykonávala činnost účetní na základě ústní dohody o zpracování účetní evidence uzavřené v září 2004, za ústně sjednanou finanční odměnu ve výši 10.000 Kč měsíčně, v rozporu se svými povinnostmi účetní, bez vědomí J. G., se záměrem se neoprávněně obohatit, se znalostí své nepříznivé ekonomické a finanční situace, vylákala pod smyšlenými nepravdivými záminkami neoprávněné převedení finančních prostředků v 290 případech, z bankovního účtu č. XY J. G. vedeného u Komerční banky, a.s., v celkové výši nejméně 8 341 130,39 Kč a takto získané finanční prostředky pak použila pro svou vlastní potřebu a potřebu svého syna M. Š., nar. XY, přičemž svého jednání se dopouštěla postupně, za použití různých způsobů, které v průběhu doby střídala, když vědomě předkládala J. G. za účelem provedení jejich úhrady písemně zpracované seznamy závazků, včetně uvedení konkrétních čísel účtů, kdy na těchto a jí vyhotovených hromadných příkazech k úhradě uváděla záměrně mezi skutečnými závazky z podnikatelské činnosti, i závazky smyšlené a J. G., která jako majitelka účtu č. XY disponovala jako jediná podpisovým právem a přístupovým heslem do internetového bankovnictví a podle nich zadávala platby prostřednictvím internetového bankovnictví předstírala potřebu a nezbytnost jejich úhrady, kdy v těchto udávala nepravdivé identifikační údaje, přičemž věděla, že se nejedná o platby oprávněné, o údaje pravdivé, ale o údaje smyšlené, s podnikáním J. G. nesouvisející, čímž sledovala získání finančních prostředků ve svůj prospěch, podle nichž J. G. zadala prostřednictvím služby elektronického bankovnictví jednotlivé příkazy k jejich úhradě a postupně tak vylákala, pod smyšlenými záminkami, s uvedením skutečnosti neodpovídajících údajům, záměrným vložením mezi oprávněné platby a údaje, z bankovního účtu č. XY vedeného u Komerční banky, a.s.:
1. jednak v 285 případech převedení finanční částky ve výši celkem 8 310 266,39 Kč, a to:
• v 18 případech převedení finanční částky celkem 347.590,09 Kč na účet č. XY vedený u České spořitelny, a.s.,
• ve 100 případech převedení finanční částky ve výši celkem 3.776.259,20 Kč na účet č. XY vedený u Raiffeisenbank a.s.,
• v 91 případech převedení finanční částky ve výši celkem 2.424.164,30 Kč na účet č. XY u Raiffeisenbank, a.s.,
• v 73 případech převedení finanční částky ve výši celkem 1.617.253,80 Kč na účet č. XY u UniCredit Bank, a.s.,
• ve 3 případech převedení finanční částky ve výši celkem 145.000 Kč na účet č. XY vedený u Československé obchodní banky, a.s.,
které jako jejich majitelka ovládala a takto vylákané finanční prostředky jednak postupně vybírala pro svoji potřebu, jednak jimi hradila své potřeby a jednak jimi hradila potřeby svého syna M. Š., nar. XY,
2. jednak ve 2 případech převedení finanční částky v celkové výši 6 352 Kč na účet č. XY vedený pro T-mobile Czech Republic a.s., Tomíčkova 2144/1, Praha 4 jakožto úhradu plateb za své telefonní služby,
3. a jednak ve 3 případech převedení finanční částky v celkové výši 24 511 Kč, z toho:
• ve 2 případech na účet č. XY vedený pro T-mobile Czech Republic a.s., Tomíčkova 2144/1, Praha 4 jakožto úhradu plateb telefonních služeb ve výši 5 011 Kč jménem syna M. Š. nar. XY,
• v 1 případě na účet č. XY vedený pro Všeobecnou zdravotní pojišťovnu ČR, Orlická 2020/4, 130 00 Praha 3, jakožto úhradu pojistného za syna M. Š., nar. XY, ve výši 19 500 Kč,
a takto konala, ač si byla vědoma skutečnosti, že v jí vyhotovených písemných podkladech pro provedení plateb, předložených J. G. za účelem provedení jejich úhrady, uváděla neoprávněně záměrně nepravdivé údaje se smyšlenými důvody k provedení plateb a převodů finančních prostředků ve prospěch svůj a svého syna M. Š., nar. XY, a takto konala, se znalostí své nepříznivé ekonomické a finanční situace nejméně v 290 případech (konkrétně popsaných ve skutkové větě citovaného rozsudku),
přičemž tímto svým jednáním způsobila poškozené J. G., nar. XY, bytem XY, podnikající pod IČ XY, s místem podnikání XY (dříve, v době od 29. 9. 2004 do 8. 9. 2016 XY), celkovou škodu ve výši 8 341 130,39 Kč, když v průběhu doby od 16. 2. 2012 do 28. 4. 2016, resp. do současné doby jako náhradu škody uhradila poškozené J. G., finanční částku v celkové výši 1 829 239,09 Kč.
Za uvedené jednání byla obviněná J. Š. odsouzena podle §209 odst. 5 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 5 let. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byla obviněná pro výkon uloženého trestu zařazena do věznice s ostrahou.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněné uložena povinnost nahradit poškozeným D. L., nar. XY, způsobenou škodu ve výši 177 061 Kč a J. G., nar. XY, způsobenou škodu ve výši 4 841 130 Kč.
Proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 17. 12. 2019, sp. zn. 63 T 6/2019, podali obviněná J. Š. a státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové, pobočky Pardubice, odvolání, o kterých rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 10. 6. 2020, sp. zn. 5 To 14/2020, tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 6. 2020, sp. zn. 5 To 14/2020, podala následně obviněná J. Š. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněná J. Š. ve svém dovolání ke skutku pod bodem 1. výroku rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích uvedla, že nebyla naplněna skutková podstata trestného činu zpronevěry, a to ve znaku svěření cizí věci do dispozice obviněné. Dokazováním bylo prokázáno pouze uzavření smlouvy o poskytování účetních služeb mezi obviněnou a poškozenou D. L. V rámci tohoto smluvního vztahu ale nebyla uzavřena žádná dohoda, která by opravňovala obviněnou disponovat s majetkem D. L., zejména s finančními prostředky na jejím účtu. V této souvislosti obviněná vyjádřila názor, že absenci takové dohody nemůže nahradit jednostranné udělení podpisového a dispozičního práva k nakládání a dispozicemi s finančními prostředky na bankovním účtu poškozené. To nelze považovat za smluvně převzatou povinnost opatrovat či spravovat cizí majetek.
Ohledně skutku uvedeného pod bodem 2. výroku odsuzujícího rozsudku obviněná namítla, že její jednání bylo odvolacím soudem nesprávně právně posouzeno, neboť jednáním popsaným ve výrokové části rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích nebyla naplněna skutková podstata trestného činu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku. Z provedených důkazů nevyplývá, že by obviněná uvedla poškozenou v omyl, resp. využila jejího omylu nebo před ní zamlčela podstatné skutečnosti. Uvedené zákonné znaky nebyly v posuzované věci naplněny. Dále uvedla, že poškozená J. G. o prováděných platbách a jejich specifikaci velmi dobře věděla. Ve své výpovědi uvedla, že se jednalo o opakující se platby spojené s provozem písníku, a proto měla vytvořenou určitou šablonu na platbu těchto nákladů. Obviněná v předkládaných dokumentech k platbě poškozené vždy označila, za jakou službu nebo nákup věci je platba prováděna. Vzhledem k absenci uvedeného zákonného znaku proto nemůže být skutek uvedený pod bodem 2. výroku rozsudku soudu prvního stupně posuzován jako zločin podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku.
Z uvedených důvodů obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil, a aby zrušil také rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 17. 12. 2019, sp. zn. 63 T 6/2019 (přičemž neučinila konkrétní návrh, jak by měl Nejvyšší soud dále postupovat).
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněné se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedl, že obviněná v zásadě opakuje svou obhajobu uplatněnou již v řízení před soudy nižších stupňů. Obviněná jen zdánlivě ve svém dovolání argumentuje nesprávně hmotněprávním posouzením v otázce nenaplnění určitého zákonného znaku příslušné skutkové podstaty trestného činu, z něhož byla uznána vinnou. Ve skutečnosti ovšem k možnému závěru o nenaplnění uvedených znaků objektivní stránky obou majetkových trestných činů dovolatelka dospěla výlučně na podkladě vlastního skutkového zjištění, jež se neshoduje se skutkovými závěry, jež přijaly oba soudy nižších stupňů. Jestliže dovolatelka tvrdí, že v rámci smlouvy o poskytování účetních služeb, kterou uzavřela s poškozenou D. L., nebyla uzavřena žádná dohoda o disponování s majetkem (finančními prostředky) poškozené, načež tuto nemůže nahradit jednostranné udělení podpisového a dispozičního práva k nakládání a dispozicemi s finančními prostředky na bankovním účtu, nelze s takovým zhodnocením smluvních vztahů mezi obviněnou a poškozenou souhlasit. Obviněná uzavřela s poškozenou ústní smlouvu o zpracování účetní evidence a součástí tohoto ujednání muselo být současně i zřízení dispozičního oprávnění obviněné k účtu vedeného na osobu poškozené u bankovního ústavu. Jinak si totiž nelze vysvětlit, že obviněná disponovala oprávněním ke vstupu na účet poškozené již od počátku existence účtu, tj. 29. 1. 1993. Souhlas s dohodou o možnosti dispozice s prostředky na účtu musela obviněná poskytnout minimálně konkludentně. Jestliže by s možností této dispozice obviněná nesouhlasila, bylo by vyloučeno, aby k bankovnímu účtu po dobu několika let dávala bance příkazy k úhradě. Takovou činnost, zvlášť je-li prováděna opakovaně a po dlouhou dobu, nelze vykonávat za současného nesouhlasu toho, kdo takto koná, ani případně vysvětlovat jednáním v omylu. Přijetí dispozičního oprávnění k nakládání s prostředky na bankovním účtu, který banka vedla na jméno poškozené, ze strany obviněné lze považovat za smluvně převzatou povinnost (bod 22 odůvodnění usnesení odvolacího soudu).
I v případě námitky vůči posouzení skutku pod bodem 2. výroku o vině z rozsudku krajského soudu má námitka dovolatelky skutkový základ. V rozporu s obsahem důkazů je předně kategorické tvrzení dovolatelky, že v předkládaných dokumentech k platbě poškozené J. G. vždy označila, za jakou službu či nákup má být platba provedena. Pokud by tomu tak bylo, poškozená by na osobní účty obviněné jistě z firemních prostředků nehradila náklady soukromých potřeb obviněné a jejího syna. Součástí skutkových zjištění soudů nebyl ani závěr, že poškozená velmi dobře věděla, o jaké platby se jedná. O platbách poškozená věděla podle předložených soupisů to, na jaký účet má být hrazeno, pod jakým variabilním symbolem a jaká částka. Jen někdy byla v poznámce uvedena určitá obecnější specifikace platby. Jestliže dovolatelka výslovně poukázala na část protokolu z hlavního líčení ze dne 16. 12. 2019, kdy měla poškozená potvrdit, že se jednalo o opakující se platby spojené s provozem písníku, a proto k nim měla utvořenou šablonu, rozhodně nelze přitakat dedukci obviněné, že poškozená velice dobře věděla o prováděných platbách a jejich specifikaci. V posuzované věci zcela jednoznačně nebyly finanční prostředky poškozenou osobou svěřeny obviněné v souladu s právem, ale naopak se do dispozice poškozené dostaly v důsledku omylu, který vyvolala u poškozené. Za takových okolností je zcela správné právní posouzení skutku jako trestného činu podvodu podle §209 tr. zákoníku.
Závěrem svého vyjádření proto státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněné je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněnou naplňují jí uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněná ve svém dovolání uplatnila dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
K obsahu podaného dovolání lze předně poznamenat, že obviněná obdobné námitky vznesla již ve svém odvolání. V této souvislosti lze poukázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, z něhož vyplývá, že opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudy prvního a druhého stupně, se kterými se soudy obou stupňů v dostatečné míře a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání, které je zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Pokud dále Nejvyšší soud konfrontoval tyto její námitky se skutkovými a právními závěry napadených rozhodnutí, pak mohl konstatovat, že uvedené námitky obviněné lze podřadit pod uplatněný dovolací důvod pouze s velkou mírou tolerance. Námitky týkající se nenaplnění určitého zákonného znaku příslušné skutkové podstaty trestných činů (jimiž byla obviněná uznána vinnou - v případě trestného činu zpronevěry jde o nedostatek v podobě svěření cizí věci, v případě trestného činu podvodu se jedná o nenaplnění znaku uvedení někoho v omyl) jsou v obecné rovině právními námitkami relevantními z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak obviněná dovozuje nesprávné právní posouzení skutku vesměs z odlišných skutkových okolností od těch, k nimž došly soudy obou stupňů.
K námitce obviněné, že v rámci smlouvy o poskytování účetních služeb, kterou uzavřela s poškozenou D. L., nebyla uzavřena žádná dohoda opravňující obviněnou disponovat s majetkem (finančními prostředky) poškozené a že tuto nemůže nahradit jednostranné udělení podpisového a dispozičního práva k nakládání a dispozicemi s finančními prostředky na bankovním účtu, Nejvyšší soud uvádí následující. Jak správně uvedl státní zástupce ve svém vyjádření (a Nejvyšší soud se s ním ztotožnil), obviněná uzavřela s poškozenou ústní smlouvu o zpracování účetnictví, přičemž součástí tohoto ujednání muselo být současně i zřízení dispozičního oprávnění obviněné k účtu vedeného na osobu poškozené u bankovního ústavu, neboť obviněná disponovala oprávněním k účtu poškozené již od počátku existence účtu, tj. 29. 1. 1993. Souhlas s dohodou o možnosti dispozice s prostředky na účtu musela obviněná poskytnout minimálně konkludentně.
Ohledně dispozičního oprávnění obviněné J. Š. k bankovnímu účtu poškozené D. L. se jedná o okolnost odpovídající skutkovým zjištěním popsaným v odůvodnění napadených rozhodnutí a rovněž o okolnost uvedenou i v tzv. skutkové větě ve výroku odsuzujícího rozsudku. Z hlediska právního posouzení skutku má tato okolnost význam v tom, že obviněná byla určitým způsobem oprávněna nakládat s peněžními prostředky na předmětném účtu. Nejednalo se přitom o peněžní prostředky náležející obviněné a obviněná rozhodně nebyla oprávněna užít je pro vlastní potřebu, příp. pro potřebu své rodiny. Vzhledem k tomu, že i na peněžní prostředky na účtu je třeba ve smyslu §134 odst. 1 tr. zákoníku vztáhnout ustanovení o věcech, je možno i peněžní prostředky vložené na účet, zpronevěřit. Za svěření cizí věci ve smyslu skutkové podstaty trestného činu zpronevěry lze považovat i zřízení dispozičního práva k bankovnímu účtu. Protože podle rozhodných skutkových zjištění si obviněná přisvojila cizí peněžní prostředky uložené na bankovním účtu, ke kterému měla dispoziční oprávnění, a způsobila tak na majetku poškozené značnou škodu, lze za odpovídající právní kvalifikaci činu považovat zločin zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku.
Ohledně skutku uvedeného pod bodem 2. rozsudku soudu prvního stupně obviněná namítla, že její jednání bylo odvolacím soudem nesprávně právně posouzeno a že nebyla naplněna skutková podstata trestného činu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, když z provedených důkazů nevyplývá, že by obviněná uvedla poškozenou v omyl, resp. využila jejího omylu nebo před ní zamlčela podstatné skutečnosti.
Nejvyšší soud pro úplnost připomíná, že za naplněné znaky zločinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku lze považovat ty, které spočívají v tom, že obviněný sebe obohatil tím, že uvedl někoho v omyl, využil něčího omylu nebo zamlčel podstatné skutečnosti, a způsobil tak na cizím majetku takovým činem škodu velkého rozsahu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 8 Tdo 1627/2014), kdy škodou velkého rozsahu se (v posuzovaném případě) rozumí škoda ve výši nejméně 5.000.000 Kč, což vyplývá z výkladového pravidla uvedeného v §138 odst. 1 tr. zákoníku.
Pokud jde o objektivní stránku trestného činu podvodu podle §209 tr. zákoníku, tak ta spočívá v tom, že pachatel jiného uvede v omyl, jeho omylu využije nebo mu zamlčí podstatné skutečnosti, v důsledku čehož tato osoba provede majetkovou dispozici. Za uvedení v omyl ve smyslu citovaného ustanovení zákona se považuje takové jednání, kterým pachatel předstírá okolnosti, které nejsou v souladu se skutečným stavem věci. O zamlčení podstatných skutečností půjde tehdy, jestliže pachatel při svém podvodném jednání neuvede jakékoliv skutečnosti podstatné pro rozhodnutí podváděné osoby (zpravidla poškozeného), které by v případě, že by jí takové skutečnosti byly známy, neučinila.
Jak vyplynulo z provedeného dokazování, jednáním obviněné došlo k podvodnému převodu finančních prostředků z účtu poškozené J. G. na účty obviněné, případně došlo přímo k úhradě závazků poškozené nebo jejího syna M. Š. Přitom lze plně odkázat (pro stručnost) na odůvodnění soudů prvního i druhého stupně, včetně rozsáhlých a nepochybně učiněných skutkových zjištění, když tato jsou i co se týká popisu naplnění objektivní i subjektivní stránky označeného trestného činu zcela přesvědčivá a nelze jim v tomto směru nic vytknout. Lze se ztotožnit se závěrem státního zástupce ve vyjádření k dovolání, že v rozporu s obsahem důkazů je tvrzení dovolatelky, že v předkládaných dokumentech k platbě poškozené J. G. vždy označila, za jakou službu či nákup má být platba provedena, neboť pokud by tomu tak bylo, poškozená by nepochybně na osobní účty obviněné z firemních prostředků nehradila náklady soukromých potřeb obviněné a jejího syna. Dále je třeba poukázat na to, že podle skutkových zjištění soudu prvního stupně poškozená J. G. zadala prostřednictvím elektronického bankovnictví i neoprávněné platby, které obviněná uvedla na hromadných příkazech k úhradě, přičemž předstírala, že tyto platby jsou úhradami závazků vzniklých z podnikatelské činnosti. K tvrzení obviněné, že měla poškozená potvrdit, že se (i v případě inkriminovaných plateb) jednalo o opakující se platby spojené s provozem písníku, a proto k nim měla utvořenou šablonu (když v této souvislosti poukázala na část protokolu z hlavního líčení ze dne 16. 12. 2019), je třeba konstatovat, že se obviněná mýlí. Z výpovědi poškozené naopak jasně vyplynulo, že o úhradách pro soukromé účely obviněné nevěděla a ani by neměla důvod takové úhrady provádět. Pokud poškozená hovořila o šablonách v internetovém bankovnictví, bylo to pouze v tom smyslu, že tyto šablony byly vedeny k podnikání, např. pod položkou nafta. Rozhodně z výpovědi poškozené nevyplývá, že by měla vytvořeny k podnikatelskému účtu šablony, které by se týkaly úhrad soukromých potřeb obviněné a jejího syna. Soudy proto správně zjistily, že se obviněná obohatila uvedením poškozené v omyl, využitím jejího omylu a zamlčením podstatných skutečností, když způsobila škodu neoprávněnými převody finančních prostředků, a spáchala tak zločin podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku.
Námitky obviněné, které lze jen s velkou mírou benevolence označit za námitky nesprávného právního posouzení skutku ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nikoli námitky ryze skutkové, neodpovídající deklarovanému dovolacímu důvodu, tak Nejvyšší soud shledal jako zjevně neopodstatněné. Nejvyšší soud proto uzavírá, že obviněná svým jednáním naplnila všechny zákonné znaky skutkové podstaty trestných činů, jimiž byla obviněná uznána vinnou.
Nejvyšší soud proto s ohledem na vše uvedené rozhodl tak, že dovolání obviněné J. Š. odmítl jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. 10. 2020
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu