ECLI:CZ:NS:2020:6.TDO.1000.2020.1
sp. zn. 6 Tdo 1000/2020-662
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 10. 2020 o dovolání obviněného J. H., nar. XY, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 5. 2020, sp. zn. 6 To 407/2019, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 6 T 43/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. H. odmítá.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 20. 9. 2019, sp. zn. 6 T 43/2019, byl obviněný J. H. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným pod bodem 1) přečinem pojistného podvodu podle §210 odst. 1 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku, pod bodem 2) přečinem pojistného podvodu podle §210 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a pod bodem 3) přečinem pojistného podvodu podle §210 odst. 1 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku, kterých se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tak, že
1) dne 14. dubna 2011 na přesně nezjištěném místě v okrese Cheb uzavřel prostřednictvím J. V., nar. XY, pojistnou smlouvu o rizikové životní pojištění s dividendou 2010 č. XY s pojistitelem UNIQA pojišťovna, a. s., přičemž při jejím uzavírání na výslovný
dotaz uvedl, že nemá sjednáno ani nesjednává jiné životní pojištění, vědomě tak zatajil, že v té
době již měl sjednáno
a) pojistnou smlouvu Investiční životní pojištění č. XY ze dne 12. 3. 2010 s pojistitelem Česká podnikatelská pojišťovna, a. s.,
b) pojistnou smlouvu o životním pojištění PERSPEKTIVA-7 BN č. XY ze dne 18. 9. 2010 s pojistitelem Kooperativa pojišťovna, a. s.,
c) pojistnou smlouvu FLEXI životní pojištění č. XY ze dne 17. 9. 2010 s pojistitelem Pojišťovna České spořitelny, a. s.,
při uvedení pravdivých údajů o těchto pojistných smlouvách by přitom pojistitel pojistnou smlouvu vůbec neuzavřel, následně
- dne 1. 6. 2011 uplatnil nárok na pojistné plnění za pojistnou událost ze dne 1. 5. 2011, když při uplatnění nároku na pojistné plnění na výslovný dotaz uvedl, že není pojištěn u jiných pojišťoven pro případ úrazu, přestože pojištěn výše uvedenými smlouvami byl, na základě čehož mu byla neoprávněně vyplacena z titulu denního odškodného částka 28 000 Kč,
- dne 17. 10. 2011 uplatnil nárok na pojistné plnění za pojistnou událost ze dne 24. 9. 2011, když při uplatnění nároku na pojistné plnění na výslovný dotaz uvedl, že není pojištěn u jiných pojišťoven pro případ úrazu, přestože pojištěn výše uvedenými smlouvami byl, na základě čehož mu byla neoprávněně vyplacena z titulu denního odškodného částka 31 000 Kč,
tímto jednáním způsobil společnosti Uniqa pojišťovna, a. s., se sídlem Praha 6, Evropská 136,
škodu ve výši 59 000 Kč,
2) dne 13. září 2011 na přesně nezjištěném místě v okrese Cheb uzavřel prostřednictvím J. V., nar. XY, pojistnou smlouvu Rytmus č. XY s pojistitelem Allianz pojišťovna, a. s., přičemž při jejím uzavírání na výslovný dotaz uvedl, že nemá sjednáno ani nesjednává jiné životní pojištění, vědomě tak zatajil, že v té době již měl sjednáno
a) pojistnou smlouvu Investiční životní pojištění č. XY ze dne 12. 3. 2010 s pojistitelem Česká podnikatelská pojišťovna, a. s.,
b) pojistnou smlouvu o životním pojištění PERSPEKTIVA-7 BN č. XY ze dne 18. 9. 2010 s pojistitelem Kooperativa pojišťovna, a. s.,
c) pojistnou smlouvu FLEXI životní pojištění č. XY ze dne 17. 9. 2010 s pojistitelem Pojišťovna České spořitelny, a. s.,
d) pojistnou smlouvu o rizikové životní pojištění s dividendou 2010 č. XY s pojistitelem UNIQA pojišťovna, a. s.,
při uvedení pravdivých údajů o těchto pojistných smlouvách by přitom pojistitel pojistnou smlouvu vůbec neuzavřel, následně dne 4. 11. 2011 uplatnil nárok na pojistné plnění za pojistnou událost ze dne 24. 9. 2011, když při uplatnění nároku na pojistné plnění na výslovný
dotaz uvedl, že není pojištěn u jiných pojišťoven pro případ úrazu, přestože pojištěn výše uvedenými smlouvami byl, připravené pojistné plnění ve výši 35 000 Kč mu nebylo vyplaceno
pro nedodání potřebných podkladů,
3) dne 26. dubna 2012 na přesně nezjištěném místě v okrese Cheb uzavřel prostřednictvím J. V., nar. XY, pojistnou smlouvu Investiční životní pojištění Genio č. XY s pojistitelem Generali Pojišťovna, a. s., přičemž při jejím uzavírání na výslovný dotaz uvedl, že nemá sjednáno ani nesjednává jiné životní pojištění, vědomě tak zatajil, že v té době již měl sjednáno
a) pojistnou smlouvu Investiční životní pojištění č. XY ze dne 12. 3. 2010 s pojistitelem Česká podnikatelská pojišťovna, a. s.,
b) pojistnou smlouvu o životním pojištění PERSPEKTIVA-7 BN č. XY ze dne 18. 9. 2010 s pojistitelem Kooperativa pojišťovna, a. s.,
c) pojistnou smlouvu FLEXI životní pojištění č. XY ze dne 17. 9. 2010 s pojistitelem Pojišťovna České spořitelny, a. s.,
při uvedení pravdivých údajů o těchto pojistných smlouvách by přitom pojistitel pojistnou smlouvu vůbec neuzavřel, následně
- dne 13. 8. 2012 uplatnil nárok na pojistné plnění za pojistnou událost ze dne 1. 7. 2012, na základě čehož mu byla neoprávněně vyplacena z titulu denního odškodného částka 25 000 Kč,
- dne 7. 12. 2012 uplatnil nárok na pojistné plnění za pojistnou událost ze dne 17. 10. 2012, na základě čehož mu byla neoprávněně vyplacena z titulu denního odškodného částka 21 000 Kč,
- dne 2. 5. 2013 uplatnil nárok na pojistné plnění za pojistnou událost ze dne 1. 3. 2013, na základě čehož mu byla neoprávněně vyplacena z titulu denního odškodného částka 21 000 Kč,
- dne 23. 7. 2013 uplatnil nárok na pojistné plnění za pojistnou událost ze dne 29. 5. 2013, na základě čehož mu byla neoprávněně vyplacena z titulu denního odškodného částka 21 100 Kč,
tímto jednáním způsobil společnosti Generali pojišťovna, a. s., se sídlem Praha 2, Bělehradská 132, škodu ve výši 88 100 Kč.
2. Za toto jednání byl obviněný podle §210 odst. 4 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 14 měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let. Podle §82 odst. 2 tr. zákoníku mu bylo uloženo uhradit ve zkušební době podle svých sil poškozeným škodu, kterou trestným činem způsobil. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost uhradit poškozené Uniqa pojišťovně, a. s., škodu ve výši 59 000 Kč a poškozené Generali pojišťovně, a. s., škodu ve výši 88 100 Kč. Zároveň byl obviněný podle §226 písm. b) tr. ř. částečně zproštěn obžaloby pro skutek kvalifikovaný jako přečin pojistného podvodu podle §210 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.
3. Proti shora uvedenému rozsudku Okresního soudu v Chebu podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 20. 5. 2020, sp. zn. 6 To 407/2019, podle §256 tr. ř. zamítl.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 5. 2020, sp. zn. 6 To 407/2019, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Napadenému rozhodnutí vytkl, že se předmětných skutků v žádném případě nedopustil. Veškeré pojistné smlouvy byly uzavřeny na pojištění hodnotové, nikoli na pojištění škodové. Zdůraznil, že vykonával rizikovou činnost a měl dostatečný příjem na hrazení pojistného. Z žádných důkazů nelze dovodit závěr, že by s kýmkoli jednal po dohodě páchat trestnou činnost. Z těchto skutečností a z právního režimu uzavíraných smluv, kdy obnosová pojištění lze sjednat bez omezení počtu pojistných smluv, obviněný dovodil, že nenaplnil skutkové podstaty stíhaných trestných činů a jeho jednání nemůže být posouzeno jako trestné.
5. Vzhledem k výše uvedenému obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu i rozhodnutí soudu prvního stupně podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil a podle §265 l odst. 1 tr. ř. věc vrátil soudu prvního stupně, aby ji znovu projednal a rozhodl.
6. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedl, že dovolatel pouze zopakoval obhajobu z předchozích fází trestního řízení, s níž se již soudy vypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutí, což podle četných rozhodnutí Nejvyššího soudu (která uvedl) indikuje neopodstatněnost podaného dovolání. Ačkoli není obecně zakázáno uzavřít několik pojistných smluv na obnosové pojištění u několika různých pojišťoven, přesto se obviněný trestné činnosti dopustil. Její podstata totiž tkví v tom, že při uzavírání pojistných smluv úmyslně zamlčoval údaje, na které se pojišťovny tázaly, a které pro ně byly podstatné. Z odůvodnění rozhodnutí nižších soudů nelze dovodit ani existenci extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními, neboť soudy postupovaly v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř.
7. Ze shora uvedených důvodů státní zástupce navrhl dovolání jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout. Podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. vyslovil souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání, stejně jako podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu.
III. Přípustnost dovolání
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a vyhovuje obligatorním náležitostem ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř.
IV. Důvodnost dovolání
9. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., posoudil Nejvyšší soud dále otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
10. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí (s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu) vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
11. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání zásadně mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
12. Obecně pak platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení tohoto dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
13. Z tohoto pohledu je patrné, že argumenty dovolatele zákonnému rozsahu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. sice odpovídají, neboť jsou polemikou se závěrem soudů nižších stupňů o naplnění zákonných znaků skutkové podstaty všech projednávaných přečinů, avšak těmito formálně relevantně uplatněnými námitkami uvedený dovolací důvod naplněn nebyl. Podstatou této argumentace je tvrzení, že podle právní úpravy není nijak limitován v možnosti uzavřít více pojistných smluv upravujících tzv. obnosové pojištění. Námitky event. neúplného dokazování či závad v procesu hodnocení důkazů obviněným vzneseny nebyly. V těchto souvislostech je třeba jako neakceptovatelný označit úvod dovolání obviněného, podle kterého „se skutků nedopustil“. Samotné uzavření smluv totiž není nijak zpochybněnou skutečností, z provedeného dokazování bez pochyb vyplývá (zejména z listinných důkazů), a to navzdory tomu, že procesně použitelnou výpověď v pravém slova smyslu obviněný ani v přípravném řízení ani u hlavního líčení před nalézacím soudem neučinil a svá stanoviska vždy vyjadřoval pouze prostřednictvím opravných prostředků, popř. prostřednictvím vyjádření svého obhájce. Ani takto uzavření předmětných smluv nikdy zpochybněno nebylo, stejně jako objem vyplaceného pojistného plnění. Proto nelze tvrdit, že se obviněný skutků nedopustil, když jeho argumentace směřuje k závěru, že posuzované skutky neměly být kvalifikovány jako trestné činy.
14. Samotnou podstatou dovolací argumentace obviněného popsanou výše, naprosto obsahově totožnou s obhajobou před soudem prvního stupně i s námitkami odvolacími, se již v předchozích stádiích trestního řízení zabývaly oba soudy nižších stupňů – viz zejména body 5. – 15. odůvodnění rozsudku nalézacího soudu a body 13. – 15. usnesení odvolacího soudu. Právní úvahy obsažené v odůvodnění jejich rozhodnutí jsou věcně správné a plně vyčerpávající problematiku právní kvalifikace pojistného podvodu podle §210 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Nalézací soud se v uvedených pasážích zevrubně zabýval povahou uzavřených pojistných smluv, procesem jejich uzavírání, jakož i skutečnostmi, které je třeba při tom považovat za „podstatné údaje“. Logicky a s plnou oporou v dosavadní ustálené judikatuře pak dospěl k závěru, že „zamlčením podstatných údajů v souvislosti s uzavíráním pojistné smlouvy“ ve smyslu ustanovení §210 tr. zákoníku je i zamlčení (přes výslovně vznesený dotaz pojišťovny), že pojištění shodného typu již obviněný uzavřeno měl. Soud prvního stupně v těchto souvislostech podrobně odůvodnil oprávněný zájem pojišťoven na znalosti pravdivého stavu věci a na možnosti tak náležitě reagovat v procesu uzavírání pojistné smlouvy. Relevantní a pravdivé údaje obviněného totiž nutně musely vést k závěru o vysokém pojistném riziku, neboť byl např. pojištěn několikanásobně na tutéž pojistnou událost - úraz - s předpokládaným pojistným plněním cca desetinásobně překračujícím jeho pojišťovaný reálný příjem. Tato naddimenzovanost pojištění logicky vyústila v čerpání pojistného plnění v četných případech a soud správně uzavřel, že jiný účel od počátku ani neměla (obviněný utrpěl v období 3 roků celkem 10 úrazů, za něž vyinkasoval 826 000 Kč, což při zápočtu plateb pojistného představuje čistý zisk cca 586 000 Kč). Samozřejmě při znalosti pravdivých údajů by poškozené pojišťovny pojistnou smlouvu neuzavřely, popř. by tak učinily, avšak za zcela jiných, pro obviněného nesrovnatelně méně příznivých smluvních podmínek. Tyto závěry platí nezávisle na (obviněným akcentované a soudy nezpochybňované) možnosti podle platné občanskoprávní úpravy uzavřít více smluv o obnosovém pojištění, aproboval je ve svém rozhodnutí též odvolací soud a Nejvyšší soud se s nimi plně ztotožňuje.
15. Lze pouze doplnit a zopakovat, že trestného činu pojistného podvodu podle §210 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí v souvislosti s uzavíráním nebo změnou pojistné smlouvy. Z charakteru formulované dovolací námitky vyplývá, že obviněný v zásadě zpochybnil naplnění zákonného znaku „zamlčení podstatných údajů v souvislosti s uzavíráním pojistné smlouvy“ tím, že má možnost uzavřít více srovnatelných pojistných smluv. Tím de facto zpochybnil, že šlo o údaje podstatné. V případě opodstatněnosti takové námitky by nebyl naplněn soudy dovozený a výše uvedený zákonný znak, z nějž vyplývala právní kvalifikace jednání obviněného podle §210 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Z toho plyne, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný uplatnil relevantně. Jde však o námitku zjevně neopodstatněnou.
16. Je nesporné, že spočívá-li jednání pachatele trestného činu pojistného podvodu v tom, že určité údaje zamlčí, pak je nutné, aby šlo o podstatné údaje. Musí jít o takové údaje, které jsou nějak relevantní pro sjednání pojistné smlouvy nebo pro nárok uplatněný z pojistné smlouvy. Zamlčení podstatných údajů v souvislosti s uzavíráním pojistné smlouvy ve smyslu §210 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku může spočívat mimo jiné v zatajení skutečnosti, že pachatel nebo někdo jiný, v jehož prospěch se sjednává, resp. bylo sjednáno pojištění, je již pojištěn pro případ stejné pojistné události u jiné pojišťovny (viz přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2018, sp. zn. 8 Tdo 1080/2018). Duplicitní či vícenásobné pojištění u jiných pojišťoven může pojišťovně signalizovat zvýšenou míru rizika, že pojistná událost skutečně nastane a že pojišťovna bude povinna poskytnout pojistné plnění. Zjišťuje-li pojišťovna prostřednictvím písemných dotazníků, u nichž vyžaduje pravdivé a úplné odpovědi, mj. i to, zda osoba, o jejíž pojištění jde, má sjednán stejný typ pojištění i u jiných pojišťoven, je třeba uznat, že tím zjišťuje údaj, který je pro ni důležitý a který může sám o sobě nebo ve spojení s jinými údaji ovlivnit rozhodnutí pojišťovny, zda uzavře pojistnou smlouvu, jaké budou sjednané podmínky (např. výše pojistného, částka pojistného plnění) apod. Ustanovením §210 odst. 1 tr. zákoníku o trestném činu pojistného podvodu je chráněno právo pojišťovny na to, aby takové rozhodnutí učinila se znalostí skutečného stavu, tzn. na podkladě pravdivých údajů od osob, o jejichž pojištění jde (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2008, sp. zn. 7 Tdo 1/2008, publikované pod č. TR NS 44/2008- T 1074).
17. V daném případě šlo bezesporu o zatajení podstatných údajů, neboť jejich význam byl v tom, že by příslušné pojišťovně signalizoval, že jde o vícenásobné pojištění téže pojistné události, což by mohlo vyvolat potřebu zvlášť obezřetně ověřit její okolnosti. Otázka, jak by pojišťovna s tímto údajem dále naložila, již není z hlediska naplnění znaků trestného činu pojistného podvodu rozhodná. Podstatné je, že bylo dotčeno právo pojišťovny na to, aby jí byl sdělen uvedený podstatný údaj, který pojišťovna zjišťovala ve spojitosti s likvidací pojistné události.
18. V posledně citovaném rozhodnutí Nejvyšší soud dále připomněl, že z postavení pojišťoven vyplývá, že jako podnikatelské subjekty se musí při uzavírání obchodů řídit i zásadami obezřetnosti. Je proto logické, že před uzavřením pojistné smlouvy zvažují míru pravděpodobnosti případné budoucí pojistné události, a tím i míru rizika, že jim vznikne povinnost poskytnout pojistné plnění. Úvahy pojišťoven o míře rizika vzniku budoucí pojistné události, a tím i o míře rizika jejich plnění se řídí řadou různých hledisek, mezi něž logicky spadá i otázka, zda osoba, s níž má být uzavřena pojistná smlouva, má stejný typ pojištění sjednaný i u dalších pojišťoven, o kolik pojišťoven se jedná, které to jsou apod. Na straně pojištěného je zřejmé, že sjedná-li si stejný typ pojištění u více pojišťoven, což zároveň zpravidla znamená, že do pojištění vloží větší prostředky, logicky to vzbuzuje úvahu o tom, že taková osoba sama považuje vznik pojistné události za více pravděpodobný, že pojistnou událost považuje ve zvýšené míře za možnou nebo že pojistnou událost očekává.
19. Na těchto obecných závěrech nemá Nejvyšší soud žádný důvod něco měnit a ztotožňuje se rovněž s úvahami soudů popsanými výše, že údaje o dalších uzavřených pojistných smlouvách je třeba považovat za podstatné údaje ve smyslu §210 odst. 1 tr. zákoníku. Lze tak i uzavřít, že popsaným jednáním obviněného byly naplněny všechny znaky odsuzujícím rozsudkem kvalifikované trestné činnosti. Na uvedení poškozených pojišťoven v omyl pak nemá vliv obviněným namítaný dostatečný příjem k hrazení měsíčního pojistného či absence skutkového poznatku, že by jednal s kýmkoli po dohodě páchat trestnou činnost. Takové okolnosti totiž nejsou relevantní pro naplnění skutkové podstaty projednávané trestné činnosti, nemusí být tudíž součástí skutkové věty a ani nekorespondují s aplikovanou větou právní.
20. Se zřetelem k rozvedeným skutečnostem Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání obviněného bylo opřeno sice o relevantně uplatněné námitky, kterými však dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. naplněn nebyl. Proto dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [ v ] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. 10. 2020
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu
Vypracoval:
Mgr. Pavel Göth